Válka o kojení. České matky doplácí na spory odborníků

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Petra má brzy rodit druhé dítě. Bojí se, protože napoprvé vše skončilo císařským řezem, a když chtěla dceru kojit, narazila prý na odmítnutí u sester. „Všude slyšíte, jak je pro děti prospěšný přirozený porod a kojení. Chtěla jsem být dobrou mámou a alespoň kojit. Ale to, co jsem zažila, bylo šílenství,“ vypráví Petra.

Na jednotce intenzivní péče od sester slyšela, ať dítě ani nepřikládá – prý se nalokalo plodové vody a den bez kojení mu neublíží. Když později na pokoji požádala o pomoc, reakce zněla, že sestry „nemají čas ke každému chodit“. Zavolala tedy dule. A přestože nakonec přišly i sestry, kojit se jí dařilo jen částečně.

„Musela jsem vážit dítě před a po každém kojení. Jedna sestra se na mě nakonec obořila a řekla, že dcera brečí, protože má hlad a dali jí umělou výživu. K tomu samé protichůdné rady – kojit po třech hodinách, nebo podle potřeby. Dudlík ano, dudlík ne. Nakonec jsem kojila tak, že jsem přidala malé do pusinky hadičku s umělou výživou, jak mi poradila dula,“ tvrdí Petra, kterou nakonec nejvíc podpořila náhodná návštěva fyzioterapeutky.

Příběh Petry není ojedinělý. Z posledních vládních dokumentů vyplývá, že i když je postoj zdravotníků k ženám více respektující, zůstávají vážné slabiny. Mezi ně patří špatná a necitlivá komunikace ze strany personálu porodnic, stigmatizace žen a rodin, které chtějí ambulantní porod, nedostatečná návaznost poporodní péče či nedodržování mezinárodních standardů.

Právě nedodržování mezinárodních postupů způsobilo podle vládních dokumentů to, že počet kojených dětí v Česku setrvale klesá. Přesto, že si většina žen přeje kojit.

Vláda proto loni na podzim schválila strategii, jak uvést do praxe mezinárodní standardy a upravit zákony. Ministerstvo zdravotnictví v souvislosti s tím zřídilo Komisi pro výživu kojenců a malých dětí. Kromě zástupců ministerstev, rady vlády či státních ústavů jsou přítomni i zástupci lékařů, porodních asistentek, dul, laktačních poradkyň nebo například členové Světové zdravotnické organizace (WHO) či UNICEF.

Kdo ale chybí, jsou zástupci Odborné neonatologické společnosti a společnosti dětských praktických lékařů. Dostali se do střetu zájmů kvůli vazbám na výrobce náhradního mléka.

Ministerstvo zdravotnictví jasně deklarovalo, že pokud má komise rozhodovat o jednom z bodů – omezení marketingu výrobců náhradní mléčné stravy –, v komisi nebude sedět nikdo, kdo od takových firem dostává jakékoliv finance.

Lékaři vazby na výrobce umělého mléka přiznávají a tvrdí, že je rozhodně nehodlají ukončit, navzdory doporučením Světové zdravotnické organizace či UNICEF. Právě tyto instituce podrobně popsaly predátorské způsoby výrobců náhradní kojenecké stravy a podprahové působení na lékaře i rodiče. Podle organizací se takové způsoby prodejců podílí na snížení kojení v rámci celého světa a mají dopad na zdraví populace a ekonomiku.

Tento vliv ale část českých lékařů zpochybňuje.

„Udělali z nás korupčníky. Je běžné, že spolupracujete s firmami, protože upozorňují na novinky na trhu. Podporují finančně vzdělávání. Jiné zdroje bohužel nemáme. A rozhodně to není o tom, že jsme nějací zaprodanci, kteří nabízejí produkty firem bez ohledu na prospěch dítěte. Nebo si myslíte, že lékař řekne mamince: Nekojte, raději dejte umělé mléko? To je přece nesmysl,“ říká Alena Šebková, šéfka Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP.

