Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Situace v Sumské oblasti na severovýchodě Ukrajiny je kvůli kupícím se spekulacím o možném posunu fronty čím dál napjatější.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj varoval, že ve směru na Sumy se shromáždilo 50 tisíc ruských vojáků.
Jeho protějšek Vladimir Putin v květnu vzkázal, že armádě nařídil, aby podél hranic vytvořila „bezpečnostní nárazníkovou zónu“. Kyjev v reakci na postup nepřítele evakuuje obyvatele vesnic v blízkosti hranic.
„Ve městě, vesnicích i v okolí je velmi vysoká koncentrace vojáků, všude jsou terénní auta a náklaďáky s vojenskou technikou. Připravují se na to, že by mohlo dojít k nějakému posunu,“ popisuje dění pro Seznam Zprávy Petr Drbohlav z organizace Člověk v tísni, který se vrátil z cesty po Sumské oblasti, kde mluvil se zástupci ukrajinských úřadů i místními obyvateli.
Nedávno jste podnikl cestu do Sumské oblasti na severovýchodě Ukrajiny. Jaká tam panuje atmosféra?
Je vidět, že ozbrojené složky a ukrajinské úřady situaci nepodceňují. Při příjezdu do Sumské oblasti je řada kontrolních stanovišť. Na jednom z nich jsme strávili 45 minut, zatímco nás ukrajinská tajná služba SBU vyslýchala, ověřovala si naše identity a zjišťovala důvod naší cesty.
Kolem měst Sumy a Konotop jsou vidět velmi profesionálně udělané zákopy připravené na obranu v případě, že by ruské jednotky postoupily. Ve městě, vesnicích i v okolí je velmi vysoká koncentrace vojáků, všude jsou terénní auta a náklaďáky s vojenskou technikou. Připravují se na to, že by mohlo dojít k nějakému posunu.
Ruská armáda v Sumské oblasti skutečně postupuje. Jenom o víkendu dobyla dvě vesnice. Ukrajinské úřady dělají nucené evakuace z vesnic podél hranice. Teď nově přidaly na seznam obcí, které se musí evakuovat, dalších 27 vesnic.
Během května odtamtud evakuovali přibližně 2000 lidí. Na jednu stranu jde samozřejmě o bezpečnost lidí, na druhou o to, aby tam ukrajinská armáda mohla operovat a místa bránit.
Jaká je nálada mezi lidmi? Je cítit strach z možné ofenzivy?
Jak kde. V místech, která jsou 10 až 15 kilometrů od hranice, je atmosféra hodně napjatá. Ve městě Sumy mi přišlo, že si na to lidé za tři a půl roku ruské agrese tak nějak zvykli a snaží se navzdory tomu všemu žít normální životy. Výbuchy a střelbu tam člověk slyší skoro pořád, dronové nebo raketové útoky jsou každou chvíli. K velkému útoku na Sumy došlo i teď v noci na 3. června.
Po desáté hodině platí zákaz vycházení, od devíti se nesmí prodávat alkohol. Je to tam takhle nastavené, aby to úřady mohly kontrolovat. Na místní to samozřejmě má nějaký dopad, ale jak říkám, mám pocit, že se s tím naučili žít. Snaží se žít tak normální životy, jak jen to je v současné situaci možné.
Od Ukrajinců často slýchám, že kdyby to tak nebylo, Putin by vyhrál, protože by je donutil změnit jejich životní styl. To, že se snaží žít tak normálně, jak to jde, je jejich vzkaz Putinovi, že si nenechají zkazit své životy.
Sumy jsou ruským cílem často. Video z březnového útoku.Video: x.com/SESU_UA
V Sumské oblasti jste navštívil také místní školu. Jak za současných podmínek probíhá výuka?
Na podpoře vzdělávání v Sumské oblasti pracujeme od úplného začátku ruské agrese. Aktuálně podporujeme 17 tamních škol. Pomoc spočívá v tom, že jim pomáháme přesouvat výuku do podzemí, jelikož ve školách oblastní úřady zakázaly výuku kvůli bezpečnosti. To znamená, že výuka musí buď probíhat online, nebo právě v podzemních bunkrech.
Výuka ve školách vůbec nezačne, pokud je ráno poplach. Já osobně jsem žádné děti ve školách nezažil, protože každé ráno předtím, než je měly školní autobusy začít svážet, zněl poplach.
Součástí školy ve vesnici Kurylivka, kterou jsem navštívil, je mateřská škola. Je to opravdu malá vesnická škola, kam chodí 67 dětí. Výuka probíhá tak, že žáci všech 11 tříd plus školky jsou společně zavření v krytu, který má odhadem 30 krát 5 metrů.
Během vaší cesty jste měl jistě možnost mluvit s řadou místních. S čím se vám svěřovali?
Příběhů, které mi utkvěly v paměti, bylo tolik, že je těžké vybrat jeden. Zajímavé bylo mluvit s lidmi o tom, jaké to bylo, když byly obce okupované ruskou armádou nebo když obléhala město Sumy. Tyto příběhy byly dost silné.
