Drak už natahuje drápy. Čína stranou zájmu sahá po svém strategickém cíli

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pnutí mezi Čínou a Tchaj-wanem možná v době překotných světových událostí nepatří mezi vysloveně nejčastější témata titulních pozic médií, ale rozhodně to není tím, že by se uklidnilo.

Situace se naopak stále zhoršuje. Peking vnímá již přes rok vládnoucího prezidenta Tchaj-wanu Laj Čching-teho jako separatistu, útočí na něj ostrými rétorickými výpady a zesiluje i vojenské nepřátelské akce v přímé blízkosti ostrova. Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA) mezitím dál sílí a mohutnými manévry zvyšuje i svou připravenost k blokádě.

Stále platí, že Čína si stanovila, že Tchaj-wan připojí silou jen v případě „závažných incidentů“ vedoucích k odtržení a útok i blokáda zůstávají nepravděpodobnými scénáři.

Zároveň je ale zjevné, že připravenost Pekingu k pokusu o násilné připojení Tchaj-wanu je vyšší než kdy dřív. A stále roste.

Už loni v lednu po vítězství Laj Čching-teho ve volbách Peking zvoleného prezidenta označil za „separatistu“ a „podněcovatele války“. Rétorické útoky jsme pak mohli vidět i v posledních měsících, kdy například v březnu čínská kancelář pro tchajwanské záležitosti označila Laj Čching-teho za „ničitele míru“ a uvedla, že Laj přivádí Tchaj-wan nebezpečně blízko k „prahu války“.

Později ho souběžně s vojenskými manévry armáda označila za „parazita“, který „otravuje“ a „snaží se zničit“ Tchaj-wan a doplnila to i videem, kde Laje znázornila jako jedovatý hmyz.

K tomu se přidala i obecně agresivnější rétorika připouštějící použití síly vůči celému ostrovu.

„Pokud Tchaj-wan přijde o své námořní zásobovací trasy, jeho domácí zdroje budou rychle vyčerpány, řád společnosti propadne v chaos a živobytí domácností tím bude vážně ovlivněno,“ prohlásil při posledním velkém cvičení v dubnu čínský důstojník v propagandistickém videu natočeném na scéně imitující palubu letadlové lodi.

Laj Čínu už od kampaně popuzuje svým - ve srovnání s předešlou prezidentkou Cchaj Jing-wen - vzdorovitějším postojem vůči Pekingu. Prezident sice nezahájil žádný vážný krok směřující k oficiálnímu osamostatnění ostrova a ani nenaznačuje, že by to chtěl udělat, nedávno ale například upozornil na rostoucí počet odhalených pokusů o čínskou špionáž, infiltraci a ovlivňování veřejného mínění a oznámil 17 nových strategií, jak tomu čelit. Čínu přitom mimo jiné označil za „nepřátelskou zahraniční sílu“.

Situace podle analytiků připomíná krizi z doby, kdy byl tchajwanským prezidentem Čchen Šuej-pie, který v roce 2008 vyhlásil referendum o členství Tchaj-wanu v OSN. Čína tehdy hrozila použitím vojenské síly a častovala tehdejšího prezidenta podobnými přízvisky jako nyní Laje. Referendum nakonec propadlo kvůli nízké účasti, což krizi zažehnalo.

„Postoj Pekingu by měl velmi znepokojovat Washington. Čína Laje nevnímá jako nástupce Cchaj Jing-wen, vidí ho jako narušitele podobně jako v minulosti Čchena a chová se k němu stejným způsobem. Od té doby, co je Laj prezidentem, Peking ukazuje větší ochotu použít vojenskou sílu,“ napsala trojice expertů na Čínu ve složení Bonny Lin (vedoucí projektu ChinaPower v rámci amerického think tanku CSIS), John Culver (bývalý analytik CIA) a Brian Hart (kolega Lin z CSIS) v nedávno publikovaném článku časopisu Foreign Affairs.

