„Proč ho soudíte? Rovnou s ním na šibenici!“ Parašutista získal řád

Pankrácká věznice, 16. června 1950. Na zdejší popraviště jsou v brzkých ranních hodinách přivedeni dva muži. Vojenský důstojník Jaromír Nechanský a jeho spolupracovník z protikomunistického odboje Veleslav Wahl.

„Jsem přesvědčen, že umírám za spravedlnost, za demokracii a za vlast, za kterou jsem bojoval v poslední válce. Odplata přijde!“ pronese Nechanský okamžik před tím, než ho kat Vladimír Trunda začne věšet. O jedenáct dní později stejným způsobem a na stejném místě skoncuje i s Miladou Horákovou.

Podle archivních záznamů se Trunda při exekuci dost nadřel, než někdejšího parašutistu na šibenici uškrtil. Nespravedlivá smrt Jaromíra Nechanského nastala v 5:38 hodin.

Skončil tak život odvážného a čestného muže, přesvědčeného vlastence, velitele mimořádně úspěšného výsadku Platinum-Pewter, hrdiny Pražského povstání a člověka, který se po roce 1948 nesmířil s nástupem totalitní komunistické moci a zapojil se do odboje.

Jaromír Nechanský se narodil v Praze v roce 1916 do rodiny poštovního úředníka. Byl československým vojákem a parašutistou, který během druhé světové války aktivně bojoval proti nacistické okupaci. Do zahraničí odešel po roce 1939, kde prošel výcvikem v britské armádě a stal se příslušníkem parašutistické jednotky vyslané zpět do protektorátu, aby pomohl organizovat odboj.

Dne 17. února 1945 byl vysazen poblíž Nasavrk na Chrudimsku, vybaven protektorátními doklady na krycí jméno Jan Nerad. O týden později se přesunul do Prahy, kde začal spolupracovat s Českou národní radou, která se v okupovaných Čechách stala na sklonku války nejvyšším politickým orgánem zastupujícím československou vládu.

Kapitán Nechanský se stal předsedou její vojenské komise a z titulu této funkce spolupracoval během Pražského povstání s vojenským velitelstvím „Bartoš“ generála Karla Kutlvašra, které řídilo operace povstaleckých jednotek v hlavním městě a širším okolí.

„Koncem dubna přivezly ilegální organizace autem ‚Jiřího‘, což bylo krycí jméno kapitána Jaromíra Nechanského. Byl to západní výsadkář, nyní už asi tři měsíce partyzán na jižní Moravě. Měl vysílačku ‚Anna‘ a napojil se údajně na Košice, což bylo první a jediné spojení s košickou československou vládou,“ vzpomínal patnáct let po konci války generál Kutlvašr.

Vzpomínky sepisoval ve vězení, kam byl nespravedlivě uvržen komunistickým režimem už v roce 1948 a odsouzen na doživotí za vykonstruovaná provinění. Paměti vyšly knižně v roce 2020.

Ačkoliv jako generál byl Kutlvašr při povstání de facto podřízen kapitánovi, který zastával politickou funkci odpovídající v podstatě ministrovi obrany, vzpomínal na Nechanského s úctou.

„Byl mi osobně velmi milý a sympatický, byl to tichý a klidný muž, s uhlazeným, přitom nevtíravým chováním a vystupováním. Na velitelství Bartoš se choval jemně a není mi známo, že by někde a nějak zasáhl a učinil nějaké rozhodnutí či opatření v rozporu s činností samotného velitelství,“ zapsal si Kutlvašr.

„Hvězdná chvíle“ obou mužů nastala 8. května 1945 odpoledne, kdy díky nezměrnému hrdinství bojujících Pražanů kapitulovala německá vojska do rukou Kutlvašrova Vojenského velitelství Velké Prahy a České národní rady.

Jejich protějškem byl velitel jednotek wehrmachtu bojujících v Praze generál Rudolf Toussaint. Podpis kapitulace ukončil krvavé boje, jež se zapsaly do dějin jako největší bojové vystoupení Čechů v novodobé historii s třemi tisíci padlými a zavražděnými na straně povstalců. Bylo to o několik hodin dříve, než do již osvobozené Prahy dorazily první jednotky Rudé armády. Okupanti byli v tu dobu již pryč, ve městě se nacházely jen zadní voje ustupující armády a ojedinělá ohniska nacistických fanatiků.

A to se stalo všem signatářům osudné. Sovětské velení v čele s vůdcem Josifem Stalinem nesneslo pomyšlení, že se poslední okupovaná metropole v Evropě osvobodí sama a Rudá armáda přijde o aureolu osvoboditelů. A čeští komunisté vyšli Sovětům vstříc.

Osud sedmi signatářů kapitulace za českou stranu tak byl po jejich nástupu k moci tragický.

Generál Karel Kutlvašr: V roce 1949 odsouzen na doživotí (propuštěn na amnestii v roce 1960).

