Koláček: Antisemitismus na univerzitách nevidím. Kritika Izraele není nenávist

Když se loni na českých univerzitách začala objevovat palestinská vlajka a akademici vydali prohlášení kritické k izraelské operaci v Gaze, vzbudilo to silné reakce. Iniciativa za kritickou akademii (IZKA), kterou podle Jakuba Koláčka z Katedry Blízkého východu Filozofické fakulty UK založili akademici z různých fakult, chtěla upozornit na porušování lidských práv.

„Nejsme klasická organizace, ale volné uskupení akademiků, kteří chtějí vstoupit do veřejné debaty,“ říká arabista Koláček v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Do sporu se nedávno zasáhl i předseda Federace židovských obcí Petr Papoušek, který v rozhovoru pro Seznam Zprávy naznačil, že antisemitismus proniká na univerzity, kde ho častěji šíří akademici sdružení v IZKA než sami studenti.

Koláček, který stál u zrodu IZKA, v reakci na Papouškovo vyjádření tvrdí, že on sám antisemitské projevy na českých vysokých školách nepozoruje, uvědomuje si ale, že situace není komfortní. „Je to velmi emotivní záležitost, takže věřím tomu, že třeba mezi studenty to může rezonovat a může docházet k velmi ostrým debatám. Nemyslím si ale, že by k tomu docházelo ze strany vyučujících,“ poznamenává.

Co je přesně Iniciativa za kritickou akademii známá v akademickém světě pod zkratkou IZKA? Kdo je autorem prohlášení a organizátorem akcí?

Iniciativu za kritickou akademii jsme založili na podzim roku 2024, což bylo v době, kdy už zhruba rok probíhala izraelská vojenská operace v Gaze a bylo poměrně zjevné, že tam dochází k násilí proti civilistům a k porušování práv civilního obyvatelstva. Se zhruba dvaceti kolegy z různých fakult jsme sepsali prohlášení, následně jsme ho vyvěsili na web a dali ho tak k dispozici ke sběru podpisů. Nyní ho podepsalo více než 400 lidí, podpisy stále přibývají.

Nejsme ale v pravém slova smyslu centralizovanou organizací, jde spíš o neformální skupinu, většina signatářů je aktivních jen příležitostně.

Na vašem webu ale není dohledatelná žádná kontaktní osoba, která za IZKA vystupuje. Skrývá se za anonymitu?

Do jisté míry máte pravdu, ale když jsme to zakládali, byla dost nepřátelská atmosféra. Zvolili jsme proto tuto strategii, protože jsme nechtěli vystavit naše lidi útokům. Setkáváme se totiž s řadou útoků na některé z nás.

Jinými slovy jste se obávali zveřejnit svá jména?

To bych úplně neřekl, zvolili jsme postup veřejného prohlášení, na kterém jsou podpisy těch, kdo ho podpořili. Tudíž není to úplně anonymní. A když děláme různé aktivity, také tam vidíte konkrétní lidi, kteří za nás vystupují.

Jsme poměrně volné uskupení, zvolili jsme minimalistickou agendu, ale chápu, že z pohledu zvenčí to může vypadat až anonymně.

Lze tedy vás osobně považovat za vedoucího či mluvčího IZKY?

Nikdy jsme nevytvořili mluvčí a podobně. Byl jsem ale u samotného založení Iniciativy, do řady věcí se zapojuji, ale jak jsem řekl, nejsme klasická organizace, nemáme žádné organizační struktury.

Kde berete na svoji činnost finance?

Nemáme žádný rozpočet, v podstatě ani žádné náklady. Víceméně fungujeme ad hoc pro různé akce. A to na principu dobrovolnosti. Když třeba někdo přijde s nápadem na uspořádání přednášky k nějakému tématu či sepsání nějakého prohlášení, tak máme mailing list, na který to rozešleme.

Když jste IZKA zakládali, inspirovali jste se zahraničím? Třeba na univerzitách na západ od nás?

Částečně určitě ano. V zahraničí v akademické sféře je situace v mnoha ohledech otevřenější, je tam ve zvyku více projevovat kritické postoje. Řada profesních organizací k situaci v Izraeli a Palestině přijímala kritická stanoviska. Já jsem z hlediska svého oboru členem některých mezinárodních organizací, které se se situací nějak vyrovnávaly.

Vazba na zahraničí ale u nás není tak silná, větší motivací bylo, že tady byla poptávka něco udělat, nějak se vyjádřit, vstoupit do veřejné debaty.

