Putin doufá, že se Trump vrátí do Bílého domu. Pro Ukrajinu by to byla rána

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Na Západě je muž, který by dokázal ukončit válku a nastolit mír. Tím mužem je Donald Trump,“ prohlásil v pátek pro rozhlasovou stanici Kossuth maďarský premiér Viktor Orbán. Pokud by bývalý americký prezident zůstal v Bílém domě i na druhé funkční období, k žádnému konfliktu by na Ukrajině podle Orbána nedošlo.

Nebylo to poprvé, co se Orbán o Trumpovi v tomto duchu vyjádřil, a stejného názoru je ostatně i sám exprezident. S blížícími se volbami, které v USA proběhnou příští rok a ve kterých Trump opět kandiduje, se ale přesto do popředí stále více dostává otázka, jaká situace by v případě jeho výhry doopravdy nastala. A zda Vladimir Putin v tento scénář vlastně dokonce tajně nedoufá.

Když byl totiž Trump v Bílém domě, pokoušel se podle Jana Hornáta z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy o restart vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem. Na rozdíl od svého předchůdce Baracka Obamy, který se během prezidentství snažil o to samé, byl ovšem republikánský politik úspěšný.

„Obamův restart však nebyl hnán osobní sympatií k Vladimiru Putinovi, ale spíše geopolitickými faktory –⁠ chtěl ‚vylepšit‘ obraz USA jakožto multilaterálního a kooperujícího hráče na mezinárodní scéně,“ upozornil na důležitý rozdíl amerikanista. „Ve snaze Trumpa naopak hrála roli určitá fascinace Putinovou autoritativní, velmi maskulinní silou.“

Svým dobrým vztahem s ruským prezidentem se Trump chlubí dodnes, a to navzdory krvavému konfliktu, který Rusko odstartovalo na východě Evropy. Putin podle něj sice „udělal obrovskou chybu“, zároveň ale hlásá, že ruský lídr je chytrý člověk. A vyhýbá se tomu, aby mu přiřkl odpovědnost za údajné ruské válečné zločiny na Ukrajině, jak to dělají jiní politici, včetně současné hlavy Spojených států Joea Bidena.

Od něj se Trump v postoji k Ukrajině liší i v dalších ohledech. Exprezident například dává jasně najevo, že v případě jeho vítězství bude politika USA vůči evropské zemi jiná a již několikrát zmínil, že nesouhlasí s tím, jak velkou pomoc napadené zemi Američané poskytují. Dá se tak čekat, že v případě svého vítězství minimálně v tomto ohledu nastaví jasné hranice.

Ukrajina tak americké prezidentské volby jistě vyhlíží se značnou nervozitou, i když ji zatím nedává znát a primárně věří, že za více než rok, kdy finální souboj proběhne, už nebude žádná válka, na kterou by se musely brát ohledy. Faktem ale zůstává, že co se týče celkového objemu pomoci, Spojené státy jsou dnes jejím nejdůležitějším spojencem.

A jak navíc upozorňuje analytik Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), vztahy Ukrajiny s Trumpem byly poměrně komplikované už ke konci jeho předešlé éry.

Vzhledem k výše nastíněnému i k tomu, že průzkumy veřejného mínění exprezidenta pasují do role pravděpodobného republikánského kandidáta, se přímo nabízí otázka, zda Putin nesází na to, že se Trump za oceánem znovu chopí moci. To, že by ruský lídr uvítal trhliny v západní podpoře Ukrajiny, ostatně není nic nového ani překvapivého.

Že jsou přípravy na tuto eventualitu možná již v pohybu, upozornilo na konci minulého měsíce několik amerických médií jako web CNN nebo The New York Times. Rusko totiž v druhé polovině května oznámilo, že zakáže vstup na své území celkem 500 Američanů, kteří podle něj šíří rusofobii nebo stojí za dodávkami zbraní na Ukrajinu.

Mezi stovkami jmen jsou tak třeba členové různých amerických think tanků, členové Kongresu, současní i bývalí vládní úředníci, včetně bývalého prezidenta Baracka Obamy, pár novinářů, či dokonce několik komiků.

V době, kdy se země navzájem trestají za své kroky spojené s děním na Ukrajině, by na takovém přístupu nebylo nic neobvyklého. Američtí novináři nicméně upozornili na výběr trestaných osob, jmenovitě třeba na přítomnost státního tajemníka Georgie Brada Raffenspergera.

Politik je jednou z důležitých postav posledních prezidentských voleb a Trumpovy snahy zvrátit jejich výsledek. Právě jemu exprezident volal, aby mu ve státě „našel“ hlasy, které by mu na jihu USA zajistily vítězství. Nahrávka jejich telefonického hovoru je momentálně důkazem v trestním vyšetřování, které by mohlo vyústit až v obžalobu Trumpa.

Na černé listině se ale nacházejí i další jména, která souvisejí s Trumpovými problémy. Příkladem může být třeba Letitia Jamesová, newyorská prokurátorka, která na něj a jeho rodinu podala občanskoprávní žalobu kvůli jejich podnikání nebo David Sundberg, šéf washingtonské pobočky FBI, která vedla vyšetřování útoku na Kapitol.

Podle analytika Havlíčka, který se Rusku dlouhodobě odborně věnuje, by Putin opravdu mohl jednat s těmito cíli a v podstatě doufat, že navzdory ruským neúspěchům na Ukrajině vydrží alespoň déle než Biden v Bílém domě. Za Trumpa by totiž proměna širšího západního postoje vůči Rusku mohla přijít spíše než nyní.

