Hlavní obsah

Zeman se musel omluvit, Babiš ne. Dva pohledy soudů na nařčení z korupce

Foto: Tomáš Svoboda, Seznam Zprávy

Předseda vlády Andrej Babiš.

21. 2. 15:31

Transparency International tahá za kratší konec ve sporu s Andrejem Babišem, který opakovaně prohlásil, že je zkorumpovaná. Krajský soud rozhodl, že se Babiš nemusí za svoje slova omlouvat. Jeden takový spor už český premiér prohrál. Trvalo to ale osm let a rozhodnout musel Ústavní soud.

Článek

Česká justice zná mnoho případů, kdy se ve sporu o dobré jméno soudí dvě veřejně známé osoby. Zpravidla jde o střet dvou základních práv, a to práva na svobodu projevu a práva na ochranu osobnosti. Obě jsou přitom zakotvená v Listině základních práv a svobod. Soudce musí rozhodnout, které z nich dostane přednost.

„U těchto sporů jde většinou o rozlišování skutkových tvrzení a hodnotících soudů,“ vysvětluje přední český odborník na teorii práva Jan Wintr. „Nikdo nemá o nikom lhát, takže pokud kdokoliv o komkoliv říká nějaké nepravdivé výroky, které se ho mohou dotknout, tak je to téměř vždycky protiprávní. Na druhou stranu se připouští, že můžeme o jiných lidech pronášet hodnotící soudy. Jinými slovy mohu o někom prohlašovat, že je hloupý, protože to je hodnotící soud. Asi bych ale neměl o nikom prohlašovat, že je zloděj, pokud nejsem schopen doložit, že něco ukradl.“

Právě na rozlišení mezi skutkovým tvrzením a hodnotícím soudem se točí i spor mezi Transparency International (TI) a Andrejem Babišem. Podle soudce Krajského soudu v Praze Vladimíra Sommera použil Babiš slovo „zkorumpovaný“ jako hodnotící soud.

„Žalovaný výrazem ‚zkorumpovaný‘ kritizoval fakt, že žalobkyně je financována z veřejných zdrojů a současně tím vyjadřoval názor na otázku její nezávislosti,“ řekl soudce. Zároveň připustil, že výraz ‚zkorumpovaný‘ je expresivní, zjevně nadsazený a přehnaný, Babiš ho ale podle něj užil ke kritice záležitosti veřejného zájmu, a je proto přípustný.

Omluva Miloše Zemana

Ne všichni se ale shodnou na tom, že jde o hodnotící soud.

„Já bych to viděl spíše jako to nepravdivé skutkové tvrzení,“ říká Wintr. „Zkorumpovaný‘ je podle mě pořád poměrně silný výraz podobný výrazu ‚zloděj‘. Kdo je zkorumpovaný, tak je prostě podplácený nebo podplácí. Myslím, že by se ten výraz neměl jen tak používat. A mám pocit, že dosavadní rozhodování soudů bylo také tímto směrem. Poměrně známý je případ sporu Miloše Zemana s novinářem Brezinou, který rozhodoval Ústavní soud v roce 2005.“

Tehdejší premiér Miloš Zeman v roce 1999 obvinil z korupce novináře Ivana Brezinu.

„Když si přejete nějaké konkrétní důkazy o korupci novinářů, dovolte, abych vám jeden dal,“ uvedl své tvrzení Zeman.

Premiér o novináři řekl, že za peníze energetické společnosti ČEZ psal články podporující dostavbu jaderné elektrárny Temelín. ČEZ skutečně využil jeden Brezinův článek hájící jadernou energetiku, nikdy se ale nepotvrdilo, že by za to novinář dostal jakkoliv zaplaceno. Ústavní soud nakonec rozhodl, že se Zeman musí novináři omluvit a zaplatit pokutu 50 000 korun.

„České soudy mě prostě osm let nedokázaly ochránit před lží. Domnívám se, že jim to trvalo tak dlouho právě proto, že tu lež řekl premiér,“ řekl po rozsudku v roce 2005 Brezina.

Podle Wintra tento případ ukazuje, jak by se mělo se slovem ‚zkorumpovaný‘ zacházet.

„Pokud bychom to viděli ve světle tohoto případu, tak by se výraz ‚zkorumpovaný‘ měl vnímat jako skutkové tvrzení a měl by být v souladu s právem jenom tehdy, kdy ten, kdo o někom tvrdí, že je zkorumpovaný, je schopen dokázat, že ten druhý skutečně podplácel nebo byl podplácen,“ říká právní teoretik a člen Legislativní rady vlády.

Přístup do médií

Soudce Sommer připomněl, že TI má poměrně snadný přístup do médií, a může se tak nepravdivým tvrzením bránit třeba tím, že zveřejní informace o svém financování.

„Každý tak má možnost udělat si vlastní názor na obžalovaným hodnocenou problematiku veřejného zájmu,“ řekl Sommer.

„To je sice druhotné, ale také důležité,“ uznává Wintr. „Když se bavíme o tom, jak velký je ten zásah do práva na soukromí toho, o kterém je ten výrok pronesen, tak tam se skutečně hodnotí, jestli je to veřejná osoba.“

Tento přístup uplatnil soud ve sporu novináře Jana Rejžka a zpěvačky Heleny Vondráčkové. Rejžek v roce 2005 před Ústavním soudem ustál své výroky o tom, že Vondráčková vděčí za svůj úspěch kontaktům s mafií z doby před změnou režimu.

„Jeden z argumentů tehdy byl, že jde o hodnotící soud. A Helena Vondráčková tím, že je veřejně známá, má poměrně snadný vstup do médií, a tudíž se může snadněji bránit,“ připomíná Wintr. „Pořád bych byl ale radši, kdybychom drželi standard veřejné diskuze takový, že o sobě navzájem neříkáme, že jsme zkorumpovaní, pokud to není dokázáno,“ dodává.

Podobně se k otázce svobody slova postavila soudkyně Simona Kačerová z Okresního soudu Praha-západ, když dala za pravdu jedné z demonstrujících, o kterých Andrej Babiš prohlásil, že jsou zaplacení. Podle nepravomocného rozsudku se premiér musí Janě Filipové omluvit.

„Svoboda projevu rozhodně nepředstavuje právo lhát,“ odůvodnila loni v září rozsudek Kačerová.

Jana Filipová komentuje rozhodnutí soudu. (Video: Seznam.cz, Seznam.cz)

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené