Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Sociální demokracie, nejtradičnější z tradičních politických stran, bude kandidovat samostatně, oznámilo její vedení čtyři měsíce před volbami. Byl nejvyšší čas. Dlouhé týdny spekulací, námluv, mlžení a mlčení už byly neúnosné. Vždyť mezitím SOCDEM rozjela svou volební kampaň a představila svůj program. Aniž bylo jasné, na jakých hlasovacích lístcích se vynoří její kandidáti a kandidátky.
Pondělní oznámení Lidového domu tak jen autorizuje vylepené plakáty s Janou Maláčovou a Lubomírem Zaorálkem. Logičtější by sice byla opačná posloupnost, ale hlavní je výsledek – a ten zůstává pro SOCDEM stejně vachrlatý jako předtím.
Strana jde do volebního boje s otevřeným hledím. Dosavadní vývoj nasvědčuje tomu, že to může znamenat i čestnou porážku.
Ale z možností, které z předvolebního manévrování vyplynuly, je samostatná kandidatura asi tou nejperspektivnější – ne pro eventuální návrat nějakých poslaneckých mandátů, ale pro zachování partaje s autentickou levicovou identitou. Pseudokoalice se Stačilo! nebo s ANO – pokud by o ně partneři stáli – by Sociální demokracii nejspíš rozštíply na ještě menší politické kousky, v krajním případě zahubily.
Kdežto samotná SOCDEM spěje k tomu, že když podlehne, tak jako čitelná strana a s vyhlídkou na svou obrodu a vyšší význam. Tedy pokud budou mít straníci a hlavně potenciální voliči na lepší příští kdysi slavné partaje trpělivost.
Sestup Sociální demokracie potvrdily loňské krajské volby, po kterých má 13 místo 35 zastupitelů. Navíc často zvolených na kandidátkách s krajskými „krycími jmény“ Hlas samospráv a 3PK. Volební průzkumy SOCDEM stabilně ponechávají pod pětiprocentní hranicí, ten poslední od STEM změřil 3,1 procenta. Na státní příspěvek za hlasy by to na podzim stačit mělo, návrat do parlamentu zatím pravděpodobně nevypadá.
Sociální demokracie svou autonomní kandidaturou sází all-in, riskuje. Jde proti trendu spojování do více–méně účelových předvolebních formací, které mají zabránit, aby hlasy pro menší strany propadaly. Sociální demokracie byla před čtyřmi lety (spolu s Přísahou) hlavní obětí tohoto úkazu. Kdyby zopakovala minulých 4,65 procenta, vyznívalo by to momentálně spíš jako „obhájení výsledku“ než jako „zklamání“.
Sázky all-in se SOCDEM patrně odvážila i vzhledem ke své finanční situaci, jejíž zlepšení předchozí předseda Michal Šmarda prezentoval jako svůj největší úspěch. A býval mohl dodat, že pohříchu skoro jediný.