Poukazuje na to, že odborné společnosti žijí pouze z členských příspěvků a nemají tedy dost peněz například na pořádání konferencí. „Řekla jsem při jednání na ministerstvu, že pokud mi dají milion korun ročně na vzdělávání lékařů, nebudu muset s těmito výrobci spolupracovat,“ zlobí se Šebková. Sama má prý v ordinaci dlouhodobě téměř 70 procent maminek, které kojí plně ještě v šesti měsících, většina z nich minimálně rok.

„Neříkám, že tu všechno funguje na sto procent. Ale to, co se děje v Česku, je kojící hysterie, tažení proti erudovaným odborníkům a tvrdé upřednostňování militantních alternativních přístupů,“ myslí si Šebková. Podle ní by se měla vést i debata o tom, jak podpořit matky, které kojit nemohou.

Člen výboru Odborné neonatologické společnosti Jiří Dušek, který se rovněž nemohl stát členem komise, se poté hájí častým argumentem, že „nikde jinde na světě nemá neonatologie tak dobré výsledky jako v České republice“.

V případě zmiňovaného vážení miminek před a po kojení tvrdí, že „se to rutinně neděje“ a že vážení často vyžadují samy maminky. Jak ovšem vyplývá z rozsáhlého průzkumu společnosti Aperio, v roce 2022 bylo 52 % žen konfrontováno s požadavkem porodnic vážit své dítě.

Sponzoring od výrobců náhradní kojenecké stravy pak Dušek označil za „nafouknutou bublinu“. Lékaře brání tím, že mají mít informace o speciálních formulích náhradního mléka. „Nevidím důvod, aby tyto firmy nepřispěly na kongres. Ale nebojte se, nikomu dovolenou neplatí,“ prohlásil Dušek.

Přední odborníci dostali strategický dokument alespoň k připomínkování. Konfrontace jejich vazeb na výrobce kojenecké výživy a odepření možnosti hlasovat je ale velmi rozladila. Oba lékaři, Šebková i Dušek, proto zpochybňují kvalitu vzniklých vládních strategií.

Ministerstvo zdravotnictví ale trvá na svém. A v zásadě ani nemůže jinak, protože jej k tomu zavazuje právě kabinetem schválená strategie, která si klade za cíl zastavit střet zájmů zdravotníků podle pravidel WHO. „Cílem ministerstva není vyloučit neonatology a pediatry se střety zájmů z diskuze, ale chránit prostor pro rozhodování, který není zatížen komerčními vlivy, zejména tam, kde se jedná o regulaci trhu a ochranu veřejného zdraví,“ říká mluvčí resortu Ondřej Jakob.

Za ministerstvo se postavila i vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Podle ní existují jasné vědecké důkazy, že i sebemenší finanční vazby výrobců výživy mají negativní dopad na nezávislost odborných doporučení i na důvěru veřejnosti ve zdravotnický systém.

„Inspirací může být britská pediatrická společnost, která se na základě dostupných důkazů rozhodla dobrovolně ukončit přijímání jakýchkoli finančních darů od výrobců dětské výživy,“ říká Laurenčíková.

Podle ní nemají zdravotníci v Česku zatím dostatečné povědomí o negativních dopadech střetu zájmů. „I proto mezi nimi nepanuje shoda na tom, jak důležité je těmto vlivům předcházet. Tato roztříštěnost nahrává právě komerčním aktérům, kteří často využívají mezer v systému, aby si zajistili vliv a loajalitu,“ říká Laurenčíková s tím, že výrobci náhrad mateřského mléka mají zcela „zjevný obchodní zájem na tom, aby ženy nekojily anebo předčasně kojení ukončily“. Jejich propagace podle ní necílí jen na rodiče, ale systematicky se zaměřuje právě na zdravotníky, kteří jsou pro rodiče klíčovým zdrojem informací a důvěry.

A je tu další problém. Přestože se dnes řada porodnic chlubí mezinárodní certifikací Baby-Friendly Hospital Initiative (BFHI) a rodiče ji mohou vnímat jako záruku té nejvyšší kvality, ve skutečnosti nesplňují ani základní požadavek 80 % výlučně kojených dětí při propuštění z porodnice, jak se píše ve zmíněné vládní strategii.