Když mluvíme o poptávce, máte primárně na mysli akademickou obec?

Jsme čistě akademická skupina. I podpisy, které na naše prohlášení sbíráme, jsou pouze od zaměstnanců vysokých škol a výzkumných institucí. Pro veřejnost jsme vytvořili zvláštní kolonku podporovatelů z řad veřejnosti. Nechtěli jsme to směšovat, protože nechceme působit jako klasická aktivistická skupina.

Jak vysvětlíte, že ačkoliv se jmenujete „Iniciativa za kritickou akademii“, vaše rétorika je často protiizraelská?

Nesouhlasím s rámováním. Reagujeme na konkrétní politiky, konkrétní případy násilí, ke kterým dochází. Neřekl bych, že jsme nutně a priori protiizraelští. Záleží nám na tom, aby byla hájena lidská práva všech bez rozdílu. V našich řadách máme dokonce jednoho nebo dva Izraelce, kteří tady studují nebo působí v akademické sféře. Ani postoj izraelské společnosti není jednotný. My v první řadě nesouhlasíme s politikou vlády Benjamina Netanjahua, to je hlavní věc.

A priori nejsme protiizraelští, říkáte. To nezní úplně jasně.

Reagujeme na situaci, vystupujeme proti konkrétním aktům násilí, porušování mezinárodního práva, válečným zločinům. A reagujeme mimo jiné i na politiku české vlády vůči tomuto konfliktu. Tvrdíme, že to, co se děje v Gaze a na Západním břehu Jordánu, je přehlíženo z hlediska české politiky. Považujeme tuto politiku za nepřijatelnou.

V prohlášení píšete, že Česká republika je spoluzodpovědná za páchané násilí. To myslíte vážné? Koho konkrétně máte na mysli?

Samozřejmě Česká republika je reprezentována naší vládou a její politikou. Velmi kriticky vnímáme to, že Česká republika má dlouhodobě nadstandardní vztahy s Izraelem.

Které se táhnou už do období první republiky.

Ano, ale není nutné zabíhat nyní takto daleko do minulosti.

Pro pochopení nadstandardního vztahu s Izraelem je ale historická linka zásadní.

Tak na to jsou různé názory, ale abych se vrátil k meritu věci, tak my máme pocit, že česká vláda mlčí k případům z našeho hlediska nelegitimního násilí, že je neodsoudila, nevyvíjí tlak na Izrael, hlasovala třeba na půdě OSN proti rezolucím, které vyzývaly k přijetí příměří v Gaze. To jsou z našeho hlediska jednoznačné kroky, které představují podporu izraelské politice.

Nepřekračujete svými aktivitami akademickou práci, za kterou jste placeni z veřejných peněz? Neobáváte se, že byste mohli balancovat na hraně politického aktivismu?

Odpověděl bych na to tak, že obzvlášť v mém oboru se nevyhnutelně zabýváme politickými záležitostmi. A jako u řady politických otázek člověk nemůže předstírat vůči něčemu neutrální postoj.

Jako příklad můžu uvést ruskou invazi na Ukrajinu. Ve světě ale máme řadu dalších případů násilí, tlaku, porušování lidských práv, k nimž není možné se stavět neutrálně. Neutralita na vysokých školách by měla spočívat v tom, že se dá prostor argumentům různých stran, že se umožní debata, kde zazní různé názory. Samozřejmě i to má nějaké své limity, v debatě by neměly zaznívat extrémní nebo nenávistné projevy. Pokud jde o Palestinu, jsme svědky brutálního konfliktu, extrémního násilí.

Z obou stran. Souhlasíte?

To je samozřejmě složitá otázka. K násilí došlo z obou stran, ale zároveň to, co teď vidíme v posledních dvou letech, je velké množství obětí na palestinské straně.

Není ale potřeba nahlížet na to právě i prizmatem toho, co předcházelo posledním dvěma letům? Neslušelo by se uvést, že Izraelci byli léta terčem soustavné nenávisti v regionu?

Když se podívám na to, co se děje teď, tak tam je potřeba se podívat na určitou asymetrii mezi oběma stranami. Izrael je stát, který disponuje velmi silnými vojenskými prostředky.

Palestinské teroristické hnutí Hamás, podporované některými vlivnými státy regionu, také nebylo úplně bez prostředků. Což ostatně předvedlo 7. října 2023.