Podle trojice expertů se čínští analytici bojí, že Laj má slabší politickou pozici než jeho předchůdkyně a jeho slabost by ho mohla dohnat k nějakému výraznějšímu kroku proti Číně ve snaze získat robustnější podporu veřejnosti. Čínští jestřábové proto v poslední době i veřejně volají po agresivnějším postupu vůči ostrovu.

Agresivní čínská rétorika působí ještě závažněji, když vezmeme v potaz, jak moc Peking posílil po vojenské stránce.

O čínském zbrojení by se dalo psát sáhodlouze, ale pro účely tohoto článku snad postačí jen základní přehled. Čínský obranný rozpočet se za 10 let mezi roky 2015 a 2024 zvýšil skoro o 60 % a nepřestává se zvyšovat, což spolu s reformami Si Ťin-pchigna znamenalo významný pokrok nejen ve velikosti, ale i technologické a organizační sofistikovanosti ČLOA.

Čínské námořnictvo má například už na počet víc plavidel než americké (a nesrovnatelně vyšší kapacitu jejich výroby) a letectvo letos už možná otestovalo i stíhačky šesté generace. V posledních letech Čína znásobuje počet jaderných zbraní a udělala pokrok i v kapacitě konvenčních útoků na dlouhou vzdálenost. Organizační změny také posouvají ČLOA stále blíž k tomu, aby byla schopná provádět rozsáhlé operace se zapojením více různých složek.

To nás přivádí k dalšímu důležitému faktoru, kterým je připravenost.

Schopnost koordinovat případnou blokádu, ostřelování nebo dokonce invazi na Tchaj-wan si Čína totiž v posledních letech zkouší v podstatě pravidelně. Ještě donedávna tomu tak přitom nebylo. Až do roku 2022 byly posledními velkými manévry čínská cvičení v polovině 90. let, kdy vrcholila demokratizace ostrova. Od té doby ale došlo už k pěti rozsáhlým cvičením.

Jak můžete vidět na časové ose, ke třem z nich došlo jen v posledním roce, kdy je u vlády Laj.

Zvýšená frekvence přitom není jediným důkazem zvýšeného tlaku. Důležitým posunem je i to, že zatímco v letech 2022 a 2023 Čína cvičeními reagovala na setkání tchajwanských a amerických představitelů, nyní už je provádí i v reakci čistě na Laje a jeho výroky. Název posledního cvičení z letošního dubna s „A“ na konci navíc signalizuje, že velmi pravděpodobně přijde ještě i „B“.

Kromě těchto velkých cvičení v posledních letech Čína pravidelně podniká i menší manévry nebo narušení identifikačního pásma protivzdušné obrany (mezinárodně známého pod zkratkou ADIZ) či překračuje tzv. středovou linii v Tchaj-wanském průlivu, což je neoficiální, ale v minulosti Pekingem respektovaná „hranice“ mezi Čínou a Tchaj-wanem.

I tato činnost je přitom stále výraznější. Počty narušení vzdušného prostoru hlášené Tchaj-wanem loni dosáhly historického maxima.

A stejně je tomu i s počtem překročení linie středu čínskými letouny.

Pak jsou tu například ještě častější kyberútoky, kterých bylo podle Tchaj-peje loni jednou tolik co o rok dřív, a přibývající případy přerušení podmořských internetových kabelů v okolí ostrova rovněž přičítaných Číně. Letos mimochodem Čína oficiálně odhalila, že pro účely přesekávaní kabelů vyvinula i speciální ponorné zařízení, které dokáže operovat i ve velké hloubce.

Největší nervozitu ale vzbuzuje vojenská aktivita, která nejenže sílí co do velikosti či četnosti, ale má i čím dál víc specifik naznačujících přípravy na použití síly.

Mezi ně patří například zapojení polovojenské čínské pobřežní stráže, o které se soudí, že by jí Čína mohla využít při jednom z možných scénářů blokády, kdy by se Peking tvářil, že nejde o vysloveně válečný akt. Letos Čína také otestovala speciální lodě s visutými mosty, které se mohou vzájemně propojit a díky kterým by Peking potenciálně mohl provést vylodění na Tchaj-wanu rychleji, nebo ho podniknout i tam, kde by to jinak nešlo (míst vhodných pro vylodění je na Tchaj-wanu jinak velmi málo).

