Článek
Celní správa začala tento týden vymáhat obří dluh od teplárny v areálu ústeckého podniku Setuza. Podnik je napsaný na blízké spolupracovníky známého podnikatele Tomáše Pitra, uvězněného v minulosti za daňové úniky.
Podnik zásobuje čtvrť Střekov, ve městě funguje jako jeden ze dvou hlavních zdrojů tepla a teplé vody. Příčinou dluhu je, že teplárna už od roku 2020 běží bez toho, že by odváděla jako jiné podobné provozy emisní povolenky. Úřady ji doposud nechávaly fungovat a o peníze se soudily.
První kolo sporu dospělo do finále před měsícem u Nejvyššího správního soudu. Podle rozsudku, jak ho vykládá Ministerstvo životního prostředí coby žalující strana, měla teplárna do tohoto pondělí zaplatit pokutu 270 milionů. To se nestalo, a tak spor přebrali celníci fungující jako vymahači dluhů pro jiné státní orgány. Tím odstartoval proces, který může s osudem teplárny zásadně zamávat.
Pokuta je skoro stejně vysoká jako roční tržby teplárny, ze své běžné činnosti na ni tedy firma sotva vydělá. Trest 270 milionů u soudu sama vykreslila jako „likvidační“. Přitom jde jen o pokutu za neplacení povolenek v roce 2020. Pokuty z dalších let činí 427 milionů, soudy v těchto případech ještě běží.
Úhrada samotných povolenek jde ještě nad rámec těchto částek. Kdyby je firma měla dokoupit za stávající ceny, musela by nyní vynaložit ještě dalších 450 milionů, čili celý dluh by se vyšplhal nad miliardu korun.
Vzhledem k velikosti teplárny a její omezené ekonomické výkonnosti lze těžko očekávat, že stát vyjde ze sporu nakonec jako stoprocentní vítěz a vymůže vše. Úplně zřejmé není ani to, jak se dostat k prvním 270 milionům, na které už existuje soudní rozhodnutí.
Mluvčí Ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí případ už před měsícem popsala jako „ojedinělý“. Nejen v Česku, ale v celé EU podle ní není běžné, že by nějaký podnik roky běžel bez placení povolenek. Případ už řeší také Energetický regulační úřad. V jeho pravomoci je, pokud by teplárna přestala ekonomicky fungovat, ji předat jinému provozovateli a chránit tím zákazníky.
„Ministerstvo životního prostředí pokutu udělilo a prošli jsme také systémem opravných prostředků. Stejně tak jsme celnímu úřadu předali informaci o tom, že soud zamítl stížnost společnosti Energy Ústí nad Labem. Předpokládáme tedy, že v příštích dnech bude zahájeno vymáhání pokuty. To už ale nespadá do kompetence MŽP,“ uvádí nyní Krejčí.
Pokuta je podle ní vymahatelná na základě pravomocného rozsudku, případ už si převzal Celní úřad pro Ústecký kraj. Celníci ještě jednou teplárnu vyzvali k zaplacení a další strategii nechtějí v tomto konkrétním případě prozrazovat. Sami ale mluví o tom, že dalším krokem je podle zákona zabavování majetku.
„Obecně lze konstatovat, že ačkoliv je daný případ v určitém smyslu specifický, Celní správa ČR při vymáhání všech nedoplatků postupuje standardně,“ uvedla v písemné odpovědi na dotaz ohledně dalšího postupu mluvčí celníků Hana Prudičová. Standardním postupem je podle ní takzvaná „daňová exekuce“, která přichází na řadu, pokud dlužník své nedoplatky ani po výzvě neuhradí.
„Zjistí-li správce daně majetek dlužníka, vždy posoudí, s ohledem na výši vymáhaného nedoplatku, jakým typem daňové exekuce je nejvhodnější jeho dluh vymoci,“ přibližuje dále mluvčí celníků. V praxi vymáhání podle ní funguje tak, že celní správa má přístup k centrální evidenci bankovních účtů a „do všech registrů a obdobných evidencí, jako je například registr vozidel, katastr nemovitostí, registr zbraní apod.“
Ústecká Setuza byla od konce 90. letech nejznámější položkou v majetku Tomáše Pitra, ve vězení skončil na tři roky právě kvůli machinacím s akciemi tohoto podniku. Teplárna v areálu chemičky byla dříve jedním z mála byznysů, k nimž se Tomáš Pitr otevřeně hlásil.
V roce 2021 uvedl, že firmu prodal. Teplárna nyní podle obchodního rejstříku patří společnosti Elrond Holding CZ, její akcie jsou v listinné podobě bez možnosti další identifikace vlastnických poměrů. V orgánech obou firem nicméně figuruje Pitrův dlouholetý spolupracovník Miloš Hrubý. V registru skutečných majitelů jsou jako vlastníci Energy Ústí nad Labem uvedeni právě Hrubý a další Pitrův spolupracovník Jan Stiebitz.
K jiným případům se v minulosti veřejně vyjadřoval, na otázky k teplárně, jejím dluhům a případné exekuci však nereagoval. Na dotazy nereagoval ani advokát, který teplárnu u soudu zastupoval.
Samotná teplárna k případu vydala jen stručné písemné prohlášení na svém webu, ve kterém opakuje argumentaci, s kterou narazila u soudu a která, v kostce řečeno, stojí na tom, že povolenky byly moc drahé a jejich zaplacení by vedlo buď k zdražení tepla nebo k ztrátovému hospodaření.
To odmítl loni jak Městský soud v Praze, tak letos Nejvyšší správní soud. V obou případech s prostým odůvodněním, že platit povolenky je pro velké emitenty zákonnou povinností a že z těchto pravidel nelze dělat výjimky. Teplárna na svém webu dále vykládá rozsudek městského soudu tak, že pokutu „v současné době“ hradit nemusí, nic takového ale z rozsudků nevyplývá.
