Euforie jak cyp. Šín o tom, co znamená Baník, kuráži i srovnání s Barošem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Přes den maká na soustředění v Polsku s ostravskými fotbalisty na hřišti, dohání kondici po zranění zánártní kůstky, které baníkovský klenot Matěje Šína na poslední chvíli připravilo o mistrovství Evropy jednadvacetiletých. Navečer ulehá na pokoj se skripty, aby se připravil na zkoušky na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské. „Dá se to všechno stihnout,“ ujistí ofenzivní záložník v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Také v něm potvrzuje svou silnou osobnost, milou, bezprostřední povahu, občas si pomůže peprnějším slovem, které je v Ostravě běžné. Co by ne. Život je někdy šichta. Ví o tom dost. Rakovinu porazil, s Baníkem vyhlíží evropské poháry, nakoukl do seniorské reprezentace, pro spoustu lidí je vzorem. Měl to tak vždycky. Už od základky.

Jak se kloubí profesionální kariéra fotbalisty s denním studiem na vysoké škole?

Těžko, ale zrovna Ekonomická fakulta na Vysoké škole báňské v Ostravě mi vychází vstříc. Prodloužil jsem si zkouškové období. Jak přijedeme ze soustředění, mám ještě tři zkoušky, které mi zbývají k dokončení druháku. Aspoň mám prostor na učení i na soustředění. Má to své plusy i minusy. Člověku se moc nechce, když vidí, že kluci sednou na kafe a já musím sedět u látky a učit se pět hodin na zkoušku. Beru to z dlouhodobého hlediska, že mi to pomůže. Říkám si, že když člověk chce, tak to vždycky nějak jde.

Je pro vás vzdělání důležitým plánem B, anebo plánem A jednou po kariéře?

Mám to tak dané už od rodičů. Vystudovali vysokou školu. Vštěpovali mi, že hlavu mám na to, abych ji taky vystudoval. Nebylo nad čím přemýšlet, aspoň toho bakaláře bych chtěl udělat.

Proč ekonomie?

Ještě jsem zvažoval na pedagogické fakultě sportovní zaměření – učitel tělocviku plus angličtina. Vyhrála ekonomka, myslím, že to víc využiji, a také mě to lákalo, protože se pohybuji kolem investic. Zajímá mě to, chtěl bych se o tom dozvědět víc, jak vlastně peníze fungují.

Radíte spoluhráčům s investicemi? Finanční gramotnost je u fotbalistů velké téma.

Je to velké téma. B&Z Sport Financial Consulting, se kterými spolupracuji, přivádí osvětu do fotbalových akademií. Já klukům neradím, do čeho investovat. Jsou tady v tomto větší profíci – Filip Kubala, Michal Kohút. Hodně se o tom bavíme, věnují se tomu.

Spoříte, investujete?

Už od šestnácti. Hned jak jsem měl první profi smlouvu, začal jsem investovat a dávat si bokem. Peněz už tam mám celkem dost.

Fondy, nemovitosti?

Půl na půl. Mám nastavenou měsíční platbu přes XTB (broker, který umožňuje obchodování na finančních trzích), pak do různých fondů jednou týdně. Mám takovou tabulku, kde sleduji akcie. Když se mi líbí a je na dobré ceně, tak do ní zainvestuji.

Působíte, že víte, co chcete nejen od fotbalu, ale také od života. Milan Chalupa, ředitel Základní školy J. Šoupala, mi o vás říkal: „Matěj si každého získal na první setkání, byl výjimečný, ať už ve škole, nebo na hřišti. Především přístupem, myšlením. Když se zeptáte na vzor lidí, kteří se s ním potkali, každému vyskočí Matěj.“

Jsou to hezká slova od pana ředitele, pěkně se mi to poslouchá.

Jste cílevědomý, nebojíte se zodpovědnosti, chcete míč, aby se o vás mohl tým opřít?

Jo. Mám takové vnitřní nastavení. Moc se naučit nedá, dá se zlepšovat, pochytávat od spoluhráčů, kteří to v sobě mají. Ale člověk to musí mít v sobě dané, že chce být lídr, ten, co chce být na očích.

Jaká je vaše první myšlenka v zápase, ještě než převezmete přihrávku?

Všechno hrát nahoru, nebýt alibista, snažit se něco vytvořit, něco nečekaného, neotřelého, co se v lize moc nevidí. Někdy si musíte pomoct přihrávkou dozadu, ale chci vidět možnosti dopředu. Odmalička to tak mám.

Co je pro vás v přípravě na soupeře jako pro hráče na pozici deset nejdůležitější informace?

