Zprávy z bojiště: Do války vstoupil staronový faktor, nahrává jedné straně

Situace na ukrajinské frontě zůstává i ve druhé polovině listopadu pro obránce kritická.

Na mnoha úsecích se projevuje smrtící kombinace dlouhodobých problémů ukrajinské armády – především nedostatku personálu – a omezeného rozsahu materiální pomoci ze strany spojenců, která letos spíše stagnuje, než aby reagovala na sílící ruský tlak.

Do rovnice války však v posledních týdnech vstoupil staronový faktor: počasí.

Zatímco v předchozích letech znamenal podzimní nástup dešťů a bláta – pověstné rasputice – zpomalení mechanizovaných operací a často i vynucenou operační pauzu, letos je situace odlišná. Rozvoj bezpilotních technologií změnil vliv počasí z operační na taktickou úroveň. Bláto sice stále komplikuje logistiku, ale mnohem zásadnější roli hraje viditelnost.

Husté mlhy, které v říjnu a listopadu pokryly východní Ukrajinu, paradoxně nahrávají útočníkovi. Nízká oblačnost a mlha oslepují ukrajinské průzkumné drony, což ruským silám poskytuje příležitost k přesunům, které by za jasného dne znamenaly okamžitou smrt.

Jak ukázaly události u Dobropillja či Myrnohradu, ruské velení této „neletové“ situace aktivně využívá k nepozorovanému přísunu posil, a dokonce k mechanizovaným útokům, které obránci často zaregistrují až na poslední chvíli.

Při pohledu na mapu od severu k jihu je zřejmé, že ruský tlak nepolevuje ani v oblastech, které v posledních měsících neplnily titulní strany novin.

U Kupjansku, strategického železničního uzlu v Charkovské oblasti, se situace zásadně nezměnila k lepšímu. Ukrajinské síly stále drží pozice na východním břehu řeky Oskil, přímo v centru města ale ruské jednotky systematicky „čistí“ zástavbu. Boje se přesunuly do bezprostřední blízkosti klíčových budov, jako je škola číslo sedm nebo městská nemocnice.

Ruský postup je hlášen také severozápadně od města, v oblasti severně od obce Dvorične. Podle našeho odhadu v tomto případě nejde o následek ruského průlomu, ale spíše o pragmatické rozhodnutí ukrajinského velení tento řídce osídlený a strategicky méně významný prostor obětovat. Cílem je pravděpodobně zkrácení frontové linie a ušetření sil pro obranu důležitějších úseků.

O něco jižněji, v hustých lesích kolem Lymanu, se obráncům daří situaci relativně stabilizovat, byť za cenu nesmírného úsilí. Ruská taktika se zde opírá o infiltraci velmi malých skupin o síle tří až pěti vojáků, kteří se snaží proniknout „šedou zónou“. (Ukrajinci v tomto sektoru údajně ve stále větší míře nasazují FPV drony řízené přes optická vlákna.)

Přesto je tlak nepřítele konstantní a ruské velení se snaží Lyman obejít. V oblasti se zřejmě tedy prozatím neschyluje k útoku na samotné město, ale k pokusu o obklíčení a odříznutí zásobování.

Varovné signály přicházejí z okolí Siversku. Ten dlouho odolával pokusům o dobytí, avšak v posledních dnech se ruské průzkumné jednotky objevily přímo ve zničeném městě. Ačkoliv se zatím nezdá, že by invazní síly prolomily hlavní obrannou linii, jejich přítomnost v ulicích naznačuje, že obrana v oblasti se v dohledné době ocitne pod ještě větším tlakem.

Těžištěm bojů a místem, které v posledních měsících symbolizovalo ukrajinský odpor na Donbase, byl Pokrovsk. Byť oficiální ukrajinská komunikace stále hovoří o probíhající bitvě, při střízlivém pohledu na data musíme konstatovat, že bitva o město v podstatě skončila. Pokrovsk, největší městské centrum ztracené od pádu Avdijivky, je nyní v podstatě celé pod kontrolou ruských vojsk.

