„Naučil jsem se všechno vypustit z hlavy.“ Červenka je v klubu výjimečných

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na mistrovství světa si Roman Červenka poprvé zahrál v roce 2009, nastoupil ve formaci s Rostislavem Oleszem a Tomášem Plekancem. Zápasy postupně naskakovaly, dvakrát šampionát vyhrál. V sobotu naskočil do bitvy číslo 100. Tuhle sadu nasbíral jen na světových šampionátech.

V historii českého a československého hokeje se to povedlo před Červenkou jen čtyřem hráčům. Pikantní je, že čísla nejsou úplně přesně sledována. Ven prosákla mylná informace, že stovka padla už dřív. Takže tým kapitánovi k unikátnímu počinu už popřál. „A jste si fakt jistí, že teď je to správně?“ usmíval se hrdina po zápase s Kazachstánem.

Teď na beton. Ano. Několik českých statistiků projelo i konkrétní zápasy, aby se našla odchylka, že některé materiály udávaly o dva zápasy víc. Měla spočívat v uvedení Romana Červenky na soupisce, když do utkání nenaskočil.

Spoluhráč z útoku Lukáš Sedlák už plánoval, jak kamaráda poškádlí. „Gratulovali jsme mu už dva zápasy zpátky. On to nemá moc rád, tak mu možná naschvál pogratulujeme znovu,“ usmíval se.

Červenkova výjimečnost nespočívá v samotném úctyhodném číslu. Nesbírá jen čárky. Ve věku, kdy ostatní většinou končí kariéru, se pořád drží na vrcholu. Stíhá mezinárodní úroveň, dává góly, nahrává na ně ostatním. Počtvrté v řadě nasbíral na mistrovství světa aspoň 10 bodů, do pětatřiceti naplnil tuhle kótu jen jednou.

Éra, kdy sledujeme nejlepšího Romana Červenku v reprezentaci, se rozjela v roce 2022 a pádí dál. „Pamatuju si, jak přišli s Jakubem Klepišem do nároďáku. Nastoupili tam dva šikovní mladí kluci,“ říká bývalý reprezentační bek Petr Čáslava. „Ale nejdřív mi nepřišlo, že by se z Červuse měla stát až taková superhvězda. Rychle se z něj ale stal kanon a je jím pořád,“ usměje se obránce.

Obyčejně se neděje, že po dlouhé sezoně jsou hráči ještě lepší a těsně před čtyřicítkou dovedou dominovat na nejvyšší úrovni. Když po kanonádě s Kazachstánem 8:1 odpovídal reprezentační kapitán na otázky Seznam Zpráv, nemluvil o tvrdé dřině. Nechlubil se žádnou unikátní změnou tréninku.

„Podle mě je to dost v hlavě. Když jste starší a zkušenější, jste také uvolněnější, dovedete si věci víc užívat,“ nadechl se. Chvíli rozmýšlel, jak formulovat myšlenky dál, a pokračoval: „Neřeším, kdo a co říká, co píšete, což nemyslím špatně. Naučil jsem se ale všechno vypustit z hlavy. Ať je to dobré, nebo špatné, soustředím se jen na sebe a na tým. Mám tady nějakou roli a zodpovědnost. Jde mi hlavně o celé mužstvo, abychom došli za úspěchem.“

Je pravda, že role lídra mu vyloženě sedí. Stačí jeho pohled a víte, jestli je dobře, nebo ne. Nemá v povaze, aby rozjížděl rétorická cvičení. Patří k hráčům, kteří ostatní strhávají spíš přístupem. Přes zavřené dveře kabiny těžko uslyšíte nějaké jeho burácení.

„Ptáte se, jestli byl Červus tichý?“ pousmál se Čáslava. „Co si pamatuju, tak extrémně. Jeden případ byl Aleš Píša v Pardubicích, druhý Červus. Všímal si svého, moc toho neřekl. Do dění v kabině se vždycky zapojil, ale vyloženě upovídaný nebyl nikdy,“ hned naskakuje Čáslavovi.

