Arsenal chce titul. Pomoct má kanonýr, kterého v Premier League nechtěli

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V květnu 2004 získali hráči Arsenalu po dvouleté pauze titul v Premier League. Za celou sezonu na ně žádný soupeř nenašel vítězný recept, proto se dodnes po právu pyšní přezdívkou Invincibles (neporazitelní). Na slavném stadionu Highbury tehdy křepčily legendy jako Thierry Henry, Dennis Bergkamp nebo Patrick Viera.

Uplynulo více než dvacet let, Gunners už dávno hrají na Emirates Stadium a i kouč Arsene Wenger je již řadu let v trenérském důchodu. Žádný další triumf v ligové soutěži však kanonýrům, jak se klubu ze severního Londýna říká, do sbírky nepřibyl.

„Tohle je ten rok, kdy titul vyhrajeme,“ doufal v říjnu loňského roku křídelník Bukayo Saka, jedna z hlavních hvězd současného kádru. Přání se mu nevyplnilo. Manchester City sice po čtyřletém kralování trůn pro vítěze opustil, vystřídal ho však na něm Liverpool pod vedením nového kouče Arneho Slota.

Trenér Mikel Arteta, jenž mužstvo převzal v prosinci 2019, tak skončil potřetí za sebou na druhém místě. Těsně pod vrcholem. Držet takovou konzistenci v tak náročné soutěži, za jakou lze Premier League považovat, je vlastně obdivuhodné. Zároveň ale frustrující.

Arsenal na jakoukoliv trofej čeká od května 2020, kdy španělský kouč vyhrál s Gunners FA Cup. Paradoxně hned ve své první sezoně, kdy se tehdejší kvalita týmu dnešní síle mužstva ani neblížila. Od té doby se trofeje (s výjimkou anglického superpoháru Community Shield) Arsenalu vyhýbají.

„Mikel a jeho realizační tým si zaslouží velký kredit. Tohle je sice velmi talentovaný, ale stále velmi mladý mančaft. Podívejte se, jaký progres za posledních pár let udělali. Když zůstanou pohromadě, titul určitě vyhrají,“ myslí si legendární záložník a někdejší kapitán Gunners Patrick Viera.

S tím souhlasil i Martin Keown, stoperská jistota Arsenalu především z devadesátých let. „Trenér Arteta do klubu vrátil kulturu, jakou jsme znali my – vítěznou kulturu. Tihle hráči jsou vítězové. Arsenal byl teď po mnoho let považován za slabý, křehký tým. To se postupně mění. A tohle mužstvo brzy něco vyhraje, o to se nebojím,“ věří další z klubových ikon Artetově práci.

Vyhrát titul v Anglii ale vážně není legrace. Liverpool letos vavříny získal s velkým náskokem i předstihem a stejně nespí – za 140 milionů eur získal německý klenot Floriana Wirtze, za další velké peníze hrotového útočníka Huga Ekitikeho, do obrany přišli Kerkez nebo Frimpong.

Manchester City na první sezonu bez trofeje po osmi letech zareagoval brzkým příchodem záložníků Tijjaniho Reijnderse a Rayana Cherkiho a levého obránce Rayana Ait-Nouriho. A v tabulce čtvrtá Chelsea své ambice ukázala na mistrovství světa klubů, kde došla až k vítězství i díky brankám nového forvarda Joaa Pedra.

A jsou to právě góly, které Arsenalu v uplynulém ročníku chyběly nejvíc. V obraně problém není, defenzivní čtyřka pod taktovkou stoperské dvojice William Saliba – Gabriel Magalhaes je možná nejlepší v lize. Na opačném konci hřiště už je to ale horší. Němec Kai Havertz v Premier League loni vynechal hned patnáct zápasů kvůli zranění, i tak to ale stačilo na to, aby byl nejlepším střelcem klubu. V lize přitom nastřílel pouhých devět branek.

Pro srovnání, Mohamed Salah jich dal 29, Alexander Isak z Newcastlu 23, Erling Haaland si ve 31 zápasech připsal 22 tref. „Arsenal nutně potřebuje útočníka. Pak to bude úplně jiný příběh,“ myslí si třeba bývalý ofenzivní hráč Gunners Theo Walcott.

Fanoušci i klubu blízcí experti se nyní dočkali. Po týdnech námluv a vyjednávání do Londýna zamíří Viktor Gyökeres. Útočník, který dává góly. Doslova a do písmene. Za dvě sezony ve Sportingu Lisabon nastřílel 97 branek ve 102 utkáních. Šílená čísla.

