Začala platit Trumpova cla pro většinu planety. Důsledky pocítí i Česko

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Celní válka Donalda Trumpa vchází do nové fáze. Čtvrtečním ránem vstoupila v platnost nová vlna cel, která opět mění podobu světového obchodu. Jejich výše se pohybuje mezi 10 až 41 procenty.

Zhruba čtyřiceti zemí či uskupení včetně EU se týká 15procentní daň z dovezeného zboží do USA, dalších 26 států bude platit vyšší částky, většiny ostatních se týká daň ve výši 10 procent.

Obchodní konflikt dopadá na exportní firmy z celého světa včetně některých českých podniků.

„Celní politika USA nás ovlivňuje. Pokud se nové sazby budou vztahovat i na naše produkty, dopady pocítíme – byť v menší míře, než kdybychom část výroby již nepřesunuli do USA. V minulosti se clo u našich výrobků pohybovalo od 2,5 procent, poté vzrostlo na 10 procent a nyní se zřejmě ustálí na úrovni 15  procent,“ říká pro SZ Byznys generální ředitel strojírenské firmy PBS Group, Petr Kádner. „Dopady bude možné posoudit až po zveřejnění konkrétního zařazení našich produktů. Zatímco určité dodatečné náklady lze optimalizovat, jiné se začínají odrážet v provozních nákladech a obchodním plánování.“

„Y Soft je přímo zasažen minimálně, protože cla se nevztahují na služby a tím pádem ani na software. Evropa má v tomto sektoru obrovský deficit exportu a proto Trumpa zatím nezajímá. Hardwarový byznys zasažený je, ale firmy se snaží optimalizovat své fungování. Nepřímo cla časem zasáhnou i nás,“ uvedl šéf společnosti Y Soft Václav Muchna.

Pokud obchodujete se Spojenými státy, celní válka se vás zkrátka přímo či nepřímo dotkne. Skrze ochlazení mezinárodního obchodu a globální nejistotu pak dopadá na další aspekty ekonomického fungování celé společnosti, jako jsou ceny spotřebitelů. V jaké fázi se tedy obchodní konflikt nejsilnější ekonomiky na planetě s většinou světa nachází?

Finální datum platnosti tarifů, na něž se exportní společnosti z dalších koutů světa připravovaly od 2. dubna, kdy Trump poprvé zveřejnil svůj plán odvetných cel, prezident několikrát odsunul. Důvodem byla především snaha dosáhnout alespoň některých z avizovaných 90 dohod mezi USA a jejich obchodními partnery. To se Trumpově administrativě podařilo vedle EU například v případě Velké Británie, Japonska či Jižní Koreje.

Svými kroky republikánská hlava Bílého domu bojuje od nástupu do úřadu s obchodními přebytky, které partneři se Spojenými státy mají, a také s dalšími údajnými křivdami, jimiž USA Trumpovou perspektivou trpí. To se prezidentovi i částečně podařilo.

Podle Úřadu amerického ministerstva obchodu se celkový deficit USA povedlo snížit o 16 procent. Ve stejný moment ale protekcionistická politika USA způsobila globální nejistotu, protože nikdo netuší, co od největší ekonomiky na světě může čekat a hlavně, jaká cla budou platit zítra.

Přístup USA vůči zemím se totiž proměňuje i podle politických priorit administrativy. Například ve chvíli, kdy Trumpovi došlo, že ukončení války na Ukrajině skrze dialog je beznadějné, zaútočil cly na ruské obchodní partnery.

To je i případ Indie. Zatímco asijská velmoc ještě nedávno patřila k těm, s nimiž Trump chtěl obchodní vztahy utužovat, nyní země čelí clům ve výši 25 procent.

„Ekonomický nátlak je jediný způsob, jak Moskvu donutit k zastavení války. Prezident Trump chápe, že bez toho, aby Čína a Indie přestaly financovat ruskou státní pokladnu, to nepůjde. Nesmíme zapomínat, že komodity z Ruska stále odebírají i některé evropské státy,“ komentuje pro SZ Byznys slovenská europoslankyně Miriam Lexmann z Výboru pro zahraniční obchod.

Zatímco nad některými obchodními partnery se vznáší ekonomická hrozba Spojených států, jiní mají naději, že následující týdny či měsíce přetrvají vzájemné vztahy alespoň v částečně stabilní podobě. Mezi ně patří i EU. Na dohodě s USA pracovala Evropská komise pod vedením Maroše Ševčoviče měsíce. Výsledek mnozí označují za evropskou kapitulaci.

Brusel se s Washingtonem dohodl na vzájemných clech ve výši 15 procent, což se má týkat až 70 procent zboží putujícího z Unie do USA. Sedmadvacítka rovněž souhlasila s nákupem americké energie ve výši 750 miliard dolarů a investicemi do USA v hodnotě dalších 600 miliard nad jejich současnou úroveň. Kontrakt podle dat MF mimo jiné sníží růst tuzemského HDP o 0,2 procentního bodu.

