Zprávy z bojiště: Rusko ukazuje, že ve válce rozumí jediné „měně“

Vývoj na ukrajinském bojišti nadále charakterizuje především systematický tlak ruských sil a jejich pomalé, avšak vytrvalé územní zisky. V posledních několika dnech se staly i další události, které si zaslouží pozornost.

Ačkoliv ani jedna z nich pravděpodobně nepřinese zásadní zvrat v průběhu války, ilustrují odhodlání Ukrajiny zasahovat citlivé cíle na ruském území a zvýšit tak „cenu války“ pro protivníka.

První takovou událostí byl rozsáhlý ukrajinský útok bezpilotními prostředky na ruské strategické letecké základny z 1. června. Podle některých komentářů šlo o jeden z největších podobných úderů Kyjeva, který byl v Rusku vnímán jako „černý den“ pro tamní letectvo.

Přestože prvotní ukrajinská hlášení hovořila až o čtyřech desítkách zničených či poškozených strojů, podle videozáběrů půjde spíše o něco přes desítku letadel.

Například proto, že dva zasažené letouny včasné výstrahy A-50 na základně Achtubinsk byly tou dobou pravděpodobně již neprovozuschopné (postrádaly motory).

Jakkoliv je tedy každý takový úder pro Moskvu nepříjemný a demonstruje schopnosti ukrajinských sil, zásadní změnu na bojišti nejspíše nepřinese.

Ruská strana ostatně dlouhodobě zdůrazňuje, že „kilometry jsou jedinou měnou této války“ (ruský kanál Fighterbomber), a ztráty techniky je ochotna akceptovat, pokud její pozemní vojska nadále postupují. Strategické letectvo nemá pro Rusko v této válce zásadní důležitost. Pochopitelně ale bude mít vliv na její budoucí strategickou sílu, to je ovšem problém, jehož řešení si Moskva může dovolit odsunout do budoucna.

Druhou událostí, která rezonovala v uplynulých dnech, byl další útok na Kerčský most spojující Rusko s okupovaným Krymem.

Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU) se přihlásila k operaci, která podle jejího vyjádření z 1. června trvala několik měsíců a vyvrcholila „podminováním podpěr“ mostu pomocí podvodních výbušnin. Ty měly odpovídat síle 1100 kg TNT a vážně poškodit spodní úroveň konstrukce. Ukrajinská rozvědka dodala, že první nálož byla odpálena bez civilních obětí.

Doprava přes most, který je pro Ukrajince nenáviděným symbolem ruské anexe a klíčovou tepnou pro zásobování ruských vojsk na jihu Ukrajiny, byla po útoku několikrát přerušena. Zdá se ovšem, že odpoledne 3. června došlo k jejímu plnému obnovení. Rozsah škod na mostní konstrukci tedy patrně nebude veliký a most zřejmě bude sloužit dál.

Zatímco výše zmíněné útoky představují spíše epizodní události, pro další směřování války mohou mít podstatnější dopad personální změny, k nimž v posledních dnech došlo ve velení ukrajinských ozbrojených sil. Tyto kroky naznačují snahu o adaptaci na současnou náročnou situaci na frontě a možná i reakci na kritiku některých dosavadních přístupů.

Výraznou postavou těchto změn je generál Mychajlo Drapatyj, který k 1. červnu podal rezignaci na funkci velitele pozemních sil, a to v reakci na tragický ruský raketový úder na výcvikový prostor 239. polygonu v Dněpropetrovské oblasti. Při tomto útoku zahynulo nejméně dvanáct ukrajinských vojáků, převážně mladých rekrutů, a přes šedesát dalších bylo zraněno. Drapatyj tehdy emotivně prohlásil, že vojáci se „měli učit, žít a bojovat – ne zemřít“.

Prezident Volodymyr Zelenskyj jeho rezignaci přijal, ale zároveň ho jmenoval do čela tzv. společných ozbrojených sil. V této nové roli se má Drapatyj soustředit výhradně na dění na frontě a – minimálně podle některých prohlášení - převzít plnou kontrolu nad frontovou linií.

