Nestaví domy, přesto tvoří město. Malíř vdechuje život varšavským činžákům

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštního zpravodaje z Varšavy/

Tramvaje na nečekaných místech, levitující lidé i čajové konvičky na obloze – barevná, fantaskní Varšava přitahuje pozornost.

Tytus Brzozowski ji na svých akvarelech zachycuje tak, jak ji vidí on sám – a také tak, jak by mohla vypadat, nebýt válečné tragédie.

Právě pečlivá práce s architektonickými a urbanistickými prvky je pro varšavského malíře typická. Jeho podpisem jsou i surrealistické motivy, které vnášejí do obrazů hravost a snovost.

Brzozowski ale nezůstává jen u malířského snění. Zachycuje i dnešní rychlý vývoj města – a novou tvář Varšavy sám pomáhá utvářet.

Jeho díla, vznikající na míru jednotlivým čtvrtím, se v posledních letech objevují na slepých stěnách činžáků napříč metropolí.

Češi v posledních letech poznávají Polsko. Stalo se u nás symbolem úspěchu a rozvoje, mimo jiné díky síti kvalitních dálnic a rychlostních silnic, ale i tomu, jak dynamicky se mění Varšava. Dá se podle vás současná Varšava označit za nejdynamičtější evropskou metropoli?

I moje okolí si všímá, že Češi trochu mění názor na Polsko. To je velmi milé, protože Poláci mají Čechy velmi rádi. Jste nám sympatičtí. To, že teď Češi jezdí k Baltskému moři nebo objevují Varšavu, je moc fajn. Varšava má co nabídnout – je to živé, pulzující a rychle se proměňující město.

Nedávno mě navštívil kolega z Prahy, také architekt, a byl úplně ohromený tím, jak se Varšava mění. Až s takovou určitou závistí říkal, že máme štěstí, že můžeme žít v době tak velké proměny města. Že v Praze je něco takového nemožné. Já kontroval tím, že my zase závidíme vám tu úžasnou historickou architekturu a to krásné, upravené město. Jeho ale fascinovalo, jak se Varšava výrazně přetváří.

Proměna Varšavy je mimořádně rychlá a místy až dramatická. Město se otevřelo směrem k řece Visle. Na levém břehu, tomu blíž k centru města, se podél řeky vybudoval úžasný viselský bulvár.

Druhý břeh, který není regulovaný, je zase krajinářský prvek a dá se z něj obdivovat to neobyčejné centrum Varšavy s mrakodrapy. V jednotlivých čtvrtích vznikají atraktivní lokální centra, kde se koncentrují služby.

Varšava je velké město a její čtvrti se liší svým charakterem a náladou. Jsou tu pěkné předválečné modernistické čtvrti jako Żoliborz a Saska Kępa. Je tu i atraktivní čtvrť Wola, která tepe životem a rychle se proměňuje.

Do Varšavy podle mě taky láká výjimečná koncentrace velmi dobrých restaurací, které jsou opravdu na vysoké úrovni. Říká se, že je tu snad nejvíc veganských restaurací v Evropě.

Dominantou města byl dlouho Palác vědy a kultury z komunistického období. Postupně ale průhledy na něj mizí s tím, jak město v různých čtvrtích roste do výšky a staví se další mrakodrapy. Všiml jsem si toho hlavně ve čtvrti Wola. Míří Varšava výš – a nejen obrazně?

První z murálů, tedy velkoformátových nástěnných maleb, kterou jsem dělal, byl o touze čtvrti Wola být velkoměstským prostředím. Už před válkou se tam nízké přízemní budovy nahrazovaly čím dál vyššími činžovními domy. A přesně to se tam děje i teď - nižší budovy ustupují dalším výškovým stavbám.

Varšava, která byla městem budovaným za komunismu, má spoustu takových prostorů, které vyžadují architektonické uspořádání - znovuvybudování uličních front, obnovení náměstí. Teď se to do určité míry děje. Buduje se to, co primátor Rafał Trzaskowski nazval „Novým centrem města“.

V řadě ulic se omezuje rychlost a zklidňuje doprava, vznikají nová zelená náměstí, nový, kvalitní veřejný prostor. To tady dřív hodně chybělo, teď to vzniká rychlým tempem a myslím, že to významně ovlivní i obraz města.