Jedním z lidí, se kterými jsem se v Sumské oblasti setkal, je Ihor, ředitel oblastní dětské nemocnice, která byla zasažena tlakovou vlnou od vybuchlého dronu.
V rámci našeho projektu jsme jim dodali 120 oken, která nahradila ta poničená. Říkal, že je to super, a vůbec nechápal, jak jsme to udělali, že jsme to dodali tak rychle, do dvou týdnů. Tvrdil, že kdyby si chtěl koupit okna v Sumách sám pro sebe, dodací lhůta by byla aspoň tři měsíce.
Ihor mě provázel nemocnicí a ukazoval mi, kde se co poničilo během výbuchu, kde se schovávali lidé při poplachu. Zavedl mě i do podzemí, kde je dětské psychiatrické oddělení, které je úplně šílené. Bylo postavené někdy v 80. letech podle toho, jak se psychiatrie dělala tehdy. Ve dveřích i oknech byly mříže, záchod byl udělaný tak, aby se nedal jakkoliv zničit.
Ihor mi říkal, že ho od 80. let nikdo neopravoval a neudržoval, působilo to velmi zašle. Vyprávěl mi, jak se teď v Sumské oblasti vzhledem k situaci zhoršuje psychické zdraví dětí a mladistvých, že se u nich projevují problémy s narkotiky, s konzumací alkoholu a různé psychiatrické obtíže. A jak by bylo třeba toto centrum zmodernizovat, protože jde v celé oblasti o jediné místo, které poskytuje psychiatrickou péči pro děti. Má s tím obrovské plány, propočítal, co a jak by se mělo udělat.
S kým dalším jste se během cesty setkal?
Dalším člověkem, kterého jsem v Sumách potkal, je paní Alina, která pochází z Doněcké oblasti a pracuje v rybářském svazu. Rybáři na Ukrajině v minulosti začali organizovat různé akce pro děti a vzhledem k tomu, co se dělo na Donbase v roce 2018 a hlavně po ruské agresi v roce 2022, jim nezbylo nic jiného než k lovení ryb a organizování akcí pro děti přidat ještě humanitární pomoc.
Za ty tři roky se z rybářského svazu stala velmi profesionální humanitární organizace, která poskytuje psychologickou pomoc a pomoc v oblasti sociálněprávní ochrany dětí. Je jedním z našich partnerů v Sumské oblasti a společně s námi otevřeli ve městě Šostka přijímací centrum pro evakuované, kde poskytují všechny služby, které lidé potřebují.
Zápal, který z Aliny vyzařoval, a to, jak se snaží všemožně pomáhat lidem postiženým ruskou agresí, byly strašně motivující.
V čem jsou Sumská oblast a její boj proti ruské agresi specifické? Jak ji válka proměnila?
Leží přímo na hranicích s Ruskem. Před ruskou agresí byly tyto regiony ekonomicky provázány. Sumy jsou velkým průmyslovým centrem – spousta továren, které tam jsou, měla ruské vlastníky nebo spoluvlastníky. Všechny jsou už jenom kvůli tomu nyní zavřené.
Ve městě lidé vždy mluvili rusky. Teď tam člověk opravdu vidí to, že se ruštině vyhýbají a chtějí mluvit ukrajinsky.
Jak válka dopadá na každodenní život místních?
Jak už jsem říkal, děti často nemůžou do škol, někdy je tam ani rodiče nechtějí pouštět. Mateřské školy mnohdy nemají bunkry, a tak jsou zavřené. To zase vede k tomu, že ženy nemůžou chodit do práce, protože musí být doma s dětmi. Vzhledem k zavřeným továrnám je tam také velká nezaměstnanost.
Když je člověk ve městě, vidí otevřené kavárny, restaurace, obchody, a když zrovna není poplach, tak si asi ani nevšimne toho, že je to město ve válce. Pokud teda zrovna není v nějaké oblasti, kde jsou místo oken OSB desky, protože okna zničila tlaková vlna nebo střepiny z výbuchu dronu. To samé platí pro nemocnice. Na řadě dalších míst v Sumské oblasti jsme opravovali nemocnice poničené výbuchy dronů.
Ve městě Konotop, které jsem navštívil, jsme opravovali sociální centrum pro starší lidi a veterány, které zasáhl dron. Opravovali jsme střechu, pomohli jim vybavit posilovnu. Lidé jej navštěvují, funguje tam univerzita třetího věku, starší pánové tam chodí hrát šachy a biliár.
Podporujeme také mládežnické aktivity. Když jsem jim říkal, jak budeme vybavovat mládežnické centrum, už se těšili na to, jak tam budou mít média room a natáčet v něm podcasty a videa na instagram.
To podle mě charakterizuje ukrajinský přístup k ruské agresi. Na jednu stranu je to obrovská odhodlanost a rezilience, na druhou různá omezení, která z války plynou. Plus vliv na psychický stav, ať už dětí, či rodičů, což bude mít zřejmě dopady na domácí násilí, zejména pak v souvislosti s návraty veteránů.
