Mise Milán už běží. Český hokej má jiný směr než Švédové

Trenér Radim Rulík stál v útrobách arény a zhruba deset minut rozebíral porážku se Švédskem.

Mířila na něj kamera, než se záběr rozjel, vytáhl žvýkačku a celou dobu ji žmoulal v ruce.

Dával si záležet, aby správně formuloval svoje myšlenky, pomáhal si u toho rukou. Tou, která byla prázdná.

Nekritizoval, spíš hledal cesty, jak být příště lepší.

„Musí se všechno zjednodušit, potřebujeme střely z voleje, rychlé odebrání puku, orientace, hned jít před branku,“ rychle vypočítával, co by rád dál viděl v české hře.

„Pokud nemůže obránce hned vystřelit, je důležitý pohyb po modré čáře a hned dostat puk před branku, do toho clonit gólmanovi,“ pokračoval.

Nezapomněl zdůraznit, jak se mu líbilo pracovní úsilí hráčů. „Postupně jsme se zlepšovali, rostli jsme. Dostali jsme dva smolné góly, což se taky někdy stane,“ hlásil kouč.

Nešlo o velké klání na mistrovství světa.

Nebyl to zápas, po kterém se rozdávaly trofeje a vstupenky mezi nesmrtelné. Stejně byl zápas ve Švédsku pro český tým výjimečný – a dalších pět do konce kalendářního roku bude stejných.

Všednost prvního každoročního evropského turnaje se vytratila s olympijskou sezonou. Každý hráč, kterého si trenér Rulík vybral, má šanci mu ukázat: „Já jsem ten pravý!“

V únoru se koná největší hokejový turnaj poslední dekády, olympiáda nabídne konečně bitvu nejlepších proti nejlepším, na kterou se čeká od Světového poháru 2016.

Plán zní následovně: Tři utkání teď, tři v prosinci, pak Rulík ozdobí stromek, potom ho zase odstrojí. A v lednu vysype seznam jmen, se kterým vyrazí do Milána.

„Každý to v hlavě asi mít bude,“ kývl obránce Jan Ščotka, ze kterého pořád ještě kapal pot.

Bylo pár minut po utkání se Švédy. „Ale první myšlenka je, že jsme sem přijeli dobře začít reprezentační sezonu,“ ubezpečuje brněnský obránce. „No, a hned v sobotu máme reparát,“ přidává před utkáním s Finskem.

Hráči z NHL na olympijských hrách nenastoupili od roku 2014. Pro hokejisty kolem třicítky to může být první a poslední šance se na hvězdný turnaj dostat.

Dobrá zpráva je, že 27 hráčů, které vzal kouč na první turnaj, nepůsobí jako sestava individualistů, kde by jeden chtěl bruslí šlápnout na ruku druhého.

Před odletem se na letišti v Praze probíral fenomén pokémonových karet, který patrně pardubická klika zatáhne do národního týmu.

Nedivte se, pokud v prosinci bude sbírat celý tým. Mělo by jít o silně návykovou záležitost.

„Já se nedívám, ani kam střílím, hoši, natož kam nahrávám,“ halekal na spoluhráče už na tréninku Ščotka.

Nikdo ho nezmíní jako hlavního favorita pro nominaci na olympiádu. Na druhou stranu ani se nečekalo že se objeví na MS v Praze 2024. Celou dobu nehrál a naskočil až na finále se Švýcarskem, kde hned v prvním střídání ukrojil puk od hvězdy Los Angeles Kevina Fialy.

Hala bouřila, střídačka tehdy v Praze taky.

„Tenhle hraje NHL?“ hned nadhodil spoluhráčům na lavičce, když dosedl. Kamarádi se při finále mistrovství světa chechtali. Sám Ščotka později přiznal, že byl bílý jako stěna, ale tuhle situaci si zkrátka užil a kamarádům prodal. Dohrál ji se vším všudy.

Jestli může proklouznout až na hry? Jestli dál bude válet jako ve čtvrtek ve Švédsku? Proč ne?

Hned na startu zápasu zmačkal Jespera Frödena jako plechovku.

Rána, Švéd leží na zemi. „Hlavně jsem rád, že to nebyl faul. Ale tohle vás hned dostane do zápasu. Je fajn, když taková věc vyjde.“

Válel i vysoký útočník Jáchym Kondelík. Jako kdyby jeho hokejka měřila tři metry, loupil s ní puky poměrně pravidelně.

Sám říká, že tíhu olympijské nominace v hlavě nemá.

„Když to řeknu upřímně, nezajímá mě, co bude v sobotu, kdo bude hrát, s kým bude hrát, teď jsme skončili proti Švédsku. Možná kluci, kteří bojují o nominaci nejvíc ze všech, ti to asi v hlavě mít budou. Ale troufnu si říct, že většina z nás na to nemyslí vůbec,“ jako kdyby sám sebe mezi skupinu hráčů s velkou nadějí nepočítal.

Na druhou stranu pod trenérem Rulíkem nastoupil na dvou mistrovstvích světa, má tedy stoprocentní účast.

„Jsem rád za každou akci, na kterou jedu. Pokaždé je čest tady nastoupit. Ale o tomhle nepřemýšlím vůbec,“ hned odvětil.

Porovnání starostí Česka a Švédska dokonale vykresluje rozložení sil na hokejové mapě. Sestavě s Dominikem Kubalíkem nebo Michalem Kempným jde o místa na podniku snů.

Švédsko je na tom jinak.

V NHL má přes 70 hokejistů, jen ze zámoří by postavilo tři týmy.

Čechů v nejlepší světové lize naskočilo zatím 13, takže by se nepodařilo složit ani jeden kompletní celek.

Tématem ve Skandinávii jsou inspekční cesty za moře, naplánované střídání trenérů po sezoně. A taky se hodně řeší dresy, kde se modrá přeměnila téměř na černou, takže hokejový úbor přestal barvami připomínat švédskou vlajku.

Prostě jiné starosti.

Olympiáda? Ne, tady to není téma.

„U nás ale taky ne,“ usmál se Kondelík. „Je hrozně těžké přemýšlet, co bude za několik měsíců,“ ubezpečil pardubický útočník.