Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vzpomínám si, když jsem byl na stáži v Louis Vuitton v Paříži. Prošel jsem sítem mezi stovkami uchazečů, přesto přišel moment, který mě zasáhl. Jeden z kreativců se mě zeptal: „Czech Republic? Ok. To je Praha, že?“
Ani jsem nevysvětloval, že existuje Zlín a tam univerzita, kde jsem tehdy studoval. Neřekl to zle. Řekl to upřímně. Cítil jsem ale, že to nemá žádnou váhu v rozhodování, jestli stáž dostanu, nebo ne. Že jsem tak trochu z východní Evropy a že, i když mám talent, dělám módu, tvořím věci, které nosí lidé po celém světě, pořád přicházím z místa, které zůstává na mentální mapě světa tak trochu šedé. Ani silná, ani slabá značka. Prostě nijaká.
Podobný pocit jsem zažil vícekrát. Ať už šlo o olympijskou kolekci pro Paříž 2024 nebo letos o „montérky“ pro EXPO v Ósace. Svět je překvapený tím, že v Česku tvoříme něco, co je neotřelé, věnujeme pozornost detailu, máme historii jak v designu, tak v módě, o kterou se můžeme opřít, a ještě na to umíme jít s ironií nám vlastní. Jenže svět to o nás neví.
Můžu přidat další podobné historky. Když jsem oblékal klienta zvyklého na milánské krejčí, byl překvapený, jak jsou naše české věci precizně ušité, a nechápal, že vznikají v zemi, o které skoro nikdy neslyšel.
A i když to může zamrzet, tak vlastně si to trochu zasloužíme. My totiž zatím nevysíláme do světa jednotný, silný signál o tom, kým jsme. Co nás spojuje. Co chceme reprezentovat. Naopak – nevěříme své často opravdu kvalitní práci a podhodnocujeme se. Nedokážeme si představit, že může přijít mezinárodní úspěch. Přitom schopnosti na to máme.
Jestli jsem se něco na stáži v Louis Vuitton naučil, tak je to to, že když tu kreativitu (nebo jakoukoliv jinou silnou stránku) máš, musíš ji umět uchopit a učit se sám od sebe. Tvůj rukopis tě nikdo jiný nenaučí. Proto je skvělé, že vznikla iniciativa Dobré ráno, Česko, která propojuje stát, byznys, neziskový sektor a hlavně širokou veřejnost a hledá ten náš správný a pravdivý příběh. Ten, který nám udělá společný brand. Že když se řekne Česko, vybaví se něco skvělého, pozitivního, jako je ta francouzská elegance. A do toho hledání se může zapojit každý z nás.
Polemika kolem iniciativy Dobré ráno, Česko
Máme na co být hrdí, jen o tom málo mluvíme. Máme špičkové skláře, architekty, vědce, sportovce, hudebníky, módní návrháře, ale i obyčejné lidi, kteří dokážou dělat věci výjimečně. Nemá smysl si hrát na technologického tygra nebo kreativní velmoc, pokud tomu sami nevěříme. Ale víme přece, co v nás je. V Praze vznikají herní studia světového formátu. V Brně se dělá špičková biotechnologie. V Turnově vznikají šperky, které nosí lidé na červených kobercích. A v českých dílnách vzniká design, který oslovuje svět.
Já se snažím, aby každá moje kolekce mluvila nejen o mně, ale o Česku. O zemi, která má kořeny v řemeslu, ale nebojí se současnosti. Takovou značku si pro naši zemi představuji já. A jakou vy? Dejte to vědět, bude to totiž naše společná značka.
