Čistoskvoucí hrdinové už netáhnou. A tak Marvel do kin posílá Thunderbolts

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

V roce 2008 vše začalo Iron Manem, později pokračovalo Hulkem, Thorem či Captainem Americou a vrcholilo týmovými Avengers. Mezitím se přidružili Strážci galaxie, Doktor Strange, Spider-Man, Ant-Man a Black Panther. V roce 2019 poslední Avengers: Endgame už názvem naznačovali, že přichází epické finále. Více superhrdinů nikdy na plátně nebylo a ani nebude, vzhledem k tomu, že v tomto snímku někteří zemřeli.

Závěrečný díl Avengers s tržbami 2,79 miliardy dolarů se na několik let stal komerčně nejúspěšnějším titulem všech dob, zároveň bohužel předznamenal i následující pád. Další týmový počin Eternals z roku 2021 už utržil jen sedminu a předloňský film Marvels s čistě ženským obsazením vyloženě propadl.

I pro fanoušky začalo být poměrně obtížné rozeznávat jednotlivé fáze světa zvaného Marvel Cinematic Universe. Dostatečně vydělávat přestaly i filmy se zavedenými superhrdiny a noví se nechytají. Za úpadek zájmu může jak dvouletá proluka uvádění za pandemie koronaviru, tak skutečnost, že už není jak moc variovat zápletky. Ve chvíli, kdy dějové linky roztříštil koncept takzvaného mnohovesmíru, kde už ani nevadí, že v jednom světě někdo umřel, protože lze pokračovat nanovo s jinou verzí zdánlivě téže postavy, vytratilo se základní napětí a osudovost. Nic není definitivní a v sázce zůstává málo.

Jenomže studio Marvel nemá dost a hlavně mu coby i papírovému vydavatelství zbývá na skladě mnoho protagonistů nastřádaných od roku 1939. A tak nyní pátou etapu Marvel Cinematic Universe završuje film Thunderbolts se sebeironickým humorem a postavami, co „nejsou super, nejsou hrdinové, ale nevzdávají se“, jak praví slogan na plakátu. Přestože jde o sběr loserů, co by nikdy nemohli mít vlastní snímek ani se nedostanou na obal snídaňových cereálií, rozpočet díla se pohyboval kolem 200 milionů dolarů a na 127 minut stopáže je tu docela dost akce.

Thunderbolts vyloženě stojí na smutku, že Avengers zmizeli nebo se ještě znovu nezrodili. Ředitelka CIA se tedy pokoutně a ilegálně snaží vyvinout v laboratoři nové superhrdiny. Když ji začne vyšetřovat Senát, rozhodne se zamést všechny stopy a nakonec zamést, respektive zpopelnit, i zametače – béčkové žoldáky. Mezi nimi je také Jelena Bělovová, sestra zemřelé Nataši Romanovové alias Black Widow, kterou představovala Scarlett Johansson.

Jelenu v novince ztvárnila Florence Pugh, asi nejvýraznější mladá herečka poslední doby, jež na sebe upozornila hororem Slunovrat a potom se objevila v Oppenheimerovi nebo sci-fi sáze Duna. Se svou cyničností, depresivností, ale zároveň empatií a duchapřítomností na sebe Jelena bere roli tahouna skupiny, která ale fakticky většinu filmu ani sehranou skupinou není a nechce být. Ostatně i název Thunderbolts pochází od jejího školního dívčího sportovního týmu, co nikdy nevyhrával.

Tvůrci tvrdí, že cílem bylo zobrazit v komiksovém aranžmá podobně nesourodou skvadru lidí, co je okolnostmi donucena spolupracovat, jako tomu bylo u válečného Tuctu špinavců, Gaunerů od Quentina Tarantina, špionážního Ronina s herci Robertem De Nirem a Jeanem Renem, nebo dokonce v rodinném Toy Story 3: Příběh hraček. Protagonisty popisují jako „lidi, co nejsou úplně zlí a pohybují se na morálně šedé škále“.

