Nejlepší střelec zbrzdil. Přesto je Beránek klenot, který nepustíte

Góly jsou veličina, podle které se poměrně jednoduše dá rozebrat kvalita hráče. Dává jich hodně? Eso, opora. Přestal je dávat? Zklamání.

Ondřej Beránek se v minulé sezoně vyšvihl mezi největší extraligové klenoty. V Karlových Varech, které silou a možnostmi patří mezi střední proud nejvyšší soutěže, nastřílel 30 gólů.

Jedná se o výjimečnou metu.

Jak moc?

Od sezony 1993/94 se stal teprve jedenadvacátým hráčem, kterému se takový kousek povedl.

Asi není problém vyjmenovat největší bombarďáky historie samostatné české soutěže. Martin Růžička, Viktor Ujčík, Petr Sýkora z Pardubic - ti všichni se dostali na 30 gólů, vyšlo jim to jednou v kariéře.

Jen Jiří Dopita, Milan Gulaš a Petr Ton zmíněný počin dokázali zopakovat.

Nasbírat minimálně 30 branek za 52 zápasů je vzácný prvek.

Beránkovi končila po minulé sezoně smlouva, byl o něj logicky v celé soutěži velký zájem. On se rozhodl nepřeskočit k boháčům. Zůstal ve středním proudu, tedy ve Varech.

Po 18 zápasech je na sedmi gólech. Kdyby si udržel tempo, do konce základní části se dostane na 20.

Solidní hodnota, jen by znamenala, že branek je o třetinu méně.

Stejně se o zklamání ve Varech nemluví. Hlavně proto, že se Beránek nezměnil, u devětadvacetiletého útočníka je ohňostroj s góly pak jen vyústěním práce.

„Berymu i Jirkovi Černochovi se minulá sezona hodně vydařila,“ přikývne kouč Pavel Patera a téma rozšíří ještě na kapitána své party. Oba útočníci si utvořili bodové maximum: Černoch se dostal na 45, Beránek na 50.

„Když vidím, jak makají na trénincích, jak vedou tým a jsou směrem k ostatním pozitivní, i když třeba nemají tolik bodů a gólů, kolik by asi chtěli mít? Pro mě to znamená hodně,“ vypočítává Patera, proč nemá smysl řešit, že Beránkův kulomet nepálí s takovou kadencí.

Nejvyšší přínos útočníka z Karlových Varů? „Na led vnáší neuvěřitelnou energii, i na zlatém mistrovství světa v Praze byl pro celý tým hrozně důležitý,“ na první dobrou vybalí reprezentační kouč Radim Rulík.

Dělová koule I + dělová koule II: Ondřej Beránek + Jiří Černoch.

To je jejich hokej, jejich přínos. Pokud se nezmění a necuknou ze svého nastavení, chválí každý trenér jejich práci.

Naturelem, jak přistoupit k zápasu, se podobají hodně. Beránek patří mezi oblíbené hráče Radima Rulíka, Černoch zase pasoval do plánů jeho předchůdce Kariho Jalonena. První má zlato z MS 2024, druhý bronz z MS 2022.

Oba na turnaj jeli z Karlových Varů, kde následně prodloužili smlouvy.

Beránek ale samozřejmě chápe, co znamená, když hráč nasází 30 gólů. „Góly se ode mě očekávají, tím spíš po takové sezoně,“ hned přikývne.

Od tématu neutíká, chápe, že se zařadil do kolonky útočníků, na které se kouká jinak.

Boj a nasazení se chápou jako automatika: ale jednou jsi byl střelec, tak to dokaž zase!

„To trochu těžší je,“ usměje se. „Ale od toho jsme profesionálové, s tímhle se musíme umět v hlavě nějak poprat. Celkově nějaké góly dáváme, což je důležité,“ otočí řeč k týmu.

V neděli v Hradci Králové bylo dobře vidět, kde se nejlepší sniper sezony 2024/25 nachází. Jeho tým vyhrál 5:4.

Beránek skončil s nulou. Ani gól, ani bod.

Málo? Jak se to vezme.

Při prvních dvou trefách obránce Janise Jakse dokonale pracoval před brankou. Clonil výhled brankáři, otravoval, působil jako hradba.

Bek dvakrát do chumlu hodil kotouč, dvakrát skončil v síti.

Bod si Beránek nepřipsal žádný, ale co se týká přínosu, velký zápis.

Navíc se zdálo, že při první střele kotouč výstroj tečoval jeho výstroj. Teoreticky mohl být gól jeho. Nehlásil se, nekřičel, že se má do zápisu uvést on.

Přitom sám ví, že góly se od něj chtějí. Ale bylo mu jedno, jestli se jeho jméno ve sledované kolonce nachází, nebo ne.