Jaromír Nechanský, povýšen po válce na majora pěchoty: V létě 1950 odsouzen k trestu smrti a oběšen.

Podplukovník Jaroslav Kadainka: Odsouzen k 17 rokům těžkého žaláře.

Místopředseda České národní rady, komunista Josef Smrkovský: V roce 1951 odsouzen k 15 rokům těžkého žaláře (propuštěn vroce 1955).

Místopředseda České národní rady dr. Josef Kotrlý, od roku 1947 konzulární úředník v Kanadě: Musel emigrovat.

Předseda České národní rady prof. Albert Pražák: zákaz výuky na fakultě.

Náčelník povstaleckého štábu pplk. František Bürger: Degradován na vojína, odsouzen na osm měsíců žaláře a poté poslán do pracovního tábora.

A nakonec německý generál Rudolf Toussaint: V roce 1947 odsouzen na doživotí.

Zatímco všichni výše zmínění byli komunisty perzekvováni na základě zmanipulovaných, zveličených či dokonce zcela smyšlených důvodů, část obvinění vůči Jaromíru Nechanskému měla reálný základ. Skutečně se zapojil do protikomunistického odboje a zpravodajsky spolupracoval s Američany.

Přesto jeho odsouzení k trestu smrti neslo všechny znaky justiční vraždy. Politický rozkaz převážil nad právními normami.

„Proč ho soudíte? Rovnou s ním na šibenici!“ vykřikovalo propagandou zmasírované obecenstvo v soudní síní, když v létě 1950 stanul ve svých 33 letech před totalitní komunistickou justicí. O rozsudku a jeho výši bylo dávno rozhodnuto.

Seznam Zprávy na začátku letošního roku zveřejnily dopis, který napsal Jaromír Nechanský z cely smrti. Mimo jiné v něm doufá, že bude moci naposledy spatřit svoji drahou manželku Olgu.

„Jestliže toto mé přání nebude splněno, budu tím více utvrzen ve svých názorech na tento režim, který tímto naprosto jasně dokumentuje svoji humanitu,“ stojí prozíravě v posledním dopise.

„Jako socialista jsem v podstatě souhlasil s většinou sociálních opatření, ale měl jsem zásadní výhrady proti autoritářství, nedemokratičnosti a nespravedlnosti tohoto režimu. Kdybych takto umíral za poslední války v důsledku své tehdejší činnosti, nebylo by to tak bolestné jako nyní, kdy Čech Čecha odsuzuje nejtěžšímu trestu v takovém množství,“ svěřil se v psaní, které adresoval otci.

Rehabilitace se snažila dosáhnout manželka Olga Nechanská již v roce 1968, došlo k ní ale až v lednu 1991. Následně byla Nechanskému navrácena hodnost majora a byl povýšen in memoriam na plukovníka generálního štábu. V roce 2022 mu bylo uděleno osvědčení příslušníka třetího odboje a 8. května 2025 byl in memoriam vyznamenán Křížem obrany státu ministra obrany České republiky. Nyní se dočkal i nejvyššího státního vyznamenání z rukou prezidenta Petra Pavla, Řádu bílého lva vojenské skupiny 3. třídy in memoriam.

Řádem bílého lva vojenské skupiny 2. třídy ocenil prezident Petr Pavel in memoriam i divizního generála Hugo Vojtu, legionáře, známého důstojníka Československé armády, spoluzakladatele a čelného představitele protinacistické odbojové organizace Obrana národa.

Medailí Za hrdinství byl vyznamenán kapitán David Hurák, příslušník Centra podpory speciálních sil Armády České republiky, který v roce 2018 jako velitel jednotky v operaci Resolute Support v Afghánistánu přes vážné zranění dokázal dovést svou jednotku pod nepřátelskou palbou zpět na základnu.

Stejným vyznamenáním ocenil prezident i plukovníka generálního štábu ve výslužbě Karla Klinovského, který opakovaně prokázal svou odvahu a velitelskou rozhodnost především v zahraničních misích v bývalé Jugoslávii, Iráku a v Afghánistánu.

Medailí Za hrdinství byl in memoriam vyznamenán brigádní generál Josef Svatoň, legionář a důstojník Československé armády, který se za druhé světové války zapojil do protinacistického odboje a velel východočeským partyzánům.

Stejnou medailí byl posmrtně dekorován i plukovník (in mem.) Arnošt Valenta, důstojník Československé armády, který se za druhé světové války zapojil do zahraničních jednotek v Polsku, ve Francii a Velké Británii, kde sloužil u 311. československé bombardovací perutě RAF.

Medailí Za zásluhy prezident Petr Pavel ocenil i nynějšího náčelníka generálního štábu české armády, armádního generála Karla Řehku, který podle vyjádření prezidentské kanceláře „v kritickém období od zahájení ruské invaze na Ukrajinu s rozhodností a vytrvalostí zastává stěžejní úlohu v zajišťování bezpečnosti naší země“.