Hlavní obsah

Zemřela Bára Rektorová. Česká „sushiqueen“, která se nebála říci, jak nemluvit s lidmi s rakovinou

12. 8. 2019

Bára Rektorová během rozhovoru pro Seznam v září 2017.

Známá podnikatelka, blogerka a majitelka cateringové firmy podlehla vážné nemoci.

Článek

Mnozí ji poznali jako tu, která v Česku propaguje sushi. Její byznys koncept byl tak úspěšný, že o něm chodila přednášet ostatním. A s ostatními se dělila i o to, čím si procházela v následujících letech. Majitelce cateringové firmy se před čtyřmi roky změnil život. Lékaři jí diagnostikovali agresivní nádor v mozku.

Jednoho dne zašla na kontrolu k lékaři – a skončila rovnou na jipce s diagnózou rakovina. Lékaři jí na rovinu doporučili, aby teď trávila co nejvíce času se svými malými dětmi a sepsala závěť. Následovala operace, ozařování, dennodenní chemoterapie. A nakonec u nás zatím experimentální léčba elektrodami. Úspěšná podnikatelka v té době stála před rozhodnutím, zda podržet firmu. To se jí podařilo, posléze začala radit lidem v byznysu, jak se na podobné krize připravit. Co udělat pro svou firmu, pokud podnikatel onemocní.

Několik rad prozradila i ve Výzvě Seznamu, kterou vám nyní znovu předkládáme.

Zákeřná choroba se vrátila, Bára Rektorová v neděli zemřela.

Připomeňte si Barboru Rektorovou ve Výzvě Seznamu z podzimu 2017. (Video: Renata Kalenská)

V rozhovorech, které poskytovala, mluvila Bára Rektorová bez příkras o tom, co znamená žít a potýkat se s agresivním nádorem na mozku. Hlavně proto, že dospěla k závěru, že lidé vlastně nevědí, jak na nemoc a pacienta reagovat.

„Třeba věty typu: ‚Ty jsi silná, ty to zvládneš.‘ Ty mě začaly strašně rozčilovat. Protože takové věty často říkají lidé, aby se sami cítili lépe. Protože rakovina je symbolem smrtelnosti… Znám to i podle sebe. Dřív když jsem se dozvěděla, že má někdo rakovinu, říkala jsem si totéž. Jen ať to ten člověk přežije, nechci, aby se dalo takhle umřít v mladém věku. Chtěla jsem mít mylný pocit, že ten člověk má nad nemocí nějakou kontrolu. Proto mu říkáme ‚bojuj, nevzdávej to‘. Přitom jsou lidé, kteří to nevzdali, bojovali a stejně zemřeli,“ popisovala Rektorová. „A mně se zdálo, že vůči nim je to hrozně nehezké. Téměř neetické. I vůči rodinným příslušníkům. Mně jako pacientovi strašně ulevil pocit, že to už není na mně. Pro svoje uzdravení budu dělat všechno, co můžu, už kvůli dětem. Ale je tam faktor, který neovlivním. A nemůžu s tím nic dělat. Tak nemá smysl se tím stresovat. Ale paradoxně blízkým nebo známým se uleví, když si pomyslí ‚tak Bára bude bojovat‘. A chtějí mít mylný pocit, že to nějak zvládnu.“

Ještě horší podle ní byly rady typu „ber to jako varování, aby ses zastavila“. „Takové věty padaly od lidí, kteří mě možná ani neznají. Já jsem vždycky byla člověk, který má rád svoji pohodičku. Nikdy jsem nebyla velký workoholik. Ale nechápu, k čemu to je to těm lidem říkat? Kuřák dostane rakovinu plic – no mě by nenapadlo říkat mu: ‚Neměl jsi kouřit.‘ Připadá mi to netaktní.“

O rakovině, přístupu k lidem, kteří se léčí a jak s nimi mluvit, chystala Bára Rektorová knížku.

Doporučujeme

Další zprávy