Navíc tyto certifikáty vydává Laktační liga, která byla podle vládního dokumentu ve střetu zájmu, když se nechala platit výrobci náhradní kojenecké stravy. Čímž mimo jiné porušovala Mezinárodní kodex marketingu náhrad mateřského mléka WHO/UNICEF, ačkoliv právě na jeho dodržování měla dohlížet. „Laktační liga v době realizace programu byla sponzorována výrobci komerční umělé výživy, posléze pak výrobci lahví a dudlíků,“ píše se ve vládním dokumentu.

Laktační liga měla také zajistit recertifikaci, když WHO zpřísnila pravidla v roce 2018, a průběžně ověřovat, zda porodnice splňují kritéria. To se podle zprávy nedělo.

Anna Mydlilová, ředitelka a zakladatelka Laktační ligy a Národního laktačního centra, prostřednictvím SMS zprávy napsala, že obě instituce ve střetu zájmu nebyly. Na přímý dotaz, zda byly financovány výrobci náhradní kojenecké výživy, odpověděla: „Národní laktační centrum nikdy.“ Na opakovaný dotaz ohledně Laktační ligy, neodpověděla.

Jak upozorňuje Národní zdravotnický informační portál v datech za rok 2023, 63 z 87 porodnic v Česku získalo certifikát, jenže podle staré metodiky. A podle nové už není platný. Značka BFHI tím vším byla podle zprávy znehodnocena.

Jen pro kontext - vláda chce důvěru v program Baby-Friendly Hospital obnovit, aby mezinárodní kritéria byla platná pro všechny porodnice v Česku a nešlo jen o dobrovolnou aktivitu. Porodnice se mají především zaměřit na zajištění nepřerušovaného kontaktu kůže na kůži po porodu, na vzdělání personálu, omezení příkrmů a již zmíněné důsledné dodržování kodexu.

Podle Kláry Šimáčkové Laurenčíkové si nedodržování mezinárodních standardů vybralo v Česku velkou daň: „Důsledky závažných nedostatků v naplňování programu BFHI v předchozích letech se nejviditelněji odrazily v setrvalém poklesu výlučně kojených dětí při odchodu z porodnice.“

Zároveň se Laurenčíková částečně Laktační ligy i zastává. Podle ní nemohl tak velkou agendu kolem BFHI certifikátů zvládnout jeden spolek a ani Národní laktační centrum při Thomayerově nemocnici. „Ačkoli si vážím úsilí, které Laktační liga a Národní laktační centrum v minulosti věnovaly propagaci tohoto programu v jeho dřívější, dobrovolné podobě, odpovědnost za naplňování vládní strategie, která má zajistit minimální standard péče ve všech nemocnicích, a za systémovou záruku rovného přístupu ke kvalitní péči musí nést stát,“ dodává Laurenčíková.

Spor o střet zájmu rozhodně není jediným, který světem porodů a laktace hýbe. Už sedmým rokem se vleče příprava vládní strategie, která jasně stanoví, jak budeme pečovat v Česku o matku a dítě. Důvodem jsou opět především spory mezi odborníky. Válka se vede doslova na všech frontách.

„Mezi odbornou veřejností jsem neviděl jednotné stanovisko. To se týká porodních asistentek, samotných gynekologů, neonatologů a všech odborných společností. A tato atomizace nám nepomáhá v komplexní péči o matku a dítě,“ říká bývalý náměstek ministra zdravotnictví Josef Pavlovic, který zmíněnou komisi na ministerstvu „stavěl“.

Podle něj do hry vstupují i ekonomické zájmy jednotlivých skupin. „Kdyby například lékaři do hry více vpustili porodní asistentky, přicházeli by jednotliví poskytovatelé o nemalé částky,“ říká Pavlovic.

Ministerstvo zdravotnictví boje mezi odborníky přiznává. A tvrdí, že bude nutná ochota všech zúčastněných, aby mohlo dojít ke shodě. „Ministerstvo nemůže plnit funkci ‚rozhodčího‘ ve vzájemných sporech odborníků, k nimž dochází. Všichni aktéři si musí uvědomit, že jejich hlavním úkolem je najít společnou řeč a konsensuální řešení,“ říká mluvčí resortu Jakob.