Hlasití a pokrytečtí. Přední ruští propagandisté jezdí na dovolené do Evropy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Vidím, že Macron opět promluvil. Říká, že děsiví Rusové ohrožují celou Evropu, spolupracují s Íránem a Severní Koreou, útočí na jejich zájmy v Africe a jsou velmi, velmi agresivní ve vesmíru. Přitom se podívejte, jak se chová. Dělá nějaké idiotské vtipy, které jsou pro přítomné tak zábavné. A to vše na účet Vladimira Putina, který jen vyjadřuje pozici Ruska,“ prohlásil populární moderátor ruského Prvního kanálu Anatolij Kuzičev.

Na francouzského prezidenta Emmanuela Macrona útočí opakovaně. Byl i mezi řadou předních tváří ruské propagandy, které sdílely falešné informace o tom, že státník si po cestě ve vlaku dal s dalšími lídry kokain. Přitom se později ukázalo, že na „podezřelých“ záběrech byl pouze ubrousek a ne sáček s bílým práškem, jak to mnohé účty prezentovaly.

Zajímavé ovšem je, že ve chvílích, kdy Kuzičev nemluví ve státní televizi, sám jezdí do Francie na dovolenou.

Také další propagandisté nešetří na svých sociálních sítích nebo ve vysílání státem kontrolované televize ostrými poznámkami na adresu Evropy. Jde tak pro Kreml o významné pomocníky, protože udržují v zemi názory, které se ruskému vedení hodí.

Často tak zejména v ruské televizi (pro řadu Rusů nejdůležitější médium) uslyšíte výroky odsuzující západní „rozklad“ nebo upozornění na „bující rusofobii“ v demokratickém světě. Zprávy o prosazování nezanedbatelného významu Ruska provází slova o bezvýznamné Evropě, kterou nemá brát společnost vážně.

Přesto investigativa ruského exilového serveru The Insider ukázala, že i nejvýznamnější kremelští propagandisté z obrazovky, ale i mediální manažeři ze zákulisí si v minulosti, ale i po začátku války na Ukrajině, užívají dovolené v Evropě stejně jako Kuzičev.

Novináři vycházeli z uniklých dat o přechodu hranic za poslední roky. Napočítali desítky takových osobností, které jezdí do Evropy. Mediální figury mají na kontinentu také nemovitosti, které zakoupili ještě před začátkem invaze.

Přestože jsou tito lidé důležití i pro udržení veřejné podpory pro válku na Ukrajině, na západních sankčních seznamech nefigurují. Postihy nedopadají na každého, protože zavádění sankcí je náročný právní proces a je těžké na každého získat konkrétní obvinění.

„Sankcionovaní lidé jsou většinou šéfredaktoři nebo ředitelé. Je však těžké shromáždit spis o každém zaměstnanci RT - jsou jich tisíce. To je pravděpodobně důvod, proč mnozí z nich mohou stále cestovat do Evropy bez následků,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy Roman Osadčuk, ředitel oddělení Threat Intelligence ve společnosti LetsData a spolupracovník think tanku Atlantic Council.

„K odůvodnění sankcí potřebujete právní spisy - jako v případě Rwandy nebo Jugoslávie. Ale pokud je nezatknete nebo nemáte přímý přístup, je téměř nemožné dokázat výzvy ke genocidě nebo podněcování k násilí u propagandistů na nízké úrovni,“ dodal.

Populárními destinacemi, kam propagandisté míří na dovolenou, jsou kromě Francie i Španělsko nebo Itálie.

Například jeden z vrcholných manažerů mediálního holdingu Gazprom-Media Michail Děmin jezdí do dovolenkové destinace opakovaně. V jeho gesci je široké portfolio televizních a rozhlasových stanic a řada z nich je důležitou součástí hlasité kremelské propagandy.

Přestože je jeho společnost na sankčním seznamu USA a Kanady za šíření propagandy a dezinformací, podobná opatření se ho v Evropě netýkají. A může tak navštěvovat svou vilu ve Španělsku.

Také další vrcholný člen Gazprom-Media Alexandr Žarov se od začátku války vydával na dovolené po Evropě, nejčastěji pak do italských měst.

Láska k jihoevropské zemi je ale mezi ruskými propagandisty běžnou záležitostí. Své o tom ví i výrazná tvář televize Rosiija 1 Vladimir Solovjov. Ten dokonce vlastnil v Itálii i řadu luxusních rezidencí, na rozdíl od dříve zmíněných se na něj ale sankce ze strany Evropské unie vztahují.

A sám na to i během vysílání několikrát reagoval, často pak hlásá, že by Rusko mělo podniknout proti evropským zemím jaderné údery.

Všichni propagandisté jsou nicméně pod silným vlivem režimu. Všechna média, která se postavila proti výkladu Kremlu, se zejména po začátku války z veřejného prostoru nuceně vytratila.

Dmitrij Muratov a Alexej Venediktov, nejvýznamnější šéfové nestátních médií - Novaja Gazeta a Echo Moskvy -, kteří dříve mohli dělat nezávislou žurnalistiku, byli prohlášeni za „zahraniční agenty“ a o svá média přišli.

„Televizní kanály dostávají instrukce shora o tématech, o kterých by se mělo a nemělo mluvit. Stále to funguje. Dokonce i Margarita Simonjanová říkala, že mají v Kremlu schůzky o tom, co mají říkat,“ připomíná Osadčuk šéfku vlivné televizní sítě RT.

Ještě v devadesátých letech přitom Kreml nedokázal veškerá média kontrolovat, protože v ruské politice a byznysu byla alespoň nějaká pluralita. S příchodem Putina se tato situace dramaticky změnila.

Ačkoli si Rusko v nějaké formě zachovalo tržní ekonomiku, na mediálním trhu se dnes pohybují pouze státní peníze nebo peníze oligarchů, kteří jsou velmi loajální vůči režimu.

„Média, která buď patří státu, nebo jsou ve vlastnictví těchto oligarchů, tvrdě soupeří o peníze, jež lze získat. Federální televizní kanály se samozřejmě neomezují na vysílání čisté státní propagandy, ale i jejich zábavní obsah má propagandistický charakter,“ napsal v textu pro exilovou platformu RussiaPost expert na dezinformace Ilja Jablokov z University of Sheffield.

Role státních médií je přitom velmi důležitá. „Státní televize neposkytuje úplně extrémně poučné informace. Jen poskytuje lidem munici. Když najdou informaci, která je v rozporu s jejich světonázorem, mohou si vzpomenout na nějaké televizní tvrzení - jako že NATO zaútočilo na Rusko nebo cokoli jiného - a použít to jako psychologickou obranu. Jako součást většiny se cítí bezpečněji, ne tolik napadaní. Je tedy snazší uvěřit, že oni nejsou těmi agresory - i když je to realita,“ uzavírá Osadčuk.