Hlavní obsah

Co bude, až na Ukrajině skončí boje? Nejspíš pořád válka, říká český výzkum

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: kremlin.ru

Ruský prezident Vladimir Putin.

Reklama

Kudy vede cesta k míru na Ukrajině? Nedávno publikovaný výzkum českých odborníků na tuto otázku nenašel odpověď. Nejpravděpodobnějším scénářem je pokračování války v podobě zamrzlého konfliktu i poté, co se boje zklidní.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jak by mohla skončit válka na Ukrajině? Která území jsou pro Rusko a Ukrajinu nejdůležitější? Co bylo hlavní motivací Kremlu k zahájení invaze? A mohl jí Západ nějak zamezit?

Odpovědi na tyto otázky hledali čeští odborníci Jan Ludvík a Vojtěch Bahenský z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy ve výzkumu, který nedávno vyšel v časopise Comparative Strategy.

Autoři uvádějí, že oslovili 177 expertů, kteří se k problematice vyjadřují skrze články pro časopisy a weby Foreign Affairs, Foreign Policy, Politico a War on the Rocks. Odpověděla pětina dotázaných, a ač se to může zdát málo, jde podle nich o počet podobný ostatním uznávaným výzkumům.

Bahenský s Ludvíkem také zdůrazňují, že i když vyšel výzkum až nyní, odpovědi pro něj sbírali mezi koncem září a 20. listopadem prvního roku války, na což je potřeba při čtení výsledků myslet.

Mír v nedohlednu

Začněme rovnou tou možná vůbec nejpalčivější otázkou - jak (a jestli vůbec) by se dala válka ukončit a nastolit stabilní mír.

Ludvík s Bahenským k této věci experty vyzvali, aby se vyjádřili ke dvěma nejdiskutovanějším způsobům ukončení zamrzlého konfliktu, který odstartoval už před deseti lety ruskou anexí Krymu a vyhlášením samozvaných lidových republik na Donbasu proruskými separatisty.

Prvním je, že se Ukrajina vzdá části svého území z období před rokem 2014. Druhou, že se jí podaří území dobýt zpět a dojde k jejímu rozhodnému vojenskému vítězství, kdy Rusko už nebude schopno ve válce pokračovat.

Hned na úvod autoři prohlašují, že odpovědi expertů neposkytují moc místa pro optimismus.

Foto: Ludvík,Bahenský

Podrobný přehled odpovědí.

Velká většina z nich si nemyslí, že vzdání se území Ukrajinou ve prospěch Ruska by mohlo být cestou ke stabilnímu míru (nejen skončení bojů, ale i nepřátelství a například i příprav na boje budoucí) mezi Moskvou a Kyjevem.

„Ani jeden z expertů s tímto závěrem nezvolil možnost ‚silného souhlasu‘. Na otázku, jakých území konkrétně by se potenciálně mohla vzdát, většina jen znovu zopakovala svůj nesouhlas s územními ústupky,“ stojí v článku.

Menší, ale významná část z expertů nicméně uvedla, že Ukrajina možná bude muset pro nastolení míru postoupit Rusku Krym a části Doněcké a Luhanské oblasti kontrolované separatisty už před invazí v roce 2022. Nikdo z nich si to nicméně nemyslel o celé Doněcké a Luhanské oblasti ani o Chersonské a Záporožské (tedy o oblastech, které Rusko ilegálně anektovalo v září 2022).

Ohledně možnosti, že by k míru mohlo dojít prostřednictvím ukrajinského vojenského vítězství, byli experti optimističtější. Silně jich s touto možností souhlasilo přes 27 % a dalších víc jak 24 % jich „spíše souhlasilo“. Autoři k tomu nicméně dodávají, že předmětem otázky už nebylo to, jak pravděpodobné je, že Ukrajina bude tuto vojenskou porážku schopná uskutečnit, a dodávají, že to minimálně v dohledné době není pravděpodobné.

Historie a teorie zamrzlých konfliktů navíc podle nich naznačuje, že ani rozhodné vojenské vítězství nemá velkou šanci na ukončení těchto konfliktů v případě, že si poražená strana udrží alespoň naději na zvrácení výsledku klidně i ve vzdálené budoucnosti.

Z výsledků podle autorů tedy vyplývá, že dosažení míru ani jedním ze dvou nejčastěji diskutovaných způsobů není pravděpodobné. Konflikt tedy podle nich bude pravděpodobně pokračovat ve formě zamrzlého konfliktu i poté, co potenciálně dojde k ukončení větších válečných operací.