Někoho kapitánské céčko sejme, nedělá mu dobře. Písmeno ukazuje, kdo vede sestavu do boje. Červenkovi velká zodpovědnost spíš pomáhá. Jako kdyby písmeno ukazovalo, co je nejvíc, že klíčová myšlenka je týmový úspěch. Nesejde na detailu, kdo dá klíčový gól. „Tak nějak to možná uvolňuje můj výkon, nedokážu posoudit. Jen věk je tady ku prospěchu,“ říká Červenka.

„Když jste mladý, někdo vám řekne silnou věc, můžete se třeba hroutit. Teď je to všechno daleko příjemnější. Pak také člověk neví, který zápas může být váš poslední,“ jen tak kývne český kapitán.

Od prvního mistrovství světa, na které Roman Červenka vyrazil, se od něj vlastně čekalo, že zařídí úspěch. Nejdřív byl velký talent. Pak jeden z nejlepších hráčů mimo NHL. Musíš, kdo jiný! Rokem 2022 jako kdyby tohle úplně zmizelo.

Čtyři sezony se v národním týmu vůbec neobjevil, trápila ho i nemoc. Nenastupoval už ani za žádného obra jako dřív. Slavia, Omsk, Petrohrad nebo Curych byli giganti, kteří ve svých ligách chtěli jedině titul. Najednou hrál „jen“ za Rapperswil.

Kapitánem reprezentace se stal už v roce 2018, na MS posbíral dvě asistence, tým vypadl ve čtvrtfinále. Jen tak na okraj, hrálo se v Dánsku, v Herningu a reprezentaci poslaly domů USA. O čtyři roky později ovšem nabral Červenka 17 bodů, nastupoval vedle Davida Pastrňáka s Davidem Krejčím a výrazně pomohl k bronzu, když tým tentokrát USA složil.

„Moment vlastního zklidnění výkonu jednoznačně napomůže,“ přikývl i kouč Radim Rulík. „Je neskutečné, jak ve svých letech mladším hráčům pořád ukazuje cestu, která vede ke zlepšení,“ dodal.

Nikoho k tomu nenutíte, hráči a vlastně i trenéři o Červenkově pracovní morálce mluví sami. Často ji vytahují jako první a zásadní věc, která lídra charakterizuje. „Vždycky jsem si myslel, že je ten, kdo má talent od Boha. Dá si nějaké cviky na břicho a půjde domů,“ přibližuje svůj pohled na bývalého spoluhráče Čáslava. „Ale když poslouchám, jak pracuje na klubové scéně, jak se věnuje svému tělu? Neskutečné,“ smeká.

V dlouhověkosti, vysoké výkonnosti a sbírání zápasů na mistrovství světa vidí Petr Čáslava docela dobrou souvislost: „Když jsem byl starší, vyloženě mi pomáhalo jezdit MS. Přes léto jsem tělo jen udržoval a pracoval na detailech, o kterých jsem věděl, že nejsou dokonalé. Po třicítce mi mistrovství pomáhalo, Červus to může mít podobně.“

Lukáš Sedlák pak reagoval na dotaz, zda dají Červenkovi v kabině za sto zápasů aspoň hobla, pohotově: „Nemyslím si, že se nechá chytit, jak je silnej. Bude těžké něco vymyslet.“

V Pardubicích pršely přes sezonu na Červenku ódy, jak se věnuje svému tělu a po tréninku nemizí jako první. O své tělo se stará, přidává si i regeneruje. Toho si samozřejmě všímá i Rulík, vyhlášený pedant na kondici. Ostatně kdyby to kapitánovi nejezdilo, v jeho systému by místo neměl. Zásluhy nezásluhy, pořád musíte stíhat.

