Hlavní obsah

Komentář: Firmám se loni dařilo. Český spotřebitel je dar z nebes

Martin Čaban
Komentátor

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Drůbež se v dobách zlé inflace ukázala jako zlatý důl. Třeba ve Vodňanech by mohli vyprávět. Ilustrační snímek.

Reklama

Ekonomika stagnuje, životní úroveň Čechů rapidně klesá, stát seká stamiliardové dluhy – a firmy, které ještě před pár měsíci vyhrožovaly bankrotem, hlásí rekordní zisky.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rok 2022 byl těžký. Energetická krize, inflace, válka na Ukrajině. Vláda reagovala v některých oblastech ukázkově, v jiných se dost nešťastně plácala. Státní rozpočet skončil historicky třetím nejhorším výsledkem, když bilance příjmů a výdajů nevyšla o 360 miliard korun. Inflace za celý rok dosáhla 15 procent, reálné výdělky Čechů klesly o 7,5 procenta. Podle dat společnosti PAQ Research se jen za rok 2022 zvýšil podíl domácností, které nevyjdou se svými příjmy, nebo s nimi vyjdou jen velmi těsně, z 16 na 28 procent.

To všechno jsou známá data, která vykreslují smutný ekonomický obraz loňského roku. Další barvy do něj nyní začíná doplňovat výsledková sezóna, v níž české firmy postupně zveřejňují své hospodaření za rok 2022.

Tento doplněk zatím není kompletní, ale už několik prvních dílčích tahů překvapuje jásavými optimistickými barvami, které se do dosavadního obrazu až křiklavě nehodí.

„Přestáváme být konkurenceschopní a ztrácíme zakázky. Jsme drazí, a když do cen výrobků zdražení elektřiny nedáme, jsme hluboce ztrátoví,“ stěžoval si loni v září na vysoké ceny elektřiny majitel textilky Juta a někdejší výrazná tvář hnutí ANO Jiří Hlavatý. V psaní katastrofických scénářů nebyl ani zdaleka sám.

„Pokud by cena energie měla zůstat na stávající úrovni, tak dopad na konkurenceschopnost Česka jako jedné z nejprůmyslovějších zemí Evropy bude fatální,“ hrozil v srpnu Bohuslav Čížek ze Svazu průmyslu.

„Nezaplatíme v lednu elektřinu, nebudu na to mít,“ hlásil taktéž loni v srpnu na výstavě Země živitelka šéf mlékárny Madeta Milan Teplý.

„Již celý minulý rok cena energií plynule stoupala. Od října platíme za energie minimálně třikrát více než předchozí rok. Měsíčně tak platíme o milion korun navíc,“ postěžoval si už loni v únoru šéf sklárny Crystalex Tomáš Januš.

Čas oponou trhl a nyní přicházejí reálné výsledky. Juta, textilka s bezmála devítimiliardovými tržbami, zaznamenala rekordní zisk - před zdaněním přesáhl miliardu korun, po zdanění 828 milionů, to je meziroční nárůst o 13,4 procenta. Je sice pravda, že provozní výsledek hospodaření spadl meziročně skoro o polovinu na 465 milionů, ale textilka se s nákladovými potížemi zjevně zvládla dost elegantně vyrovnat.

Sklárna Crystalex vykázala při 1,5miliardových tržbách za loňský rok čistý zisk 78 milionů, což je meziroční zlepšení bezmála o 150 procent.

Madeta dosud své výsledky nezveřejnila, ale kdyby náhodou od ledna neměla na elektřinu, nejspíš bychom se to už dozvěděli… Dá-li se soudit z čísel některých konkurentů, mlékárenství zažilo nelehký rok, ale apokalypsa se nekoná. Polabským mlékárnám stouply tržby o pětinu na 1,9 miliardy, firma nakonec vydělala 80 milionů, což je, pravda, meziroční pokles zisku o devět procent. Mlékárna Kunín při tržbách 2,3 miliardy korun vykázala čistý zisk 55 milionů, meziročně o 17,5 procenta více.

Zájem tradičně vyvolávají výsledky holdingu Agrofert. Také jemu se v obtížném roce 2022 dařilo náramně. Meziroční nárůst zisku celého holdingu činil úctyhodných 124 procent, tržby rostly o třetinu a překonaly 231 miliard korun.

Ještě divočejší jsou výsledky některých součástí holdingu. Zaujala zejména Lovochemie, která zvýšila svůj zisk v meziročním vyjádření doslova řádově, konkrétně o více než 1200 procent. Firma Vodňanská drůbež, další populární kus svěřenského impéria Andreje Babiše, vydělala v roce 2022 o 165 procent více než loni, při 20procentním nárůstu tržeb, které se přiblížily sedmi miliardám korun.

