Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Dva dny před otevřením volebních místností není na nějakou smířlivost čas. Zhruba třetina dosud váhajících voličů se sama nepřesvědčí a vlažní příznivci se nezvednou z gauče sami od sebe. Proto musel být první a předposlední přímý televizní předvolební střet mezi Andrejem Babišem a Petrem Fialou nemilosrdně okořeněný.
Petr Fiala osočil Andreje Babiše, že mu nezáleží na České republice. Andrej Babiš osočil Petra Fialu, že nenávidí důchodce. Následně si oba lídři povzdechli, jak je česká společnost rozdělená, za což samozřejmě může ten druhý.
Přelivy voličů mezi – zjednodušeně – vládním a opozičním táborem probíhají jen v minimální míře. Takže úlohou obou lídrů v televizní debatě nebylo přetahovat si navzájem příznivce, nýbrž mobilizovat ty vlažnější mezi svými, zkusit získat pár duší v rámci „svého“ bloku stran a v optimálním případě ještě demobilizovat voliče soupeře. Jestli existuje relevantní strana, z jejíhož elektorátu měli šanci si něco uloupnout oba lídři, pak by to mohli být snad Motoristé.
Formát „superduelu“ je obecně výhodný pro Fialu i pro Babiše a není divu, že se – na rozdíl od širší debaty lídrů, kam šéf ANO nedorazil – oba ochotně dostavili. V předvolebním finále tyto debaty vyvolávají dojem, že rozhodující střet se nakonec stejně odehraje mezi dvěma hlavními soupeři, a tento dojem může jak hnutí ANO, tak koalici Spolu přihrát pár nerozhodnutých hlasů těch, kteří cítí blízkost k jednomu z táborů, ale nejsou si jisti finální volbou strany.
Takto nastavená debata pak byla spíš soubojem monologů, které měly naplnit výše zmíněné účely. Nakolik se to oběma lídrům podařilo, je otázka.
Čistě divácky z formálního hlediska působil živěji a atraktivněji Petr Fiala, který byl – podobně jako v neděli večer v České televizi – nad svůj obyčej aktivní, útočný, konfrontační, skákal Babišovi do řeči a občas odebíral slovo i moderátorce.
Andrej Babiš naproti tomu vypadal spíše umírněně, až unaveně, možná i znuděně. Většinu duelu strávil v defenzivě, a kdyby se jednalo o boxerské utkání, patrně by prohrál na body.
Jenže nešlo o box, ale o pečlivě kalkulované představení. Fiala se snaží vložit do finiše kampaně všechny síly a prezentovat se – v rozporu s celkovým dojmem ze svého premiérství – jako silný a rázný lídr. Kromě toho, že to vyžaduje dost herectví a nepochybně spoustu sil, je to vlastně celkem jednoduchá role.
Babiš, který si hlídá široce rozkročený elektorát od radikálně protestních hlasů po umírněné nespokojené voliče, to má složitější. A tak byl po většinu debaty opatrný a snažil se spíš vracet Fialovy výpady a zachovávat klid. Odvázal se až v samém závěru, kdy zkusil potěšit radikálnější část voličů divokou a emotivní (a trochu nechutnou) protiukrajinskou etudou včetně oblíbeného zvolání „Tady nejsme na Ukrajině“, které jinak slýcháváme spíše na „vlasteneckých“ demonstracích.
Je docela dobře možné, že svůj účel splnila vystoupení obou lídrů. Protože v principu nešlo o dialog ani o souboj argumentů, nemá usilovné hledání „vítěze“ valný význam. Asi nepřekvapí, že příznivci obou táborů jej vidí právě ve „svém“ lídrovi.
Obsahově se horších manipulací dopouštěl Andrej Babiš, i když ani Petr Fiala nezůstával úplně pozadu – zejména jeho boj se systémem emisních povolenek ETS 2, který jeho vlastní vláda během českého předsednictví dojednala, je komický. A nic na tom nemění fakt, že se Fialův kabinet pohyboval v širším rámci, který pro změnu schválila vláda Andreje Babiše. Stejně tak Fialovo kroucení kolem zřetelného výroku, v němž ještě v listopadu 2022 sliboval zachovat důchodový strop na 65 letech, bylo dost legrační.
Babiš ovšem nasadil silnější kalibr. Tak například změny důchodových parametrů zavedené Fialovou vládou chce hnutí ANO komplet zrušit. Dotázán, jak tedy zajistí alespoň jakous takous udržitelnost důchodového systému, Babiš bohorovně odpověděl: „Pokud my budeme ve vládě, tak to zkrátka zařídíme.“ To je jako reakce na všechny demografické a ekonomické vyhlídky a argumenty zcela nepřijatelné od každého dospělého člověka, neřkuli od politického lídra.
Ve své zmíněné protiukrajinské etudě zase Babiš vysvětloval, že Česko nemusí pomáhat Ukrajině – stačí prý, že posíláme zhruba 60 miliard korun ročně do rozpočtu Evropské unie, která vydává na pomoc napadené zemi vysoké částky. Tady ovšem Andrej Babiš „zapomněl“, že čistá finanční pozice Česka vůči EU je už 20 let kladná. Konkrétně v roce 2024, kdy jsme do rozpočtu EU skutečně poslali 60 miliard korun, jsme zároveň 69 miliard korun z rozpočtu EU obdrželi (a k tomu ještě dalších 74 miliard z dluhového Nástroje pro podporu oživení). Jinými slovy, EU sice Ukrajině znatelně pomáhá, ale Česko se na tom v celkové bilanci nepodílí ani korunou.
První televizní duel Fialy s Babišem nebyl nijak zvlášť strhující ani příliš překvapivý („divokého“ Fialu jsme znali už z jiných vystoupení). Byl klasickou ukázkou marketingové hry s emocemi, která dávno nahradila všechny hry s politickými programy a vizemi pro republiku. Jestliže už Masaryk věděl, že „rozčilení není program“, pak křečovitě zahrané rozčilení na efekt je programem o to méně.
