Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Demoverze kremace.“ Tak nazval další tropický den, několikátý v řadě, starší muž, s nímž jsme se jedno letošní srpnové odpoledne míjeli na schodech hotelu v Mariánských Lázních vyčerpaní vedrem.
Ani noc nás neosvěžila. Čtyřhvězdičkovému lázeňskému domu, nedávno krásně zrekonstruovanému, kde jsme se s mužem na čtyři noci ubytovali, chyběla klimatizace. Nejen na pokojích, ale i v jídelně, na niž celý den pražilo slunce. Možná jeho majitelé, stejně jako my, spoléhali na informace, které jsou o Mariánských Lázních k dohledání na webu: „Klima ve městě a v okolí ovlivňuje vyšší nadmořská výška a poloha výrazně na západě, tedy blíže k oceánskému podnebí. Léta zde bývají relativně chladnější a vlhčí …“
Přestože předpovědi na dny našeho výletu do Mariánek zněly na letní maxima a možná i teplotní rekordy (a proto jsme chtěli z našeho domečku, ležícím na vysušeném, rozpukaném a rozpáleném kopci v Českém krasu nahonem vypadnout), nenapadlo mě ptát se při domlouvání pobytu na klimatizaci. Vždycky totiž hledám jinou pro nás zásadní informaci, totiž jestli jsou „domácí mazlíčci povoleni“.
Hotel mazlíčky povoloval. A když jsem se pro jistotu telefonicky ptala, jestli ten mazlíček může být velký pes, paní z recepce mi odpověděla, že jo. A dodala, že si s sebou můžeme vzít i kočku, králíka, morčátko a klidně i papouška; toho tam ještě neměli.
Do lázní jsme tedy našeho dlouhosrstého belgického ovčáka, tervuerena, vzali. (Takhle velkého psa prý v hotelu taky ještě neměli.) Při normálních lidskopsích teplotách je to temperamentní, děsně zvědavý, citlivý až přecitlivělý, velmi akční pes. I my jsme docela akční páníčkové, při normálních lidskopsích teplotách.
Česká volba
Ptáme se inspirativních osobností, co by se mělo změnit v oboru, který je jim blízký. Jakým výzvám čelí česká společnost? Co by měla prioritně udělat nová vláda? Kde by mělo Česko stát za pět let? Jaká by měla být pozice Česka ve světě a v Evropě? Případně co bychom měli předat našim dětem? V názorové sérii, která běží až do říjnových voleb do Poslanecké sněmovny, píší desítky akademiků, vědců, investorů, expertů, publicistů a dalších osobností.
Jenže tropické teploty se sluneční výhní z nás udělaly trosky, ležící v temném pokoji se zataženými závěsy a zavřeným oknem. Trochu žít se dalo jen brzy ráno a pozdě večer. Třiatřicet nad nulou! Jinde v republice bylo šestatřicet. V Evropě čtyřicítky. (V turecké Antályi v červenci naměřili rekord, 50,5 stupně Celsia.) Nebylo nám dobře. Nedivím se, že lidé (a nejspíš i psi) na extrémní horka stále víc umírají. Odborně se tomu říká nadúmrtí. Nejohroženější jsou senioři, ale také malé děti. Buď jsou oslabené, anebo mají problémy s termoregulací. Části Francie, Portugalska, Španělska i Řecka zase hořely, z vedra a sucha. Ano, vysycháme. Oteplujeme se. A stále častěji hoříme.
Naše planeta se otepluje mnohem rychleji, než vědci předpokládali. Ledovce tají, zvyšuje se mořská hladina, ekosystémy se hroutí. Drtí nás vedro, sucho, náhlá zima, povodně. Jeden extrém nahradí jiný extrém; přírodní katastrofy se nedají spolehlivě předpovědět.
Termín klimatická krize už sice je součástí našeho života a běžně se o ní mluví, ale je to téma vysmívané. Obzvlášť v politice. Všechno, co se týká aktivní ochrany životního prostředí i lidé, kteří se o ni snaží (ano, někdy jsou jejich prostředky prosazování i na hraně zákona, protože jinak si jich nikdo ani nevšimne), je často předmětem veřejného výsměchu, posměchu, někdy i zloby. Anebo popírání. A v lepším případě mlčení. Nebo mlžení.