Ukrajinské jednotky, konkrétně části 25. výsadkové a 82. výsadkové útočné brigády, zřejmě drží už jen poslední pozice na severním okraji města v oblasti zahrádkářské kolonie a čtvrti Dinas. I zde se přitom opakuje scénář, který jsme popsali v úvodu: ruským silám se podařilo překonat inženýrské překážky a dostat se do města i díky husté mlze, která na konci října paralyzovala ukrajinský průzkum.

Situace v Pokrovsku je však v něčem odlišná a pro ukrajinské vojáky možná ještě nebezpečnější, než byl ústup z Avdijivky v únoru 2024. 

Na tento znepokojivý trend upozornil vojenský analytik Michael Kofman po své nedávné návštěvě fronty. Podle jeho zjištění učinil technologický pokrok jakýkoliv ústup mnohem krvavějším manévrem.

Zatímco u Avdijivky byli ustupující vojáci zranitelní v pásmu několika kilometrů, dnes se tato „zóna smrti“ dramaticky rozšířila. Díky masovému nasazení dronů, včetně těch s optickými vlákny, dosáhne nepřítel přesně až na vzdálenost 15 až 20 kilometrů do hloubky ukrajinského týlu.

Pokud se ukrajinské síly pokusí stáhnout na nové pozice, budou vystaveny útokům po celou dobu přesunu. V situaci, kdy armáda bojuje s nedostatkem personálu, mohou být takové ztráty devastující. Kofman varuje, že pokud budou ztráty při ústupu příliš vysoké, nebude mít kdo obsadit a bránit nové obranné linie za městem.

V souvislosti s pádem Pokrovsku se uzavírá i osud sousedního Myrnohradu. Zde se zdá, že ukrajinské velení stihlo snad zareagovat včas. Jednotky 68. a 25. brigády údajně dokončily stažení z pozic jižně od železniční trati víceméně organizovaně.

Ruské zdroje sice zveřejnily videa zajatců, ale jejich počet je nízký, což naznačuje, že k masovému obklíčení nedošlo. Ruské síly nyní plně kontrolují jižní část Myrnohradu a ve městě se pohybují podle některých odhadů z posledních dní desítky nepřátelských vojáků.

Tlak se však nezastavil jen v městských aglomeracích. Západně od Pokrovsku, ve směru na Novopavlivku (v Dněpropetrovské oblasti), využili Rusové opět krytí mlhy k překročení řeky Vovča.

Podle analytiků projektu DeepState zde ženisté postavili pontonový most a následně vysadili pěchotu podporovanou obrněnými vozidly přímo v obci. Zda se jim podaří toto předmostí udržet, zůstává otázkou, ale samotný fakt, že dokáží provádět takto složité operace pod nosem obránců, svědčí o vážnosti situace a o tom, jak velkou roli hrají meteorologické podmínky.

Pád Pokrovsku byl vzhledem k dlouhodobému vývoji očekávanou událostí, mnohem dynamičtější a z hlediska celistvosti ukrajinské obrany možná nebezpečnější drama se odehrává jižněji - v Záporožské oblasti.

Úsek v okolí města Huljajpole byl dlouho považován za relativně stabilní, ale v posledních týdnech se situace prudce zhoršila. Ruské velení zde shromáždilo značnou údernou sílu. Proti ní na ukrajinské straně donedávna stály vyčerpané jednotky teritoriální obrany a narychlo nasazené prapory prezidentské brigády.

Riziko není jen lokální. Pokud by nepřítel uspěl v průlomu, hrozí scénář, kterého se ukrajinští stratégové obávají od začátku války: „srolování“ obrany z boku.

Frontová linie v Záporoží je tvořena téměř 50 kilometry minových polí, betonových opevnění a inženýrských překážek, které byly budovány roky. Tyto fortifikace jsou však koncipovány pro obranu proti čelnému útoku z jihu.

Pokud by ruské jednotky dokázaly prorazit u Huljajpole a stočit svůj postup na západ, dostaly by se těmto liniím do týlu. Celý systém obrany by se tak stal nepoužitelným a důsledky pro Kyjev by mohly být katastrofální.

Důležitým bodem bude tedy v dohledné době oblast západně od Huljajpole, například obec Mala Tokmačka. Některé zdroje již hlásí, že ukrajinské síly byly z této lokality vytlačeny. Pokud se tato informace potvrdí, znamená to, že cesta k obchvatu města a následnému úderu do boku hlavních ukrajinských sil je otevřená.

