Měl unikátní možnost srovnávat. Ukrajina je teď tolerantnější, říká

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ukrajinský bojovník za lidská práva Maksym Butkevyč strávil dva roky a čtyři měsíce v ruském zajetí.

Během tohoto období byl odříznut od okolního světa. Informace o průběhu války čerpal pouze z ruské propagandy, kterou jim dozorci pouštěli. V hlavě si mezitím vytvořil dva scénáře toho, jak válka zahýbala ukrajinskou společností - jeden, který ztělesňoval to, čeho se obával, a druhý to, v co doufal.

„Samozřejmě jsem více myslel na ten negativní. Když jsem se ale dostal na svobodu, zjistil jsem, že realita je mnohem podobnější tomu pozitivnímu,“ popisuje ve druhé části rozhovoru pro Seznam Zprávy a říká, že Ukrajina je teď tolerantnější vůči různým etnikům, náboženstvím i LGBT lidem. V první části rozhovoru otevřeně vylíčil svůj osobní příběh a promluvil o tom, co zažil v ruském zajetí.

V červnu roku 2022 jste padl do ruského zajetí, kde jste nakonec strávil dva roky. Jak vás tato zkušenost proměnila?

Pobyt v zajetí mě samozřejmě o leccos připravil, ale také doufám, že jsem něco získal. Ne díky tomu, ale spíše navzdory tomu.

Dozvěděl jsem se více o limitech lidských bytostí a o tom, jak jsme křehcí, ale také jak silní a odolní dokážeme být a jak je důležité pochopit, jaké jsou fundamentální hodnoty našeho života a že je třeba si je zachovat.

Uvědomil jsem si také, jak je důležité vážit si ostatních. Hodně jsem vzpomínal na všechny ty úžasné lidi, co jsem v životě potkal. Nevěděl jsem, kolik lidí venku mě podporuje, zatímco jsem v zajetí. Teď si druhých lidí vážím mnohem víc než dřív.

Kromě toho, že jsem přemýšlel o svých hodnotách, jsem lépe pochopil, jak funguje ruský svět. Je to úplně jiný světonázor, opačný hodnotový systém, než jaký vyznává, pokud vím, většina Ukrajinců. A nejen ona, ale všichni lidé, kteří respektují lidské bytosti, chtějí žít svobodně a beze strachu. To je něco zcela opačného, než - jak jsem se mohl zevnitř přesvědčit - zastává Rusko.

Co vás pobyt v zajetí naučil o ukrajinské společnosti a jejím boji proti ruské agresi? Jak ji změnila zkušenost plnohodnotné invaze?

Ukrajinská společnost se změnila výrazně, jeden by řekl až dramaticky. Měl jsem možnost porovnat ji v momentě, kdy jsem ji opustil a vstoupil do ozbrojených sil a padl do zajetí, a v době o dva roky a čtyři měsíce později, kdy jsem se z něj vrátil. Díky tomu času, co jsem zmeškal, mám možnost to posoudit.

Když jsem byl v ruském zajetí, byli jsme izolovaní a nemohli jsme komunikovat s okolím, neměli jsme žádné informace. Po tom, co proti mně zahájili trestní stíhání a odsoudili mě na 13 měsíců v trestanecké kolonii, dostal jsem přístup k ruské propagandistické televizi. Mnoho informací jsem z toho nezískal. Byly to jen útržky v proudu propagandy. Odpad. Ale bylo to aspoň něco.

Vytvořil jsem si dva scénáře ohledně toho, co se děje na Ukrajině - jeden představoval to, čeho se obávám ve vztahu k ukrajinské společnosti a druhý ztělesňoval to, v co jsem doufal. Samozřejmě jsem více myslel na ten negativní. Když jsem se ale dostal na svobodu, zjistil jsem, že realita je mnohem podobnější tomu pozitivnímu.

Jaká je ukrajinská společnost nyní, více než tři roky po začátku invaze?

Společnost je dnes mnohem militarizovanější, ale to je s ohledem na plnohodnotnou invazi nevyhnutelné. Po jedenácti letech války jsou postoje ve společnosti mnohem více černobílé, zároveň ale zůstává tolerantní. Je zde diverzita názorů. Probíhají zde velmi důležité veřejné debaty a ozývá se kritika vůči autoritám. Máme tady svobodu slova a shromažďování.