Teď před volbami se u mnoha politiků stává Green Deal – Zelená dohoda pro Evropu strašákem, který ohrožuje naše životy. A proto musí být ihned, až vyhrají volby, zakázán, zrušen. „Buď Green Deal, nebo prosperita!“ křičí někteří, i ten, který pod něj svůj podpis za Českou republiku v roce 2019 připojil. „Buď Green Deal, nebo bezpečnost země, buď Green Deal, nebo…!“ Cokoliv, čím se dá strašit (a tedy i ovládat) volič.
Připomeňme si, co tenhle Green Deal - Zelená dohoda pro Evropu chce: Snížit emise skleníkových plynů, ochranu biodiverzity, snížení znečištění ovzduší, vody a půdy a podporu oběhového hospodářství, podporu ekologických dopravních prostředků a snížení emisí v dopravě, podporu obnovitelných zdrojů energie a snížení závislosti na fosilních palivech. Taky chce snížit energetickou náročnost budov a podporovat ekologicky šetrné průmyslové procesy, stejně jako udržitelné zemědělství a zdravý potravinový systém, a přitom chce zajistit podporu pro regiony a odvětví, které budou tou transformací nejvíce zasaženy.
Tohle přece musí chtít každý rozumný občan nejen České republiky, ale i Evropy a světa! Jak to, že většina politiků chce pro blaho lidí zrušení Green Dealu? Někteří mají dokonce jako svůj program pro budoucnost odmítnutí boje s klimatem, který je podle nich jen ideologickým konstruktem. (A stejně ideologické je i prosazování cyklodopravy.) Chtějí zachovat spalování uhlí…
Přeju si, aby Česká republika dělala v ochraně životního prostředí víc než jen to, co jí nařídí Evropská unie. (A dokud Unie ty kroky legislativně nepřipraví, neděje se nic.) Kde jsou politici, kteří by svým voličům (i nevoličům!) srozumitelně a bez kalkulu vysvětlili, jak moc je ochrana klimatu důležitá a jak zásadně souvisí zdravé životní prostředí s naším vlastním životem? A jak by nás postupné naplňování Zelené dohody posílilo v energetické nezávislosti a tím bezpečnosti a nezávislosti třeba právě na Rusku!
Upřímně, jsem zoufalá z války v Ukrajině, ale fakt je, že svět i Evropa ruskou agresi celé roky spolufinancují nakupováním ruského plynu a nafty. I tahle válka ale jednou skončí – a já moc věřím, že spravedlivě. Ale ukončit klimatickou krizi, do níž se lidstvo stále hlouběji a rychleji propadá, nejde ze dne na den. Všechno to, co Green Deal nabízí, může její projevy zpomalit a snad zmírnit; i tak by byl nějaký hmatatelný efekt vidět až za desítky let!
Považuju za důležité, aby se náš stát, stejně jako celý svět k ochraně klimatu nejen zavázal, ale aby ji taky aktivně prosazoval a uskutečňoval. Snížit množství oxidu uhličitého, vypouštěného do ovzduší, znamená zmenšit skleníkový efekt, který brání úniku slunečního tepla do vesmíru a zvyšuje tím teplotu na Zemi!
Čekám, že si naši politici tuto svou zodpovědnost konečně uvědomí a začnou konat. Výmluvy, že jsme malá země a jinde zamořují životní prostředí víc a hůř, a proto je zbytečné cokoliv dělat, jsou liché. Česká republika vypouští takové množství skleníkových plynů, hlavně oxidu uhličitého (CO2), že jsou tu emise na osobu jeden a půl krát vyšší, než je celosvětový průměr!
Od šedesátých let u nás stoupla průměrná teplota o 2,3 stupně Celsia. Oteplujeme se dvakrát rychleji (než je světový průměr), a proto i rychleji vysycháme; prší totiž pořád stejně!
Ta čísla a jejich reálné projevy jsou alarmující. Přeju si, věřím a doufám, že ať už bude u moci jakékoliv složení lidí a stran, politici téma klimatu zvednou. Jinak nás čeká plná verze naší vlastní kremace. Za živa.
