Spirála beznaděje. Zadlužení států se blíží kritické hranici

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Píše se rok 1948. Druhá světová válka skončila před třemi lety a svět se stále probírá z největší válečné katastrofy v historii lidstva. Chybí práce i potraviny a vlády většiny světa se topí v dluzích. Samotná vláda Spojených států dluží na konci fiskálního roku 250 miliard dolarů.

Píše se rok 2025 a globální dluh vlád může být do konce dekády stejný jako ten, který zatěžoval poválečné vlády.

„Fiskální disciplína je v posledních letech k nenalezení. Naopak roste dluhové financování vládních výdajů, nehledě na hospodářský cyklus. Takové financování lze chápat v době krize, kdy se vláda snaží tlumit zpomalení ekonomiky a pokles životní úrovně. Ekonomický růst by pak měl být využitý pro konsolidaci dluhů a ozdravení veřejných financí. To se ale ve většině zemí včetně Česka neděje. Financování i běžných výdajů je vždy alespoň částečně hrazeno dluhem,“ komentuje pro SZ Byznys hlavní ekonom brokerské společnosti XTB Pavel Peterka.

Jedním z hlavních důsledků rostoucího zadlužení je podle něj ukrajování fiskálního prostoru pro případy dalších krizí. Pro zadlužené země je také náročné sehnat věřitele a výše splátek existujícího dluhu požírá větší část z příjmů do rozpočtu. To vede k růstu daní, což opět tlumí ekonomiku.

„Napjaté rozpočty velkých ekonomických regionů zvyšují vnímání rizika ohledně budoucího splácení. To prodražuje financování nejen jim, ale i dalším regionům, které by případné problémy ve světovém finančním systému zasáhly taktéž,“ říká.

Tohle lidové rčení se budou muset zřejmě vlády naučit. Podle analýzy Mezinárodního měnového fondu (MMF) jejich zadlužení do roku 2029 překoná 100 procent světového HDP. Pokud se veřejný dluh nepodaří zkrotit, může podle predikce do konce desetiletí dluh vzrůst až na 123 procent světového HDP.

MMF v téže analýze varuje, že dluh může být příčinou ekonomického chaosu, z nějž vyplyne růst dluhu. Celá spirála zadlužení pak může podle autorů reportu skončit v takzvaném „doom loop“. Termín použil poradce generálního ředitele MMF Vítor Gaspar. Sousloví lze volně přeložit jako: spirála beznaděje, kruh neudržitelnosti či smyčka zkázy. Vyberte si.

„Růst veřejného dluhu nad 100 procent bude zejména dílem vyspělých ekonomik. Ty těží z toho, že mají historicky větší dluhopisové trhy, výraznější možnosti financování a ve finále i trpělivější investory ochotné „skousnout“ i vyšší míry zadlužení. Vyspělé země mají dnes úroveň zadlužení na 120 % HDP a to v nejbližších pěti letech bez zásadních reforem vzroste nad 130 % HDP,“ vypočítává pro SZ Byznys hlavní ekonom skupiny ČSOB Jan Bureš.

Report MMF uvádí, že vládní dluhy rostly rychleji, než se očekávalo před pandemií covidu. Politici ve snaze udržet během pandemie ekonomiku stabilní zkrátka dotovali, kde se dalo. Zadlužení ale nelze podle expertů házet jen na covid či jiné krize. Svou roli podle odborníků sehrává i výše zmíněná fiskální nedisciplinovanost politiků.

„Významnou měrou se na globálním dluhu podepsala pandemie, která vedla řadu vlád na světě k silným stimulačním balíčkům. Řada z nich pak ze setrvačnosti pokračovala, protože zafungoval efekt západky. Tedy, že jednou schválené veřejné výdaje se stávají normou a je politicky velmi těžké je zrušit,“ vysvětluje trend Peterka.

„Příčinou rostoucího dluhu vlád je podle mě pokles odpovědnosti v politice a fiskální populismus. Ten se na levicové straně spektra odehrává spíše růstem výdajů, na pravicové poklesem příjmů a snižováním daní. Výsledek je podobný. Růst strukturálních deficitů přivedl zadlužení států k rychlému růstu. Projekce naznačují, že v dalších letech překoná zadlužení na globální úrovni dosavadní maxima, bez vyhlídky na změnu trendu,“ potvrzuje bývalý viceguvernér ČNB a europoslanec Luděk Niedermayer.

„Rostou i náklady na obsluhu dluhu, což vytváří tlak na rozpočty a snižuje manévrovací prostor vlád při promýšlení rozpočtových reforem,“ doplňuje Bureš.

