Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V pátek 3. května 1985 odpoledne ještě nebyla odehrána všechna utkání mistrovství světa v hokeji, ale celé Československo již slavilo zlaté medaile. Radost byla o to silnější, že šampionát hostila Praha. Jiří Šejba ve sportovní hale ČSTV v Bubenči srazil ten den Kanadu slavným hattrickem a po sérii čtyř stříbrných medailí a jedné bronzové se tak Čechoslováci konečně dočkali zlata. Z vrcholu srazili svého největšího rivala, do té doby suverénní Sovětský svaz.
V podvečer pak finálovou skupinu uzavíral zápas hokejistů USA a právě Sovětů. Předchozí výsledky předurčily, že se utkají o třetí příčku. Stříbrná byla Kanada.
Avšak koncentraci hokejistů sborné těsně před úvodním hvizdem narušil neobvyklý incident. Dodnes se přesně neví, co za ním vězelo. Jisté je jen to, že se případem zabývala obávaná Státní bezpečnost. A že mohl v době, kdy komunistický režim v Československu bedlivě sledoval jakékoliv projevy lidí namířené proti Sovětskému svazu, skončit pro zúčastněné velkým průšvihem.
„Agenturně operativní cestou bylo zjištěno, že dne 3. května 1985 byl hokejistům SSSR před zápasem s USA dodán do šaten čaj připravený z vody, ve které se předtím ohřívaly uzeniny. Tato skutečnost vyvolala v sovětské výpravě značné rozhořčení,“ popisuje dokument opatřený červeným razítkem Přísně tajné a zaslaný X. správě Sboru národní bezpečnosti. Adresátem tedy nebyl nikdo jiný než kontrarozvědka určená na boj proti vnitřnímu nepříteli.
Dvoustránkový dokument je dnes uložen v Archivu bezpečnostních složek. Existenci listiny připomněl archiv na svých sociálních sítích a zmiňuje se o něm i reportáž ČT.
Malé drama se tak poslední den šampionátu neodehrávalo jen na ledě, ale i v útrobách stadionu. Státní bezpečnost začala konat.
„Na základě těchto poznatků bylo provedeno vytěžení vedoucí restaurace Intersport ve sportovní hale v Praze 7. Dotyčná v průběhu pohovoru potvrdila, že v kuchyni uvedené restaurace se připravovaly veškeré nápoje pro zúčastněná mužstva a že dne 3. května skutečně došlo k tomu, že pro sovětské reprezentanty byl připraven čaj z mastné vody,“ vylíčili estébáci.
Devětačtyřicetiletá provozní údajný omyl zdůvodňovala tím, že teplé nápoje v kuchyni připravuje důchodkyně, která omylem použila vodu z ohřívaných párků.
„Vedoucí restaurace se dotyčnou dámu snažila hájit, přičemž za příčinu situace označila vysoký věk soudružky. Vinice prokázala okamžitě po zjištění pochybení účinnou lítost a šla se spolu s několika členy realizačního týmu členům sovětského mužstva omluvit, díky čemuž nebyla ze strany Státní bezpečnosti podniknuta další opatření. Možná k tomu přispělo i to, že bez ohledu na mastná oka v čaji sborná následně rozdrtila tým USA 10:3,“ upřesňuje sborník Archivu bezpečnostních složek z roku 2015.
„Sabotáž“ důchodkyně dolehla nejméně na sovětského útočníka Michaila Varnakova, který Američanům nasázel tři góly. Vjačeslav Fetisov a Alexej Kasatonov se trefili dvakrát.
„Vedoucí uvedla, že výše uvedeného nedorozumění hluboce lituje, snažila se jej omluvit vysokým věkem zaměstnankyně připravující teplé nápoje. V této souvislosti připustila, že v kuchyni restaurace Intersport nebyla v průběhu mistrovství světa 1985 zabezpečena dostatečná a důsledná kontrola připravovaných nápojů a pokrmů pro účastníky akce,“ doplňuje archivní písemnost.
Uvedené důchodkyni bylo tehdy v květnu 1985 dvaašedesát let. Těžko po čtyřiceti letech soudit, zda šlo skutečně o omyl, obyčejnou zlomyslnost, či projev osobního postoje vůči státu, který od srpna 1968 okupoval Československo.
Odhalovat provokatéry
Státní bezpečnost a další ozbrojené složky se samozřejmě na mezinárodní akci v Praze dlouho chystaly. Příprava byla o to důslednější, že se 50. mistrovství světa krylo s komunisty protežovanými oslavami Svátku práce a následně i oslavami 40. výročí konce druhé světové války spojenými s vojenskou přehlídkou.
