Komentář: Svět, jak ho známe, končí a obchod prochází radikální změnou

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Světový obchodní řád prochází výraznou proměnou, která po firmách vyžaduje schopnost strategického předvídání a rychlého přizpůsobení. Faktory, které přinášejí zásadní změny, můžeme rozdělit přibližně do tří širokých kategorií.

Prvním jevem je takzvaná „nevyvážená multipolarita“: přechod od několika center globální moci k většímu počtu států s nerovnoměrnou mírou vlivu, které se ve světě začínají prosazovat. K hlavním faktorům, které tento trend podporují, patří doktrína America First prosazovaná administrativou Donalda Trumpa, hospodářská transformace Číny, sebevědomý vzestup globálního Jihu a evropské „vyrovnání se s realitou“. Druhou kategorií destabilizačních sil jsou ekonomická bojiště, která tyto megatrendy vytvářejí. Patří sem zásadní posuny v oblasti obchodu, závod o technologickou nadvládu a rostoucí ekonomický nacionalismus. Do třetí kategorie potom spadají například ozbrojené konflikty či rostoucí polarizace společnosti.

Administrativa prezidenta Donalda Trumpa představila řadu opatření, která podle ní zvýší bezpečnost, sílu a prosperitu USA. Spojené státy výrazně zvyšují cla na široké spektrum zboží, aby prosadily řadu cílů, z nichž mnohé přímo nesouvisejí s obchodem. Americká administrativa prosazuje expanzivní fiskální politiku, jejíž součástí jsou výrazné daňové škrty pro korporace, což má za cíl podpořit firemní investice v USA a urychlit přesun výroby zpět do země.

USA zároveň přijímají transakční přístup k zahraniční a národní bezpečnostní politice, a to i vůči svým nejbližším tradičním strategickým spojencům, což má zásadní dopady na globální dodavatelské řetězce, obchodní vztahy i rozhodování firem.

Čína čelí několika strukturálním problémům, včetně slabé spotřebitelské poptávky, potíží v realitním sektoru, vysokého veřejného zadlužení a demografických změn. Tyto faktory ji spolu s dalšími okolnostmi vedou k zásadní ekonomické transformaci, která je patrná jak směrem ven, tak směrem dovnitř. Vláda se snaží omezit závislost země na západních trzích a namísto toho se více zaměřuje na spolupráci s globálním Jihem a svými bezprostředními sousedy, a to jak jako s obchodními partnery, tak jako s cílovými destinacemi pro investice. Čínské společnosti zároveň investují do zemí, jako jsou Maroko, Turecko a Maďarsko, aby obešly americká obchodní omezení.

Na domácí rovině se čínská ekonomika odklání od růstu taženého rozsáhlými investicemi do infrastruktury a nemovitostí a namísto toho klade důraz na špičkové technologie a pokročilou výrobu. Čína zastává vůdčí roli v oblastech, jako jsou elektromobily či systémy zelené energie, ale také v oblasti umělé inteligence a kvantových výpočtů.

S tím, jak se rozpadá světový řád vedený Západem, získávají ekonomiky v Asii, Latinské Americe, Africe, na Blízkém východě (souhrnně označované jako globální Jih) stále větší vliv na světové scéně, a to jak v ekonomické, tak diplomatické rovině. Tyto ekonomiky představují více než 60 % světové populace a podle prognóz porostou ještě dlouho výrazně rychleji než vyspělé ekonomiky.

Disponují navíc tím, co svět potřebuje: klíčovými zdroji pro globální dodavatelské řetězce, mladou a rostoucí pracovní silou a rozvíjejícími se spotřebitelskými trhy. Země globálního Jihu zároveň usilují o zachování vícečetné strategické orientace. Díky tomu nejsou svázány geopolitickými agendami velmocí a zůstávají otevřené spolupráci se všemi partnery.

Evropská unie čelí náročnému desetiletí, ve kterém se potýká s ekonomickou stagnací, politickou fragmentací a naléhavou potřebou posílit inovace a konkurenceschopnost. Z geopolitického hlediska se Evropa kvůli zhoršujícím se vztahům s USA nachází v nejslabší pozici za poslední desetiletí. Nárůst populismu, proměnlivé politické aliance a oslabování společenského konsenzu jak v rámci Unie, tak uvnitř členských států, ztěžují prosazování jednotného přístupu k obchodní, obranné a průmyslové politice, což zpomaluje reakci EU na mezinárodní výzvy.

Podobně omezujícím faktorem jsou i regulace, které komplikují firmám provoz a brání jim v rozšiřování aktivit v rámci celé Unie. EU zaostává za Spojenými státy a Čínou v oblastech umělé inteligence, digitální transformace a financování prostřednictvím rizikového kapitálu, zatímco závislost na draze dovážené energii podkopává její průmyslovou konkurenceschopnost.