Chci znát středovou trojici, která hraje na mě. Extra to nesleduji, do analytické báze moc nespadám, že bych si prohlížel každé video protihráčů. Ale tu trojici chci znát, abych věděl, jakou nohou hrají.

Kvůli tomu, abyste tušil, do jaké strany vám udělají případně kličku a z jaké strany je máte presovat?

Když vím, že má soupeř nohy vyrovnané, musím být víc na špičkách. Když je to ortodoxní pravák, nebo levák, vím, že si ho můžu při presinku nahnat na slabší nohu, kde bude víc chybový.

Na kterou šestku, defenzivního záložníka, se vám hraje nejhůř, že je málo chybový?

Na Oscara ze Slavie. Je furt za prdelí. Je všude.

Když se bavím s fotbalisty po třicítce, často litují, že si fotbal nedokázali užívat i dřív jako teď v pozdějším věku. Vy to dokážete, nebo si také uvědomujete zodpovědnost za vaši jmenovku na drese, za klub, za fanoušky, za tým?

Tutově, mám to tak nastavené. Když to člověka nebaví, tak by to neměl dělat. Když to bere jen jako práci, tak je v prdeli. Můžu to tak říct?

Celkem to tam sedí.

Je to špatně. Když to berete jako zábavu, máte větší drajv do práce, chcete se zlepšovat a to se projeví na hřišti. Jde to moc vidět. Když jsme hráli v dorostu proti Spartě, Slavii, byly to pro mě vždycky nejlepší zápasy, kdy se mi nejvíc dařilo. Nebo už v patnáctce proti Liverpoolu či na Hertě Berlín. Nervozitu z velkých zápasů nemám.

Jaké to je, hrát fotbal v Ostravě, kde lidé Baník vášnivě podporují?

Je to skvělé. Je to jediné město v republice, kde fotbal tak šíleně jede. V Praze se to rozmělní turisty, tolik se s tím nesetkáte. Ale v Ostravě vás lidé poznávají na ulici. Máte interakci s fanoušky, bavíte se o fotbale i životě. Fotbal v tomto kraji tak žije, že pro hráče je to výborný pocit. Proto sem rádi chodí hrát. Je to něco navíc, co v jiných klubech není.

Jste miláčkem fanoušků, což ještě umocnilo vaše prohlášení, že do pražských „S“ rozhodně nepřestoupíte. Nezavařil jste si trošku?

Ne, i kdyby byla ve smlouvě napsaná jakákoli cifra, tak tam nepůjdu.

Nebojíte se pošťouchnout tábor soupeře, jste kurážný nejen na hřišti. Třeba když jste dal na jaře parádní gól Spartě, obhodil jste si na hraně faulu skloněného stopera Sörensena a napálil míč z voleje. Na tiskové konferenci jste pak vyjádřil údiv, že jak znáte Spartu, tak se divíte, že vám rozhodčí trefu uznal.

Řekl jsem to tak, jak jsem si to myslel. Ano, pošťouchnutí to bylo. Fanoušci Baníku mi rozuměli.

Mimochodem, takový gól Spartě, doma před vyprodaným stadionem. To je fotbalové nebe?

Každý gól před domácími fanoušky je speciální, Sparta to ještě umocnila. Doceníte to hlavně zpětně, protože v ten moment je to prostě gól. Euforie jak cyp a najednou se už znova hraje. Nemůžete si to užít. Až po zápase.

Co pro vás znamená Baník?

Prostě rodina, srdcovka. Modro-bílá krev.

Měli jste skvělou týmovou sezonu, skončili jste třetí. Přispěl jste k tomu také osmi góly a třemi asistencemi. Jak jste spokojený s čísly?

Týmová sezona byla skvělá. Individuální též slušná. Na mém postu se hledí hlavně na čísla – góly, asistence. Kdo se v tom nimrá víc, ocení i různé driblinky a přihrávky do šestnáctky, úspěšnosti přihrávek, centrů a tak dále. Ale to hlavní, co bije do očí, jsou góly, asistence. Dbám na to hodně, zaměřuji se na to. Nezáleží však, jestli je to gól, nebo asistence.

Trenér Baníku Pavel Hapal dlouho bojoval o důvěru fanoušků. Kolikrát o sobě ještě v předchozí sezoně četl, že je na odvolání, ale postupně jste se zlepšovali, sehrávali, zůstali pospolu a byl z toho zábavný fotbal.