Sám generál zdůraznil potřebu změnit kulturu přístupu velitelů k vojákům, k plnění jejich povinností, a především zvýšit důraz na hodnotu života každého ukrajinského vojáka.

Toto jmenování ovšem nemusí nutně znamenat oslabení vlivu vrchního velitele Oleksandra Syrského a jeho „staré gardy“. Syrskyj je ovšem v poslední době stále častěji a veřejně kritizován za svůj způsob velení, který podle některých hlasů z armády i od analytiků vede ke zbytečným ztrátám na životech (i když Syrského motivace zjevně je minimalizace územních ztrát s logickým zdůvodněním, že dobýt je zpátky bude obtížné).

Kritika míří například na údajný mikromanagement, kdy má Syrskyj zasahovat až do psaní bojových rozkazů na úrovni družstev, což je úkol běžně spadající do kompetence velitelů čet.

Některé zdroje také naznačují, že vztahy mezi Syrským a Drapatým byly napjaté a že Drapatyj měl jen omezené pravomoci, protože Syrskyj si klíčová rozhodnutí, například o přesunech jednotek po výcviku, ponechával pro sebe.

Objevují se i spekulace o rozdílných pohledech na strategii: Syrskyj má údajně preferovat ofenzivní operace, zatímco Drapatyj se kloní k defenzivě z důvodu nedostatečných zdrojů. Jako příklad problematického rozhodnutí bývá uváděno Syrského odmítnutí návrhu na stažení ukrajinských sil z nevýhodných pozic u Torecku na lépe hájitelné linie blíže Kosťantynivce, čímž se mělo předejít hrozícímu obklíčení a uvolnit síly pro jiné úseky fronty.

Nebyla to jediná změna v nejvyšších patrech ukrajinské armády. Za zmínku z nich stojí jmenování Roberta Brovdiho, známého pod přezdívkou „Maďar“, velitelem nově vznikajících Sil bezpilotních systémů Ozbrojených sil Ukrajiny. Na pozici nahradil Vadyma Sucharevského, který se přesouvá „výš“ na pozici zástupce velitele ukrajinského východního operačního velení.

Brovdi, bývalý podnikatel, je zakladatelem renomované dronové jednotky, která je považována za jednu z klíčových a nejefektivnějších ukrajinských formací. Od počátku ruské invaze v roce 2022 se aktivně podílí na bojových operacích, zejména v oblasti bezpilotního průzkumu a úderů.

Jeho jednotka byla v roce 2024 transformována na 414. samostatný prapor útočných bezpilotních systémů a sám Brovdi obdržel v květnu 2025 titul Hrdina Ukrajiny.

Ruští vojenští blogeři na Brovdiho jmenování reagovali s neskrývaným znepokojením. Objevují se obavy, že díky jeho vlivu se ukrajinské síly naučí používat drony systematicky a metodicky. Riziko pro invazní armádu vidí zejména v rozšiřování úderů na hluboký ruský týl s cílem narušit logistiku a vůbec bojeschopnost ruské armády, tak i dalšího rozvoje konceptu takzvané „dronové zdi“ přímo na frontě.

Uvidíme, zda a jak se tyto změny v praxi projeví na efektivitě a morálce ukrajinských jednotek v nadcházejícím nepochybně velmi složitém období. Obránci jsou pod takovým tlakem, že si nějakou hlubokou reorganizaci armády mohou asi těžko dovolit.

Na samotných bojištích pokračuje pro Ukrajinu nepříznivý trend z posledních týdnů. Ruské síly, zdá se, systematicky využívají stále ještě relativně příznivého počasí a své početní i materiální převahy k vyvíjení tlaku na mnoha úsecích fronty.

Květen přinesl výrazné zrychlení ruského postupu; například podle dat finské skupiny Blackbird obsadila ruská armáda během tohoto měsíce přibližně 538 kilometrů čtverečních ukrajinského území, což je více než dvojnásobek oproti dubnu a druhý nejvyšší měsíční zisk od listopadu roku 2024.

