Z chuligána prezidentem. Kdo je Karol Nawrocki a jak může pohnout Polskem

V nejtěsnějším souboji historie si Poláci zvolili nového prezidenta. Kandidát národovecké pravice Karol Nawrocki porazil liberálního starostu Varšavy Rafala Trzaskowského o necelé dva procentní body. Vítězi neuškodily četné skandály ani minulost fotbalového rváče s vazbami na podsvětí. Kam bude zvolený prezident chtít Polsko posunout?

Rozdíl 370 tisíc hlasů v 37milionové zemi nakonec stačil konzervativci Karolu Nawrockému, aby zvítězil v polských prezidentských volbách. Ještě v neděli večer to přitom podle prvních odhadů z volebních místností vypadalo, že více hlasů získal jeho soupeř, liberální varšavský primátor Rafał Trzaskowski. Během noci se ale karta obrátila a Nawrocki už v pondělí kolem osmé hodiny ráno sbíral první gratulace ze zahraničí.

A brzy poté se ukázalo, kdo kandidáta, za kterým stojí strana Právo a spravedlnost, přišel podpořit. Do konglomerátu jeho voličů patřili hlavně muži, mladí, lidé se základním vzděláním a také voliči z venkova. „Zvítězilo takové to antiestablishmentové Polsko,“ říká v podcastu 5:59 analytik Asociace pro mezinárodní otázky Michal Lebduška.

Právě tito lidé podle experta nejsou spokojení s tím, kam zemi už více než rok vede vláda Donalda Tuska. „V tomto směru to tak není ani vítězství Karla Nawrockého, ani prohra Rafala Trzaskowského, ale opravdu primárně prohra Tuskovy vlády,“ popisuje analytik.

Řadě voličů prý vadí, že kabinet nemá žádný program, který by zejména lidem mimo velká města zlepšil život. Lebduška navíc podotýká, že kroky, které Donald Tusk a jeho lidé dělají, nedokáže vláda efektivně komunikovat. Před volbami třeba podle něj veřejný prostor opanovala opoziční strana Právo a spravedlnost a jejich názory.

Tuskově vládě tak dost možná už od srpna, kdy má nový prezident nastoupit, začnou opravdové problémy. Polský politický systém je totiž vystavěný trochu jinak než ten český. Prezident má více pravomocí a může se tak například opírat o silné veto, které poslanci mohou přehlasovat jedině třípětinovou většinou.

Tu ale Tuskova vláda nemá a tvrdí, že právě proto se jí už dnes nedaří protlačit zákony, které jejich voliči žádali. Ani současný prezident Andrzej Duda jim totiž jako bývalý člen strany Právo a spravedlnost nejde na ruku. „Určitě se v tomto smyslu dá očekávat velký konflikt, respektive to, že ten problém zůstane nějakým způsobem zamrzlý,“ vysvětluje Lebduška.

Nejspíš se tak v nejbližší době nepodaří vyřešit třeba krizi soudnictví, se kterou se Polsko potýká zhruba od roku 2015, kdy došlo ke změnám v Zákoně o ústavním soudu. Stručně: Nejdříve vláda Občanské platformy a agrární PSL zvolila pět ústavních soudců, přestože měla nárok jen na tři jména. A po volbách pravicový tábor Jarosława Kaczyńského předchozí volbu všech pěti soudců ústavního soudu zneplatnil a pětici vybral po svém. Od té doby tak experti hovoří o nelegitimitě polského Ústavního soudu.

Karol Nawrocki ostatně už v noci z neděle na pondělí dal ve svém projevu jasně najevo, že k vládě Donalda Tuska bude přistupovat kriticky. „Nedopustíme, aby se moc Donalda Tuska stala všeobjímající a monopol moci zla, který nám bere naše velké sny, se stal úplným,“ prohlásil.

Kromě toho, že Nawrocki se nejspíš s vládou Donalda Tuska nebude chtít domlouvat, se ale zatím dá podle Lebdušky jen těžko odhadovat, jakým politikem bude. Dosud totiž žádnou volenou roli nezastával, šéf Práva a spravedlnosti Jaroslaw Kaczynski si ho slovy analytika „vytáhl“ z postu ředitele Institutu národní paměti. A mnoho vodítek v tomto ohledu nenabízí ani předvolební kampaň, ve které Nawrocki své názory často měnil.

Něco ale přece jasné je. Nově zvolený prezident zastává konzervativní názory a jako historik se profiloval nacionalistickým směrem. O tom svědčí třeba aféra během jeho působení v čele Muzea druhé světové války v Gdaňsku. Tam pozměnil koncepci jedné z výstav tak, aby akcentovala zejména polské hrdinství a utrpení během války, přestože původně měla poukazovat na válečné utrpení všeobecně.

Je o něm také známo, že ještě než se vrhl na dráhu historika, věnoval se boxu a fotbalu. Dokonce se v říjnu 2009 měl zúčastnit domluvené bitky fotbalových chuligánů mezi stoupenci Lechie Gdaňsk a Lecha Poznaň. Mimo to Lebduška upozornil, že v mládí měl mít Nawrocki v Gdaňsku, ze kterého pochází, kontakty i na místní podsvětí.

V současnosti podporuje americkou administrativu Donalda Trumpa, kterého dokonce ještě před zvolením jel navštívit, a vystupuje kriticky k Evropské unii. Vymezoval se také vůči některým záležitostem týkajícím se Ukrajiny, která už třetí rok čelí ruské agresi. Proruský ale prý není.

„Proruský v Polsku není prakticky nikdo a na té politické scéně i ve společnosti je naprosto jasný konsenzus, že Rusko je pro Polsko naprosto zásadní bezpečnostní hrozba. V tomto směru se od polského prezidenta není čeho obávat,“ popisuje analytik.

Nawrocki podle něj spíše upozorňuje na problémy spojené s exportem ukrajinských produktů do Polska, proti kterému v minulosti vystupovali polští zemědělci, nebo na to, že Ukrajinci - alespoň podle něj - nejsou dostatečně vděční za pomoc. Ostatně v zahraniční politice má polský prezident slabé pravomoci, a ta tak leží i nadále na bedrech vlády Donalda Tuska.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, co je známo o kontaktech a vazbách Karola Nawrockého, potažmo opoziční Strany právo a spravedlnost, která jej ve volbách podporovala, na konzervativní politickou scénu v Evropě. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.