Hokejová bublina, kterou Česko vždycky musí propíchnout. Hlavně bez překvapení

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ať se to líbí, nebo ne, hokejová planeta se dá rozdělit do čtyř bublin. V první se pohybuje smečka Kanada, USA, Švédsko, Finsko a postupně sem našlapuje i Česko, občas nakoukne Švýcarsko. Jedná se o sestavu, která může prakticky každý rok vyhrát jakýkoliv velký turnaj. Nikdo neoněmí úžasem, když se někomu povede vyhrát turnaj. Jen u Česka a Švýcarska se zvedá obočí na znamení, že se něco děje a nastává posun.

Pak následuje skupina zemí Slovensko, Německo, Dánsko, Norsko, Lotyšsko, která může kohokoliv z první šestice porazit, když se jim sejdou nejlepší hráči a do toho zafunguje systém.

O chlup níž se pohybují Francie, s Rakouskem a Kazachstánem, což jsou soupeři, kterým občas zasvítí na cestu Slunce a umí se rozzářit. Jen se rovněž každý rok reálně klepou, že mohou z elitní sestavy MS spadnout.

V poslední skupině se pak pohybují Maďarsko, Slovinsko, Itálie, Velká Británie a Polsko. Sestupují, postupují a kdyby obrali Kanadu a spol., jednalo by se na každém turnaji o velkou událost.

Český tým se poprvé ve své samostatné éře utkal s Maďary. Reprezentace s nimi nikdy ještě neprohrála ani jako Československo. Pouze ztratila body na MS v roce 1937, když zápas skončil 0:0.

„Někdy si říkáte, že tohle je až moc,“ přikývnul útočník Lukáš Sedlák na téma o maďarských vratech, která se měla zaklapnout před vlastním brankářem a s defenzivní taktikou, plus režimem „děj se vůle Boží“ vyvolávala zázrak. Nepřišel, Česko vyhrálo 6:1.

Specifický takový zápas byl dost pro všechny aktéry. „Tohle nejsou utkání, na něž se trenéři těší. Možná ani hráči ne, ale zvládli jsme to,“ vydechl trenér Radim Rulík.

Specifika vypadají třeba následovně: rozjedete se za vlastní bránou, soupeř nikde. Stojíte na půlce, soupeř nikde. Přijedete na modrou čáru, pomalu máte chuť zavolat, aby se někdo přijel poprat o puk. „Přemýšlím, ale asi ani ne,“ odvětil český bek Libor Hájek, jestli za poslední dobu zažil něco podobného. „Vážně si nevybavím, k tomu není moc co říct. Jen takový zápas před sebou máte, potřebujete ho vyhrát a jde se dál.“

„Popravdě, tohle si nepamatuju,“ přizvukoval mu i útočník Lukáš Sedlák. Před rokem tohle na mistrovství nebylo, někdy si říkáte, že tohle je až moc. Čekal jsem, že za stavu 2:0 po nás začnou chodit, napadat. Ale tak to nebylo,“ rozebíral zápas Sedlák.

Teoreticky podobné zápasy mohou sloužit slabšímu sokovi jako studijní materiál. Brankář Ádám Vay může nechat pozlatit svoje betony, protože jednou vychytal nájezd Davidu Pastrňákovi. Šestnáctiletý Kristóf Szongoth chodí začínat přesilovku a z utkání si odnese, že pokud se nezpevní, může při hokeji létat pořád jak kámen přes Dunaj. Tělo Adama Klapky mu dalo tvrdé školení.

„Měli tam právě toho šestnáctiletého kluka, což je pro něj do kariéry úžasné. Navíc jsem několikrát slyšel, že mají v Maďarsku program, kterým se chtějí řídit. Za pár let mohou být úplně jinde, je super, že si to vyzkoušeli,“ snažil se po výhře držet pozitivní notu Sedlák.

Pokud ale nadhodíte před trenérem Rulíkem, co si z takového klání Maďarsko mohlo odnést, zachmuří se: „To posoudit nedovedu. A přiznám, že nejsem zastáncem, aby se skupiny hrály po osmi týmech. Mělo by jich být méně. Velká Británie se mi před rokem líbila daleko víc než Maďarsko,“ poznamenal český trenér.

Česko podobné zápasy z povinnosti poslední dobou dovede vyhrávat. Posledním selháním byla jen remíza s Rakouskem (a následná porážka v nájezdech) v roce 2023. Kouč Kari Jalonen následně vyřknul památnou větu, že národní tým měl 14 superšancí.

„Nejtěžší je se vždycky na takové soupeře nastavit v hlavách. Nevíte moc co čekat, najednou máte hodně času s pukem,“ přidává svůj postřeh Daniel Voženílek.

Stačí ale podcenit, trpaslík se chytne a roste se strachem. „Popravdě? Tady ani ne,“ odvětil Voženílek, jestli se proti Maďarům obával, že by se jeho tým měl utrápit. „S veškerým respektem k soupeři, měli jsme všeho víc,“ dodal.

Podobně atypického soupeře už Česko na MS nedostane. „Nesmíte do hlavy moc pouštět, že byste měli být lepší, potřebujete držet pokoru. Ale teda jsem rád, že tohle máme za sebou,“ viditelně se ulevilo Hájkovi.

Povinnost je tak z pohledu národního týmu splněna. Nezakopnul, proběhl si pro slušnou výhru 6:1.