Článek
V létě devítiletý Šimon pohotově zachránil svého dědečka, který zkolaboval během koupání v pískovně a začal se topit.
„Šimon ani na okamžik nezaváhal. Dokázal ho v bezvědomí vytáhnout na břeh a začal volat o pomoc tak hlasitě, že ho slyšeli lidé kolem. Přiběhli, společně zavolali záchranku a spolu s Šimonem pomáhali, dokud si pána nepřevzali kolegové ze Zdravotní záchranné služby Pardubického kraje,“ upozornil na mladíkovou akceschopnost záchranář Marek Dvořák na svém sociálním profilu. „Jen díky Šimonově pohotové reakci, síle a odvaze se dědeček nakonec probral, zotavil a nyní je zcela bez následků,“ shrnul záchranář s dovětkem, že hrdinové nemusí mít plášť, ale dost často nosí trička a kraťasy.
Prezident Petr Pavel udělil Šimonovi Malému medaili Za hrdinství. Ocenil, jak si počínal při záchraně života.
Ocenění je zodpovědnost, říkají otec se synem
Medailí Za hrdinství ocenil prezident i Martina Černého a jeho syna Jakuba Černého. Opět v příběhu hraje roli voda. Otec Martin, povoláním řidič záchranné služby Nemocnice Tábor, vyjel vlakem do Prahy na návštěvu syna. Netušil, že společně zabrání velké tragédii.
Oba totiž dokázali velmi rychle zareagovat v okamžiku, kdy zaslechli volání o pomoc na pražském Černém mostě. Pod dvěma chlapci se prolomil koncem února led na zamrzlém rybníku. Oba muži je s nasazením vlastního života – vrhli se za nimi do vody – vytáhli na břeh.
Jeden z chlapců už přitom tou dobou byl na pokraji sil a déle už by se neudržel nad hladinou. Byl v tak vážném stavu, že ho lékaři museli připojit na umělou plicní ventilaci.
„Viděli jsme, že už tam pár lidí u té situace bylo dřív než my. Ale táta šel do té vody jako první. Měl jsem pejska, tak jsem ho zabezpečil a šel tátovi pomoci,“ vzpomíná Jakub Černý.
Dodává, že vyznamenání vnímají jako velkou čest. „Mohli jsme tady být mezi spoustou významných osobností. Budeme se dál snažit být dobrými lidmi,“ říká Jakub Černý a otec Martin přikyvuje: „Je to zodpovědnost.“
Za hrdinství v boji pak dostal medaili od prezidenta David Hurák, který jako velitel v roce 2018 v rámci operace v Afghánistánu přes vážné zranění dokázal dovést svou jednotku z pod nepřátelské palby zpět do bezpečí základy.
Viděl jsem neskutečně špatné věci, bilancuje voják
Za hrdinství v boji byl oceněný i voják ve výslužba Karel Klinovský. Ten se mimo jiné podílel v roce 1993 na záchranně obklíčených francouzských vojáků v oblasti pláže Karin v rozpadající se Jugoslávii.
„Hlavně bych chtěl říct, že za tou medailí stojí neskutečné množství lidí, kteří se mnou byli od Vimperku, v Iráku, Afghánistánu, v Kosovu, v Jugoslávii. Prostě mraky lidí, bez kterých bych tady nemohl stát,“ popsal hned po ceremoniálu.
Medaili Za hrdinství vnímá jako vyústění celoživotní mise. „Viděl jsem neskutečně špatné věci, snažil jsem se, abych je napravil a neuhnul z ideálů a svých přesvědčení. Snad se mi to trochu podařilo,“ bilancuje.
Popsal, že úterní svátek a předávání vnímá velmi symbolicky. Během odpoledne se i na malou chvíli nechal zavřít v kryptě Pravoslavného katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje, kde se schovávali českoslovenští parašutisté po atentátu na Reinharda Heydricha. Parašutisty má za své velké vzory.
Symbolické to pro Karla Klinovského bylo i v další rovině. Prezident Petr Pavel byl jeho spolužák. „Strávili jsme docela dlouhý čas na jednom pokoji jako studenti. Zažili jsme si hezké, ale i nehezké věci při záchraně těch Francouzů v roce 1993,“ dodává.
Prezident Pavel ve svém zdůvodnění vyzdvihl, že Karel Klinovský prokazoval odvahu a rozhodnost v řadě zahraničních misí v Iráku a v Afghánistánu.
Hrdinka operace Antropoid
Vedle pěti žijících osobností prezident vyznamenal další tři in memoriam. Vedle brigádního generála Josefa Svatoně, legionáře a důstojníka Československé armády, a plukovníka Arnošta Valenty, který se za druhé světové války připojil k zahraničním jednotkám v Polsku, ve Francii a Velké Británii, získala posmrtně ocenění i Anna Malinová, žena která projevila mimořádnou odvahu během odboje a poskytla podporu parašutistům operace Anthropoid a úkryt Jozefu Gabčíkovi.
Za pomoc parašutistům se ovšem nacisti Anně Malinové krutě pomstili. Ji samotnou popravili 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. Její tříletou dcerku Alenu internovali v táboře ve Svatobořicích. Po válce si holčičku osvojili manželé Klímovi, kteří byli známí rodičů, přesto dcera dlouho netušila, že manželé nejsou její biologičtí rodiče.
