Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Končící premiér Petr Fiala bilancuje své funkční období. V rozhovoru mluví o tom, kdy měl zmačkat program vlády, i že si se sliby na sebe upletl bič. Hovoří i o spojování sil proti populistům či svých plánech v roli řadového poslance.
Máme dva měsíce po volbách, vy teď poskytujete první větší rozhovor. To jste si dával čas pro důkladnou sebereflexi, abyste si všechno pořádně promyslel, zabilancoval, měl odstup?
Dál běžně chodím na tiskové konference, kde se mě novináři mohou ptát na cokoliv. Já jsem se nikam neschoval. Odpovídám všem, na co se mě chtějí zeptat. Je pravda, že jsem nedával větší rozhovory. Oznámil jsem, že odcházím z nejvyšších funkcí, nebudu kandidovat na předsedu ODS, takže je potřeba dát prostor těm, kteří teď budou přicházet s novými koncepcemi. A za druhé, já prostě respektuji výsledky voleb. Nechtěl bych, aby to třeba vypadalo, že jsem nějaký ublížený, nebo že se s tím nedovedu vyrovnat. Já se s tím dovedu vyrovnat. To, že se s tím nesmiřuji a nejsem z toho šťastný, to je jiná věc.
A už jste si udělal nějakou reflexi, co se povedlo a co ne, kde a proč se stala nějaká chyba?
Myslím, že je správné dát si po volbách pauzu od větších reflexí. Na to budu mít prostor, až z těch funkcí opravdu odejdu. Mám takovou povahu, že když něco dělám, tak to dělám naplno. I premiéra v povolebním období jsem dělal naplno a účastnil jsem se naplno všech věcí, kterých jsem se měl účastnit proto, aby země fungovala. I z tohoto důvodu nemám ten potřebný odstup, který je pro reflexi nezbytný.
„Osobní kontakt mě bavil nejvíc“
Ale určitě jste si už u něčeho řekl „sakra, toto bych udělal jinak“, když se ohlížíte za čtyřmi roky ve funkci premiéra, ne?
Ano, byl bych víc mezi lidmi a méně na koaličních jednáních. Vždycky jsem věřil v osobní kontakt a bavilo mě to na politice nejvíc. A vlastně možná mě trošku mrzí, že jsem se tolik věnoval vládnutí a ne víc debatám s lidmi, abych byl víc mezi nimi. Na druhou stranou - vedl jsem koalici pěti, později čtyř stran, a nezatěžovali jsme lidi konflikty, hádkami, osobními urážkami, jak jsme to viděli u předcházejících koalic. Snažili jsme se domluvit, což mě stálo strašně času a energie.
Jestli vám právě pak ta energie spotřebovaná na udržení koalice pohromadě nechyběla na prosazování nebo dotahování nějakých reálných věcí?
Možná ano, ale nemám pocit, když se podívám na výsledky, že bychom nedotahovali reálné věci. Často slyším, že nám chyběla schopnost věci lépe komunikovat. Ale já jsem měl následující dilema. Mohu být tvrdší, pravicovější, dělat politiku víc podle sebe, ale pak se ta koalice rozpadne. Možná by to bylo ideově čistější, ale neměl bych pocit, že to bylo správnější. Na jedné misce vah byla stabilní vláda, která tu zemi provede krizemi, na straně druhé rozpadlý systém, který dá větší prostor populistům a extrémistům. To jsem nechtěl i za cenu toho, že jsem musel dělat kompromisy a skousnout věci, které se někdy kousaly těžko.
„Vždycky jsem věřil v osobní kontakt a bavilo mě to na politice nejvíc. A vlastně možná mě trošku mrzí, že jsem se tolik věnoval vládnutí a ne víc debatám s lidmi, abych byl víc mezi nimi,“ říká Petr Fiala.
Populisté a extrémisté, jak jim říkáte vy, se k moci dostali ve volbách i tak…
Až zpětně se přiznám, že jsme vytvořili sami na sebe bič a očekávání, která jsme v úplnosti fakt naplnit nemohli. I když jsme toho i tak splnili hodně. Zlomem byla ruská agresivní válka proti Ukrajině. Ano, po bitvě je každý generál, kdybych věděl, co bude následovat, tak bych v únoru 2022 řekl: „Prosím vás, je nová situace, tady je válka, my nedodržíme programové prohlášení a máme jiné priority.“ Ale to jsme neudělali, protože já jsem trochu megaloman. Věřil jsem, že dokážeme zvládnout krize i naplnit programové prohlášení. Ale tady jsme se trochu minuli s očekáváním našich voličů, kteří si mysleli: „Tak když to dodržíte, tak to dodržte všechno.“ A to vlastně úplně nešlo.