Lidská práva a civilní svobody se dostaly do slovníku politických sil, které předtím nikdy tyto představy nepodporovaly. Řekl bych, že mnohem více lidí na Ukrajině, a zdůrazňuji, že je to pouze můj osobní dojem, si dnes váží lidských práv a svobod více než před začátkem invaze a jsou připraveni za ně bojovat, a to i na frontě.

Není to boj o území. Rusko o něj nemá zájem, neví ani, co si počít s tím územím. Takže když se Ukrajině říká, že až udělá územní ústupky, bude mír, je to nesmysl. Tato válka je o hodnotách. A proto spousta Ukrajinců cítí, že brání nejen sebe, ale celou Evropu i zbytek světa.

Po návratu z ruského zajetí jste musel projít procesem rehabilitace a opět se začlenit do civilního života. Čemu se nyní chcete věnovat ve svém profesním životě? Vrátíte se k tomu, co jste dělal před začátkem invaze?

Působím opět v oblasti lidských práv, vlastně jsem ji nikdy neopustil. Spolu s mým přítelem a kolegou jsme založili dobročinnou nadaci, která se jmenuje Princip naděje. Naše první projekty se zaměřují na reintegraci a well-being bývalých válečných zajatců a propuštěných civilistů. Snažíme se také šířit povědomí a solidaritu vůči nim uvnitř ukrajinské společnosti i v zahraničí.

Jako novinář působím opět na své oblíbené stanici Hromadske, jíž jsem byl v roce 2013 hrdým spoluzakladatelem. Dnes spolumoderuji pořad věnovaný lidským právům. Vždy si vybereme jeden palčivý problém, pozveme si odborníka a vedeme rozsáhlý rozhovor, který, jak doufáme, je pro naše posluchače užitečný.

Existuje celá řada témat a otázek v oblasti lidských práv, které jsou velmi důležité a je třeba se jimi zabývat. Většina současných problémů v oblasti lidských práv souvisí s ruskou válkou proti Ukrajině, válečnými zločiny a důsledky ruské agrese. Přesto si myslím, že mé předchozí zaměření na diskriminaci, netoleranci a lidská práva související s migrací se mě stále drží. Jenom doba trochu posouvá priority.

Myslíte si, že se od invaze změnil postoj Ukrajinců k tématům, která jste zmínil, jako je migrace, diskriminace a podobně?

Dávám si pozor, abych nezaměňoval svou vlastní bublinu s celkovou náladou v ukrajinské společnosti. Mám ale pocit, že postoj se změnil, ne však jednosměrně.

Vidíme, že vše, co je spojeno se státem agresora a co Putinův režim využívá jako zbraň, je nyní ukrajinskou společností ostře odmítáno, podle někoho možná až přehnaně. Na otázky ruské kultury a jazyka se dnes na Ukrajině pohlíží z jiných úhlů pohledu než před invazí. Nevede to ale k tomu, co jsem na vlastní uši slyšel z ruské propagandy - že je zde zakazován ruský jazyk. To je nesmysl.

Co se ale týče diverzity ukrajinské společnosti, co do etnika, náboženství, genderu, sexuální orientace a politického přesvědčení, samozřejmě jiného než proruského, mám dojem, že tolerance vzrostla. Všechny sekce ukrajinské společnosti brání Ukrajinu nyní společně. Zástupci všech komunit jsou přítomní na frontě i mezi dobrovolníky.

Co se týče otázek migrace, hrdinové Ukrajiny, kteří za její obranu zaplatili obrovskou cenu, mají různý původ. Jsou zde i lidé z jiných zemí, kteří se dobrovolně přidali k obraně Ukrajiny a místní společnost si toho velmi váží. Mnoho Ukrajinců navíc muselo hledat útočiště v zahraničí, když prchli před ruskou agresí. Díky tomu si uvědomili, jaké je to být uprchlíkem a být nucen opustit svůj domov.

Mám za to, že postoje se změnily a opravdu doufám, že se na to po skončení války nezapomene.