„Je to gólová mašina. Úžasný hráč, pravé číslo devět. Pro Arsenal to bude skvělá třešnička na dortu,“ raduje se z přestupu produktivního forvarda bývalý záložník Anders Limpar. „Věřím, že v úvodní sezoně nastřílí pětadvacet gólů,“ doplnil svou predikci.

S příchodem švédského útočníka, za nějž Arsenal portugalskému celku zaplatí celkem 63,5 milionu eur plus 10 milionů v bonusech, se ovšem pojí i některé obavy. Dá se produktivita z portugalské ligy přenést do Premier League, kde jsou obránci mnohem lepší a hra náročnější? Nebude se opakovat případ Darwina Núñeze, jenž přišel ze stejné soutěže jako král střelců a v Liverpoolu zrovna nezáří?

To vše se uvidí až během sezony. Ve prospěch rodáka ze Stockholmu ale hraje fakt, že už v Anglii působil. Zaujal především na hostování v Coventry ve druhé lize, jemuž pomohl až do finále play off o postup mezi elitu. Championship, jak se soutěž pod Premier League nazývá, přitom patří mezi velmi fyzické a pro ofenzivní hráče mnohdy nepříjemné ligy. To by mělo hrát Gyökeresovi do karet.

Po zmínění angažmá v Coventry je třeba připomenout i skutečnost, že jeho následný přesun do Sportingu v létě 2023 mnoho lidí překvapil. Po výtečných výkonech ve druhé lize se čekalo, že po něm sáhne někdo z Premier League. Žádný prvoligový klub se ale neozval, a dravý forvard se tak stěhoval do Portugalska.

K tomu si přidejme nevydařené působení v Brightonu, který ho v roce 2018 koupil, ale nikdy za něj neodehrál jediný ligový zápas (postupně ho posílali hostovat do St. Pauli, Swansea a Coventry, které ho následně odkoupilo). Jako by byla Premier League pro švédského snajpra zakletá. Až doteď.

Klíčová otázka pochopitelně zní, jak Gyökeres zapadne do systému Mikela Artety. Jde totiž o zcela jiný typ hrotového hráče, než jakými jsou Kai Havertz či Gabriel Jesus. Posledním relativně podobným typem forvarda, jenž do Arsenalu přišel, byl Alexandre Lacazette. To bylo ale ještě před Artetovou érou.

Španělský trenér od svého útočníka vyžaduje dobrou mezihru, stahování se hlouběji do pole, vydatnou spolupráci s křídly a záložníky. Leckdy sázel na „falešnou devítku“, tedy hráče pohybujícího se v záloze, který vytváří šance pro spoluhráče a sbírá míč hluboko pod šestnáctkou. Gyökeres je oproti tomu „opravdovou devítkou“. Jak ukazují i statistiky, všechny jeho akce na hřišti směřují směrem dopředu. Získá-li míč, šine si to k vápnu soupeře.

Bude-li kouč chtít svou novou akvizici využít naplno, je třeba hrát jinak než s Jesusem či Havertzem na hrotu. Ofenzivní styl mužstva bude třeba upravit, stejně jako to musel udělat jeho trenérský učitel Pep Guardiola po příchodu Erlinga Haalanda. Na čem naopak bude muset zapracovat švédský forvard, jsou hlavičky. Ačkoliv dal v uplynulé ligové sezoně úctyhodných 39 branek, ani jedna nebyla hlavou.

Zakončení tímto způsobem navíc tvoří jen 12,5 procenta ze všech Gyökeresových koncovek. Arsenal byl přitom loni čtvrtý ze všech týmů Premier League ve statistice centrů do vápna. Zde by se pár gólových hlaviček určitě hodilo.

„Tou hlavní otázkou nakonec zůstává kvalita soupeřů, proti kterým Gyökeres zářil. Portugalská liga je až osmou nejlepší v Evropě. A dle žebříčku Opta nepatří jedenáct ze zdejších osmnácti týmů ani mezi nejlepších 300 na světě. Sestoupivší Boavista, které dal za dvě sezony osm gólů, je 786. nejlepší tým světa,“ vysvětluje analytik serveru The Athletic Thom Harris.

Jinými slovy: Premier League bude úplně jiná káva. Nároční soupeři, kompetitivní kádry i v klubech ze druhé poloviny tabulky. Daleko méně prostoru na převzetí míče i na zakončení. A především, velká očekávání fanoušků Arsenalu, kteří se budou těšit na gólové hody.