Z jahod a třešní, kterých bylo v Česku všude dost, se stal opravdový luxus

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Jahody, třešně a jarní polibek anděla,“ zní první verš nejslavnějšího hitu Nancy Sinatrové z 60. let minulého století. Vykladači se svého času přeli, jestli jde spíše o metaforu sexuálního vzplanutí, anebo zkušenosti s LSD. Dnes by každý věděl, že jde prostě o nejvyšší úroveň konzumu.

Dosvědčuje to návštěva běžného pražského supermarketu, kde se jahody a jiné bobuloviny prodávají jen v balení 100, 125, nejvýš 250 gramů. V přepočtu na kilogram přijdou jahody mimo akci až na 250 korun, borůvky na 320 korun, maliny jsou za 480 korun. Za třešně supermarket žádá 180 korun. Vesměs jde o dovoz ze Španělska nebo Nizozemska. Zákazník se však může vypravit na blízký trh, kde stojí jahody až 199 korun a „české třešně“ 239 korun.

Potravinářskou otázkou letních dní se proto stává, jak je možné, že se stalo nedostupným ovoce, které si kdysi každý Čech mohl do sytosti natrhat na zahradách babiček a strýčků.

„Poptávka roste, sklízecí stroje na malé ovoce v konzumní kvalitě však nejsou k dispozici, a jahody i třešně tak musíte trhat ručně. Přitom nejsou pracovní síly,“ popisuje základní problém předseda Ovocnářské unie České republiky Martin Ludvík. Potíže s cenou se ještě vyostřily, když se trh rozpadl na dvě části.

Místní sadaři přestali takřka úplně dodávat ovoce supermarketům, dosud s výjimkou jablek. „U některých druhů až 90 procent produkce prodávají jako samosběry,“ odhaduje Ludvík.

Pokud zákazník sám přijede a sklidí jahody z plantáží, zaplatí za kilogram 70-90 korun, v případě třešní 60-100 korun podle odrůdy. Jahody či třešně sklizené vlastními silami prodávají farmáři za zhruba 150 korun.

„Dodávkami supermarketům by jen zhoršili svou ekonomickou situaci,“ dodává šéf Ovocnářské unie. Supermarkety totiž po odečtení nákladů za ruční sklizeň nabízejí nižší ceny, navíc své smlouvy mohou kdykoli vypovědět. Proto s nimi většina ovocnářů nechce nic mít, i když to znamená omezit produkci.

Není tak divu, že se rozloha sadů za posledních deset let zmenšila o třetinu. Nejvíc je to vidět u jabloní, broskvoní a rybízu, takřka úplně skončily angrešty. Na menších plochách než dřív se v tuzemsku ovšem pěstují právě i tolik žádané jahody a třešně.

Důsledkem je, že supermarkety kontrolují čtyři pětiny zdejšího trhu a přitom spoléhají na dovoz.

U jahod mohou svou poptávku snadno pokrýt od největších evropských dodavatelů, podle analýz společnosti OEC zvláště ze zmíněného Španělska a Nizozemska, případně se mohou obrátit na velké globální producenty z Mexika, Maroka a Egypta. U třešní je bezkonkurenčním lídrem Chile před Spojenými státy, mezi Evropany dominuje vedle Španělska ještě Řecko.

Díky globálnímu obchodu vyrostla podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) světová produkce malého ovoce za posledních patnáct let na dvojnásobek. Nejnápadnější to je u jahod, kterých se ročně sklidí přes deset milionů tun, větší objem než v případě módního avokáda.

Příčinu globálního tažení jahod a dalších bobulí podrobně popsal David Fickling z agentury Bloomberg.

Nejdříve začali farmáři stavět polystyrénové tunely, aby například jahody a stále víc žádané borůvky či maliny ochránili před deštěm a příliš silným sluncem. Vysoké výnosy zajišťuje průběžné zalévání až ke kořenům pomocí PVC hadic a hnojení chemickými roztoky. Globální obchod však nejvíc vděčí vzestupu balících technologií. Dříve nebylo možné jahody exportovat, protože i malé poškození způsobilo, že za pár dnů shnily. Dnes jsou však speciální odrůdy jahod odolné vůči tlaku, navíc chráněné proti poškození ve speciálních plastových košíčcích, lze je exportovat přes polovinu zeměkoule a v obchodech jsou k dispozici celý rok. Výhodu v byznysu s malým ovocem mají země subtropického pásma, kde jsou větší výnosy a obvykle i levnější práce.

Vzestup technologií a globálního obchodu přesto nezajistil, aby se zboží v českých supermarketech prodávalo aspoň pod úrovní cen místních farmářů. Vysoké ceny v řetězcích spíše motivují městské trhovce, aby jahody z českých plantáží a třešně z českých sadů prodávali až za dvojnásobek ceny od producentů.

Situace na tuzemském trhu má paradoxní důsledky, když spotřeba jahod i třešní poklesla – přes rostoucí poptávku i nabídku. U třešní se snížila za patnáct let na polovinu, u jahod o 15 procent.

„Tuhle bitvu jsme už prohráli,“ předpokládá šéf českých ovocnářů Ludvík, že se malé ovoce z českých polí a sadů do supermarketů už nevrátí. Zůstane jen určitý počet ovocnářů, kteří jsou schopní uspokojit aspoň část trhu s aktivnějšími zákazníky.

Těžkosti s jahodami potvrzuje menší sedlák Tomáš Šedivý z jihočeského Vidova. „Na co člověk sáhne, to je čím dál dražší. Pachtovné vyrostlo na pět tisíc za hektar, cena brigádníků už nejde pod 160 korun za hodinu,“ počítá. Tomu musí přizpůsobit svou cenovou nabídku. Jahody prodává samosběrem po 80 korunách za kilogram. Společně s třešněmi a dalším zbožím je rovněž dodává zákazníkům v „bedýnkách“ podle objednávky každý den do vybraného bioobchodu. Za kilogram jahod si ovšem počítá 180 korun.

„Na jahody používáme postřik jen dvakrát namísto obvyklých patnácti dávek, navíc prodáváme klasickou odrůdu Karmen, která má blízko k lesním jahodám. Právě jejich lesní vůně je ten skutečný luxus,“ zdůvodňuje vysokou cenu. Upozorňuje, že klasické české jahody se musí zkonzumovat do dvou dnů. O zákazníky přesto nemá nouzi zvláště v mladší generaci.

Světový obchod s jahodami a dalším malým ovocem hodnotí Tomáš Šedivý kriticky i z ekologických důvodů. „Španělská produkce je náročná na zavlažování a zvyšuje produkci kysličníku uhličitého, proto není z ekologického pohledu dlouhodobě udržitelná,“ má jasno jihočeský sedlák.

Podobně to vidí šéf ovocnářů Ludvík. „Po nás chtějí, abychom hospodařili podle pravidel Green Dealu, ale vozit ovoce přes půl světa nikomu nevadí,“ upozorňuje.

V dopadu globálního obchodu s bobulemi na životní prostředí se zdejší zemědělci shodnou se zmiňovaným reportérem Davidem Ficklingem, kterému vadí, že se při produkci malého ovoce spotřebuje tolik umělých hmot. „Nezastavitelný vzestup jahod by nás měl znepokojovat, protože kopíruje růst používání plastů,“ uvedl na stránkách Bloombergu. Obrat k lepšímu nečeká. „Je nepravděpodobné, že bychom odolali lákadlům neudržitelných praktik,“ napsal.