Adventní věnec

Nejznámějším symbolem adventu je adventní věnec se čtyřmi svíčkami, které se postupně zapalují každou neděli. Jeho tradice není zase tak stará. Poprvé se objevil ve výchovném ústavu pro opuštěné a zanedbané děti v roce 1839 Hamburku, byl ze dřeva, visel u stropu a bylo na něm umístěno 19 malých červených a 4 velké bílé svíčky. Každý den se jedna z nich zapálila, děti zpívaly adventní písně a měly tak jasnější představu, kdy budou vánoční svátky, uvádějí ve své knize Evropské Vánoce Eva Večerková a Věra Frolcová.

Věnec se záhy začal rychle šířit: z dětských domovů a útulků do rodin a kostelů, později i do škol. Na přelomu století už získal tradiční podobu: byl ozdobený chvojím se čtyřmi svíčkami, které symbolizovaly čtyři adventní neděle.

První neděli se zapálí první svíčka, ale nenechá se vyhořet. Druhou neděli hoří svíčky dvě, poslední, čtvrtou, hoří všechny čtyři. Někdy se na věnec umisťuje i svíčka pátá, bílá, která se zapaluje na Štědrý den jako symbol Ježíše Krista. Svíčky mohou být i různě vysoké, pak se jako první zapaluje ta nejdelší.

Barva svíček může odpovídat křesťanské liturgii: pak je fialová, někdy jsou na věnci v této barvě svíčky jen tři. Ta poslední, růžová, se však zapaluje jako třetí v pořadí. Většina lidí však adventní věnec vnímá jako dekorativní prvek, barva svíček se pak odvíjí od osobního vkusu a stylu výzdoby věnce či celé domácnosti. Adventní svíčky navíc nemusí být umístěny jen na věnci, v posledních letech jsou oblibě nejrůzněji pojaté dekorace.

Tvar kruhu má symbolizovat pospolitost, zelené větvičky pak věčný život. Hořící svíčky byly vždy symbolem Slunce jako nového života, pro křesťany jsou pak symbolem Krista jako Světla Božího.

Variant, jak může adventní věnec vypadat, je spousta – může být z přírodních i umělých materiálů, mít různou velikost nebo barvu svíček a jejich rozmístění. Mezi nejčastěji používaný adventní věnec v České republice patří ten vyrobený z větviček jehličnanů s červenými svíčkami.