Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Loni na jaře na jednom úseku fronty začal Ukrajincům působit těžké ztráty ruský samohybný minomet 2S4 „Tulipán“. Sovětský vynález s 240mm hlavní schopný odpalovat těžší munici než klasické houfnice, včetně střel designovaných na ničení zpevněných struktur nebo dokonce malých jaderných náloží (což se ale na Ukrajině nedělo).
„Šlo o jeden konkrétní Tulipán. Od podřízených nám přišla zpráva, že všechny opravdu štve a způsobuje nám ztráty,“ popsal začátek „lovu“ na tento minomet velitel jedné z ukrajinských dronových jednotek Artem Belenkov.
Následovalo několik nočních pátrání dronem v místech, kde bylo pravděpodobné, že se Tulipán objeví. Třetí noc ho dron našel, shodil na něj munici a Tulipán „rozkvetl“ ohnivým květem.
„Povedlo se to díky nástroji, prostřednictvím kterého můžeme sdílet informace, získávat data od ostatních a činit tak velmi rychlé rozhodnutí,“ popsal Belenkov konkrétní příklad využití systému Delta pro článek serveru Ukrajinska pravda (UP).
Podobných příběhů, kdy tento systém pro tzv. „situational awareness“ (v češtině krkolomně přeloženo „situační informovanost“, či „bdělost") pomohl odhalit vzorec pohybů nepřátelských cílů a následně je zničit, se odehrálo už nespočet. Už k loňskému srpnu bylo podle Kyjeva s asistencí Delty zničeno ruské zařízení v hodnotě přes 15 miliard dolarů.
A likvidace cílů je jen malou částí toho, k čemu Delta může sloužit.
Zprávu o údajném zájmu členského státu NATO pořídit od Kyjeva tento systém, zveřejnila letos na konci dubna náměstkyně ukrajinského ministra obrany pro digitální rozvoj Kateryna Chernohorenko. Jeho možné budoucí využití v rámci NATO naznačilo už v lednu i Velitelství spojeneckých sil pro transformaci NATO (ACT). Delta je navíc pravidelně testována v rámci cvičení NATO a alespoň navenek se zdá, že s úspěchem.
Ohledně exportu do NATO tedy sice zatím není nic jisté, ale jde o ideální příležitost si Deltu představit. Na jejím příběhu se totiž mimo jiné ukazuje, jak důležitá je tzv. „situational awareness“ v moderním boji. Případné slabiny systému také ilustrují, jak těžký úkol čeká evropskou část NATO, jestli bude muset obranné soběstačnosti dosáhnout i v oblasti získávání a sdílení informací pro řízení boje v reálném čase na větší vzdálenosti.
Začalo to chytrou mapou z neziskovky
Na úplném začátku v roce 2015 se Delta zrodila jako nápad dobrovolníků z neziskovky Aerorozvidka, která vybírá peníze a používá je na různé druhy pomoci ozbrojeným silám Ukrajiny. Později ale systém plně převzalo Centrum pro inovace a obranné technologie ukrajinského ministerstva obrany a od loňska byl systém oficiálně zařazen k používání do všech struktur v rámci celého ukrajinského obranného sektoru. V létě 2024 ukrajinské ministerstvo obrany informovalo, že do konce roku chce rozšířit počet jejích uživatelů na 100 tisíc.
Nejprve šlo v podstatě jen o digitální mapu bojiště. Ta sice zůstává hlavním opěrným bodem systému dodnes, ale přibyla k ní celá řada dalších nástrojů.
„Představte si Google mapu, kde jsou místo ulic zobrazené nepřátelské zákopy a místo označení vaší oblíbené kavárny třeba ruský tank,“ přiblížila UP základní funkci Delty.
Mapa tedy nabízí přehled statických obranných prvků i míst, kde se v určitém časovém úseku naposledy podařilo zpozorovat nepřátelskou techniku, nebo koncentraci nepřátelského personálu. Vyznačené jsou v mapě třeba i úseky pokryté nepřátelskými systémy elektronického boje pro rušení dronů a celá řada dalších důležitých informací.
Kromě mapy je součástí Delty i nástroj pro „kontrolu misí“, ve kterém lze například sledovat naplánované lety dronů pro konkrétní časy, což pomáhá předejít rušení a ničení vlastní techniky. Jde zároveň o studnici dat o úspěšnosti misí, které mohou pomoct s budoucím vylepšováním jejich efektivity.
