Co jste o hokeji nevěděli. Kdo pálí nejvíc šancí a proč je Červenka mistr?

Góly nebo nahrávky se dají vyfiltrovat hned. Zkuste se na českou nejvyšší soutěž podívat trochu netradiční optikou.

Analytická data nabízejí i hodnoty, které dovedou překvapit. Vybrali jsme s pomocí modulu hokej.LOGIC pět speciálních statistik, které popisují útočné hráče jinak, než je obvyklé.

Znáte ten pohled.

Hlava se kouká do stropu haly a počítá zářivky. Před chvílí se ozvalo „cink“. Puk klepl do kovové konstrukce branky a vyletěl ven.

Reálně stačil třeba jeden centimetr směrem k síti a padl by gól.

Jenže nepadl.

V sezoně je tedy zatím králem smolařů hradecký útočník Jakub Pour, který onen nemilovaný zvuk slyšel už pětkrát. Kdyby měl větší štěstí, je aktuálně na 10 gólech a před polovinou sezony by byl jen dvě trefy za kariérním maximem.

Zmíněnou optikou tak jeho pět gólů vypadá trochu jinak. Stačil kousek a měl jich dvakrát tolik.

Pokud si tady vyfiltrujeme data za posledních pět let, tak hlavní lamači tyčí jsou dva. Devatenáctkrát nastřelili konstrukci Jakub Flek (Kometa) a Tomáš Filippi (Liberec).

O Romanu Červenkovi se ví, že umí spoluhráčům připravit šanci. Pokud se na jeho hru podíváte v číslech, ohromí vás, jak je v dané oblasti dominantní.

Spoluhráčům v Pardubicích zatím přihrál na 102 střel. Je druhý za Filipem Chlapíkem, který rozdal ve Spartě 110 nabídek.

A ten údaj, ze kterého spadne brada? Červenka má o osm zápasů méně.

Při každé přesilovce ho vidíte, jak jezdí s hlavou nahoře. Rychle získáte pocit, že existuje jediné pravidlo - určitě nebude nahrávat tam, kam se dívá. I když i tohle dovede porušit.

Samozřejmě vás napadne, že Červenka řádí takhle při silných pardubických přesilovkách. Ano, řádí. Ale na čtyři góly nahrál i při rovnovážném počtu hráčů na ledě.

Tady se zaslouží vypíchnout i vítkovický Anthony Nellis, jenž nahrál na osm gólů při hře pět na pět.

A máme i jeden tip pro Spartu.

Pokud by někde našla hráče, který má opravdu dobrou střelu z první, velmi dobře by mohla fungovat spolupráce s Michaelem Špačkem.

Při rovnovážném stavu totiž nejčastěji nahrává spoluhráčům křížem přes osu hřiště. Současně i hodně nabíjí na střely z první. Je hodně cenné, že takhle dovede chystat palbu i mimo přesilovky. V tomto ohledu je pořád trochu podceňovaný, ale je středním útočníkem, který by uměl vyrobit třicetigólového střelce.

Dostat se do šance je úkol číslo jedna.

Proměnit ji je další práce.

Útočníci jsou často hodnocení i rozebírání podle gólů. Ale současně má smysl se dívat do dat podrobněji. Chybějí góly, ovšem do šancí se dostává? Teoreticky by měla fungovat cesta, že puky zase začnou napínat síť.

Tady není tolik potřeba na hráče tlačit a řešit, že předvádí výkon pod svoje možnosti. Horší je, když šancí moc nemá. Z dlouhodobého hlediska se jedná o klíčový ukazatel, se kterým dobře operuje pojem „očekávaných gólů“.

Každá střela má totiž svůj daný koeficient podle toho, jak z ní historicky padají branky. Důležitá je vzdálenost od branky, tím pádem u střely ze dvou metrů je logicky vyšší pravděpodobnost, že skončí gólem, než nahození od mantinelu.

Řeší se taky, jestli střele předcházela nahrávka a brankář musel dělat pohyb, takže nestál proti střelci v ideálním postavení. A do výpočtu patří i další detaily.

Takže pokud od vstřelených gólů odečteme očekávané góly, teoreticky nám vyjde, kdo spotřebuje na gól nejvíc šancí.

Slovo „teoreticky“ je tady zásadní.

Protože podle tabulky si řeknete, že stačí chvíli vydržet a góly u hráčů rychle přijdou. Jenže je potřeba se podívat ještě trochu dál.

