Článek
Babiš musí být prezidentovi neskonale vděčný pokaždé, když se za svítání budí jako předseda vlády, ve které nesedí Filip Turek.
Mnozí poukazovali na nesoulad tvrzení o „nejsilnějším premiérovi všech dob,“ jak se Babiš tituloval, a neschopností postavit se za koaliční partnery v konfliktu s prezidentem Pavlem. Nejsilnější premiér by se s hlavou státu samosebou pustil do kompetenčního sporu, ale Babiš se místo toho tvářil, jako by se ho to, kdo bude za nějaké Motoristy hlasovat ve vládě, vůbec netýkalo.
Co se zprvu zdálo jako projev premiérovy slabosti, byl ve skutečnosti jeho zdaleka nejstrategičtější tah během celého procesu sestavování vlády. Nechal špinavou práci odvést vyšší instanci a nad „rozsudkem“ si umyl ruce. Ostatně, kdo by si – byť na přání kolegů – nechal do kanceláře dobrovolně nainstalovat časovanou bombu?
Kdyby se Petr Pavel proti jménu bývalého europoslance tolik nevzpíral, mohl teď Turek řídit Černínský palác. Jako ministr zahraničí by Česko mimo jiné reprezentoval na mezinárodních summitech a setkáních. Mohl to být on, kdo by v únoru přednesl projev na Valném shromáždění OSN, což by byla jistě fantastická podívaná. Zvlášť vzpomeneme-li si, jak začátkem roku hledal v Kyjevě před čerstvě zdemolovaným panelákem příčiny války v expanzi NATO.
Premiér nyní mohl s trpělivostí jemu vlastní přihlížet škodám, které jako šéf diplomacie tento obyčejný sedmilhář, jenž je schopen sám sebe kompromitovat kdykoliv otevře pusu, páchá. „Samozřejmě pokud by takto komunikoval jako ministr, tak by tam určitě za mě nebyl. Snad časem to přestane, protože my děláme dobrou práci, máme výsledky,“ dušoval se předseda vlády v sobotu v jeho one man show na televizi Nova. Dobře přitom ví, že odvolávání ministra koaliční strany není žádná brnkačka.
Stačilo mu zatnout zuby, přečkat nejintenzivnější stádium motohysterie a poté nechat Turka instalovat do funkce nadesignované přímo jemu na tělo.
Kompetence a agenda zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal jsou poměrně fluidní, nikdo pořádně neví, v jakých mantinelech se nyní smí tento politický talent pohybovat - což je samozřejmě další Babišův triumf: Na zasedání vlády si ho sice pozvat může, ale taky ho smí s klidem kdykoliv vykopnout za dveře.
Nemusí se spoléhat na jeho momentální rozpoložení během vládních hlasování, protože při nich jako zmocněnec o ničem nerozhoduje. I když občas by bylo spolehlivější variantou Turka hlídat ve Strakovce, než ho nechat bezprizorně řádit v budově Ministerstva životního prostředí a na sněmovních kulatých stolech.
Jde sice o zcela postradatelnou instituci, Babiš po žádném klimazmocněnci ani v nejmenším netoužil a o samotném Turkovi by dle vlastních slov už raději nikdy neslyšel, ale takového koaličního partnera si vybral. Je to daň za moc a nedotknutelnost.
