Přišla uprostřed noci, napjatá. „Nobelovka otevřela dveře teroru,“ říká

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštního zpravodaje ve Venezuele/

Poprvé jsem ji potkal na dálnici Francisca Fajardy, která protíná Caracas. Stála kousek od barikády takzvaných escuderos (zbrojnošů), mladých Venezuelanů se štíty v rukou.

Přes rameno kabelku, v níž ale neměla kosmetiku, zrcátko či dezinfekci na ruce. Byla plná kamení.

Stejně jako mladíci kolem čekala na předpokládaný příjezd Národní gardy na motocyklech. Štíty je měly ochránit před perdigony (slepými náboji gardistů), kameny posloužit k protiúderu.

Psal se rok 2017 a venezuelská metropole zažívala měsíce dlouhé krvavé protesty, které vyvolal diktátor Nicolás Maduro a jeho úspěšný soudní převrat. Do lavic nejvyššího soudu tehdy dosadil jen jemu oddané soudce, kteří následně odejmuli pravomoci parlamentu, kde měli většinu opoziční poslanci. Lidé v protestu vyšli do ulic.

Dívce, kterou kvůli její bezpečnosti budu nazývat jen jako L., bylo pouhých 17 let.

Později se z ní stala takzvaná militante, politická aktivistka. Přiřadila se přitom k hnutí Vente pod vedením Maríi Coriny Machadové. Ta je dnes nejpopulárnější opoziční političkou v zemi a letos v říjnu dostala Nobelovu cenu míru.

„Všechny nás tohle ocenění pro Maríu Corinu nadchlo. Byli jsme radostí úplně bez sebe,“ říká mi nyní L. v jednom „bezpečném“ domě v caracaské čtvrti San Bernardino.

Přišla uprostřed noci, ostražitá, napjatá a ve spěchu. „Maduro nám ale rychle dal najevo, že takové globální ohodnocení nebude tolerovat a začal po lidech z Vente jít. Nobelovka otevřela dveře teroru,“ dodá překotně. Její slova jsou stejně rychlá jako gesta. Z této dívky napůl indiánské krve čiší velká úzkost.

Tajná služba Sebín si zkraje listopadu došla pro koordinátora hnutí jménem Edgar Salas Pinalla. Jeho rodina dodnes neví, kde skončil a jestli je vůbec v pořádku. Zatčení - stejně jako hnutí Vente - považuje za únos.

Stalo se tak ve federativním venezuelském státě Lara, který je podle zdejší organizace sledující lidská práva Foro Penal - hned po Caracasu - místem, kde je nejvíce politických vězňů.

Ve vězení nebo pod dohledem jsou i další zástupci Vente. Někteří si podle L. museli vytrpět domovní prohlídky, bití a nekonečně dlouhé, psychicky vyčerpávající výslechy. Ona sama je, jak říká, pouhým „pěšákem“, přesto by agenti mohli přijít i k ní domů. Raději proto ze svých sociálních sítí smazala všechny politické odkazy, fotografie z její aktivistické práce a stáhla se do soukromí.

„Mám malé děcko a představa, že by mě od něj odtrhli, je nepředstavitelná,“ vysvětluje.

Nicolás Maduro a jeho lidé hnutí Vente označují za teroristickou organizaci, Corinu Machadovou pak za vlastizrádkyni a pučistku. Obviňují ji z volebních manipulací. Je to přitom sám Maduro, který podle opozice, Západu a některých jihoamerických lídrů loňské prezidentské volby zfalšoval. Za vítěze měl být podle Madurových rivalů prohlášen Edmundo González Urrutia.

Ten na volební kandidátce opozice nahradil právě Corinu Machadovou, jíž režim za údajnou zpronevěru veřejných peněz zakázal politickou činnost na 15 let. Politička obvinění označuje za vykonstruované s cílem ji politicky umlčet.

Bývalý diplomat Edmundo González loni v září uprchl do španělského exilu. Jeho portréty nicméně dnes visí po celé Venezuele, případně jsou promítány na televizních obrazovkách na ulici či v prostorách letiště Maiquetía.

Nejde přitom o politické plakáty či billboardy, ale policejní oznámení. González Urrutia je podle doprovodného textu stíhán a na jeho hlavu je vypsána odměna 100 tisíc dolarů. Měl se prý mimo jiné dopustit deliktů jako organizace státního převratu, falšování dokumentů a terorismu.

Nad touto kampaní L. jen kroutí očima. „Všude o Edmundovi mluví jako o nepříteli státu, kriminálníkovi nejhrubšího zrna. Sami to přitom jsou zločinci, v zemi vytvořili mafiánskou kulturu,“ říká mi a za příklad dává „policisty v civilu“.