Abychom pochopili, proč se obrana u Huljajpole nyní hroutí, musíme se podívat na události, které současné krizi předcházely. Detaily o dění u obce Poltavka z přelomu září a října, které přinesl server Hromadske, naznačují, že hlavní roli hrálo selhání komunikace a pověstný „lidský faktor“.

Problémy začaly ve chvíli, kdy byl na obranu úseku nasazen 218. prapor 125. brigády teritoriální obrany. Tato jednotka, složená převážně z mobilizovaných mužů, neustála ruský tlak. Když ruské síly 19. září obešly jejich pozice, vypukl v řadách praporu chaos.

O den později, 20. září, začali vojáci bez rozkazu ustupovat přes řeku Jančur. Ústup byl živelný – na pozicích zůstala těžká technika i ranění. Jedna z rot, ke které se informace o ústupu nedostala, zůstala izolována a utrpěla těžké ztráty pod údery ruských FPV dronů. Prapor během několika dní ztratil 41 mužů.

Skutečná tragédie však dopadla na sousední jednotku – 2. mechanizovaný prapor (složený z bývalých praporů 217 a 219). Útěk sousedů jim zcela odkryl levé křídlo do hloubky šesti kilometrů. Velitel praporu Ostap Piulik popsal, že se jeho muži ocitli v operačním obklíčení, ale rozkaz k ústupu nedostali. Místo toho museli „regroupovat“ a bránit se v izolaci téměř měsíc. Čelili 69 ruským útokům, ztratili většinu vozidel a přístupové cesty byly zaminované.

Když konečně 15. října přišel rozkaz ke stažení, bylo pro mnohé pozdě. Ústup probíhal pěšky, v noci, trasou dlouhou osm až 12 kilometrů. Piulik v rozhovoru přiznal drásavou skutečnost: nemohl evakuovat všechny raněné. Větší skupiny by byly okamžitě zpozorovány drony. Vojáci s těžkými zraněními, kteří by transport nepřežili nebo by skupinu příliš zpomalili, museli zůstat na místě.

Z tohoto „úspěšného“ ústupu se nevrátilo 46 vojáků, kteří jsou dodnes vedeni jako nezvěstní. Incident názorně ukazuje, jak „díry“ v obraně vznikají často spíše v důsledku paniky a špatného velení než přímou převahou nepřítele.

Důsledky těchto dřívějších selhání pociťují obránci Huljajpole dodnes. Logistika celého uskupení visí na vlásku.

Hlavní zásobovací trasa - silnice spojující město s Pokrovskem - je pod neustálým dohledem ruských dronů. Situaci komplikuje geografie: v Huljajpole existuje jediný funkční přechod přes řeku Haichur – provizorní násep vybudovaný vedle zničené lávky pro pěší v severní části města.

Toto „hrdlo láhve“ je logickým terčem. Zatímco přímo nad přechodem ženisté natáhli ochranné sítě proti dronům, zbytek cesty je zcela nekrytý. Dobrovolníci a zásobovači popisují jízdu po této trase jako ruskou ruletu, kde na vozidla útočí FPV drony nebo na ně číhají ruské přepadové skupiny ukryté v okolí.

Ukrajinci se snaží nejhorší scénář odvrátit. V posledních dnech dorazily do oblasti čerstvé posily. Kolem 13. listopadu se ukrajinským silám, konkrétně vojákům 425. útočného pluku „Skala“ a 5. útočné brigády, podařilo provést úspěšný protiútok u obce Danylivka severně od Huljajpole. Vytlačili ruské průzkumné skupiny a dočasně znovu zprůjezdnili ohrožený úsek silnice. Stejně tak se podařilo zastavit ruský postup západně od Pryvillja.

Jde však spíše o hašení největších požárů než o trvalou stabilizaci. Ruský tlak nepolevuje a nepřítel se stále snaží přetnout zásobovací trasy i na dalších místech, například u Varvarivky. Zda se podaří frontu udržet, bude záviset na dalších výkonech jednotek v oblastech, množství ruských sil a dalších faktorech, včetně počasí.