Zprávy z bojiště: Rusové v Doněcké oblasti zrychlili, cílem je řeka Volča

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V noci na 21. srpna Rusko po období relativního „klidu“, jehož příčiny nejsou zcela jasné, obnovilo masivní vzdušné útoky na Ukrajinu. Cílem se staly především západní oblasti země, včetně Lvova a Kyjeva, kam podle odhadů směřuje a je skladována západní vojenská pomoc.

Během útoku Rusko vypustilo celkem 574 dronů a 40 balistických a řízených střel, což z něj podle počtu nasazených bezpilotních letounů činí třetí největší vzdušný úder tohoto roku.

Útok si vyžádal nejméně jednu oběť a více než 15 zraněných. Mezi zasaženými cíli byla i továrna na elektroniku americké společnosti Flex poblíž maďarských hranic, kde bylo v době úderu 600 pracovníků noční směny.

Těsně před touto eskalací se pozornost soustředila na incident v Polsku. V noci na středu dopadl v poli na východě země dron, který polské úřady, včetně ministra obrany, jednoznačně označily za ruskou provokaci. Ačkoliv exploze poškodila okna tří domů, nikdo nebyl zraněn. Znepokojení ovšem vyvolal fakt, že polská protivzdušná obrana, ač uvedená do pohotovosti, stroj nezaznamenala. Podle polských představitelů letěl dron extrémně nízko, aby se vyhnul detekci radary.

Tato událost je tak praktickou ukázkou toho, že povaha a intenzita současné války, především masové nasazení malých, nízko letících dronů, představují výzvu i pro moderní systémy protivzdušné obrany zemí NATO, které nebyly primárně navrhovány na boj s takovým typem hrozby.

V Sumské oblasti na severu země mají ukrajinské síly stále podobnou převahu a iniciativu jako v posledních týdnech a nadále pomalu zmenšují ruské „nárazníkové pásmo“.

Úsek je zároveň dobrou připomínkou, že linie fronty je stále nezřetelná a velmi nejasná. Ukrajinský generální štáb v jednom ze svých srpnových hlášení oznámil osvobození dvou malých obcí na rusko-ukrajinské hranici, Stepneho a Novokonstantinivky (na některých mapách jen jako Konstantinivka).

Překvapivé na tom bylo ovšem především to, že jejich ztráta nebyla nikdy předtím ohlášena a většina map, které se pokoušejí konflikt sledovat, je kladla mimo oblast bojů.

Na severní části východní fronty, tedy v okolí města Kupjansk, pokračují ruské snahy o proniknutí do města. Stejně jako jinde tu ruské velení vysílá napřed malé oddíly pěchoty, které mají proniknout řídce obsazenou a nesouvislou ukrajinskou obrannou linií, najít si úkryt za frontovou linií a pak upevnit své pozice. Následně narušovat ukrajinskou logistiku, přepadat ukrajinské vojáky, a postupně tak obránce přimět k ústupu. Rusové se postupně dokázali dostat na severní okraj Kupjansku, některé skupinky už pronikly přímo do města.

Jižněji, v oblasti kolem měst Kreminna a Lyman, si ruské síly vytvořily postupně výběžek v ukrajinských pozicích. Z něho se nyní snaží vytvořit takový tlak, aby ukrajinské jednotky jižně od výběžku, především v Serebrjanském lese, přiměly k ústupu.

Tento týden v oblasti zřejmě k malému ukrajinskému ústupu skutečně došlo a obránci patrně opustili nejvýchodnější pozice ve zmíněné zalesněné části, které bylo obtížné zásobovat. Stáhli se snad kilometr až dva západním směrem.

Podobný postup vytváření a pak rozšiřování „klínů“ v ukrajinské obraně je v současné fázi války pro ruské velení velmi charakteristický.

Ruský tlak pokračoval, byť v menší míře, i směrem na město Siversk. Oblast byla velmi dlouho stabilní, ovšem invazní jednotky tu v posledních týdnech zaznamenaly určité úspěchy.

Podle některých pozorovatelů (příklad) to mohlo být i tím, že v oblasti nasadily „ušetřenou“ obrněnou techniku. S tím, jak Rusko postupně při útocích přešlo téměř výhradně na využití pěchoty a civilních vozidel, ztráty přímo vojenské techniky klesly minimálně u některých útvarů pod úroveň dodávek nových a především opravených či repasovaných vozidel.

Jednou za určitý čas tak mohou ruské jednotky do boje nasadit i „obrněné“ útvary (i když obvykle pořád jde o jednotky vozidel). Nezdá se, že by v případě Siversku jejich nasazení přineslo zásadní změnu, ale je možné, že (byť vlastně malé) úspěchy na tomto úseku z poslední doby lze do určité míry připsat i tomu.

V oblasti kolem města Dobropillja severovýchodně od Pokrovsku, kde ruské síly v druhém srpnovém týdnu prošly kilometry ukrajinskou obranou a situace hrozila kolapsem místních ukrajinských postavení, nadále pokračovaly tvrdé boje.

Ukrajinským posilám se podařilo kolem 15. srpna situaci sice stabilizovat a ruskou operaci narušit, ale ne ji zcela ukončit.