Dále je součástí například systém pro rozpoznávání nepřátelských a vlastních dronů UA DroneID, nástroj „Delta Tube“ umožňující uživatelům živě streamovat videa z různých zdrojů a ostatním tyto streamy sledovat, systém detekce cílů s pomocí umělé inteligence „Avangers“, platforma pro posílání zabezpečených zpráv a chráněná aplikace pro klasická mobilní zařízení (civilní mobily a tablety).
Další nástroje jsou postupně přidávány, opravovány a vylepšovány tempem desítek updatů za rok.
Když to tedy zobecníme a zjednodušíme, je Delta platformou, která shromažďuje, zpřehledňuje a distribuuje data ze všech možných senzorů, čímž poskytuje velitelům i vojákům na frontě přehled o tom, co se děje a umožňuje jim dělat rychlejší a lepší rozhodnutí.
Odkud Delta „nasává data“
Data do systému proudí z mnoha druhů zdrojů.
Jednu jejich kategorii tvoří veškeré audiovizuální podklady, které mohou pocházet z dronů, ale i ze satelitů. Druhou oblast zdrojů dat tvoří pozemní senzory v podobě radarů a například i optických či infračervených kamer.
Zvláštní kategorií pak jsou i nástroje pro identifikaci nepřátelských aktivit na základě zvukových signálů (existují na to přímo specializované systémy Zvook a Sky Fortres). Dále ke sběru informací slouží otevřené zdroje, tedy nejčastěji hodnotná data získaná ze sociálních sítí.
Do Delty kromě toho data vkládají nepřekvapivě i průzkumníci, kteří něco spatřili na vlastní oči, nebo s pomocí jakékoliv techniky. Další zvláštní kategorii tvoří data týkající se elektronického boje.
Dále Delta pracuje i s daty poskytnutými zpravodajskými službami spojenců Ukrajiny. V neposlední řadě se do Delty promítají informace od civilistů, kteří mohou posílat hlášení například přes aplikaci eVorog.
„Díky Deltě můžete začít komunikovat s vašimi podřízenými, lépe pochopit, co se děje a vzájemně si pomoct. Byl jsem svědkem případů, kdy jednotky jedné brigády mohly v klidu využít artilerii sousední jednotky k vlastním cílům, protože to bylo v jejich společném zájmu. Nemusely to nijak řešit s jejich velitelem a nikdo nemusel žádat o zvláštní přidělení houfnic,“ popsal zkušenost se systémem jeden z ukrajinských vojáků.
Podle New York Times (NYT) se Delta poprvé významně osvědčila v ostrém provozu už v prvních týdnech války, kdy se přes ni koordinovaly útoky na ruský konvoj mířící na Kyjev. Významně měla pomoct i s ofenzivou u Charkova. Nyní už se používá ve všech složkách.
Systém je řízený z center v osmi ukrajinských městech. Veškerá data jsou ale uložená na cloudu, tedy na serverech mimo Ukrajinu, což zvyšuje odolnost vůči ruskému narušení. Zároveň si to ale vyžaduje nutnost internetového připojení pro všechny uživatele.
NATO už si Deltu „osahává“ několik let
Armády zemí NATO Deltu dobře znají. Systém se totiž už roky různými způsoby testuje na společných cvičeních Aliance.
Loni Delta například prošla testem schopnosti propojit se s různými západními zbraňovými systémy. Povedlo se jí mimo jiné propojit i s polským dělostřeleckým systémem TOPAZ, podle kterého se řídí palba polských samohybných houfnic KRAB a samohybných minometů RAK.
Při velkém cvičení bezpilotních systémů REPMUS 24 zase Delta podle Kyjeva koordinovala pohyb 50 vzdušných, pozemních, vodních i podvodních zařízení. V roce 2023 Delta potvrdila schopnost výměny informací v rámci datalinku NATO Link 16, jehož prostřednictvím sdílí data například stíhačky F-16.
Těžko říct, do jaké míry tyto testy lze brát jako signály vlastního zájmu NATO o Deltu. Zkoušení kompatibility se západními systémy totiž bylo potřeba i čistě pro ukrajinskou stranu, která z ní pak mohla těžit přímo na bojišti. Z dostupných informací to každopádně vypadá, že zapojování Delty do společných cvičení s NATO expanduje a že zpětná vazba je kladná.