Určitá Putinova očekávání od Trumpovy možné výhry pak připustil i amerikanista Hornát. Zdůraznil ovšem, že ruský prezident i jeho poradci jsou si jistě vědomi toho, že ten americký není všemocný. Ústavní systém USA má totiž řadu brzd a protiváh, které by ráznou změnu kurzu zahraniční politiky po zvolení nového prezidenta nedovolily.

„Pro Rusko může být lákavá představa revidování amerického postoje vůči evropskému kontinentu a urychlení trendu přesunu pozornosti do Indopacifiku směrem k Číně, což opět připadá v úvahu více v případě Donalda Trumpa než současného prezidenta,“ doplnil dále Havlíček.

Znovuzvolení Trumpa by pak nejspíše způsobilo také jistý šok v řadách evropských spojenců USA, stejně jako tomu bylo při jeho vítězství roce 2016, po kterém navíc následovalo určité ochabnutí silného euroatlantického vektoru, zejména vůči Německu, ale také Francii a dalším spojencům, obzvláště na západě Evropy.

Jak ale Havlíček upozornil, je třeba mít na paměti i další možné scénáře, které by se za Putinovými kroky mohly skrývat.

„Tyto potenciální námluvy vůči Donaldu Trumpovi a Republikánské straně mohou být do velké míry zejména rétorické a pomáhat v obecném smyslu diskreditovat americkou politiku a přispívat ke starší taktice aplikované již v roce 2020, kdy Rusko nemělo jasného favorita voleb, ale chtělo co nejvíce podkopat oba z nich,“ rozvedl myšlenku odborník.

Pokud se naplní předpovědi nynějších průzkumů, ve finální rovince v klání o prezidentský post by se - stejně jako v roce 2020 - utkal Biden s Trumpem. Republikánský exprezident bude mít v primárkách sice více soupeřů, s přehledem je ale nyní poráží a „stříbrný“ floridský guvernér Ron DeSantis za ním zaostává o desítky procentních bodů.

Navzdory zákonným problémům, jež dnes Trump má, političtí analytici odhadují, že může počítat s pevným jádrem svých příznivců, kteří podle agentury Reuters tvoří nejméně třetinu republikánských voličů. Právě oni by mu mohli pomoct získat stranickou nominaci.

DeSantis se o tyto jedince velmi snaží, díky čemuž se dá předpokládat, že také jeho pozice bude vycházet ze zájmů právě těchto voličů. A i když zahraniční politika u Američanů často nehraje prim, v průběhu posledního roku lze sledovat rostoucí nespokojenost obyvatel země s objemem pomoci, kterou USA Ukrajině poskytují.

„Budou chtít vůči Ukrajině to stejné - jasně vymezit mantinely amerického nepřímého zapojení do konfliktu, tedy přehodnocení materiální a finanční podpory, větší tlak na evropské partnery, ale případně i tlak na Čínu ohledně vlivu na Rusko,“ přiblížil Hornát pravděpodobnou výchozí pozici dvou republikánských favoritů.

„To samozřejmě nepředjímá změnu kurzu o 180 stupňů. Ať už máme o takzvaném vojensko-průmyslovém komplexu USA - a nejen tam - jakékoliv mínění, bude jedním z aktérů, který bude brzdit výraznou změnu současné politiky. Zaměstnává totiž tisíce lidí a pracovní místa jsou pro Američany přirozeně něco, co Republikánská strana pasuje na přední příčky svých současných programů,“ dodal amerikanista.

DeSantis by podle něj byl po nástupu do úřadu pravděpodobně konformnější vůči stanovenému kurzu americké zahraniční politiky, zatímco Trump by se mohl uchylovat k neuváženým a rychlým řešením, aby docílil „výsledků“. Ani jeden z kandidátů by však první den v úřadu podporu Ukrajině neutnul.

Období voleb i potenciální tranzice moci jsou ovšem citlivé momenty (nejen) pro Spojené státy, čehož může Rusko využít ve svůj prospěch, ať už bude doufat v jakýkoliv výsledek. Podle analytika Havlíčka bude samozřejmě záležet, do jaké míry to USA Kremlu umožní, bylo by nicméně zvláštní, kdyby této příležitosti využít nechtěl.

O ruském vlivu v amerických volbách společnost slýchá dlouhodobě. Hojně probíraný byl ve spojení s volbami v roce 2016, kdy si Američané do Bílého domu zvolili Trumpa, tak i s těmi o čtyři roky později. V případě prvních zmíněných pak ministerstvo spravedlnosti dokonce zveřejnilo zprávu zvláštního vyšetřovatele, která Ruský zásah dokládá.

Rovin, na které se Rusko může v příštím roce zaměřit, je navíc hned několik. Soustředit by se podle Havlíčka mohlo například na teorii o ukradených volbách. Tu systematicky kultivoval již od roku 2020 Trumpův tým. Pro Rusko je výhodná, protože podkopává důvěru Američanů v jejich volební systém, jejich lídry a systém jako celek.

S tím pak souvisí i vnitřní polarizace země a další eskalace vnitřního napětí, které mezi obyvateli panuje.

Americká společnost je dnes rozdělená hned v několika oblastech - právem na potrat počínaje a právem na držení zbraně konče. Tyto otázky se jistě stanou i hlavními tématy voleb.

S postupem času si ale Američané musí vyhodnotit i to, zda se na hlasovacích lístcích v nějaké formě neskrývá i Vladimir Putin.