Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Mám strach, že až se za 15 let probudím, budu jen nostalgicky vzpomínat, jak jsme se měli „zamlada“. To je asi úděl starých lidí. Jsem ročník 1991 a podobné pocity mám vlastně už teď. Rád vzpomínám na dobu, kdy mi bylo deset, a říkám si, jak moc je moje dětství odlišné od toho, v čem vyrůstá generace alfa? Žijeme v polarizované společnosti, málo se kouká „mezi“, vždy je to na okraj, na extrém. Stačí se podívat na sociální sítě.
Jako by nás doba tlačila do dvou pastí najednou: do mělké tvorby a do prázdných konfliktů. Konflikty prodávají a to je důvod, proč trávíme na sítích tolik času. Instantní dopamin, instantní prožitek. Pokud budeme upřímní – kolik z nás si dokáže představit, že bychom šli na záchod s vybitým telefonem? Raději to ještě na 15 minut píchneme do sítě, abychom se tam nedej bože nenudili.
Nuda je ale přitom stav mysli, kdy nás napadají věci, které by jinak náš přestimulovaný mozek nenavštívily, protože na to ve screentimu pět hodin denně prostě není prostor. Nejzásadnější nápady ke mně často přicházejí v momentech, kdy bych to nečekal. Třeba v tramvaji nebo na procházce. Možná proto jsem se v poslední době hodně rozchodil a po Praze se přepravuju většinou pěšky. Je to pro mě taková antiteze zrychlené doby.
Cíl je zasloužen po nějaké námaze, člověk nepřemýšlí o desítkách nových vjemů každou minutu a má konečně prostor nejen pro své myšlenky, ale i pro přemýšlení o druhých. Pro mě jako pro režiséra a autora, který se chce zabývat společenskými jevy, je toto metoda, jak přicházet s relevantními tématy.
Česká volba
Ptáme se inspirativních osobností, co by se mělo změnit v oboru, který je jim blízký. Jakým výzvám čelí česká společnost? Co by měla prioritně udělat nová vláda? Kde by mělo Česko stát za pět let? Jaká by měla být pozice Česka ve světě a v Evropě? Případně co bychom měli předat našim dětem? V názorové sérii Česká volba, která běží až do říjnových voleb do Poslanecké sněmovny, píší desítky akademiků, vědců, investorů, expertů, publicistů a dalších osobností.
Autenticita jako vzácná měna
Zásadní je upřímnost k sobě samému. Stejně jako v životě i v umění nemůžete být neupřímní. Pokud budete předstírat a kopírovat, divák, posluchač nebo čtenář to dříve či později pozná. V přehlceném světě obsahu se právě syrová autenticita stává nejvzácnější měnou. Lidé podvědomě touží po něčem skutečném. Po něčem, co vychází z hloubky, ne z kalkulace. Neplatí to jen pro umění, ale i pro lidské vztahy. A ona hloubka se rodí právě v těch tichých, offline momentech.
Neříkám, že máme zahodit telefony a odejít žít do lesů – o extrémech už jsem mluvil. Vždy je důležité najít balanc. Měli bychom vědomě kultivovat harmonii mezi těmito světy. Dovolit si využívat technologie jako nástroj, který nám slouží, ale zároveň si chránit čas, kdy jsme napojeni jen sami na sebe, abychom následně měli co nabídnout i ostatním. To je to umění – vědět, kdy scrollovat a kdy se jen dívat z okna.
Pokud balanc nenajdeme, necháme se pohltit. Zrychlené algoritmy totiž neovlivňují jen naši náladu, ale celou budoucí generaci. Nápady se recyklují v řádu týdnů, trendy jsou nekompromisní a jejich životnost je kratší než u jepice. Vše je fastfoodové – rychlé, návykové, ale bez skutečné výživové hodnoty. Přímo to ohrožuje jak naši originalitu, tak naši empatii, protože jsme nuceni reagovat, a ne tvořit z vnitřní potřeby. V téhle hře bude mít paradoxně navrch ten, kdo nejde s davem. Upřímný autor, jehož tvorba má kořeny v něčem hlubším, a zároveň člověk, který dokáže vidět svět i očima druhých.
Pokouším se porozumět každému a nalézt jeho motivaci. Vlivem zrychlené doby ale vnímám, že se o to už moc lidí nesnaží. A možná právě proto bychom neměli zabíjet nudu a příležitosti k offline setkání. Chvilka na toaletě bez telefonu nebo čekání na tramvaj se může zdát jako ztráta času. Ale třeba je to právě ten nejlépe investovaný čas ze všech, kdy se zrodí originální nápad nebo myšlenka, která nám pomůže pochopit někoho jiného.
Na internetu si každý píše co chce, bez ohrožení přímé konfrontace. Pokud se ale s lidmi bavíte na sousedské slavnosti, zjistíte, že jsou všichni vlastně celkem fajn, byť má každý jiné potřeby.
Přál bych si tedy, aby se názory vyjadřovaly více na slavnostech a veselkách než na virtuálních bojištích.
V souvislosti s blížícími se volbami by bylo dobré, aby lidé vystoupili ze své bubliny a vyslechli si i názorové oponenty. Může to přinést hodně frustrace, ale zároveň to snad může dopomoci i k vzájemnému pochopení. A pokud si říkáte, že nemáte v letošních volbách koho volit, volte rozumem, a ne srdcem. Identifikujte si, jaké politické názory jsou pro vás příliš extrémní, a radši zvolte něco, co není perfektní. Ale aspoň se to snaží najít ten balanc.