Zemi jsme řídili dobře, říká končící premiér
Odcházíte tudíž s pocitem trpkosti? Říkáte si: „Já se snažil, vnější okolnosti nám to výrazně komplikovaly, válka, uprchlická krize, energetický šok, inflace… My to nějak zvládli, ale nikdo to pořádně neocení?“
Je mi svým způsobem líto, že jsme nedokázali - a teď schválně používám množné číslo, nejen my v politice, ale třeba i komentátoři, odborníci nebo obecně lidé s dosahem, kteří nám vyjadřují podporu - přesvědčit víc lidí, že politika, kterou jsme dělali, že byla správná a úspěšná. A pozor, teď mluvím výlučně o „elitách“, protože mám naopak osobní zkušenost, že lidé, se kterými mluvím na ulicích, to chápou vlastně mnohem lépe. Vnímají ekonomickou situaci pozitivněji a věděli, o co v těchto volbách šlo. Když si přečtu poslední Economist, prestižní britský týdeník, který Česko označil jako šestou nejlepší ekonomiku z 36 zemí OECD, tak to se nedá zpochybňovat. To jsou čísla, která ukazují, že jsme zemi řídili dobře.
Cítím z vás hořkost…
To není trpkost, ale je to obava z toho, aby to s naší zemí dopadlo dobře. Opakuje se historie, kdy pravice dá ekonomiku dohromady za cenu fakt bolestivých a nepopulárních reforem, aby následně přišla hospodářská konjunktura, kdy to levice a populisté zase projí.
„Zpětně se přiznám, že jsme vytvořili sami na sebe bič a očekávání, která jsme v úplnosti fakt naplnit nemohli. I když jsme toho i tak splnili hodně. Zlomem byla ruská agresivní válka proti Ukrajině,“ ohlíží se za uplynulými čtyřmi roky končící premiér.
Zeptám se na vaši osobní budoucnost. Co plánujete? Je vám 61 let, čtyři roky jste byl premiérem, jedenáct roků předsedou ODS, před tím sedm let rektorem Masarykovy univerzity. To teď hodláte být čtyři roky jen řadovým opozičním poslancem?
Teď fakt potřebuji nějaký čas, abych nechal tu funkci za sebou. V polovině ledna skončím i v pozici předsedy ODS. Budu řadovým poslancem a budu se víc věnovat studentům a mladým lidem. Určitě neodcházím z politiky a nemíním to ani všechno zahodit. Cítím také velkou podporu lidí, která se projevila nejen v kampani, ale projevuje se doteď. To je něco, s čím budu dále určitě pracovat. Ale jak, to ještě nechám otevřené. Prostě se nelze smířit s tím, že tady vládnou populisté s extrémisty.
Neříkáte si sám, jestli jste vůbec typ politika, který se hodí do dnešní éry, kdy je poptávka po lídrech s autoritářskými sklony a kdy se politici proměňují v influencery, kteří musejí ve videích tak trochu šaškovat? Což je svět, který jste nikdy neměl rád.
Svět sociálních sítí, souhlasím, jsem se musel naučit. I sám sebe přesvědčit, že je to nástroj, kterým můžete přímo oslovit lidi. I když současně přináší řadu problémů, jak ukazuje spousta odborných studií. Ukazuje se, že dokáže nahradit i určitou proměnu nebo dysfunkci médií. V tom sociální sítě pomáhají. Sám jsem se přesvědčil, že jsem schopen takto oslovovat lidi na sítích, kde najednou proti všem předpokladům patřím k těm nejúspěšnějším politikům. A zároveň jsem se v kampani utvrdil v tom, že lidé mě berou takového, jaký jsem a ne někoho, jak mě někdo chtěl přetvářet.
Vidíme i proměnu a úpadek politických stran, což vás i jako politologa musí fascinovat. Není náhoda, že novou vládu vytvářejí tři hnutí, která jsou postavená na jménu jednoho lídra a mají velmi málo členů. Jak s tímto trendem může ODS soupeřit?
Já jsem jako politolog byl vždycky velký podporovatel politických stran, jde o podstatný pilíř demokracie. Dnes se ale jejich role fakt proměňuje a musíme to vidět. To, co se děje ve společnosti a že lidé vnímají politiku skrze jiné kanály a jiným způsobem. Tradiční politika se prostě proměňuje. A chceme-li být úspěšní, tak k tomu musíme taky přihlížet. Teď je na těch, kteří kandidují do vedení ODS, aby nabízeli recept, jakým způsobem se k novým trendům postavit. Nebylo by ode mě korektní, kdybych to teď dělal já. Ale co mohu říct se stoprocentní jistotou, je, že staré recepty prostě platit nebudou. To tak je.
Co bude s koalicí Spolu?
Má podle vás ještě budoucnost koalice Spolu? Protože slyšíme z ODS, TOP 09 i od lidovců, že teď všichni hlavně chtějí posilovat vlastní identitu…
Řeknu něco, co teď není úplně módní v našich stranách. V roce 2021 zafungoval můj projekt koalice Spolu, protože voliči konečně viděli naději - zkoncentrovanou sílu schopnou porazit koncentrovanou populistickou levici, což je hnutí ANO. V roce 2025 to taky fungovalo, ale už to nemělo tu dynamiku z mnoha důvodů. Odešla Markéta Pekarová Adamová, voliči možná trošku čekali, že půjdeme dál v nějakých integračních krocích. Ale potřetí by to ve stejné podobě nefungovalo.