„Další novinkou je to, že ČLOA nyní před cvičeními poskytuje minimální, nebo žádné varování. To zvyšuje znepokojení Washingtonu i Tchaj-peje ohledně toho, kolik času by měly v případě, že by se Čína skutečně rozhodně použít sílu,“ dodala další alarmující změnu trendu trojice výše citovaných expertů.

„Trend směrem ke kontinuální čínské aktivitě Číny ve vzdušném i námořním prostoru okolo Tchaj-wanu znamená, že ČLOA je v pozici, kdy může rychle přejít z akcí v šedé zóně ke skutečné blokádě nebo přípravám na invazi,“ shoduje se s nimi analytik William Matthews v jeho hodnocení posledního velkého cvičení.

Washington i Tchaj-pej si toho přitom jsou vědomy. Alespoň podle nedávno publikovaného článku deníku Financial Times, který sesbíral několik výpovědí od anonymních vysoce postavených zdrojů z USA i Tchaj-wanu. Čína je podle nich připravená přejít z cvičného do ostrého módu prakticky ve všech oblastech.

Jeden zdroj z tchajwanské armády například řekl, že čínské letectvo a raketové jednotky se zlepšily natolik, že můžou z mírových do válečných operací přejít „kdykoliv“. Další tchajwanský zdroj k tomu dodal, že velkou měrou se na tom podílí skutečnost, že čínské stíhačky k Tchaj-wanu díky modernizaci a možnosti tankovat za letu doletí z vnitrozemských základen i bez nutnosti přistát a tankovat v pobřežních základnách.

Lodě čínského námořnictva nebo pobřežní stráže jsou zase podle amerického zdroje v přímé blízkosti Tchaj-wanu v podstatě neustále přítomné v dost vysokém počtu na to, aby mohly zahájit blokádu „v řádu hodin“.

Expert na čínskou armádu z americké armádní školy Army War College Joshua Arostegui k tomu dodal, že na čínské straně Tchaj-wanské úžiny je rozmístěno šest obojživelných kombinovaných brigád, které by podle tchajwanského zdroje potřebovaly „minimální čas“ pro útok na ostrov.

Nakonec ještě jednou zdůrazněme, že rostoucí připravenost a síla Číny samozřejmě nutně neznamená odhodlání přejít k jejímu použití. Čína nepochybně nadále preferuje mírové sjednocení a jestli se někdy odhodlá k úderu, bude muset být nejspíš ještě připravenější a silnější (podle amerických varování Si Ťin-pching zavelel k připravenosti do roku 2027).

Si Ťin-pching momentálně v armádě provádí čistky, což signalizuje přetrvávající problémy, a někteří analytici se dokonce domnívají, že čínská armáda nejenže na boj není připravená, ale ani se na něj v budoucnu nechystá a její posilování má sloužit čistě k udržení domácí stability a kredibility státu. Faktem také zůstává, že invaze na ostrov je snad nejnáročnějším druhem útoku, jaký existuje a Čína nemá v podstatě žádné zkušenosti s ostrým bojem ve větším měřítku.

Blokáda a snaha o „vyhladovění“ ostrova a donucení ke kapitulaci bez boje je proto pravděpodobnější, ale i to by bylo pro Čínu závažné rozhodnutí s potenciálně fatálními dopady.

Rozbor veškerých potenciálních rizik, včetně diplomatických a ekonomických dopadů, už se do tohoto článku nevejde. Ukazuje se ale, že právě ty budou v nejbližší době extrémně důležité, protože doba, kdy Číně nikdo nevěřil, že dokáže zkoordinovat a provést rozsáhlou kombinovanou operaci, končí. Analytici proto vyzývají vládu USA, aby udělala všechno pro odvrácení scénáře, kdy by Čína mohla vyhodnotit, že použití síly „bude stát za to“.