Pro Kreml jsou právě takto získané čtvereční kilometry zřejmě hlavním měřítkem úspěchu a vše nasvědčuje tomu, že v nastávajícím létě se pokusí své zisky ještě navýšit.

Na severním úseku fronty, zejména v Sumské oblasti, pokračuje ruský postup, jehož cílem je podle všeho vytvoření deklarovaného „nárazníkového pásma“. A zřejmě také udržet na místě ukrajinské síly, které by jinak mohly být nasazeny na kritičtějších jižnějších směrech.

Ruské jednotky zde postoupily natolik, že město Sumy by se brzy mohlo ocitnout v dosahu nejen ruského dělostřelectva, ale i všudypřítomných FPV dronů, jejichž dolet se v průběhu války stále zvětšuje a dnes přesahuje poměrně často i 30 kilometrů. Obsazení samotného města Sumy je sice nepravděpodobné – na to by byly zapotřebí obrovské síly – nicméně i pouhá hrozba v jeho blízkosti komplikuje ukrajinské obranné plánování.

Někteří pozorovatelé přičítají relativně „snadný“ ruský postup v této oblasti důsledkům nedávné ukrajinské ofenzivní operace v ruské Kurské oblasti (například ukrajinský analytik známý jako Tatarigami).

Ukrajinský vpád do Ruska – a především následná úporná snaha ukrajinské armády se na ruském území udržet – měla podle nich Ukrajinu stát neúměrné množství sil a techniky a oslabit tak obranu Sumské oblasti. Ukrajina v Kurské oblasti ztratila podle videozáběrů téměř tisíc kusů techniky oproti necelým osmi stům na ruské straně, a co je horší, přesunula sem desítky tisíc vojáků, čímž oslabila klíčový pokrovský směr.

Hlavní tíha bojů však stále leží na Donbasu. Východně od Pokrovsku se ukrajinským silám nepodařilo udržet město Toreck, které definitivně padlo do ruských rukou. Boje se nyní soustředí západně od něj, v obci Ščerbinivka.

Současně západně od Pokrovsku pokračuje ruský tlak směrem k administrativní hranici Dněpropetrovské oblasti. Menší ruské průzkumné skupiny již této hranice dosáhly, byť zatím spíše v rámci symbolických akcí pro mediální účely. K faktickému vstupu na území Dněpropetrovské oblasti zbývá ruským silám v některých místech zhruba kilometr.

Tento směr zůstává pro ruské velení prioritní a ukrajinská obrana zde čelí extrémnímu tlaku, zejména kvůli systematickému narušování logistiky ruskými FPV drony. Celková situace je zde pro ukrajinské síly velmi nebezpečná, s hrozbou dalších územních ztrát.

Aktivita ruských sil je patrná i na jižním úseku fronty v Záporožské oblasti. Ruské jednotky zde vyvíjejí tlak prakticky podél celé linie dotyku. Intenzivní boje jsou hlášeny například západně od Velyke Novosilky v okolí obce Novopil, která se nachází v hlubokém ruském sevření a podle některých zpráv je blízko pádu.

Objevují se také informace z ukrajinských zdrojů, že Moskva plánuje rozsáhlejší ofenzivní pokus na západní části záporožské fronty ve směru na Orichiv, což by znamenalo další eskalaci. Tyto zprávy však zatím nebyly potvrzeny a je otázkou, zda by Rusko tříštilo síly k takové operaci, když má zjevně jiné priority.

Nadále se tedy potvrzuje, že ukrajinské obránce čekají v nejbližších týdnech a měsících těžké chvíle. Fronta se sice neposouvá dramatickými skoky, ale spíše pomalu, krvavě a úporně, metr po metru ve prospěch ruských sil – a v posledních týdnech se trend zrychluje, i když ruské ztráty jsou nižší než například na podzim loňského roku.

Ruská strategie se zdá být i nadále zaměřena na maximální územní zisky během letních měsíců, než podzimní „rasputica“ případně opět zpomalí operace. I současné ruské manévrování kolem případných mírových jednání je pravděpodobně součástí této strategie – snahou oddálit jakékoliv vážnější rozhovory až na období po letní ofenzivě.