„Absolutní oddanost hokeji, absolutní profesionalismus a pracovitost každý den,“ vypočítává Rulík, v čem je kapitán výjimečný. „Vždycky věnuje přípravě i zápasu totální maximum. Psychický klid mu pak vrací to, že si víc a víc věří. Tak nějak mu pak pomáhá, ne aby si výkony udržel, ale aby je zlepšoval,“ říká reprezentační trenér.

Když mluvil o příkladu pro ostatní hráče, ti pochopitelně registrují, jak Roman Červenka nakládá s časem. „Víte, že je neskutečný hráč. Ale co hokeji obětuje mimo led? Je absolutní špička, jak se dovede nachystat,“ přikývne hned obránce Filip Pyrochta. A to není všechno: „Pak přijde na led a se Sedlem (Sedlákem) a Pastou (Pastrňákem) je vidět, jak o sobě vědí. Vyloženě radost je sledovat. Hodně si užívám, když jdu s nimi na led.“

Vypadá to, že Lukáš Sedlák s Davidem Pastrňákem jsou opravdu pro hrající českou legendu dokonalými parťáky. Sedlák je rváč, mašina na práci a hodně silný do defenzivy. Odpočívá na střídačce, při zápase vypustí plíce. Navíc nemá problém se zapojit do kombinace, není zeď, od které by se puky odrážely, chápe Červenkovy myšlenkové pochody.

Pastrňák je pak ozdoba. Jeden z nejlepších útočníků planety dovede těžit z nápadů veterána a současně mu i nabíjet na jeho skvělou střelu. „S Pastou a Sedlem nám to klape, těším se na zápas,“ přikývne i Červenka. „Nechci říct, že by to bylo vyloženě uvolněné, ale když dáváte góly, baví vás všechno ještě jinak. Cíl je ale jiný a teď jsme pořád teprve na cestě,“ rychle útočník obrátí pozornost od sebe k mistrovství světa, kde Česko obhajuje zlaté medaile.

Silného spojení Sedláka s Červenkou si na posledním MS v Praze všimly Pardubice. Proto je také daly dohromady a vykoupily reprezentačního kapitána ze smlouvy ve Švýcarsku. Nabídku dostal i Ondřej Kaše, který s nimi nastupoval v jedné formaci, ale ten je přikovaný v extralize k Litvínovu.

„Slyšel jsem od lidí i nějakou kritiku, že měl být lepší v Pardubicích, ale podle mě hrál skvěle i v extralize,“ říká Čáslava. „Vidíte, že když skočí na led, dobře ví, co dělá. Spíš mi přijde, že mu Pardubice nenašly třetího parťáka. Sedlák je výborný, ale scházel ten třetí, který by z celé pětky udělal ještě něco jiného,“ přidává svůj postřeh.

Nestačí mít jen dobrého hráče, ale vedle Romana Červenky je potřeba někdo, kdo dovede myslet podobně. „Když to řeknu blbě, kdybych se tam postavil já, jeho hokej nikdy nepochopím a Červus bude akorát naštvaný,“ usměje se Petr Čáslava.

Ideál k Červenkovi po druhém křídle létá teď: David Pastrňák. „Potřebuje geniálního hokejistu, kreativního. Teď je tam Pasta, což je extrémní kvalita. Vyloženě technický hráč, se kterým si Červus vymění puk a vidí hokej stejně, se k němu prostě hodí,“ přibližuje ještě Čáslava.

Červenka se Sedlákem v extralize zůstanou, budou dál hrát za Dynamo. Minimálně rok tohle spojení ještě bude trvat. Klub jim přes léto nachystá třetího do party.

Otázkou jen je, jestli se na první klubový sraz budou obě hvězdy hlásit s další medailí z velké světové akce, nebo ne. Před rokem získali v Praze zlato. Teď se tým postupně ladí na čtvrtfinále, čekají ho před klíčovou bitvou už jen dva zápasy. Sedlákova formace s Červenkou a Pastrňákem by čtvrtfinále mohla rozehrát už klidně v neděli.