Faktem je, že právě ve čtvrti San Bernardino se takoví mladí muži pohybují. Je snadné je vidět oblečené třeba do potrhaných džínů a mikin s kapucí přes hlavu, za pasem mají dobře viditelnou pistoli, někdy přes rameno přehozenou pušku.

„Chtějí ti ukázat, že policie tady není od toho, aby ti poskytla v nouzi ochranu a pomohla ti, ale že nad tebou mají moc. Naše policie má nahánět děs a hrůzu,“ uzavírá L.

Už musí jít. Připomenu její kabelku s kameny. Prchlivě se usměje. „To je přesně ono, kameny proti zbraním,“ dodá zasmušile a vyjde do ulice ozdobené vánočními světly a motivy.

Sleduji, jak rychle nasedá do auta a okamžitě odjíždí. Dívka v sobě rozhodně nemá klid a pohodu nadcházejících svátků, jež navozuje blikající výzdoba.

Lehce se může stát, že ji odhalí. Nicolás Maduro v těchto dnech její někdejší šéfku, Maríu Corinu Machadovou, ve svých projevech často zmiňuje. Podle něj politička - žijící kdesi v Caracasu v utajení - s Američany plánuje vojenský úder.

A i když z ní propaganda režimu dělá úplné monstrum, její těsná spolupráce s Američany je podle řady venezuelských analytiků známa. Machadová už delší dobu vyjadřuje případné vojenské akci ze strany USA podporu a netají se svou vazbou na amerického ministra zahraničí Marca Rubia, s nímž má pravidelně komunikovat.

„María Corina se na Američany obrátila už po loňských červencových volbách, které Maduro tak bezostyšně ukradl,“ říká mi venezuelský analytik a sloupkař Alonso Moleiro.

I proto je podle něj dnes v Karibském moři soustředěna flotila amerických lodí, torpédoborců, letadel a dalších zbraní. „Přesvědčila Trumpa, aby tuhle flotilu vyslal. Měla za to, že se členové chavismo (hnutí pojmenované po zakladateli venezuelské socialistické revoluce Hugo Chávezovi, pozn. red.) při pohledu na tuto vojenskou sílu leknou a hnutí se začne štěpit,“ míní Moleiro, který má uvnitř Vente své zdroje.

Zdá se ale, že lidé kolem Madura žádné známky neshod neprojevují, zatím nikdo ani nezběhl. Stále mluví jako jeden muž a ve státní televizi přísahají věrnost revoluci a samotnému Madurovi, jehož opozice za krutovládu a fyzickou podobnost s někdejším vůdcem SSSR označuje za „tropického Stalina“.

Režim Nicoláse Madura představuje jako „Super Bigote“ - Velkého Kníra s odkazem na starší televizní animovaný komiks stejného jména. Velký Knír alias Nicolás Maduro je tu za supermana, který chrání Venezuelu před domácími i zahraničními nepřáteli. Pomáhají mu k tomu schopnosti létat a železná rukavice. Tou své rivaly nemilosrdně drtí.

Super Bigote je například vidět i v supermarketu Sambil v caracaské čtvrti La Candelaria. Není to ledajaký obchod. Ještě nedávno sloužil jako jeden velký squat.

Hugo Chávez totiž podobné obchody nechal zavřít s tím, že představovaly ten nejhorší produkt kapitalismu. A do Sambilu, této obrovské šestipodlažní budovy kruhovitého tvaru, nechal nastěhovat Venezuelany ze slumů či z venkova, kteří do Caracasu přijeli s vidinou, že zde od Cháveze, jak ostatně sliboval, dostanou byt.

Tisíce nových „nájemníků“ Sambil zcela zničily. Prostory se změnily v sanitární katastrofu a docházelo tam ke zločinům jako například ke krádežím, napadení, vydírání a znásilňování.

Dnes je Sambil moderním supermarketem zavalený čínským zbožím a davy návštěvníků tu neúnavně korzují. Přicházejí nejen nakupovat, ale třeba si také poslechnout pravidelné vánoční koncerty. Maduro letošní vánoční svátky oficiálně spustil už 1. října.

„Já si tady toho koupit moc nemohu, ale chodím sem ráda. Je to tady takové všechno čisté a blyštivé a já mám pocit bezpečí a normálnosti, jako že si sem prostě opravdu chodím kupovat věci a mám na to, i když ne,“ říká mi na jednom z podlaží čtyřicátnice Beatriz.

Za výlohou módního butiku jsou vystavěné kožené kabelky za stovky dolarů. Jsem si jistý, že v těchto luxusních taškách bych žádné kamení nenašel.