Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Před čtyřmi lety šla koalice Spolu - ODS, lidovci, a TOP 09 - do voleb s prohlášením „Budeme pokračovat ve strategické spolupráci ve Visegrádské skupině“. Koaliční smlouva vlády Petra Fialy (ODS) pak tuto spolupráci - navzdory protestu Pirátů a STAN - posunula ještě výš. Visegrádu v ní připadl stejný význam jako Evropské unii a NATO. Smlouva vládní koalice z roku 2021 konkrétně říká: „Spolupráce ve Visegrádské skupině bude součástí našich vazeb na všech úrovních.“
O čtyři roky později Visegrád není součástí vládních vazeb na všech úrovních. Chybí ta nejvyšší a nejdůležitější. Společná zasedání české a slovenské vlády byla rozhodnutím Fialova kabinetu na začátku roku 2024 zrušena, premiérská komunikace mezi Prahou a Budapeští neprobíhá ještě déle, pravidelná setkání lídrů V4 před summity EU odpadla.
Symbolickou tečku za Visegrádem coby úhelným kamenem zahraniční politiky v režii vládních stran udělal na nedávné debatě s velvyslanci premiér Petr Fiala. Prohlásil, že země musí hledat „jiné partnery než V4“.
Odpověď na otázku, co se mezi podzimem 2021 a podzimem 2025 stalo, je jasná a známá. Stala se brutální dobyvačná válka Putinova Ruska proti Ukrajině, ve které si maďarská vláda Viktora Orbána a slovenský kabinet Roberta Fica vybraly ruskou stranu fronty. Česko a Polsko se oproti tomu postavily za napadenou zemi.
Rozdíl v postoji vlád je natolik zásadní a v tak principiální věci, že zmrazení Visegrádu bylo logické. A to i z čistě praktických důvodů: Jak můžete sdílet detailní informace například o muniční iniciativě, když v místnosti sedí také Robert Fico a Viktor Orbán? V4 se rozpadla, vznikly dvě V2.
Pokud dojde po říjnových volbách k výměně vlády, je velmi pravděpodobné, že se poměr V2 + V2 zase promění. Hnutí ANO, stejně jako jeho možní koaliční partneři - Stačilo!, SPD, Motoristé - považují V4 pořád za středobod zahraničněpolitických aktivit a první platformu pro prosazování českých zájmů v EU.
Všichni zmínění také obdivují silovou politiku Viktora Orbána a především všichni „chtějí mír“. Česká vojenská pomoc Ukrajině by výrazně oslabila, ne-li úplně padla, země by si pod vedením ANO stoupla po bok maďarského a slovenského premiéra. Vznikla by V3.
Euroskeptický, takže dobrý
Visegrád vždycky zápasil se svojí smysluplnou náplní poté, co se země staly členy NATO a EU a platforma tím splnila svůj původní účel. Vlády Česka, Polska, Slovenska a Maďarska se málokdy sešly ve stejné části politického spektra a liší se velikost i struktura jejich ekonomik, takže z hlediska obhajoby společných zájmů si země přirozeně málokdy vyhověly. Studie českých expertů před několika lety ukázala, že v EU hlasovali čeští ministři častěji ve shodě s německými nebo i finskými kolegy než s protějšky z Visegrádu.
Navzdory tomu čeští politici k Visegrádu vždycky tíhli. Blízkost jazyků – s výjimkou maďarštiny – a společný postkomunistický úděl jsou jen částí odpovědi. Nejprve ODS coby hlavní politická síla v zemi a později ANO vzhlížely k V4 jako k palici, s níž lze mlátit Brusel po hlavě. Ať už šlo o migrační kvóty, zrušení práva veta nebo Green Deal. Visegrád byl vždycky dobrý, protože byl euroskeptický, národovecký a (společensky) konzervativní!
Tahle intuitivnost příklonu k V4 setrvačně pokračovala i ve chvíli, kdy byla v části V4 u moci ambiciózní proevropská síla, která sama nepovažovala středoevropskou čtyřku za důležitou platformu jako před několika lety a teď opět Občanská platforma v Polsku. ODS, mnozí lidovci, hnutí ANO, komunisté a další kvůli tomu přehlíželi - někteří obdivovali - drancování právního státu nejprve v Polsku a poté v Maďarsku, šikanu nezávislé justice a vyhazování zahraničních univerzit.
Obdiv ale zároveň vždycky šel ruku v ruce s mělkostí kontaktů a znalosti regionu. Ukázalo se to dobře s ruskou invazí na Ukrajinu. Zástupci Fialovy vlády z řad ODS a lidovců nejprve tvrdili, že Orbán nebude blokovat evropskou pomoc Ukrajině. Když to udělal, včetně toho, že blokoval proplacení českých dodávek zbraní pro Kyjev z evropské obálky, schopnost Fialovy vlády intervenovat u Orbána a dosáhnout změny, třeba přes stranické kontakty, byla nulová.
Jak by to bylo po případném návratu Andreje Babiše do vlády, teprve uvidíme. Pro hnutí ANO zůstává „spolupráce ve V4 prioritou“. Babiš Orbána obdivuje a Orbán ho může potřebovat, aby na půdě EU případně vetoval odebrání hlasovacích práv Maďarsku, pokud by nestabilní Ficova vláda padla. Klíčová spolupracovnice šéfa ANO, Tünde Bartha, je Maďarka s velmi dobrými kontakty a pověstí u Orbánových lidí - považují ji za „chytřejšího Babiše“.
Pojďme na to jinak
Orbánovi každopádně z dnešního pohledu hrozí v maďarských volbách v příštím roce porážka a o slovenské vládě už byla řeč. Nelze vyloučit, že v čele Budapešti a Bratislavy stanou v dohledné době síly, které budou mít opačný postoj k válce na Ukrajině než současné reprezentace.
Měly by se pak k V4 vrátit koalice Spolu, STAN a další?
Měly, ale ne kvůli starému instinktu. Národovectví, hloubení příkopů mezi státy a hlásání nespolupráce ještě nikdy nebyly dobrým receptem v Evropě, v té střední zejména.
V Česku žije několik stovek tisíc Slováků, obě země bývalé federace jsou mezilidsky intenzivně propojené. Polsko je středoevropská velmoc a strategický člen východního křídla NATO; důležitý obchodní partner, brána do Pobaltí. Česko potřebuje mít kontakty, přehled a chápat souvislosti dění zejména v Polsku a na Slovensku. O Maďarsku to platí méně.
Stručně řečeno, politické strany napravo nalevo nepotřebují duté ideologické totemy. Potřebují kompetenci. Což platí stejně ve vztahu k Visegrádu jako k celé zahraniční politice.