„Zdá se pravděpodobné, že i když dojde k de facto ukončení války, ústřední problémy zůstanou nevyřešené a obě strany si zachovají naději na změnu poválečného statusu v budoucnosti, možná pomocí další vojenské eskalace,“ napsali autoři a přirovnali tento scénář k dění mezi lety 2015 až 2022.

Na otázku, proč výzkum nezahrnul otázku, zda by konflikt mohl skončit vojenským vítězstvím Ruska, Ludvík Seznam Zprávám odpověděl, že cílem práce bylo prozkoumat, jak by Západ mohl řešení konfliktu pomoci, a podpora ruského vojenského vítězství v tomto případě samozřejmě nedává smysl.

Na jakém území nejvíc záleží?

Pro hlubší vhled o důležitosti teritoriálního rozměru války se čeští analytici ptali expertů ze světa i na význam jednotlivých regionů pro Rusko a Ukrajinu.

Velká většina (necelých 76,5 %) expertů uvedla, že extrémně důležitý pro Rusko je Krym, a vyhodnotila ho tak podle autorů jako o hodně důležitější pro Rusko než pro Ukrajinu. Značná část expertů se také shodla na důležitosti částí Luhanské a Doněcké oblasti kontrolované už před invazí separatisty. Za extrémně důležité pro Rusko je označilo necelých 29,5 % expertů a za velmi důležité 44 %. Podobně se přitom v případě těchto oblastí odborníci vyjádřili i o důležitosti pro Ukrajinu (30 % jich přiřadilo extrémní a dalších 30 % velkou důležitost).

„Zatímco budoucí status Krymu dostává v diskuzích na Západě velkou pozornost, osud samozvané Doněcké a Luhanské republiky může být další těžko řešitelnou překážkou k ukončení války,“ dodali k tomu autoři.

Co vedlo Rusko do války?

Výzkum zahrnuje mimo jiné i otázky na motivaci Ruska pro zahájení ofenzivy a vůbec rozšíření konfliktu.

Výsledek byl podle Ludvíka pozoruhodný. Zatímco mnoho „hlasitých hlasů“ podle něj v této otázce zlehčuje sbližování Ukrajiny se Západem, většina oslovených expertů uvedla, že právě to bylo nejdůležitější. Za „extrémně důležité“ (pro ruské rozhodnutí zaútočit) považovalo sbližování Ukrajiny se Západem přes 35 % expertů a podle dalších 47 % to považovalo za „velmi“ důležité.

Ukrajinská aspirace na členství v NATO pak byla podle expertů důležitější než proces rozšiřování Severoatlantické aliance jako takový. Neznamená to ale, že ten podle expertů neměl žádný význam. Za přinejmenším středně důležitý důvod pro invazi ho označilo přes 70,5 % z nich.

Foto: Seznam Zprávy

Podrobný přehled odpovědí.

Co měl Západ udělat jinak?

Rozdělení byli experti v otázce, jaké chyby Západu mohly vést k ruské invazi.

Jedinou výjimkou, kde se na jedné chybě shodli, byl Krym. Více jak dvě třetiny jich mají za to, že invaze byla výsledkem mírné reakce Západu na ruskou anexi poloostrova (přes 23,5 % souhlasilo silně , necelých 16 % souhlasilo a necelých 29 % spíše souhlasilo).

Pouze polovina pak souhlasila s důvodem, že chybou mohla být i mírná reakce a absence trestu za invazi do Gruzie, a většina jich nesouhlasila s tím, že důvodem bylo tolerování ruských válečných zločinů v Sýrii.

Na poslední chvíli po eskalaci v roce 2021 bylo podle téměř 65 % dotázaných alespoň spíše pravděpodobné, že invazi mohla odstrašit bilaterální dohoda o bezpečnostních zárukách Ukrajiny s USA (jen 26,5  % to považovalo za pravděpodobné nebo velmi pravděpodobné).

Za nejpravděpodobnější krok, který mohl invazi znemožnit, pak označili experti nasazení jednotek NATO přímo na Ukrajinu, přičemž podle 44 % z nich by v takovém případě odstrašení bylo pravděpodobné nebo velmi pravděpodobné a dalších 20,5 spíše pravděpodobné.

Autoři k tomu nicméně připomínají, že taková možnost by v případě selhání odstrašení zároveň znamenala, že by bylo NATO zataženo do války s Ruskem. Experti se navíc stěží shodli na tom, že by tento risk zafungoval.

Reklama

Doporučované