Součástí nového centra se stalo i nové Centrum moderního umění. Výrazná bílá stavba se některým líbí, jiní ji považují za objekt z kosmu, který se vedle Paláce kultury nehodí. Jak to vidíte vy?

Myslím, že hodnocení architektury je vždy věcí názoru - lidé se mohou v hodnocení rozcházet a neexistuje na to jednoznačný pohled. Urbanisticky je to ale pro Varšavu velmi důležitý krok, protože jde o první budovu, kterou se podařilo postavit na Placu Defilad, tedy Náměstí přehlídek.

Jsou to rozlehlá prázdná prostranství – pozůstatky éry komunistického Polska. Nad tím místem jako by visela nějaká kletba, přitom je to úplné centrum města, které by mělo pulzovat životem, být plné kulturních služeb, gastronomie, kanceláří, bytů.

Když se v jiných polských městech blížíte k samotnému středu města, většinou k hlavnímu náměstí, tak to už za rohem slyšíte: je tam čilý ruch, nejvíc lidí a žije to tam. Varšava o tohle přišla. Moc bych si přál, aby se právě Plac Defilad zastavěl a vzniklo z něj takovéto centrum.

Výstavba velkého nárožního domu, který vytváří uliční frontu směrem k Marszałkowské ulici společně s novým divadlem - jehož výstavba teď také začala - formuje novou uliční linii nového náměstí, které se právě dokončuje. To je to, co tohle místo potřebuje.

Důležité je také to, že to tam bude žít, protože Muzeum moderního umění a divadlo přitáhnou lidi v různých časech: během dne i večer. To je velmi dobré rozhodnutí a mám radost, že se to konečně podařilo uskutečnit.

Změní se i široké víceproudé tahy uprostřed města?

Na Marszałkowské ulici a Jeruzalémské třídě už vznikly nové přechody pro pěší, které tím pádem regulují tyhle široké dopravní tepny v centru města.

Praha má metro z doby komunismu, zatímco my ho začínáme rozvíjet teprve teď. Ve Varšavě je to kvůli vysoké hladině podzemní vody velmi nákladné a trvá to dlouho, ale další linky postupně vznikají. Brzy se začne stavět třetí trasa, a to také pomůže snížit používání aut. Ostatně už teď je veřejná doprava ve Varšavě dost výkonná.

Zlepšení MHD jsem si v poslední době taky všiml. Staví se tramvajové linky a síť je hustější. Stíhají ale Varšava, její infrastruktura a její služby pro obyvatele takový rychlý rozvoj a stavební boom?

Někdy stíhá držet krok, jindy ne. Vznikaly příměstské čtvrti, kde developeři levně nakoupili pozemky a ve velkém je zastavěli, ale přitom tam nebyla ani škola, ani odpovídající silnice - a začaly se kvůli tomu tvořit obrovské dopravní zácpy. To je také problém špatného plánování. Na druhou stranu existují i dobré příklady, jak se prostor vyrovnává, zahušťuje a rozvíjí pozitivním směrem.

Máte také podíl na změně tváře Varšavy. Kolik murálů už po městě máte?

Po Varšavě je rozesetých dvanáct mých murálů a další jsou v interiérech, v muzeích i v gastronomických centrech. Mám štěstí, že jsem ve Varšavě tvořil i v sídlech dvou technologických gigantů: v hlavním sídle Googlu a Mety. To jsou fajn díla – vysoko v mracích, odkud je i krásný výhled na Varšavu.

Je pro mě důležité, že dělám i murály volně přístupné veřejnosti. Je to totiž příležitost ovlivnit obraz města, jeho vnímání i to, jak se v něm lidé cítí, protože řada z nich kolem mých maleb každý den prochází. Některá z těch míst jsou opravdu frekventovaná - míjejí je stovky, tisíce lidí denně.

Má to tedy význam jak pro obyvatele Varšavy, tak pro ty, kdo tudy jen procházejí, a také pro mě jako architekta, který nestaví domy v tradičním smyslu slova, ale vytváří architekturu po svém - malováním obrazů o městě.

Je pro mě velký úspěch mít možnost proměňovat své milované město, a zároveň mám velkou radost z toho, že lidé tyhle murály přijímají tak vřele. I díky tomu jsem se předloni stal „Varšavanem roku“. Jsem Varšavě oddaný, je to láska a vykresluji ji v pozitivním tónu, zvýrazňuji její identitu.