Od „svých“ odříznutí ruští vojáci nejsou stále všichni mrtvi či zabiti, a kladou tedy odpor. Není sice přesně jasné, která ruská postavení se stále drží a o kolik mužů se jedná, boje ovšem stále pokračují. Většina zbylých ruských pěšáků se patrně nachází v oblasti kolem obce Kučeriv Jar.

Navíc se ruské velení snaží obklíčeným silám pomoci. Z jihu probíhají útoky, které zatím neměly velký úspěch, ale také stále ještě neustávají. Ukrajinci se zároveň snaží útočit do ruských pozic z boku (protože jde o úzký výběžek, je to na některých místech možné), a tak teoreticky může dojít i k situaci, že do obklíčení padnou i ruské posily.

Pokrovsk a okolí:

Jaký bude výsledek celé operace, je v tuto chvíli nemožné předpovědět. Obě strany prokazují velké odhodlání a vytrvalost (míněno hlavně na straně těch, kdo operace plánují) a nezdá se, že by byly v tuto chvíli ochotny k ústupu. Kromě taktických úspěchů na bojišti bude přitom jako obvykle klíčové, kdo bude mít k dispozici více sil a „zdrojů“.

Zároveň řada zdrojů tvrdí, že ruské velení se snaží převést do sektoru další síly a prostředky (snad z jednotek 8. armády) a zřejmě také instruovalo velitele vedlejších úseků, aby ve svých sektorech znásobili aktivitu a znemožnili ukrajinskému velení převádět k Dobropillje další zálohy.

Ukrajinská strana se zase snaží ruskou logistiku narušovat všemi možnými způsoby, včetně útoků na vlaky a železnice za frontou v této oblasti.

V samotném Pokrovsku už zřejmě byla zničena většina malých ruských skupin, které se do města dostaly v posledních dvou týdnech. Ukrajinské jednotky zřejmě nejprve vyčistily jihozápadní část měst, kterou Rusové do oblasti pronikali, aby jim tak odřízly možnost ústupu a zamezily průnikům dalších, a pak postupovaly dále dům od domu.

Ve městě jsou stále ještě civilisté, hlavně starší lidé, kteří nemají kam odejít, a tak operace jsou o to komplikovanější (i když civilisté v některých případech zjevně mohou být nápomocní, když například doslova „otevřeli dveře“ ukrajinskému dronu, aby mohl zaútočit na místnost s ruskými vojáky). Nic z toho pochopitelně nezaručuje, že se infiltrace nemohou opakovat.

V oblasti pokrovské fronty také došlo k jedné malé události, která ilustruje technologický a taktický vývoj na bojišti – 14. srpna se ostřelovači z kombinované jednotky „Pryvid“ podařilo u obce Novoekonomične zabít dva ruské vojáky na rekordní vzdálenost 4000 metrů. Zásah, který byl natočen na video a potvrzen pochopitelně jen ukrajinskými zdroji, tak překonal předchozí světový rekord 3800 metrů, jehož držitelem byl od listopadu 2023 shodou okolností také ukrajinský voják.

Zásah na vzdálenost čtyř kilometrů se už více než tradičnímu ostřelování podobá dělostřelecké palbě na cíl, který střelec přímo nevidí. Kulka k cíli letěla téměř deset sekund a její dráha musela být vypočítána s ohledem na řadu faktorů, od rychlosti větru po vlhkost vzduchu.

Klíčovou roli v celé operaci tak nehrál jen samotný střelec s velkorážní puškou, ale celý systém. Jako pozorovatel a korektor palby posloužil bezpilotní letoun, který předával přesné souřadnice. Samotné výpočty pro zamíření měl provést neznámý softwarový systém. Tento přístup je zároveň odpovědí na nové hrozby; všudypřítomnost dronů (z nichž velká část má i kamery citlivé na teplo) nutí ostřelovače vyvíjet nové taktiky, aby na moderním bojišti vůbec mohli operovat a přežít.

Pro ukrajinskou obranu není příliš příznivá ani situace v jižní části Doněcké oblasti, tedy v úseku zhruba za městem Novopavlivka a hranicí Doněcké a Záporožské oblasti.

Ruská vojska zde útočí na velmi širokém úseku. V posledních dnech tu dochází k 30 až 35 bojovým střetům denně, uvádějí ukrajinské zdroje. Klíčovým ukazatelem je zrychlující se tempo ruského zisku území, které se z již tak vysokých čtyř až pěti kilometrů čtverečních denně kolem 19. srpna mělo zdvojnásobit na přibližně devět kilometrů čtverečních.

Ruské síly ze skupiny vojsk „Východ“ postupují téměř po celé šířce své operační zóny, přičemž jejich cílem je zřejmě průlom k řece Volča a postup směrem ke strategickému styku tří ukrajinských oblastí – Doněcké, Záporožské a Dněpropetrovské.

Navzdory lokálním ukrajinským protiútokům se ruským jednotkám daří pomalu, ale soustavně zatlačovat obranu severozápadním směrem. Ukrajinským silám, které jsou v oblasti nasazeny, se tedy podle všeho nedaří frontu stabilizovat.

Na záporožské a chersonské frontě k výrazným změnám nedošlo.