Podle článku NYT odvolávajícího se na západní i ukrajinské zdroje NATO zblízka pozoruje i to, jak si Delta vede přímo v boji a dokonce se Aliance měla podílet i na samotném vývoji. Zdroje z NATO podle listu vypověděly, že je Delta překvapila snadnou dostupností, díky níž jsou vojáci schopni dělat bojová rozhodnutí „dokonce ještě rychleji než některé modernější armády“.
„Zkušební provoz na Ukrajině pomáhá vysokým představitelům v USA a jejich spojencům rozhodnout se, do čeho v obraně v příštích dvou dekádách investovat,“ uvedl list.
Evropská záplata na díru po kapacitách USA?
Expertka na pokročilé technologie a umělou inteligenci ve vojenství Kateryna Bondar Deltu v článku pro Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) popisuje jako platformu, která „blízce připomíná“ Spojenými státy dlouhé roky vyvíjený a zatím nedokončený systém CJADC2.
„Zatímco hodně států NATO pracuje se staršími systémy, nebo má jako v případě USA problémy s pomalou inovací, Delta již v rámci cvičení prošla testem interoperability a možná už je připravená pro exportní licenci,“ řekl k tomu Seznam Zprávám bezpečnostní analytik James Rogers a dodal, že systém by už v blízké budoucnosti mohl spojencům Ukrajiny sloužit jako „Google pro armádu“.
Schopnost identifikovat nepřátelské cíle a řídit vlastní pohyby a akce takzvaně „v reálném čase“ je v moderním boji se špičkovými zbraněmi, které NATO má, nedocenitelné. Trojice bezpečnostních expertů v článku pro War on the Rocks nedávno vyzdvihla, že v této disciplíně dokáží excelovat pouze Spojené státy a že jde o velmi vážný problém pro Evropu a její snahu o posílení vlastní obranyschopnosti.
Autoři namítají, že kdyby USA přestaly podporovat evropské členy NATO i v této oblasti, stala by se část jejich zbraní (zejména zbraně dlouhého dostřelu) v podstatě nepoužitelnou. Nahradit americké kapacity v této disciplíně by přitom bylo extrémně náročné na zdroje i čas. Analytici kvůli tomu označují vyhlídky na téměř úplnou náhradu amerických kapacit ve všech oblastech (kromě jaderné) do pěti až deseti let za možná až příliš optimistické.
„Většina pozornosti se věnovala západní podpoře Ukrajiny v podobě dodání HIMARS a raket ATACMS, ale poskytování přesných a okamžitých dat pro cílení získaných z různých typů senzorů bylo mnohem důležitější,“ uvedli experti. „Když Trumpova administrativa přerušila sdílení těchto dat, ukrajinská kapacita útočit na cíle na dlouhou vzdálenost se významně omezila,“ dodali.
Vývoj vlastního systému podle nich ztěžuje fakt, že k efektivní identifikaci cílů je podle nich potřeba systém, který má už k dispozici obrovskou knihovnu dat, na nichž si „vyzkoušel“ rozeznávat různé druhy nepřátelských signálů. Tady se Delta přímo nabízí jako ideální řešení, protože v boji proti ruským cílům je otestovaná jako nic jiného na světě.
Přinejmenším jeden velký háček ale spočívá v samotných senzorech.
„Bez amerických a NATO senzorů (satelitů a pozemních radarů, radarových letadel atd.) může Delta poskytovat informace na taktické či maximálně možná operační úrovni, ale plnohodnotný strategický obrázek vytvořit nemůže,“ odpověděl na otázku, jakou část z výše vyjmenovaných problémů by teoreticky mohla Delta pomoct vyřešit, jeden z autorů textu Mauro Gilli z Centra pro bezpečnostní studie na univerzitě ETH Zurich.
Jinými slovy tedy Delta sice možná může být na světové úrovni ve zpracovávání dat a zpřehledňování situace na bojišti, ale aby s ní šlo plánovat například i údery na dlouhou vzdálenost, které jsou pro moderní válku klíčové, potřebuje „oči a uši“ s dlouhým dosahem – což však v rámci NATO do značné míry stále stojí a padá s kapacitami USA.
