Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Dlouhá desetiletí se zabývám klimatologií a změnou klimatu. A dlouhá desetiletí vidím, že změnu klimatu nevnímáme jako problém, který je nutné řešit. Většinou uznáváme, že nám přináší nepříjemnosti, ale zároveň vidíme, že jsme schopni problémy vždy vyřešit. Proto považujeme adaptaci za spásné řešení, i když vlastně řešením není. Jen se změnám přizpůsobujeme a čekáme, co se stane příště.
Tím příště nemyslím další povodeň nebo vichřici, ale projevy měnícího se klimatu, které budou zatěžovat potomky našich potomků za desítky let. Projevy, které si dnes neumíme vůbec připustit. Odhady klimatologů nejsou stoprocentní, jde jen o docela vysokou pravděpodobnost, že se bude vývoj ubírat nepříliš dobrým směrem. Za desítky let? Můžeme nad tím jen tak mávnout rukou? Já si myslím, že ne.
Před mnoha desetiletími se začaly objevovat první odhady budoucího vývoje klimatu reagující na rostoucí koncentrace skleníkových plynů. Některé odhady byly hodně pesimistické, například vzestup hladin oceánu až o 80 metrů do konce 21. století. Jiné naopak hodně optimisticky očekávaly, že si klimatický systém poradí sám. Tyto extrémní odhady byly – a vždy jsou – součástí méně pravděpodobných odhadů, nejpravděpodobnější bývají střední odhady. Ty nám už před 30 lety říkaly, že globální teplota se zvýší v polovině 21. století o 1,5 °C a do konce století až o 6 °C oproti tzv. předindustriální době.
Dnes vidíme, že hranice 1,5 °C bude překonána kolem roku 2030, vývoj je tedy o 20 let pesimističtější, než byly průměrné odhady, které byly navíc často považovány za extrémní a zbytečně pesimistické.
Překročení této hranice však jistě neznamená konec lidstva a už vůbec ne konec planety. Nepříjemnosti, které nám změna klimatu přináší, jsou jen častější a složitěji zvladatelné. Na druhou stranu je rozvinutá část světa pořád lépe připravena problémy zvládat, protože se adaptuje. V jiných částech světa je však stále jediným adaptačním opatřením migrace, přestěhování se do jiných oblastí.
Česká volba
Ptáme se inspirativních osobností, co by se mělo změnit v oboru, který je jim blízký. Jakým výzvám čelí česká společnost? Co by měla prioritně udělat nová vláda? Kde by mělo Česko stát za pět let? Jaká by měla být pozice Česka ve světě a v Evropě? Případně co bychom měli předat našim dětem? V názorové sérii Česká volba, která běží až do říjnových voleb do Poslanecké sněmovny, píší desítky akademiků, vědců, investorů, expertů, publicistů a dalších osobností.
Vždy, když po povodních v Česku sčítáme škody a bohužel i oběti, si říkám: Zvládneme to i příště? Mohli jsme to zvládnout lépe? A je možné povodním, vichřicím a jiným extrémům zabránit? Jako klimatolog vím, že nelze, extrémy vždy byly a vždy budou. Ale jako klimatolog také vím, že každý jednotlivý extrém mohl být s určitou mírou jistoty trošku menší a mohl páchat menší škody (a adaptace mohla tedy být jednodušší a levnější).
Jsou na to studie a různé výpočty, ale je to přece zcela zřejmé. Vyšší teplota znamená v atmosféře více energie a více vodní páry, projevy počasí jsou tedy „energičtější“, mají více „potravy“ a adaptace na ně je komplikovanější.
Co s tím? To už víme dlouho, jde o množství skleníkových plynů v atmosféře, které se zvyšuje globálně rostoucím spalováním fosilních zdrojů a globálně nižším pohlcováním některých těchto plynů v krajině a v oceánech. Ruku v ruce tedy potřebujeme dekarbonizovat globální ekonomiku a lépe se starat o ekosystémy, které nám s dekarbonizací dlouhodobě pomáhají. Nejen v Evropě, tímto směrem je nutné jít všude.
Není to snadný ani jednoduchý úkol. Dnešní svět řeší na mnoha místech ozbrojené i válečné konflikty, chudobu, nemoci – a životní prostředí bývá někde vzadu, až bude klid, až na to budeme mít, až nebudou jiné starosti. Je to pochopitelné, ale dlouhodobě neudržitelné. Musíme vnímat i souvislosti, které nám mohou na první pohled unikat. Některé válečné konflikty mají příčinu, nebo jednu z příčin, ve využívání fosilních zdrojů, za částí chudoby mohou být problémy s udržitelností zemědělství a průběh některých nemocí zhoršuje kvalita a dostupnost pitné vody.
Pokud budeme na současné problémy světa nahlížet komplexně, zjistíme, že problémy spojené se změnou klimatu (např. využívání a dostupnost fosilních zdrojů, výskyt sucha, degradace půd, životní podmínky pro přenašeče infekčních chorob a jiné) nejsou izolované a jejich řešení může mírnit i problémy další.
Není snadné si to přiznat, ale ani zdaleka nejsme pány tvorstva, příroda nám naše prohřešky vrací. Někdy obratem, někdy za dlouhá desetiletí, někdy zprostředkovaně, ale vždy nám to působí problémy. Někteří z nás, starších, vidí naději v mladé generaci. Já také. Věřím, že se nenechají odradit přístupem některých volených zástupců, pro které jsou i volební horizonty příliš vzdálené a problémy budoucích generací si nijak nepřipouštějí.