Tohle byl dobrý důsledek toho, že pan Hapal zůstal ve funkci. Když se trenéři mění, nedokážou koncepci prodat. Bylo super, že zůstal, vytvořila se perfektní kostra. Jsme banda super kluků, kteří si na hřišti věří a bojují jeden za druhého. Projevuje se to i tím, že hrajeme zábavný fotbal, jak jste říkal. Lidi se na to rádi koukají. Pamatuji si, jak pana Hapala vyhazovali… Přišel v době, kdy jsme byli dole, kdy to bylo nic moc. Podrželi ho a zvedl to krásně. Vzešly z toho pěkné výsledky. Fanoušci byli odměněni.

Jaký Pavel Hapal na vás dělá dojem jako trenér a jako člověk?

Skvělý. Je hodně osobní. Dokáže vycítit, co tým potřebuje, jestli zdupat, nebo uvolnit. V tom je úplně super.

Blížíte se už fotbalu, který chcete hrát, nebo pořád vidíte rezervy?

Jsou tam rezervy. Kdybyste se zeptal pana Hapala, tak ten uvidí hodně rezerv. I my v týmu cítíme, že rezervy, na kterých musíme pracovat, tam neustále jsou.

Byly pro vás důležité výkony proti Kodani v kvalifikaci Konferenční ligy, ačkoli jste vypadli po penaltách, v tom smyslu, že jste zjistili, že se můžete měřit se silnými soky?

Je to tak. I v Kodani jsme mohli vyhrát, nebo aspoň remizovat, ale nakonec jsme bohužel dostali gól v posledních minutách. Doma to byl šílený hukot. Vedli jsme 1:0 a celou dobu je tlačili. Vypadli jsme nešťastně na penalty, ovšem ukázalo nám to, že i s Kodaní, která teď bojuje o Ligu mistrů, dokážeme hrát vyrovnaný fotbal. Nakoplo nás to do ligy, že dokážeme porážet Spartu, Plzeň.

Podruhé v řadě jste postoupili do evropských pohárů. Čeká vás druhé předkolo Evropské ligy. Soupeřem vám bude buď polská Legia Varšava, nebo kazašský Aktobe. Cílem je dostat se do hlavní fáze pohárů?

Jo, vybojovat skupinu. Evropská liga by byla super, ale v Ostravě a všichni v týmu by brali jakoukoli skupinu evropských pohárů, protože jsme to ještě nezažili. Byl by to pro nás neskutečný úspěch.

A to jste do posledního kola hráli o druhé místo zaručující předkolo Ligy mistrů.

Měli jsme to v hlavách. Když jsme porazili Plzeň, mysleli jsme na to. Pak se nám nepodařil vstup do skupiny o titul. Naštěstí jsme třetí místo ubojovali.

Chybí Baníku ještě více zkušeností s hrou na čele ligy?

Jo, ale pokud se udrží tato kostra, zůstane stejný trenér, tak si myslím, že Ostrava bude tyto boje zažívat každou sezonu.

S novým stadionem na Bazalech se ještě síla Baníku zvýrazní?

To věřím. Na Městském stadionu překáží atletická dráha. Kdyby byli fanoušci přímo u hřiště, tak by u nás bylo pro hostující týmy těžké vyhrávat.

Co by o vaší hře napsal váš děda, někdejší redaktor Zemědělských novin?

Děda by mi vytkl, že dávám málo gólů z přímáků. Byl levé křídlo, tahal to po lajně, centroval. Jsem jinačí typ, snažím se zaskočit soupeře přihrávkou. Děda byl hodně pozitivní člověk, napsal by něco pozitivního.

Kdo byl vaším vzorem, když jste byl kluk?

Děda, strejda, rodiče. Tím, že rodiče byli též sportovci, tak mi také pomohli. Moc se mi líbí, že se neustále hýbou. V tom mi jsou vzorem. Sice sport už nedělají závodně, ale pořád se hýbou, hrají cokoli rekreačně. Strejda hrál ligu v Bohemce, pak v Brně. A děda mi povídal, jak hrál v béčku Baníku. To se pěkně poslouchalo.

Strýce Tomáše Návrata jste už předskočil v ligových startech. A co jako vzor takový Milan Baroš?

Když to vezmete takhle z baníkovských legend, pak Baroš, Jankulovski, Galásek, kteří se prosadili i venku a dělali dobré jméno Baníku v zahraničí.

A kdy ho budete dělat v zahraničí vy? Baroš odcházel z Baníku za raketu do Liverpoolu, fanoušci očekávají, že také budete terno.

Ke mně se to úplně nedostalo, ale teď jsem se na to včera, ty vado, díval, že šel do Liverpoolu za sedm milionů eur, v té době to musel být mazec. Teď jdou ceny rychle nahoru. Šel tam ve 20 letech. Viděl jsem nějaká videa, kde mě k Barošovi přirovnávají, ale do Baroše mi chybí ještě hodně, hodně, hodně…

Co se dá v životě a ve fotbale naplánovat…  Ale co ten přestup? Je něco ve hře?