Nejzadluženější vlády na světě podle oficiálních dat řídí Súdán a Japonsko. Veřejný dluh obou zemí přesahuje 200 procent HDP. Příčinou zadlužení je v případě afrického státu dlouholetá ekonomická nestabilita a válečné konflikty, které zemi devastují. Japonskému zadlužení zase napomáhají dlouholeté fiskální stimuly. Tamní vláda si zjednodušeně řečeno tiskne peníze, a tím stimuluje ekonomiku. Vliv má ale i stárnoucí populace.

Zatímco první z uvedených zemí patří mezi rozvíjející se ekonomiky, Japonsko mezi rozvinuté. Jak uvádí report MMF, k hranici veřejného dluhu ve výši 100 procent HDP se blíží i největší ekonomiky světa z uskupení G20. Kromě Japonska jde i o Francii, Kanadu, Čínu, Velkou Británii a USA.

Prognózy MMF také tvrdí, že se zadlužení americké vlády poprvé v tomto století dostane nad úroveň Itálie a Řecka, které jsou pro změnu evropskými dluhovými šampiony. To podle Financial Times podtrhuje kritický stav amerických veřejných financí. Veřejný dluh USA má vzrůst do konce dekády až o 20 procentních bodů a dosáhnout výše 143,4 procent HDP. Tím překročí předchozí rekordy stanovené po pandemii a MMF odhaduje, že rozpočtový deficit USA se bude až do roku 2030 pohybovat nad 7 % HDP.

„Z čistě ekonomického pohledu není situace zemí, jako jsou Spojené státy, bezvýchodná. Přesun na udržitelnou trajektorii vyžaduje v každé zemi zřejmě trochu rozdílný mix ‚strukturálních‘ opatření – někdy navýšením příjmů, jindy poklesem výdajů. Lze namítnout, že třeba příklad Řecka ukazuje, že takováto korekce je možná. Samozřejmě platí, že o to levněji proveditelná by byla korekce, pokud by ji vláda provedla včas při nižší úrovni dluhu – ne při dluhu vysokém a pod tlakem velké krize,“ nabízí USA řešení Niedermayer.

Naproti trendu dobíhajícímu vládu USA mají Itálie i Řecko lepší vyhlídky. Sice jde o státy, které stály v centru krize eurozóny mezi roky 2010-2012, ale jejich dluhová trajektorie má do konce dekády začít klesat.

Dosavadní výhled na první pohled nenabízí mnoho pozitivního. Dobrou zprávou pro všechny zúčastněné však může být, že cesty ze zadlužení vlád existují. MMF v tomto kontextu vyzývá výše dotčené země například k tomu, aby přesunuly výdaje do oblastí podporujících ekonomický růst. Mezi ně patří například infrastruktura a vzdělávání. To by měly vlády udělat za účelem posílení světové ekonomiky a zvýšení udržitelnosti dluhů.

„MMF také zdůrazňuje, že vlády by měly snižovat administrativní zátěž vlastního fungování například skrze digitalizaci. Výdaje by pak měly přesměrovat k investicím do infrastruktury a do lidí. Právě ty zvyšují výrazně nejvíce produktivní kapacitu ekonomiky a výrazně posilují dlouhodobou udržitelnost veřejných rozpočtů,“ interpretuje report Bureš.

Analýzy téže instituce podle experta ukazují, že zvýšení investic do infrastruktury o jediné procento HDP při konstantních celkových výdajích je spojené s dlouhodobým růstem téže veličiny o 1,5 procenta, a u vzdělávání jsou to dokonce 3 procenta. Řešení situace ale podléhá politické vůli k mnohdy nepopulárním rozhodnutím – a právě zde leží podle expertů kámen úrazu.

„Pro snižování dluhu je rovněž potřeba nezatěžovat zbytečně veřejné finance novými dárky, jako jsou plošné sociální výdaje nebo neudržitelné snižování daní. To by například znamenalo z programového prohlášení nově nastupující české vlády vyškrtnout body jako snížení daně z příjmu právnických osob nebo koncesionářských poplatků,“ uvádí Bureš.

„Bohužel politická logika činí z potřebných a často i málo radikálních změn domněle neproveditelný manévr. Ať již tím, jak radikální by byla kritika opozice ne-li občanské protesty, nebo jen kvůli obavě z volebního neúspěchu. Voliči buďto neoceňují – nebo většina politiků si myslí, že neoceňují – ani elementární odpovědnost v ekonomické oblasti. A tak svět dál postupuje směrem, který jeden expert MMF označil jako cestu do neprobádaných vod. Bezpochyby velmi bouřlivých. Jak moc a které lodi v něm ztroskotají, to ovšem nelze předem říct,“ dodává Niedermayer.