U Hyky tento předpoklad je, protože co se týká očekávaných gólů, pohybuje se kolem nejlepší desítky extraligy. Kromě koncovky není potřeba nic měnit.

Moses je ovšem až na 45. místě mezi hráči, kteří se dovedou dostávat do šancí. Jeho si Boleslav platí jako střelce, takže tady je k nespokojenosti důvod. Nejen, že góly nedává, do šancí se moc nedostává, ale ani je neproměňuje, když už nějaké má. Tím pádem zatím všechno špatně.

Navíc je tady ještě jeden významný faktor, který ukazuje zámořského hráče v negativním světle. Moses se nedostává k nebezpečným střelám. Tohle hodnocení splňovaly doteď jen tři jeho pokusy.

První dvě jména nepřekvapí ani trochu. Lukáš Sedlák i Róbert Lantoši jsou ofenzivní hráči, klíčové postavy Pardubic a Budějovic. Jsou kreativní, hodně se drží na puku, takže přitahují nejvíc faulů v extralize.

Cennější je tady ovšem Lantoši, který má nejvýraznější převahu získaných přesilovek proti tomu, kdy si sám šel sednout na trestnou. Dostal se na hodnotu +10, Sedlák je na čísle +7.

V první pětce nejvíc zaujme Martins Dzierkals, který do Sparty přišel v první řadě jako defenzivní útočník. Ti sami mají za úkol bořit a leptat kombinace soupeře, chápete, že si občas pomohou faulem. Kromě toho přichází i dost nedovolených zákroků na něj.

Když tabulky překlopíme, tak hráčem, který v poměru způsobená oslabení/získané přesilovky má nejvyšší zápornou hodnotu, je i logicky defenzivní obránce David Němeček ze Sparty s negativní hodnotou -13, kolem něj je i dost dalších obránců.

Zaujmou tady i jména Ondřeje Najmana (Olomouc) a Petra Koblasy (Litvínov), kteří mají být ve svých klubech hlavně produktivní. Tedy se nabízí se, že by z jejich aktivity měly vycházet i soupeřovy fauly. Místo toho posílají své kluby víc do oslabení, oba mají negativní bilanci, že provedli o šest faulů víc, než na ně soupeři spáchali.

Na závěr sekce s fauly dvě zajímavosti:

Když budete skládat sestavu, tak pokladem v ní bude hráč kategorie „loupežník“. Potřebujete někoho, kdo vyhraje souboj, získá puk a váš tým rychle otočí hru směrem k soupeřově bráně.

Nebylo by marné, aby taková práce skončila střelou.

V ideálním světě i gólem.

V tabulce vidíte útočníky, o kterých můžete v klidu říct, že se jedná o dobré spoluhráče. Dovedou si na ledě počínat tak, že z jejich práce má užitek někdo jiný, ideálně celý tým.

Pochopitelně i záleží na stylu týmu, jak daleko trenér pustí své hráče, aby napadali rozehrávku. Proto v první pětce vidíme hráče celků, kteří se v první řadě snaží hrát hodně aktivně.

Vůbec nepřekvapí, že první hráč Třince se nachází až na 46. pozici.

Ovšem tady je právě důležitý kontext. Ne, že by Oceláři neměli hráče, kteří by nedovedli získat kotouč a následně se rychle dostat do šance.

Jen praktikují jiný styl. A evidentně nebude špatný, když vedou extraligu.

Sluší se vychválit jednu třineckou hvězdu. Zmíněným hráčem ze 46. pozice je reprezentant Daniel Kurovský. Získal 24 puků, po kterých se jeho tým dostal ke střelbě. Jen takový dobrý nadstandard? Právě, že ne.

Kurovského práce je výjimečná, protože takhle Třinec vstřelil už pět gólů, což je nejvyšší hodnota v lize.

Takže pokud se někam řítí velký útočník Ocelářů, má smysl zbystřit. Často se něco stane.

Dlouhodobě je tady špičkou brněnský rychlík Jakub Flek. Vyniká bleskovým zrychlením, dovede vpadnout do nahrávky, ukrást si ji pro sebe a zakončit. Díky němu dala Kometa takto za poslední dvě sezony (plus současná rozehraná) už 23 gólů.

Na podzim 2025 zařídil „jen“ tři góly. Analytická data popisují věci, co se staly, tedy minulost. Nejedná se o kouli, která vidí budoucnost. Ale na základě Flekova stylu a historie se dá předpokládat, že se rozjede a tuhle disciplínu na konci základní části ovládne.