„Na základě schváleného plánu kontrarozvědného zabezpečení akce žádám o přednostní vyhodnocování veškerých poznatků získaných k této významné sportovní akci a jejich předávání příslušným operativním odborům tak, aby na jejich základě mohla být prováděna okamžitá a účinná opatření,“ píše již začátkem března zástupce náčelníka 3. odboru X. správy Sboru národní bezpečnosti a rozkazuje posílit Analyticko-informační, plánovací a kontrolní odbor StB.
Z písemností uložených v Archivu bezpečnostních složek vyplývá, že tajná policie v době konání mistrovství světa horlivě špiclovala mezi diplomaty, novináři, sportovci, vysokoškolskými studenty, zahraničními fanoušky a vůbec cizinci.
„Cílem je odhalovat mezi nimi osoby, které ve spojení s rozvědkami, emigrantskými centry nebo vnitřním nepřítelem se pokusí o rozšiřování nezákonných písemností, navazování styků s pravicovými exponenty, případně provokatéry nebo organizátory možných nepřátelských vystoupení,“ zmiňuje zvláštní rozkaz ministra vnitra ČSSR z dubna 1985.
Vedle toho StB důsledně monitorovala velvyslanectví zejména kapitalistických států a samozřejmě i hotely, v nichž byly reprezentační výpravy ubytované.
Tehdy se šampionátu účastnila družstva osmi států. Týmy USA a Kanady přebývaly v hotelu Intercontinental na Dvořákově nábřeží, Sověti a západoněmečtí hokejisté nalezli útočiště v mrakodrapu socialistického realismu v Dejvicích, v Park hotelu nedaleko sportovní haly pak byli ubytovaní reprezentanti Švédska a Finska, tým NDR v hotelu Flóra a československá výprava v průhonickém Stop Motelu.
Oficiální hosté a novináři skončili v hotelu Intercontinental, Panorama a Olympik II, rozhodčí pak v hotelu U Tří pštrosů.
Odchod při sovětské hymně
V dobových dokumentech lze narazit na – z dnešního pohledu – vskutku bizarní situace. V autoritativním režimu však poměrně běžné. Například když policie dohlížela na to, kterému týmu se na stadionech fandí či jak se kdo chová během státní hymny SSSR po vítězném zápase.
A tak se třeba dočteme, že při utkání Švédska proti USA v hale Slávie IPS Praha 18. dubna „byli zjištěni v prostoru pro diváky tři členové vojenské ochrany zastupitelského úřadu USA v Praze, kteří organizovali skupinku asi 20 československých občanů ve věku od 16 do 20 let k podpoře mužstva USA“.
„Z chování členů uvedené skupiny v průběhu utkání i po jeho skončení bylo zřejmé, že se jedná o připravenou akci. Celá událost byla operativními prostředky zadokumentována,“ zapisují si soudruzi.
Nepříjemnosti, které zaznamenala StB, vyvolala roztržka německého korespondenta ARD Dietera Möllera, který chtěl společně se svou manželkou opustit hlediště v okamžiku, kdy byla po prohraném zápase západního Německa hrána hymna a vztyčována vlajka Sovětského svazu. Příslušníci SNB na stadionu jim v odchodu aktivně bránili. Výsledkem bylo, že na něj komunistická policie až do konce šampionátu nasadila „trvalou operativní kontrolu“.
Podobně, možná ještě hůře, dopadl i finský žurnalista Juha Kärkkäinen, který si v úvodu mistrovství natáčel opatření Sboru národní bezpečnosti a jeho auta a nedal si říct ani poté, co ho vedoucí tiskového střediska důrazně pokáral a policie mu film zabavila. O týden později totiž fotil při utkání Kanada–SSSR příslušníka tuzemské kontrarozvědky, který se vydával za novináře.
„Agenturní cestou jsou signalizovány informace, že někteří pracovníci sdělovacích prostředků z kapitalistických států zneužívají zásahů pracovníků SNB k pomluvám ČSSR. Jedná se například o belgického novináře Michaela De Ville, kterému byl dne 18. dubna zabaven filmový materiál, zachycující průběh bezpečnostních opatření v rámci MS ’85 v Praze. Jmenovaný, dle několika na sobě nezávislých pramenů, prohlašuje, že ČSSR je policejním státem, ve kterém vládne rudý teror nedovolující svobodný výkon novinářského povolání, a že se tyto skutečnosti objeví v jeho publikační činnosti a celkovém hodnocení mistrovství v Praze.“
De Ville měl údajně pomlouvat československé poměry před ostatními kolegy, a ovlivňovat tak jejich výstupy. Zejména pak francouzského redaktora L’Équipe. I on skončil pod agenturním dohledem.
Krom stížností žurnalistů či zachycení několika překupníků vstupenek se nakonec pražské mistrovství světa v ledním hokeji z pohledu československých úřadů obešlo bez závažnějších incidentů. A ačkoliv událost s čajem připraveným ve vodě po uzeninách se dnes může jevit jako úsměvné nedorozumění, v roce 1985 mohla skončit mezinárodním skandálem a tvrdými tresty.
