Každý Čech má na penzi připravené miliony. Jen o nich neví, říká investor

Každý už má v portfoliu první milion – státní důchod. Ušetřené peníze je proto vhodné investovat odvážněji. Jak si postavit investice, které přežijí krize i inflaci, radí v podcastu Ve vatě investor Lukáš Nádvorník.

Většina Čechů se za investory nepovažuje. Jenže podle investora Lukáše Nádvorníka má každý, kdo pracoval a odváděl pojistné, solidní základ portfolia, aniž by si to uvědomoval. Svůj budoucí důchod, který bude od státu pobírat.

„Hypotetický odchod do penze v 65 letech a její pobírání po dobu 25 let ve výši 22 tisíc za měsíc znamená, že v penzi budu mít kolem 7 milionů. I kdyby byl ten důchod poloviční, tak budu mít 3,5 milionu. Všichni jsme už investoři a všichni máme nějaké miliony připravené a zainvestované velmi bezpečně,“ říká investor a investiční blogger, který se dokázal na stáří zajistit ještě před svými čtyřicátinami.

Důchodové peníze jsou jisté, pravidelně valorizované a vyplácené až do smrti. „Budou ti platit tak dlouho, dokud budeš žít, což moc finančních produktů není schopno udělat,“ dodává Nádvorník.

Jako součást portfolia počítá Nádvorník i nemovitost, v které bydlí. „Je to investice jako každá jiná. Má zhodnocení v čase. Cena roste, a i kdybych dům nikdy neprodal, tak mi pořád bude šetřit ten stále rostoucí nájem.“

Protože na každého čeká v penzi stálá penze od státu (i když všechny potřeby do budoucna patrně nepokryje) a řada Čechů má vlastní nemovitost, není podle Lukáše Nádvorníka třeba zbytek portfolia stavět konzervativně. Spořit v konzervativních penzijních fondech je zbytečně „přízemní“.

Moment, kdy člověk začne přemýšlet o souhrnu svého majetku – tedy o tom, co všechno vlastní a jak to do sebe zapadá –, je klíčový. Nemovitost, akcie, dluhopisy nebo budoucí renta z penze – to všechno tvoří části jednoho celku. V tu chvíli se z chaotických nákupů a prodejů začíná stávat skutečné investování, které má směr a cíl.

Nejprve je dobré udělat si přehled o aktuálním majetku, který lze za součást portfolia považovat. Poté je na místě položit si tři základní otázky. První zní: Proč investuju? Druhá: Za jak dlouho budu peníze potřebovat? A třetí: Nakolik mi během té cesty bude vadit, že prudký nárůst hodnoty majetku může jindy vystřídat prudký propad?

Odpovědi na tyto otázky do značné míry určují, jak rizikové portfolio si investor může dovolit. Mnoho začínajících investorů se soustředí pouze na výnos. Jenže čím víc investice „hodí“, tím bývá rizikovější. Třetím vrcholem tzv. investičního trojúhelníku vedle výnosu a rizika je likvidita – tedy jak snadno můžeme své peníze z investice dostat zpět.

Všechny tři vrcholy nelze mít na maximu zároveň. „Představme si ten trojúhelník jako nějakou gumu. Když budou natahovat za všechny tři konce, tak v jednu chvíli praskne,“ varuje Nádvorník.

Jednotlivé třídy aktiv se v portfoliu chovají různě, což je výhoda diverzifikace. Akcie jsou tažní koně portfolia – nabízejí vysoký výnos a jsou likvidní, ale zároveň rizikové. Dluhopisy naopak tolik nekolísají, výnos je však nižší. Nemovitosti mívají solidní výnos i stabilitu, ale jejich nevýhodou je nízká likvidita – neprodají se ze dne na den.

„Když přidáte do portfolia zlato, taky kolísá jako akcie, ale dost často opačně. Ta portfolia bývají mnohem klidnější, i když jsme tam narvali dva hodně, hodně kolísavé assety,“ vysvětluje Lukáš Nádvorník.

Abychom viděli, jak se jednotlivé třídy aktiv chovají v praxi, podívejme se na tři známá modelová portfolia.

Podívejme se, jak tato portfolia obstála v různých ekonomických obdobích.

Na přelomu tisíciletí, během dotcom bubliny (2000–2006), spadly akcie o 50 %. Klasické 60/40 portfolio tedy utrpělo nejvíce, zatímco „All Weather“ a „Permanentní“ portfolio krizi přečkaly s minimálními ztrátami a dál rostly.

Podobný obrázek nabídla i velká finanční krize po pádu Lehman Brothers. Tentokrát se propad rozšířil do celé ekonomiky, ale defenzivnější portfolia znovu obstála lépe. Výnosy i kolísavost v konkrétních situacích ukazujeme v grafice níže. Projděte si, s jakým portfoliem byste nejlépe otřesy trhu přestáli.

Úplně jiná situace nastala po vpádu Ruska na Ukrajinu, kdy trhy zasáhla vysoká inflace. „Ta inflace byla bezprecedentní. A to je něco, s čím se finanční aktiva špatně vyrovnávají. Během těch dvou let klesalo všechno,“ vzpomíná Nádvorník.

Zlato i akcie klesaly, a ani dluhopisy – tradiční jistota – tehdy neobstály. Dolů šel dokonce i bitcoin, který jeho fanoušci považovali za pojistku proti krizi. „Ukazuje se, že bitcoin v tomhle směru nijak zvlášť nepomáhá, že jenom amplifikuje to, co dělají akcie,“ míní Lukáš Nádvorník. Nakonec se ale právě bitcoin zotavil nejrychleji a přinesl nejvyšší výnos, dobře si vedlo i zlato.

Z dlouhodobého pohledu – za 45 let (1980–2025) – vychází nejlépe kompromisní portfolio 60/40. Při jen mírně nižším výnosu než čistě akciové portfolio nabízí výrazně nižší riziko. Defenzivnější portfolia s vysokým podílem zlata či dluhopisů sice méně kolísala, ale vynášela výrazně méně.

„Portfolia, která jsou hodně založena na zlatě anebo na dluhopisech, tak v dlouhodobém horizontu vynášejí výrazně míň. Zlato za 45 let téměř nezhodnotilo. Bez akcií to dlouhodobě nebude fungovat,“ podotkl Lukáš Nádvorník.

Pro dlouhodobého investora s horizontem dvaceti a více let je nejrozumnější začít stoprocentně akciovým portfoliem, má za to Nádvorník. Teprve postupem času a podle vlastních zkušeností z něj může investor slevovat a přidávat konzervativnější složky, například dluhopisy.

Ani pro investory, kteří začínají až kolem padesátky, podle něj nemusí být akciové investování tabu. Záleží na tom, jak dlouho chtějí peníze z portfolia čerpat. „Pokud mám do důchodu 10 až 15 let, a pak budu dalších dvacet let postupně vybírat, ten horizont pořád není krátký. I v takovém případě může dávat smysl zůstat u dynamického investování,“ dodává.

Jak má vlastní portfolio postavené Nádvorník? Poslechněte si celý podcast nebo se na něj podívejte ve videu.