Kvůli pár korunám Češky rodit nezačnou, dítě stojí miliony, říká ekonom

V Česku se rodí stále méně dětí. To znamená méně daňových poplatníků na stále více seniorů. Jen finanční pobídky ale páry k rodičovství nepřesvědčí. Dánové zkusili erotickou kampaň, Brazilci rozjeli loterii o hypotéky. Co by pomohlo u nás?

„Něco se v posledních letech změnilo. Je to rychlejší než ve zbytku rozvinutého světa,“ komentuje ekonom Dominik Stroukal sešup porodnosti v Česku. Křivka nově narozených dětí jde dolů setrvale, ale poslední roky na ní navíc zeje jeden nepěkný zub. Během loňska přišlo v tuzemsku na svět necelých 78 tisíc dětí, ještě před pár lety se jich tu rodilo pravidelně více než 100 tisíc ročně.

Zatímco dětí a pracujících ubývá, seniorů přibývá. „Demografové vtipkují, že už to není demografická pyramida, ale demografická urna. Vypadá to spíš trošku jako kebab, dole není moc dětí a nahoru se to rozšiřuje, protože se dožíváme delšího věku,“ přirovnává Dominik Stroukal z Metropolitní univerzity Praha v podcastu Ve vatě.

Proč je na tom s nově narozenými Česko hůř než jiné země v Evropě? Velkou část současného poklesu jsme schopni vysvětlit tím, že aktuálně rodí slabá generace žen narozených v 90. letech.

Vedle toho ale existuje i skutečný pokles zájmu o děti. Pandemie, válka nebo ekonomické obavy či nedostupnost bydlení vedou k odkládání rodičovství. Průzkumy ukazují, že lidé sice pořád chtějí typicky dva potomky, v reálu jich ale nakonec mají méně nebo je nemají vůbec.

To je vidět v celosvětových populačních projekcích z dílny OSN. Počet mladých do 25 let, do 15 let, ale i dětí do 5 let bude už jen klesat.

Jako ekonoma Dominika Stroukala zajímá zejména to, jakými ekonomickými nástroji tento trend zvrátit. A konstatuje, že tady tradiční politika, tedy dávky a daňové úlevy, naráží na své limity. Peníze sice mohou urychlit rozhodnutí mít dítě, ale obvykle nezvýší jejich celkový počet.

Jak víme ze zahraničí, přesně k tomu vede třeba zvýšení porodného. V Česku jde podpora rodin hlavně přes daně. Patříme ke státům s vůbec nejštědřejším systémem daňové podpory rodin s malými dětmi. Na porodnost to má ale podle ekonoma pramalý vliv.

„Penězi to nejsme schopni zalepit. Budu dostávat o pár set korun nebo pár tisíc korun ročně víc a díky tomu si pořídím třetí dítě? Tak to prostě nefunguje. Matematicky to nevychází. Děti jsou drahé, bavíme se o milionech.“

Trestat lidi daněmi za to, že nemají děti, a „nevyrobí“ tak státu další daňové poplatníky, si Stroukal neumí představit. „Když máme děti, které nechceme, vede to k vyšší kriminalitě, ukázaly výzkumy. Pojďme mít děti, které chceme, řešit to pokutami by vytvořilo zbytečné problémy,“ říká ekonom Ve vatě.

Co funguje, jsou naopak opatření, která snižují nejistotu a umožňují sladit práci s rodičovstvím. Dostupné jesle, školky, flexibilní úvazky. Právě kombinace těchto kroků pomohla například Francii držet porodnost výše, než ji má zbytek Evropy.

Žádné zázraky ale ani od této politiky nečekejme. „Rozrodit nás tak, abychom se vrátili zpátky na reprodukci, jakou jsme měli naposledy v roce 1980, to se touto politikou pravděpodobně nestane. Ale tím to nechci shazovat, něco bychom dělat mohli,“ říká Stroukal.

Klíčovým motivátorem k založení rodiny je podle něj dostupné bydlení a argumentuje zajímavým experimentem z Brazílie. Nedávná studie založená na brazilských bytových úvěrových loteriích ukazuje, jak velký dopad na porodnost bydlení má.

V Brazílii funguje systém, ve kterém lidé každý měsíc posílají pravidelně splátku do společného fondu, ze kterého se pak postupně financují jednotlivé hypotéky. Každý měsíc se losuje, kdo z členů dostane přístup k úvěru dřív a může si pořídit například byt hned, i když ostatní budou ještě dál spořit.

Čísla ukázala, že Brazilci, kteří hypotéku vyhráli, měli více dětí než ti, které nevylosovali. U lidí ve věku 20 až 25 let zvýšilo náhodné získání úvěru na bydlení počet dětí o 33 % oproti průměru. Naopak ti, kteří čekali na bydlení o 10 let déle, měli během života zhruba o polovinu méně dětí než jejich vrstevníci, kteří bydlení získali hned.

Zásadnější změnu by přinesla větší dostupnost péče pro děti. Jesle a mateřské školy jsou hlavně ve velkých městech stále nedostupné. Podle Stroukala je logické větší zapojení mužů do péče o malé děti. Vzhledem k tomu, že ale mají obvykle větší příjmy než jejich protějšky, rodiny volí ekonomicky.

Dánsko vsadilo před pár lety na provokativní kampaň „Udělejte to pro Dánsko“. „Byly to videoklipy a televizní reklamy „Rozploďme Dánsko“, byly hodně sexuálně zaměřené. Je to vtipné, utratili za to strašně moc peněz, ale nepodařilo se jim to.“

Historicky nejnižší porodnost trápí i premiéra Andreje Babiše (ANO). Chystá plán, jak mladým založení rodiny usnadnit, a v květnu uspořádá na toto téma konferenci.

Stárnutí společnosti a úbytek dětí se začne projevovat relativně brzo a nejvíce na penzijním systému. Teď na tři pracující připadá jeden penzista, to se ale může rychle změnit. „Občas se vtipkuje, že každý důchodce bude mít toho jednoho člověka, který ho bude muset živit,“ říká Dominik Stroukal.

„Matematicky by to šlo. Ale vyvolalo by to ohromné pnutí ve společnosti, protože to jinými slovy znamená, že buď by musely být relativně nižší důchody, nebo by musely být větší odvody, větší daně, nebo budeme muset pracovat déle,“ dodává.

Tlak na pracovní sílu ale nemusí nutně znamenat ekonomický kolaps. „To, že se populace zmenšuje, může vést k nutnosti automatizovat a k pokroku v oblasti robotizace, umělé inteligence.“ Jinými slovy, méně lidí může znamenat více strojů a vyšší produktivitu na jednoho pracovníka. To už dnes částečně vidíme v Japonsku - ekonomice, která dlouhodobě neroste v počtu obyvatel, ale zvyšuje produktivitu práce.

Veřejné finance budou pod velkým tlakem, opakuje ekonom. Důsledky se neprojeví jen v rozpočtech států, ale i ve struktuře ekonomiky. Poroste význam zdravotnictví, péče a služeb pro seniory, zatímco některé obory spojené s mladší populací - například školství nebo stavebnictví - mohou ztrácet význam. Ekonomika se tak bude postupně přesměrovávat směrem ke „stříbrné ekonomice“, tedy k službám pro starší generace. Svět stárne a je třeba se tomu přizpůsobit, konstatuje ekonom.