MS nabízí přehlídku budoucích členů Síně slávy. Míří sem i Rulíkovo eso

V Česku se pořád čeká, kdy a jestli vůbec se dostane na Patrika Eliáše. Volba do Hokejové síně slávy probíhá zjednodušeně následovně: mezi hráči muži mohou být zvoleni každoročně maximálně čtyři kandidáti, kteří nesmí odehrát za poslední tři sezony ani jeden zápas. Proto ještě nebyl uveden mezi smetánku Jaromír Jágr.

Aby navrhovaný kandidát prošel, potřebuje získat souhlas od minimálně 14 z 18 členů komise. Jeden z nejzábavnějších víkendů roku pro hokejové fanoušky pak probíhá v listopadu v Torontu. Je plný nostalgie a ohlédnutím za skvělými hokejovými výkony.

Kdo je a není zasloužilým kandidátem ovšem často vzbuzuje vášnivou debatu. Svého uvedení se nakonec po dlouhém čekání dočkal třeba Václav Nedomanský. Patrik Eliáš je ovšem dosud jen na seznamu „mohli by“.

Letošní hokejový šampionát nabízí příležitost sledovat budoucí nezpochybnitelné členy Hokejové síně slávy. A některé další, u kterých se to dá očekávat. Pojďme se na ně podívat.

Není žádných pochyb, že bude Sidney Crosby uveden do Síně slávy. Spíš by se dalo zvažovat, že by se měla přeskočit obligátní čekací doba 3 let (Wayne Gretzky je dle mandátu Hokejové síně slávy posledním hráčem, kterému se této pocty dostalo). Třikrát Stanley Cup, dvakrát nejužitečnější hráč play off, dvě zlaté olympijské medaile jsou jen výňatky z jeho výčtu úspěchů.

Zajímavější ale může být debata, kam ho zařadit na žebříčku nejlepších hokejistů všech dob. Dají se objektivně porovnat různé hokejové éry? Těžko. A proto tahle otázka vyvolává často rozporuplné reakce. Někdo Crosbyho řadí mezi mezi TOP 3, někdo do TOP 5. Ale jsou i tací, co ho nemají v TOP 10. Každopádně Sidney Crosby patří do úzkého výběru nejlepších hokejistů historie.

S Pittsburghem už se 3 roky nepodíval do play off. Roky ubíhají a příležitostí už moc nebude. Olympiáda za rohem. I to jsou důvody, proč letos potřetí v kariéře vyrazil na mistrovství světa. A jak sám říká: „Reprezentovat Kanadu je vždycky čest.“

Druhý v počtu vítězství v základní časti v historii NHL. Držitel tří Stanley Cupů a olympijského zlata. Crosbyho dlouholetý spoluhráč a kamarád. Flower (jak je přezdívaný) je miliónový hráč na ledě a miliónový člověk mimo něj. Nenajdete snad nikoho, kdo by o něm řekl něco negativního.

Po vypadnutí Minnesoty z play off už v podstatě skončil kariéru. Ale zafungovala vazba právě na Crosbyho. Sám trojnásobný otec Fleury to pak vtipně komentoval: „Vrátil jsem se domů, ale děti byly šílené, tak jsem si řekl, že musím pokračovat v hraní.“ A tak ve svých 40 letech debutuje na seniorském mistrovství světa. A hned při prvním startu byl zvolen hráčem zápasu.

Pokud by Kanada celý turnaj vyhrála, Fleury by se teoreticky mohl stát prvním gólmanem, který se stane členem Triple Gold Clubu. Společenství výjimečných sdružuje vítěze Stanley Cupu, majitele zlata z olymiády a z mistrovství světa.

Jenže tady je háček. Fleury má sice zlato ze ZOH, ale ve Vancouveru 2010 nenaskočil do hry, což je jedna z podmínek. Na rozuzlení situace si tak budeme muset počkat. Nicméně členství v exkluzivním klubu Síně slávy by Fleuryho za 3 roky minout nemělo.

Ještě neoslavil ani 30. narozeniny a už je mistrem světa z Prahy 2015, vítězem Stanley Cupu 2022 a vítězem Hart Trophy 2024 jako nejužitečnější hráč základní části. Poslední tři sezony v základní části posbíral dohromady 367 bodů (111 + 140 + 116). Už teď má přes 1000 bodů v základní části NHL. MacKinnon je absolutní špička současného hokeje.

I tady existuje obligátní propojení s Crosbym. Oba vyrůstali v Cole Harbour, malém městě v provincii Nova Scotia. A stali se z nich velcí kamarádi.