Počkejte, proč jste tedy pak před měsícem jako host na sněmu TOP 09 varoval, že pokud bude středopravicové spektrum roztříštěné, tak je odsouzeno k volebním porážkám?
Letošní volby nedopadly pro koalici Spolu úplně špatně, ale jsem si jistý, že pokud chceme porazit takovou profesionálně pracující mocenskou mašinérii, jako je hnutí ANO, tak musíme do budoucna nabídnout ještě něco jiného. Jsem přesvědčen, že musíme nabídnout mnohem větší sílu a že ve spolupráci je budoucnost, jinak to nemůže dobře fungovat. A víc k tomu říkat nechci. Není to závislé jenom na tom, co si kdo přeje, ale i na tom, jaká je atmosféra a co se prostě odehrává ve společnosti.
„Tradiční politika se prostě proměňuje. A chceme-li být úspěšní, tak k tomu musíme taky přihlížet,“ říká Fiala.
Ještě se pojďme ohlédnout za sněmovními volbami. Tipuju, že jste byl jediný v koalici Spolu, kdo věřil, že lze vyhrát nebo aspoň sestavovat vládu, že?
Ano, věřil - a nakonec nás nedělilo tolik od toho, abychom měli šanci sestavovat vládu. Já když do něčeho jdu, tak se snažím uspět a vyhrát. Ano, možná to bylo tak, že v některých fázích volební kampaně bylo víc malomyslnosti, než bych si myslel, že sluší vládnoucí koalici. Zároveň jsem samozřejmě viděl tendence, které ve společnosti jsou. Hnutí ANO se podařilo koncentrovat voliče levice a nespokojené voliče.
Víru ve vítězství jste postrádal ve všech třech stranách?
Vždy je špatně, když lídr musí motivovat lidi kolem sebe. Nemyslím ty nejbližší, ale týmy mají mít vítěznou mentalitu, mají znát své slabiny. Ale nemají pochybovat o tom, že mají šanci vyhrát. To jsem vždycky necítil. Důležité je, že jsme udělali výsledek, jaký jsme udělali. Není to výsledek, za který bychom se mohli stydět, ale není to výsledek, s nímž bychom mohli vyhrát.
Bitcoinová kauza se nedá vysvětlit, říká Fiala
Myslíte, že šance na výhru vám definitivně zničila bitcoinová kauza exministra spravedlnosti Pavla Blažka, jež vypukla v květnu?
Nepochybně ano. Nešťastná věc, svou podstatou nevysvětlitelná. I ten paradox, že stát o nic nepřišel, ale má něco, co nemá mít. To se vlastně v podstatě nedá vysvětlit. Takže nepochybně nás to stálo body. Víme to, vidíme to, viděli jsme, jak nám to zastavilo růst a narušilo naši volební kampaň. A určitě to vedlo i k určitým přesunům hlasů uvnitř vládní koalice.
Mluvili jste s ním od té doby? Jak známo, vždy jste si rozuměli jako spojenci, přátelé z Brna.
Ano, mluvili jsme spolu. Jsem přesvědčen, že Pavel si uvědomuje chybu, která se stala. A současně je jeho přesvědčení, že neudělal nic, co by bylo nelegální nebo jakkoliv v tomto smyslu špatné. Že politické vyhodnocení situace prostě dobré nebylo, to si myslím, že Pavel ví. Ale nechci mluvit za něj.
Jak vnímáte vykroužkování Zbyňka Stanjury, ministra financí, místopředsedy ODS, vašeho blízkého kolegy? Rozpočty mu sice vycházely, ale občas byl obviňován z netransparentních postupů a že své záměry málo vysvětluje.
To vykroužkování je věc, které je mi líto. Protože Zbyněk odvedl obrovskou práci pro vládu, pro tuto zemi i pro ODS. Když se podíváme i zpátky, to fakt není úplně obvyklé a je to velmi profesionální výkon, že rozpočty vycházejí. Na rozdíl od předcházející vlády. A druhá věc je, což je jeho obrovskou zásluhou, že spravil veřejné finance, deficity klesly z pěti procent na dvě vůči HDP. To je prostě obrovský úspěch a stálo nás to hodně. A Zbyňka to stálo hodně, protože on a já jsme byli hlavní tváří i těch nepopulárních opatření. To je potřeba říct.
Na závěr - necháte tady v premiérské kanceláři nějaký dopis či vzkaz svému nástupci?
Já jsem si řekl, to souvisí s odpovědností, že chci vydat nějaký součet toho, co jsme jako vláda udělali. Takže jsem připravil zprávu předsedy vlády o stavu země a tu v nejbližších dnech zveřejním. Je to necelých 80 stránek, kde ukazuji, z čeho jsme vycházeli a čeho jsme dosáhli. Takže Andreji Babišovi tady nenechám žádný dopis, ale nechám tu právě tuhle zprávu.