S podobou smlouvy mnoho evropských státníků nesouhlasí. „Je to temný den, když aliance svobodných národů, které se spojily, aby potvrdily společné hodnoty a hájily společné zájmy, rezignuje a podřídí se,“ napsal například francouzský premiér Francois Bayrou na sociální síť X.

Jiní experti naopak upozorňují na to, že Ursula von der Leyenová s Trumpem vyběhla, protože není v pravomocích Unie donutit evropské společnosti, aby v USA investovaly.

„Je potřeba si přiznat, že v některých oblastech jsme Američanům opravdu nenabízeli rovnocenný přístup na trh. Samozřejmě, očekávali jsme menší cla, protože v konečném důsledku škodí oběma stranám. Ale když se podíváme na ostatní země, jsme pořád mezi těmi, které si vyjednaly lepší podmínky. Je ovšem nutné, abychom v dialogu nadále pokračovali a hledali způsoby, jak cla odbourávat,“ komentuje dohodu Lexmann.

Pro evropské vývozce automobilů je dosažení dohody zlepšením současné situace, protože před ní pro ně platily tarify na vývoz do USA ve výši 27,5 procent. Nyní se jich týká zmíněných 15 procent.

Jak potvrdil Seznam Zprávám výkonný člen představenstva Česko-německé obchodní a průmyslové komory Bernard Bauer, před uzavřením kontraktu panovaly mezi německými automobilkami značné obavy.

„Hrozba výrazného zvýšení cel na americké straně vyvolávala v řadě firem značnou nejistotu. Je pozitivní, že se podařilo dosáhnout dohody, která tuto hrozbu eliminuje. Na druhou stranu je třeba dodat, že nově zavedený základní celní rámec ve výši 15  procent představuje pro většinu exportujících podniků z Německa zhoršení oproti dosavadním clům. To platí zejména pro průmyslové obory mimo automobilový sektor. Klíčové bude, zda dohoda přinese dlouhodobou předvídatelnost,“ uvažuje Bauer.

Zásadní je pro sousední ekonomiku samotný automotive. V loňském roce odvětví vygenerovalo podle dat tamní vlády tržby 536 miliard eur a z toho 372 miliard skrze vývoz do dalších zemí. V odvětví také v zemi pracuje přes 750 tisíc lidí. I z těchto důvodů patřil německý kancléř Friedrich Merz k evropským politikům, kteří volali po dosažení dohody se Spojenými státy v co nejrychlejším čase. Vzhledem k tomu, že německá ekonomika je coby největší hráč sedmadvacítky klíčová zase pro Evropskou unii, sehrál postoj Berlína v jednáních i výsledné podobě dohody svou roli.

To připouští i Bauer. „Německo sehrálo v rámci jednání určitou roli, zejména s ohledem na možné dopady cel na své exportéry. Je však důležité připomenout, že šlo o vyjednávání vedené Evropskou komisí jménem celé EU. Výsledná dohoda tak odráží širší evropskou snahu o stabilizaci transatlantických vztahů,“ říká.

Z ostatních odvětví Německa ale zaznívají hlasy označující dohodu za katastrofu. Mezi ně patří namátkou němečtí oceláři či tamní Svaz průmyslu.

Kontrakt mezi velmocemi považuje člen představenstva ČNOPK za začátek vzájemných jednání, ale nikoliv za finální výsledek. Některé komodity jsou totiž stále předmětem komunikace a představitelé stran dotahují detaily smlouvy. Sem patří například ocel a hliník, na něž se vztahují momentálně 50procentní tarify a německý ministr financí Lars Klingbeil jedná ve Washingtonu o snížení této výše s protějškem Scottem Bessentem.

Vývoj německé ekonomiky je klíčový zase pro Česko, protože k sousedům putuje podle dat ČNB 30 procent českého exportu a Berlín je tak naším největším obchodním partnerem.

Právě skrze vývoz do Německa má Trumpova celní válka na Česko největší vliv. „V současné chvíli mají americká cla na české podnikatele zejména nepřímé dopady. Všeobecně se nejvíce dotýkají sektorů, které jsou zapojeny do dodavatelských řetězců napojených na americký trh, například v oblasti automobilového průmyslu nebo strojírenství,“ odpověděl na dotazy redakce tiskový mluvčí MPO Marek Vošáhlík.

Pro některé společnosti je však USA klíčovým exportním trhem, například pro PBS Group. „Vyvážíme do Spojených států přibližně čtvrtinu produkce. Tento podíl by měl v budoucnu postupně růst, protože počítáme s nárůstem vlastní výroby přímo v USA. Rozhodnutí zřídit severoamerickou centrálu v Georgii a investovat až 20 milionů dolarů do vývoje a výroby v Roswellu jasně dokládá, že americký trh je pro nás růstový a strategicky zásadní,“ dodává Kádner.