Já bych se na to asi podíval z jiné strany. V první řadě je nepřijatelné, aby v rámci konfliktu docházelo k útokům proti civilistům.

Přesně na civilisty ale zaútočil Hamás onoho 7. října.

Samozřejmě to byl velmi závažný útok, který mimo jiné i Organizace spojených národů odsoudila a konstatovala, že tam došlo k válečným zločinům proti lidskosti. Takže to je jednoznačně odsouzeníhodné.

Nicméně my teď po dvou letech izraelské odvetné operace vidíme násobně větší množství civilistů, obrovskou míru destrukce, ke které došlo. Je nutné podotknout, že nikdo na české politické scéně ani v českém veřejném prostoru neospravedlňuje násilí ze strany Hamásu, zatímco v případě násilí ze strany izraelské armády jsme opakovaně svědky zlehčování, bagatelizuje se. Je tam nerovnováha v reakcích.

Souhlasíte s tím, že Hamás je teroristická organizace?

Víceméně bych s tím souhlasil. Je to jednoznačně organizace, která se dopustila teroristických útoků.

Jak hodnotíte říjnovou dohodu o příměří? Vyvíjí se situace v regionu správným směrem?

Bohužel nejsem moc optimistický. Každopádně za příměří jsem rád, byť není ideální. Alespoň se podařilo utlumit útoky na Gazu. Je určitě dobře, že došlo k propuštění rukojmí, čímž si myslím, že se odblokovala jedna ze zásadních záležitostí. Na druhou stranu to neznamená, že by se situace v Gaze nějak výrazně zlepšila a že by došlo k vyřešení podstatných politických příčin konfliktu.

Zmiňoval jste se o tom, že signatáři IZKA jsou terčem útoků. Můžete to konkretizovat?

Zmínil bych vyjádření pana Petra Papouška v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Víceméně nás spojil s rozšiřováním antisemitismu na univerzitní půdě, co jednoznačně považujeme za závažné obvinění.

A další příklady? Naznačil jste více útoků.

Nařčení se objevovala periodicky už od chvíle, kdy IZKA vznikla. Jde o verbální útoky, konkrétně především tvrzení, že jsme motivováni nějakou nenávistí. To, že nás spojují s antisemitismem, považujeme za velmi urážlivé, zároveň se domníváme, že je to absurdní obvinění, my jsme se žádných antisemitských výroků ani postojů nedopustili.

Můžete tedy potvrdit, že na českých vysokých školách neexistuje antisemitismus?

Pokud jde o obvinění, že na českých univerzitách bují antisemitismus, tak bych rád zdůraznil, že jsem se dotázal i paní ombudsmanky na Univerzitě Karlově, jestli evidují incidenty či stížnosti studentů, že jsou napadáni kvůli své židovské víře nebo identitě. Bylo mi řečeno, že nic takového nahlášeno nemají.

Samozřejmě to neznamená, že k něčemu takovému nemůže dojít nebo že k tomu nikdy nedochází. Rád bych řekl, že pokud se někdo s něčím takovým setká, je důležité to nahlásit. Abychom to mohli řešit. Byť já osobně jsem se s žádným incidentem nesetkal a nevím o něm, nechci bagatelizovat. Uvědomuji si, že situace není komfortní i z hlediska toho, o jakém konfliktu se tady bavíme.

Je to velmi emotivní záležitost, takže věřím tomu, že třeba mezi studenty to může rezonovat a může docházet k velmi ostrým debatám. Nemyslím si ale, že by k tomu docházelo ze strany vyučujících.

Vyostřená atmosféra byla naposledy kvůli vyvěšení palestinských vlajek na několika českých vysokých školách či fakultách. Jak to vnímáte?

Když se podíváme na protesty, které proběhly letos 6. října, tak si myslím, že byly nenásilné, nedocházelo k žádnému oslavování násilí. Protesty se zkrátka vztahovaly k tomu, co se dělo v Gaze ještě před uzavřením příměří.

Z tohoto hlediska byly protesty legitimní. Na druhou stranu je nutné přiznat, že načasování nebylo úplně vhodné. Bylo by bývalo lepší zvolit jiné datum.

Trošku to poškodilo obraz boje za palestinská práva. Zároveň ale i reakce na tyto protesty byla z mého pohledu nepřiměřeně tvrdá.

Myslíte například otevřený dopis absolventů oněch fakult?