Spojuje je samozřejmě láska k hokeji. A taky extrémní soutěživost. Tu nejlépe ilustruje příběh, který vyprávěl MacKinnon před turnajem Four Nations letos v únoru: „Bylo mi 18 a byl jsem čerstvě draftovaný. Potkal jsem doma Sida a na konci tréninku jsme si dali deset sprintů do kopce na pláži. Porazil mě při prvních devíti. Ale při posledním desátém jsem v půlce vedl. Najednou jsem se skácel k zemi – Sid mě drží za kotník a vláčí mě zpátky na start. Pak mě pustil a běžel, aby vyhrál.“

Bude zajímavé sledovat, jestli si tihle parťáci spolu někdy zahrají i v NHL. Mezitím si čekání na olympiádu zkrátili účastí na MS. A pak se jednou společně zase potkají v Síni slávy.

Jeho není potřeba českým fanouškům představovat. Ale není na našem seznamu jenom proto, že je Čech. Patří objektivně k nejlepším hráčům svojí generace a je jednou z tváří NHL. To ilustruje i fakt, že se Pastrňák v posledních pěti sezonách dvakrát objevil v TOP 4 v hlasování o nejužitečnějšího hráče základní části. A pokud bude, byť jen rámcově, pokračovat v podobných výkonech jako dosud, Síň slávy ho nemine.

V každé z posledních tři sezon nasbíral v NHL přes 100 bodů. Třikrát v řadě se to mimochodem nepodařilo ani Jaromíru Jágrovi. V kanadském bodování ligy tak v posledních ročnících skončil Pastrňák postupně třetí, pátý a čtvrtý. Co víc, za poslední tři roky je nejlepší střelec ze všech hráčů NHL. Od doby, kdy do ligy naskočil (2014-15) je pak celkově čtvrtý s 391 góly. Tahle gólová produkce vedla v roce 2020 až k vítězství Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce sezony. O trofej se tehdy podělil s Alexandrem Ovečkinem.

Když hokejový analytik Paul Pidutti dělal na serveru Daily Faceoff predikci, na jaká čísla by mohli dosáhnout největší hokejové hvězdy současnosti (statistický model bere v potaz věk, karierní čísla do této chvíle a číselný průměr posledních 3 sezon), u Davida Pastrňáka dospěl k cca 680 gólům a 1490 bodům. Čísla jasně vystavující pozvánku do Síně slávy.

Kromě individuálních statistik jsou samozřejmě důležité týmové úspěchy. David Pastrňák zatím Stanley Cup nevyhrál. S Bostonem byl v roce 2019 blízko, Bruins prohráli v sedmém zápase finále doma se St. Louis. S rozšiřující se ligou ale tohle kritérium zdaleka přestává být „povinností.“ Z posledních 11 hráčů uvedených do Síně slávy vyhráli Stanley Cup jen tři.

David Pastrňák už ale má úspěchy na mezinárodní scéně - je mistrem světa z Prahy 2024 a výrazně pomohl k bronzu z MS z Finska 2022. Na to se při výběru mezi elitní společnost sice tolik nehledí, zato olympijský úspěch by do budoucna určitě pomohl.

A tak by se dalo pokračovat i dál. Když je Pastrňák zdravý, dokáže cokoliv. Takže může dostat i sako klubu výjimečných hokejových legend.

V nadsázce řečeno by letošní Kanada mohla individuální a týmové trofeje přehazovat vidlemi. Nyní má například na soupisce sedm vítězů Stanley Cupu, kteří celkem posbírali 11 pohárů. O její síle svědčí i fakt, že dva z hráčů vyhráli Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play off. Kromě Crosbyho (dvakrát) to dokázal i Ryan O'Reilly.

Jedná se o jednoho z nejvyzdvihovanějších defenzivních centrů celé ligy. To potvrdil i ziskem Frank J. Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka v roce 2019. Má na kontě individuální i týmové úspěchy v NHL, odehrál přes 1 150 zápasů a dostal se nad 800 bodů v základní části. Další ještě přidá, navíc je (zatím) dvojnásobným mistrem světa. Jeho kandidatura do Síně slávy zatím není jednoznačná, ale je velice blízko.

Zatímco u výše zmíněných hráčů je trajektorie směrem k Síni slávy zřejmá, tohle je křišťálová koule. A spíš doporučení, koho do budoucna sledovat.

Mladý americký obránce se jeví jako jeden z největších talentů, kterého americký systém v posledních letech vyprodukoval. Vyhrál MS hráčů do 18 let. Vyhrál MS hráčů do 20 let dokonce dvakrát. Patří do první americké generace, které se podařilo titul obhájit. Vyhrál univerzitní soutěž NCAA s Denverem. Vidíte tam ten trend? Kam přišel, tam vyhrál.

Minnesota si ho vybrala v 1. kole draftu v roce 2024. Už si odbyl premiéru v NHL. Teď debutuje na seniorském MS. Bude zábava sledovat, jak se jeho kariéra vyvine dál.