„Nevím, opravdu netuším,“ krčí rameny při dotazu Seznam Zpráv, jestli se gól má přesunout do jeho skříně. „Před bránou se to vždycky nějak bouchá, hlavní je, že puk skončil tam, kde měl,“ přidává.

Jasně, formule slušnosti, povinnost řadit tým nad vlastní zájmy.

Jenže tohle je zkrátka jeho hokej, který ho vynesl mezi sledované hráče a hvězdy. Neřešit sebe, srážet se a makat. Pak to nějak dopadne. Většinou dobře.

Do Karlových Varů přišel v roce 2013 z Havlíčkova Brodu. Nikdy klub neopustil, postupně se z role pracovitého útočníka stal oporou týmu.

Na lákání ze západu Čech uslyšel proto, že se ve městě hrála MHL, mládežnická obdoba KHL. Létalo se po Evropě, Karlovy Vary hrály těžké zápasy a tam se poprvé potkal s Jakubem Flekem, s nímž teď hraje v reprezentaci.

Hodí se k sobě. Flek je turbo, Beránek ostrá břitva. Taky ho reprezentační parťák v minulé sezoně naťukával, jestli by nešel jeho cestou.

Co se sbalit a zamířit směr Brno? Ne, díky.

„Neřekl bych, že hučel,“ pousmál se těsně před posledním šampionátem Ondřej Beránek. „Něco jsme si řekli, nabídky nějaké byly, ale zůstal jsem ve Varech,“ vysvětlil.

Když má zkusit rozebrat, kde mu góly teď chybí, chvíli přemýšlí. Pak spustí: „Přijde mi, že šancí mám asi i víc než v minulé sezoně. Jen nemám tolik štěstí. Podle mě je jen otázkou času, než to tam zase začne padat.“

Tenhle pocit je správný, což ukazují i data.

Pokud si srovnáte zápasové hodnoty do přepočtu na 60 minut, tedy jak se mu vede v jednom zápase, ve hře 5 na 5 je všechno stejné.

Průměrně vstřelí 1,45 gólu na 60 minut.

Při přesilovkách má víc šancí než v minulé sezoně, to znamená, že pořád dělá spoustu věcí dobře a dostává se do míst, odkud padají branky.

Jenže z přesilovek nedal ani jeden gól. Za celou minulou sezonu jich měl 10, teď zatím žádný. „Je to tak. My se s týmem v přesilovkách trápíme celou sezonu. Za osmnáct zápasů jsme dali jen sedm gólů, dva v posledním zápase v Hradci. Třeba to je moment, který všechno zlomí,“ nadhazuje.

Rozdíl ale taky je v tom, že už se taktické porady u soupeřů odehrávají v režimu, jak umístit Beránka do klece. On znamená hlavní nebezpečí, jeho je potřeba ubránit.

„Občas mi někdo řekne, že si mě všímají víc,“ nadechne se reprezentant. „Ale to je spíš vidět někde seshora, já to na hřišti takhle nevnímám, abych řekl pravdu. Nevadí mi, jestli se na mě někdo víc zaměří. Aspoň jsem pod tlakem,“ bere tuhle pozici.

Asi by měl víc volnosti, kdyby Karlovým Varům vyšel jarní plán. Podepsaly smlouvu s Eduardsem Tralmaksem, nejproduktivnějším hráčem posledního ročníku extraligy.

Lotyš získal za Kladno 51 bodů, o jednu čárku přeskočil Beránka.

Teď měli hrát v jednom týmu. Jenže Tralmaks mezitím podepsal smlouvu s Detroitem v NHL, takže z akce sešlo.

Klub na něj dál vlastní práva, takže pokud by se vracel ze zámoří, může všechno ještě dopadnout. Ale to by musel být odstavený a bez šance na NHL. Zatím bojuje na farmě.

Beránek dobře ví, že on sám se nesmí měnit: „Kdybychom si řekli, že začneme najednou hrát nějak technicky, asi by to nebylo ono, to není náš styl.“

Jeho a Černochovo kouzlo spočívá v tom, že nehrají jako hvězdy. Velká práce a důraz z nich pak hvězdy dělá. „Po těch velkých bodech, které jsme sbírali v minulé sezoně, to k tomu občas sklouzlo, že jsme začali hrát trochu jinak. Ale rychle vám dojde, že tohle není naše cesta, pak byl zápas špatný,“ líčí Beránek.

Takže? „Létat, dohrávat soupeře, chodit do brankoviště, ono se tam něco odrazí,“ zní jasný recept od nejlepšího střelce poslední sezony.

Že se toho pak odrazí víc, evidentně doufá i kouč Patera: „Teď nám zápasy rozhodují mladší kluci, časem zase budou třeba ti starší.“