Jelenin otec Alexej Šostakov v podání Davida Harboura byl svého času sovětským národním hrdinou, než začal příliš holdovat alkoholu a jídlu. John Walker hraný Wyattem Russellem je zase náhradním Captainem Americou, který ale zklamal, protože nedokáže držet na uzdě svou agresivitu a všichni se od něj distancují. Ava Starr alias Ghost, kterou zosobnila Hannah John-Kamen, se umí nakrátko učinit neviditelnou a procházet hmotou, akorát se cítí čím dál dezintegrovaněji. A pak je tu Bob ztělesněný Lewisem Pullmanem – mladík, kterého zapomněli v boxu a on sám si nic nepamatuje. Možná bude k něčemu užitečný, ale ze začátku jen víme, že kdysi hodně bral pervitin.

Je to téměř tak ubohá sebranka jako svého času Sebevražedný oddíl z konkurenční stáje DC Comics nebo seriálová Doom Patrol. A kdybychom šli hlouběji do minulosti, najdeme podobné tituly jako Strážce – Watchmen z roku 2009 nebo akční komedii Mystery Men z konce tisíciletí.

Obecně to vypadá, že filmy o superhrdinech se dlouhodobě zaměřují právě na outsidery a jejich traumata. Víceméně každá osoba navlečená do spandexu trpí nějakým komplexem a měla by ideálně chodit na terapii. Platilo to už pro Batmana a celou sérii temných zjevů typu Punishera, Spawna, Daredevila, Ghost Ridera, Constantina, Deadpoola nebo Moon Knighta.

Avengers nabídli na první pohled pozitivnější, bezstarostnější hrdiny, ale u všech najdeme nějaký vnitřní problém, omezení, strach, traumatickou minulost nebo náhlý bod zlomu. To se nevyhýbá ani největším pohodářům typu Thora, který začne zajídat smutek. A rovněž mnozí padouši zdaleka nejsou jen čistým nemotivovaným zlem, ale někým, s kým se dřív špatně zacházelo a oni hledají vcelku oprávněnou pomstu. Nehledě na to, že ti v Avengers jako Ultron nebo Thanos měli poměrně logické důvody, proč snížit lidskou populaci.

Thunderbolts v novém filmu řeší, že nechtějí být padouchy, i když si uvědomují, že je pro ně téměř nemožné se stát kladnými hrdiny, což po nich ani nikdo nechce. Především na postavě Boba ale vidíme, že náhle probuzené superschopnosti mohou vzbuzovat spíše negativní pocity a touhu se pomstít, případně zatáhnout všechny ostatní do temnoty a prázdnoty. Ona častá dvoutvářnost a nasazování si masek či kostýmů tak jsou především metaforou pro rozštěp osobnosti nebo maniodepresi.

Jedna dlouhá sekvence filmu postavy vyloženě vcucne do subjektivní noční můry, v níž skutečnou hrůzou není definitivní fyzická likvidace, ale donucení znovu si přehrávat traumatické situace z vlastního života a nemožnost z této smyčky vystoupit.

Současné komiksové filmy na povrchu působí jako hlučná akční zábava, kde vzduchem neustále létají pěsti a těla narážejí zády o překážky – tato choreografická figura už začíná být opravdu nudná. Tentokrát ale v jádru sledujeme inteligentní podívanou o zákulisních politických machinacích a o tom, jak nás bolesti z dětství pohánějí, abychom se neustále překonávali a akcí tlumili vnitřní pocity zbytečnosti.

Thunderbolts nejsou vyloženě strhující jízda, velká část jejich kouzla stojí na vtipných hláškách a rychlých změnách očekávání, kdo koho přechytračí či „přehláškuje“. Barevná paleta je spíš tmavá a šedá, aniž by se cíleně pracovalo s nějakým expresionistickým svícením.

Nikdy to není typická batmanovská depka, není tu ani tolik sofistikovaných odkazů nebo oduševnělých proslovů jako ve Watchmenech. Snímek nemá o moc větší ambice než vyplnit čas do chvíle, než se vrátí staronoví Avengers a Dr. Doom v podání Roberta Downeyho Jr.

Do té doby hraje Marvel partii se slabšími kartami a trochu musí předstírat, že toto jsou cosi jako Strážci galaxie nebo Deadpool. Je paradoxní, že oni čistoskvoucí hrdinové dnes už moc netáhnou, jako by lidé přestali věřit v supermany a ideály. Žijeme v éře ironie, cynismu či okázale demonstrovaných bolestí. Thunderbolts bojují za to, aby je systém přijal, ale přitom mu už ani moc nevěří.