Geopolitické a bezpečnostní zájmy zásadně přetvářejí budoucí podobu mezinárodního obchodu. Přestože se očekává, že obchod se zbožím bude v příštím desetiletí nadále růst v průměru o 2,9 % ročně, obchodní trasy projdou výraznou proměnou. Firmy musí tyto změny předvídat a strategicky se na ně připravit, aby mohly těžit z nově se formujících obchodních vztahů.

Ekonomické a geopolitické faktory naznačují, že Spojené státy budou i nadále omezovat své vztahy s Čínou. Ta se přitom stále více prosazuje jako silnější obchodní partner pro zbytek světa. Jak již bylo uvedeno výše, globální Jih se stává významnou obchodní silou: podílí se více na průmyslových dodavatelských řetězcích a posouvá se od surovin ke komplexněji zpracovanému zboží. Současně s tím se Evropa v důsledku stagnujícího obchodu s Čínou stává více závislou na tradičních západních obchodních partnerech a na rozvíjejících se trzích, jako je Turecko a Afrika.

Soutěž o technologickou nadvládu a kontrolu nad hodnotovými řetězci v oblasti špičkových technologií se vyostřuje, přičemž v centru geopolitického soupeření stojí umělá inteligence, kvantové výpočty a polovodiče. Tento závod o prvenství má zásadní dopady na průmyslovou konkurenceschopnost, národní bezpečnost i přechod na zelenou energetiku.

Spojené státy a Čína představují hlavní soupeře v klíčových technologických oblastech. USA v současnosti vedou ve vývoji umělé inteligence, ale Čína rychle dohání ztrátu a uvádí na trh levné velké jazykové modely. V jiných oblastech, jako jsou elektromobily a zelené energetické systémy, čínské firmy předběhly své západní konkurenty v aplikaci pokročilých technologií na masovou výrobu.

Další ekonomiky intenzivně investují do rozvoje vlastních technologických kapacit, aby snížily svou závislost na zahraničních subjektech. Evropská unie například zvyšuje investice do výroby polovodičů, leteckého průmyslu, čistých technologií a biotechnologií. Kromě toho státy soupeří o přístup k lithiu, kobaltu, vzácným zeminám a dalším strategickým surovinám potřebným pro výrobu vyspělých technologií, což vede ke geopolitickému manévrování v regionech bohatých na tyto zdroje.

Další výzvou se pro firmy stává rostoucí ekonomický nacionalismus. Vlády po celém světě využívají ekonomickou diplomacii nejen k podpoře domácího průmyslu a dodavatelských řetězců. Obchodní opatření, která byla původně určena k potírání „nekalých“ praktik, se nyní používají k prosazování cílů zahraniční politiky a národní bezpečnosti.

Podle našich údajů vzrostl počet takových ekonomických protekcionistických zásahů vlád po celém světě za poslední desetiletí přibližně šestinásobně na zhruba 3 000 případů ročně. Pro firmy znamená rostoucí ekonomický nacionalismus komplikace v oblasti globálních nákupních strategií a zvyšující se nejistotu pro investory a soukromé podniky, způsobenou častými změnami v regulaci a investičních pobídkách.

Mezi další trendy patří rozvoj řady konfliktů po celém světě: od Ukrajiny přes Blízký východ a po konflikty mezi Indií a Pákistánem či Thajskem a Kambodžou. Řada dalších zmrazených konfliktů navíc může opět nabrat na síle. I kdyby geopolitický vývoj umožnil zmírnění některých rozsáhlejších konfliktů, je pravděpodobné, že budou pokračovat v hybridní podobě, například prostřednictvím kybernetických a fyzických útoků na organizace a kritickou infrastrukturu. Riziko narušení dodavatelských řetězců či energetické bezpečnosti tak zůstane vysoké a povede k ještě složitějšímu regulatornímu prostředí. Dalším rizikem je také polarizace řady společností a jejich fragmentace, stejně jako růst populistických a antisystémových tendencí.

Tyto síly sice zvyšují složitost a nejistotu globálního obchodního prostředí, ale zároveň otevírají nové příležitosti pro ty, kdo se v nové realitě rychle zorientují. Firmy by tak měly investovat do odolnosti svých dodavatelských řetězců a do zlepšení své schopnosti předvídat a řídit dopady měnících se cel a politik motivovaných ekonomickou politikou a připravit se na cenovou volatilitu. Vedení společností také musí pochopit dopady soupeření o vedoucí postavení v oblasti technologií a umělé inteligence na jejich podnikání. Společnosti, kterým se to podaří, mohou zmírnit rizika a naopak využít příležitosti rychle se měnícího světa.