Třicet let šetřila na zvon, aby splnila přání dědečka popraveného nacisty

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na návrší nad říčkou Vrchlicí u obce Chlístovice nedaleko Kutné Hory stojí kostel svatého Ondřeje, zvaný též Sionský kostelík. Biblický název Sion získal nejen kostelík, ale celé přilehlé údolí včetně zříceniny hradu, díky Ondřejovi z Dubé, který v těchto místech nechal rozsypat hlínu z hory Sion u Jeruzaléma. Aspoň tak to vypráví pověst.

Už druhým rokem zvoní na kostelní věži nový zvon. Jmenuje se Josef. Na památku chlístovického obyvatele Josefa Strnada, legionáře a odbojáře popraveného na podzim 1943 v Drážďanech. Návrat zvonu, který z kostelíku zmizel někdy v období první světové války, bylo jedno z posledních přání pana Strnada chvilku před nacistickou popravou.

„Kvůli našemu rodokmenu dejte se zpět k římsko-katolické církvi k zápisu na Bykáň a postarejte se s kolaturou (farností – pozn. aut.) ještě o jeden zvon do kostela na Sioně,“ stojí v dopise, který Strnad napsal 15. října 1943 v drážďanské cele smrti své ženě a dětem. Jeho přání dokázala splnit až po 80 letech jeho vnučka Květa Bačkorová.

„Společenská situace byla bohužel taková, že to dříve nešlo,“ řekla Seznam Zprávám chlístovická rodačka. Dodala, že jejího tatínka mrzelo, že nemohl přání svého otce, jejího dědy Josefa, splnit. „Čas je pomíjivý. A když něco můžete udělat, je správné tak učinit,“ konstatuje třiasedmdesátiletá zubní lékařka.

O přání svého dědečka se dozvěděla už v dětství od své babičky a tatínka. Jenže situace její rodiny nebyla vůbec příznivá, v 50. letech byl její otec označen za kulaka a komunisté mu zabavili majetek. „Když likvidovali naši rodinu, křičeli, že náš děda byl fašista,“ řekla Květa Bačkorová.

Od jisté doby začala sama tajně šetřit peníze. Také se angažovala v opravě kostela, v roce 2017 spoluzakládala sbírku na jeho rekonstrukci. A když byla opravena věž, napadlo ji, že je to vhodná doba… Peníze si šetřila od počátku 90. let, tedy nějakých třicet let. Původně si myslela, že by za ně mohla jet na dovolenou - třeba kolem světa. „V jistou chvíli ale mají přednost jiné věci,“ říká paní Bačkorová.

A nakonec se splnilo i její přání o velké cestě do ciziny - na konci června odlétá do USA, kde bude cvičit na sokolském sletu v Chicagu. I to má svůj symbolický význam. Původně totiž měli zvon do kostela vrátit právě sokolové - jenže vypukla druhá světová válka.

Poslední přání Josefa Strnada splnila jeho vnučka:

Zvon váží 380 kilogramů a nese nápis „Neumlčeným hlasem volám já, Josef. Svatý Josefe, přímluvče, oroduj za nás!“. Jen jeho ulití vyšlo ji a její rodinu na více než půl milionu korun. Na dalších asi 300 tisíc se vyšplhaly související náklady včetně slavnostního vyzdvižení znovu zkraje listopadu 2023.

Dopis Josefa Strnada z cely smrti je součástí nového unikátního portálu popravenizavalky.cz, který spustil Ústav pro studium totalitních režimů. Web přibližuje osudy československých občanů, kteří byli popraveni za nacistické nadvlády z rozhodnutí německých soudů. V první fázi projekt zpřístupňuje přibližně 250 z téměř 900 osob předmnichovského Československa popravených v Drážďanech.

„Databáze je výjimečná nejen rozsahem a strukturou informací, ale i důrazem na lidský rozměr každého příběhu. Mnozí popravení by jinak zůstali zapomenuti. Náš projekt usiluje o to, aby jim byla navrácena identita a tvář,“ řekla historička Pavla Plachá z Ústavu pro studium totalitních režimů, jedna z autorek projektu, který se bude postupně rozšiřovat o osudy dalších Čechoslováků i z jiných popravišť třetí říše.

Většina popravených byla odsouzena za odbojovou činnost a odpor proti okupaci, další za porušení válečných hospodářských nařízení, držení zbraní, dezerci z německé armády nebo i kriminální trestné činy, které tehdejší režim soudil co nejpřísněji s cílem „očistit“ společnost a zastrašit obyvatelstvo.

Díky spolupráci s rodinami popravených a paměťovými institucemi v České republice i v Německu se podařilo získat nemálo unikátních dokumentů, včetně fotografií či dopisů na rozloučenou – jako v případě Josefa Strnada. „Věříme, že skutečné příběhy mohou oslovit i dnešní společnost,“ dodala spoluautorka a historička Magda Veselská z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Jak popisuje web, rodina Josefa Strnada hospodařila ve středočeských Chlístovicích po generace. Jeho první manželka zemřela při porodu i s dítětem. V roce 1914 narukoval do první světové války, už na podzim ale padl do zajetí, přijal pravoslaví, v červnu 1916 vstoupil do československých legií a v červenci 1917 se zúčastnil bitvy u Zborova.

Jako jediný ze tří bratrů válku přežil a po návratu domů přes Vladivostok a Terst v roce 1919 převzal rodinné hospodářství. Znovu se oženil a měl tři syny.

„Byl velmi aktivní v obecním společenství, organizoval veřejný život v rodné vsi. Hrál divadlo, byl členem dobrovolných hasičů, Sokola a agrární strany. Silně se identifikoval se svou vlastí a národem,“ uvádí portál.

Po německé okupaci se zapojil do odbojové skupiny Národní obranný svaz, kterou založil bývalý legionář a voják, pozdější právník Jan Karlík. Organizace měla v úmyslu provádět sabotáže směřující mimo jiné ke zpomalení nebo dokonce zamezení vojenských dodávek a přesunů wehrmachtu na frontu. Chtěla také získat zbraně a připravit se na ozbrojené povstání proti okupantům v protektorátu.

Gestapo zatklo Josefa Strnada v dubnu 1942. Prošel několika věznicemi, až ho Lidový soudní dvůr (Volksgerichtshof) v Drážďanech spolu s dalšími odbojáři odsoudil v červenci 1943 za podporu ilegální organizace pracující proti říši k trestu smrti. „Odsuzují se za zemězrádnou podporu nepřítele ve spojení s přípravou velezrady všichni k smrti a trvalé ztrátě cti,“ píše se v rozsudku.

Ještě předtím, než mu gilotina v polovině října 1943 sťala hlavu, napsal Strnad svým blízkým zmiňovaný dopis na rozloučenou. Ten stejně jako předchozí vězeňská korespondence obsahoval zcela konkrétní pokyny týkající se rodinného hospodářství. Příbuzné také požádal, aby koupili pozemek nutný k rozšíření hřbitova u kostela na Sionu a převezli tam jeho ostatky – to se ale nepodařilo, Josef Strnad je pochovaný v Drážďanech.

Vnučka Květa ale splnila jeho přání s návratem zvonu, který zaujal místo vedle zvonu Ondřej odlitého roku 1509 renomovaným kutnohorským zvonařem Ondřejem Ptáčkem k uctění památky Jana Roháče z Dubé. Nový zvon nechala vnučka vyrobit ve zvonařství Michala Votruby v jihočeských Myslkovicích, výtvarná výzdoba je dílem sochaře Jaroslava Hylase z Kolína.