Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Chodím do práce, snažím se dát všechno do pořádku, ale jinak se mi strašně stýská. Stále mi přijde, že to není pravda,“ říká Iveta, která při požáru podniku U Kojota přišla o svého jediného syna.
„Ještě jsem to nepřijala a nevyrovnala se s tím. Nemůžu spát. Poznamenalo to celý náš život. Rodinný i soukromý. Bolest stále trvá,“ přiznává.
„Deset let je za sedm lidských životů málo“
Michalovi bylo pětatřicet let. V restauraci U Kojota slavil 11. ledna 2025 narozeniny kolegů z práce.
„Na jednu stranu jsem ráda, že to konečně policie uzavřela a na druhou si myslím, že by mělo být potrestáno víc lidí a ten trest by měl být vyšší,“ reaguje na oznámení policie, že obvinila jednatelku a provozní restaurace z obecného ohrožení z nedbalosti.
Podle nich došlo k závažnému porušení zákona o požární ochraně, přístavek neměl stavební povolení, v rámci stavby nebylo zajištěno vypracování požárně bezpečnostního řešení budovy, nebyly prováděny povinné preventivní požární prohlídky a poslední revize hasicích přístrojů proběhla před sedmnácti lety. Celková finanční škoda přesahuje sedm milionů korun. Dvěma obviněným hrozí až deset let vězení.
„Deset let je za sedm lidských životů málo. To je z mého pohledu,“ konstatuje Iveta. Nikdo z obviněných ji nekontaktoval a neměl snahu projevit lítost nebo se omluvit.
„A ani o to nestojím, protože já k nim cítím – nevím, jak bych to pojmenovala – já mám prostě zlost. To není jen na ně, ale i na úředníky, že akceptovali černou stavbu, že nekontrolovali, co mají, že nevymáhali dodržování zákonů, které my, normální lidé, dodržujeme,“ popisuje své pocity osm měsíců po tragické události.
„Myslela jsme jen na děti“
Lenka Marková slavila v restauraci U Kojota narozeniny své maminky a svého bratra. Seznam Zprávám tři týdny po události ještě v nemocničním pokoji popsala, co se onen večer stalo.
„Převrhla se lampa a okamžitě tam začalo hořet. Měla jsem zpomalenější reakci, takže jsem tam jen seděla a koukala. Kamarád mě vzal, odtáhl mě ke dveřím vedoucím z terasy ven a snažil se je vyrazit. Dvakrát do nich bouchl, ale nepodařilo se mu to. Já jsem si rukama chránila hlavu a šla jsem do bobku. V tu chvíli jsem myslela jen na děti,“ vyprávěla koncem ledna Lenka Marková. Život jí zachránila kamarádka.
„Janča tu plachtu rozkousala zuby a pak trhala nehty. Jakmile jsem viděla díru, tak už jsem skákala z okna. Dopadla jsem na schody. Bála jsem se o sebe a o děti, tak jsem se neohlížela a utíkala pryč. Až pak jsem si uvědomila, že tam mám půlku rodiny. Otočila jsem se, vrátila se a zase potkala kamaráda. Říkám mu, že tam musím jít, že tam mám rodinu. V tu chvíli to už hořelo úplně celé. On mi v tom zabránil,“ vyprávěla s obvázanou hlavou.
Obětí tragédie se stal její bratr, jeho přítelkyně a maminka, která zemřela o několik dní později v nemocnici. Její tatínek měl popáleniny na velké části těla.
„Taťka byl tři měsíce v nemocnici, pak měsíc v rehabilitačním centru. Bydlí u nás. Nejdřív o tom vůbec nemluvil, bylo to špatné. Pak už nám i popisoval, co se dělo, co si myslel a tak. Teď je to lepší, je na tom už psychicky lépe,“ popisuje aktuální stav Lenka Marková. A co se jí týče?
„Máme se už myslím lépe. Moje zotavování taky dobré, kluci taky dobré. Nemůžu si stěžovat,“ říká skromně a dokáže na tragické události najít i pozitiva. „Změnil se mi pohled na život, jsem vděčná, že jsem tu a neřeším blbosti. Užívám si víc života, výlety a hlavně rodinu,“ vyjmenovává.
O tom, že policie uzavřela vyšetřování a obvinila dvě osoby, slyšela v médiích už ráno.
„Pro mě je to jen připomenutí. Já doufám, že budou odsouzení. Nikdo z nich se mi neozval a teď už bych ani nechtěla. To se mělo stát na začátku. Nestalo a teď to už nemá žádný význam,“ vysvětluje.
Lenka by se také ráda zúčastnila soudu. „Určitě tam budu chtít být, protože je to zásadní součástí mého života,“ míní.