Nabízím i pohled do minulosti za tím, jaká Varšava byla před jejím zničením za druhé světové války. Vytvářím z toho mix a míchám různé prvky z různých míst, a tím pádem vznikají nové scenérie, které jsou stále lokální.

Nedávno jste se podobně snově pustil i do české metropole. Jak vypadá vaše Praha?

Byl to obraz pro Poláky, pro něž hraje Praha v životě důležitou roli. Já mám Prahu velmi rád pro její harmonii a urbanistický řád. Je to opravdu krásné město a při jeho malování jsem cítil obrovskou spokojenost.

Maloval jsem město z ptačího pohledu, což mi umožnilo ukázat různá zákoutí. Měl jsem radost, když jsem vybíral různé ikonické budovy a skládal je do nové kompozice. Nejvíc mě bavilo malování těch žlutých tučňáků u Vltavy, kteří skutečně existují (nacházejí se na Kampě, pozn. red.), ale umístil jsem je místo soch na Karlův most.

Jak dlouho jste tuhle Prahu maloval?

Velmi dlouho, je to totiž velký obraz o rozměrech 110×70 cm a je v něm spousta detailů. Trvalo mi to dva a půl měsíce. Musel jsem vymyslet kompozici a všechno načrtnout. Vždycky velmi pečlivě rýsuji detailní podklad, a pak teprve přichází samotná malba.

Je tam mnoho budov a ukrytých surrealistických perliček - právě to je moje doména. Jsou i v „české Praze“, jak my v Polsku říkáme, protože Varšava má čtvrť Praga.

Ano, to je taková polská zajímavost. Tvoříte i ve varšavské Praze, kde právě teď jsme ve vašem ateliéru. Hned za rohem máte jeden ze svých murálů. Označil jste si jím své území?

Ta budova vznikla nedávno a bylo to vůbec poprvé, kdy jsem sám vznik murálu inicioval. Je to nový dům se slepou stěnou, což byla skvělá příležitost. Kontaktoval jsem investora a domluvili jsme se opravdu velmi rychle. Mám hned vedle mého pracoviště takový svůj totem.

Hned jak jsem ho z tramvaje viděl, věděl jsem, že už jsem k ateliéru blízko. Taky se tematicky týká místní části?

Ano, lokality Szmulki. Moje murály vyprávějí o místě, kde vznikají, o jeho duši a místní atmosféře. Snažím se navázat spojení s lidmi, kteří tam žijí, a přinášet jim obrazy, které odrážejí jejich okolí.

Na mých obrazech jsou typické budovy z téhle čtvrti - třeba tramvajová vozovna, která tam jezdí, což je takový dynamický prvek. Je tam i místní bazilika, ve které měli svatbu moji prarodiče. Moje rodina je s varšavskou Prahou spjatá po generace.

Během let jste se dostal do podvědomí Varšavanů. Přizpůsobil jste tomu i svou tvorbu?

Hlavní hrdinkou mých obrazů zůstává Varšava, které se věnuji nejvíc. Během let jsem měl příležitost pracovat i na několika pro mě důležitých sériích. Polská organizace pro rozvoj cestovního ruchu mě požádala, abych vytvořil sérii obrazů polských měst, kterou prezentovali na největších turistických veletrzích v Berlíně nebo Londýně. Dokonce podle těch obrazů vznikly i potištěné šaty.

Maloval jsem taky celou řadu měst z různých koutů světa. Výstavy jsme pak měli třeba v Chicagu, Londýně, Vilniusu nebo Bratislavě. Takže jsem se nevěnoval jen Varšavě, ale maloval jsem na zakázku i New York, což bylo zajímavé, protože to je město s velmi výraznou výškovou architekturou a historizujícími prvky.

Nedávno jsem maloval i Florencii a Paříž. Ta byla zajímavá. Mojí metodou je míchání různých prvků města dohromady a obvykle se to lidem líbí.

V Paříži ale byli někteří lidé překvapení a trochu mě „opravovali“: „Pane Tytusi, centrum Pompidou přece nestojí vedle katedrály Notre-Dame!“ A právě na tom je vidět, že Paříž je město, které si hodně lidí představuje velmi přesně a neradi vidí, když se s jejím obrazem příliš experimentuje.