Jak jste řekl, je to těžké naplánovat. Snažím se nad tím moc nepřemýšlet a soustředit se jen na to, ať se daří týmu. Pak z toho vzejde můj individuální výkon, a když se někomu bude líbit v zahraničí, tak uvidíme, co přijde. Kariéry, jako měl Bary, pan Galásek, pak Jankulovski, jsou vzory toho, jak by to mělo vypadat. Jak by to měl ten kluk, ten baníkovec, co přijde do akademie v deseti, mít jako cíl. Hlavu mám nastavenou teď na to, abych udělal dobrou přípravu, nahnal kondici. Ať jsem ready na ligu.

A vaše vysněná liga?

Top pět lig. Tam bych si chtěl zahrát.

Zahrát jste si měl na mistrovství Evropy jednadvacetiletých, ale kvůli zranění zánártní kůstky jste chvíli před turnajem odstoupil. Mrzelo to hodně?

Mrzelo. Nikdy jsem na žádném šampionátu v reprezentačním dresu nehrál. Kluky jsem sledoval. Byl jsem se podívat na zápas s Německem. Podporoval jsem také Tomáše Riga. S přítelkyní jsme se byli dívat na utkání s Itálií. Bohužel to klukům nevyšlo. Skupina byla těžká, když Němci s Angličany hráli finále. Myslím si ale, že bych týmu dost pomohl.

Jak jste se vlastně zranil?

Poslední den kempu před mistrovstvím. Šlo jen o špatný dopad na vnější stranu nohy. Myslel jsem, že se mi znovu udělala zlomenina jako v zimě. Naštěstí to rentgen vyvrátil. Doktor řekl, že se to stává, že se povolí tkáně a bolí to 14 dní, měsíc.

Rozhodí vás ještě takové zranění, když jste si v životě prošel lecčím? Už v patnácti jste měl potíže kvůli růstu s koleny, mohl jste trénovat jen třikrát týdně.

Nerozhodí. Teda v ten moment jste nasraný, že vám to uteklo. Vždycky si říkám, že co se má stát, to se stane. Ale v těch patnácti to bylo těžké období, to mě bolelo hodně. Nemohl jsem hrát naplno, štvalo mě to. Pomohli mi trenér pan Chalupa a pan Žemlík. Dali mi možnost, že jsem nemusel tolik trénovat, ale hrál jsem, takže radost z fotbalu jsem stále měl. Bylo to jedno z nejtěžších období. Ale jak to člověk zvládne, projde si tím, pak je jen silnější. Což se potom potvrdilo.

Překonal jste rakovinu varlat.

Odmala jsem takový, že všechno beru jako nějakou misi, úkol, co je potřeba překonat.

Jste silná osobnost, vážně dobrý vzor, pan ředitel Chalupa má pravdu. Říkáte, že nechcete být známý tím, že jste měl rakovinu, ale zároveň chcete být pozitivním příkladem. Je důležité o tom mluvit, aby se chlapci a chlapi hlídali, což?

Osvěta je důležitá. Můj kamarád Adam Choma prožívá ještě horší věci, jestli sledujete.

Ano, bohužel. Někdejší florbalista se pere ve třiadvaceti s nádorem mozku.

Bavili jsme se o tom spolu. Víme, že osvěta je vážně důležitá. Nechci tím být známý z toho důvodu, že si přeji, aby v popředí byla fotbalová nebo profesní kariéra. Ale osvěta, aby se člověk hlídal, kontroloval, musí být. Adam to teď dělá. Včas se pak dá zahájit léčba.

Vy jste naskočil brzy zpátky do fotbalu, běhal jste kopce s přivázanou pneumatikou jen s kondičním trenérem, bylo vám na zvracení. A to vám lékaři doporučovali klidový režim. Chtěl jste ukázat velkou vůli?

Mě to bavilo, extra vůle nebyla potřeba. Jak člověk vyleze ze špitálu, baví ho cokoli. Když se může rozběhnout. Měl jsem z toho radost. Už jsem na sobě viděl, že jsem vyrýsovanější, že se fyzička lepší a blížím se k tomu návratu. Tyto tréninky jsem měl moc rád, protože najednou jsem cítil, že prostě žiju.

A můžete snít také o účasti na světovém šampionátu. Start v kvalifikaci už máte.

Je to motivace. S trenéry jsem v kontaktu. Budu makat, ať se udržím v kádru a ať se dostaneme na mistrovství světa.