Ano. Velmi otevřeně se v něm postavili za Izrael, což je sice v mezích politické debaty v pořádku, ale došlo tam k obvinění studentů z antisemitismu a k přirovnání k totalitním režimům a podobně. Právě to považujeme za velmi nespravedlivý útok, proto jsme se v IZKA rozhodli podpořit právo studentů protestovat.

Zpětně jsme přijali stanovisko, kde jsme studentům vyjádřili podporu. Bylo jim vyhrožováno disciplinárním postupem a my jsme řekli, že z našeho hlediska to spadá do rámce legitimních protestů. Není to nic, za co by měli být studenti perzekuováni, byť to podle mého osobního názoru bylo nešťastné.

Jak lze odlišit kritiku státu Izrael od antisemitismu? Chápou dnes lidé rozdíl?

Na to je poměrně jednoduchá odpověď. Antisemitismus představuje postoj, který je motivovaný nenávistí. Vysvětlím to přes analogii. Řada lidí se shodne na tom, že je legitimní kritizovat Rusko za jeho invazi na Ukrajinu. Myslím si, že ta kritika může být velmi tvrdá, ale zároveň není z mého hlediska v pořádku kritizovat všechny Rusy nebo všechny rusky hovořící lidi, celý ruský národ činit odpovědným za to, co se na Ukrajině děje, případně démonizovat ruskou národnost.

Když to vztáhnu zpět na Izrael, nedémonizuje se v určitých kruzích právě tento stát? A to nemluvím jen o Blízkém východu či Palestině. Necítíte nebezpečí, že to pak může vyústit v útoky na Izraelce a celkově židovskou populaci?

Mluvím tady z pozice akademika na české univerzitě. A mohu potvrdit, že na Blízkém východě se démonizace Izraele i antisemitismus vyskytuje.

A mísí se tedy dohromady antiizraelismus a antisemitismus?

V situaci, kdy máte válku, konflikt, tak je těžké tyto věci odlišit, protože každá válka je provázena nenávistí. Součástí konfliktu a vyhrocené atmosféry jsou i antisemitské projevy, které mimochodem byly kdysi importovány na Blízký východ z Evropy. I když si vezmeme Hamás, tak využívá některé z klasických evropských technik. Například mohu zmínit třeba Protokoly sionských mudrců. Nicméně to, že se toto tady vyskytuje, nám nemůže bránit dívat se kriticky na izraelskou politiku.

IZKA vyzvala k bojkotu izraelských vzdělávacích a výzkumných institucí. Proč? Nejde to proti otevřenosti akademické debaty a zákonu o vysokých školách?

Nikdy jsme se nepřihlásili k plošnému bojkotu Izraele, ve svém prohlášení vyzýváme k tomu, aby univerzity přehodnotily svoji spolupráci s institucemi, které se nějak podílejí na porušování lidských práv Palestinců.

Kdo by to ale vyhodnocoval? A podle jakého klíče?

Tak třeba se to může týkat izraelských univerzit, které se nacházejí na okupovaném palestinském území. Tam je to, řekl bych, poměrně jednoznačné.

Tedy akademiků například z univerzity z Tel Avivu by se to netýkalo?

Neříkáme, kdo může. Prostě říkáme, že pokud některé univerzity třeba spolupracují s izraelským vojenským průmyslem, který je nepřímo zodpovědný za porušování lidských práv, tak z našeho hlediska by se takové univerzity neměly podílet na spolupráci s našimi institucemi. Považujeme to za neetické.

Nemyslím si, že je to něco výjimečného nebo nepřijatelného. Zase bych tady uvedl příklad po ruské invazi na Ukrajinu, také došlo k přerušení spolupráce řady českých akademických institucí s Ruskem.

Paralelu s Ruskem užíváte poměrně často. Nezpochybnitelným faktem ale je, že Rusko je jasným agresorem, kdežto Izrael vpadl do Gazy poté, co na jeho civilisty zaútočil 7. října Hamás. Přesto tam paralelu vidíte?

Jednoznačně tam vidím paralelu. Ostatně existuje i v tom, že na Vladimira Putina i na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a bývalého ministra obrany Joava Galanta je vydán zatykač ze strany Mezinárodního trestního tribunálu.

Znovu opakuji, nemyslíme si, že výzva k bojkotu izraelských institucí je nelegitimní. Myslím si, že není proti vysokoškolskému zákonu ani proti akademické otevřenosti. Je na každé univerzitě, s kým se rozhodne spolupracovat.