Ani konkurenci vodňanského ptactva se nedařilo zle. Například Drůbežářský závod Klatovy, tržbami zhruba poloviční proti Vodňanům, zaznamenal růst zisku o 44 procent při 15procentním růstu tržeb.

Jak v těchto různých číslech číst? Za každým výsledkem hospodaření se skrývá trochu jiný příběh a je třeba znovu zdůraznit, že dosud nemáme v rukách kompletní obrázek loňského roku. Na druhé straně víme o solidním červnovém výběru daně z příjmu právnických osob, který napovídá, že zisky firem byly obecně dost vysoké - stát vybral letos v červnu na této dani o 21 miliard korun víc než loni.

Průběžně přicházející výsledky na každý pád nutí k zamyšlení nad několika věcmi.

Předně je potřeba říci, že do loňského hospodaření firem ještě příliš nezasáhla státní podpora určená ke zvládání zdivočelých cen energií. Ta se z velké části vyplácí firmám až letos. Například zmíněný Crystalex ve výroční zprávě uvádí, že 23. ledna letošního roku, tedy tři týdny po skončení účetního období, v němž zvýšil zisk o 150 procent, získal od státu podporu na vysoké ceny energií a zařadil se do režimu cenových stropů.

Tato skutečnost stejně jako další reportované dobré výsledky v mnoha oborech vyvolává otázku, nakolik je státní pomoc s cenami energií pro český byznys dobře nastavená, ba zda je vůbec nutná. Za cenové stropy stát letos do června zaplatil přes 32 miliard, energeticky náročným podnikům rozeslal dalších pět miliard.

Vysoké ceny energií ve srovnání s minulými lety jsou nezpochybnitelnou skutečností. Ale také je jasné, že cenový šok, který vyvrcholil v prvních měsících po ruské invazi na Ukrajinu, je pryč a ceny energií zvolna hledají svůj nový normál.

S šokem se mnoho českých firem dokázalo poprat velmi statečně a šikovně. Exportně orientovaným podnikům, jako je Juta, nepochybně pomohlo svižnější ekonomické oživení v zahraničí. Firmám zaměřeným na tuzemský odbyt – zvláště potravinářům – vytrhli trn z paty čeští spotřebitelé, kteří bez většího odporu akceptovali rychlý růst cen v obchodech. Všude se samozřejmě škrtaly náklady, mzdy rostly obvykle jen velmi opatrně - což bude při takto dobrých výsledcích nepochybně velké téma pro odbory.

Při pozorování dílčích výsledků se nelze vyhnout dojmu, že hlavními vítězi české inflační vlny jsou právě potravinářské firmy, které zvýšení cen vstupů bez okolků propsaly do koncových cen, a ještě si dokázaly zajistit pěkné zisky, mnohdy dalece přesahující inflační růst tržeb. Jinými slovy se zdá, že smířený český spotřebitel je pro potravinářskou branži v dobách inflace přímo darem z nebes.

Dává za takových okolností smysl státní podpora firem, dotační programy pro energeticky náročné provozy, cenové stropy? Kdyby vláda dokázala cílit energetickou pomoc tam, kde je z objektivních důvodů skutečně potřeba, a nikoli tam, kde zisky rostou o desítky procent výrazně vyšším tempem než tržby, mohl by stát ušetřit mnoho hezkých miliard.

Cílení pomoci bohužel není silnou stránkou české státní správy. Takže to nakonec dopadne tak, že stát bude dotovat energie i pro silně ziskové podniky. Včetně těch, které léta vydělávaly na nízkých spotových cenách elektřiny, ale když energetická burza ukázala i svou odvrácenou tvář, nedrbaly si hlavu za špatné obchodní rozhodnutí, ale natáhly ruku ke státu.

Až vláda tyhle dotační peníze prosperujícím firmám rozdá, tak posléze v rámci konsolidačních opatření zvýší firemní daň z příjmů o dva procentní body a část financí si zkusí vybrat zpátky. Což je tedy nepříliš efektivní a značně ztrátový tok peněz.

Aby nevznikla mýlka - firmy jsou nikoli páteří, ale samotnou podstatou české ekonomiky a nelze žehrat nad tím, že se jim daří. Svých zisků dosahují legitimně a plně v souladu se svými zájmy. Využívají všech příležitostí, které trh i stát nabízí, na tom není nic špatného.

Spotřebitelské chování a velká tolerance k cenovým skokům se ze dne na den mění těžko. Ale nepochybně je správné se ptát, jestli příležitosti, které v tomto prostředí nabízí stát, nejsou i s ohledem na jeho finanční situaci až příliš velkorysé.

Reklama

Doporučované