Fotbal a vůně svařáku. Jak se koledy na stadionech staly fenoménem

Stadion bundesligového týmu Union Berlín byl včera opět beznadějně narvaný. Nehrál se ale žádný zápas, pouze jako každý rok se přes 28 tisíc fanoušků sešlo při zpívání koled.

Weihnachtssingen jsou jedním z nejpozoruhodnějších fenoménů německé fotbalové kultury. Okamžikem, kdy místo hlasitého povzbuzování zní z tribun O Tannenbaum a jedinečnou atmosféru dotvářejí tisíce zapálených svíček i vůně svařáku.

Sehnat lístky je mimořádně složité. V Berlíně je akce otevřená pouze členům klubu - a ti ještě musejí mít štěstí ve speciálním losování.

Podobný zájem je každoročně v Dortmundu (tam si poslední listopadový den přišlo koledy zazpívat rekordních 73 tisíc fanoušků), Kölnu, Bochumi, Lipsku, Stuttgartu, Rostocku, Jeně… Od Bundesligy po čtvrtou nejvyšší soutěž.

Někde akce pořádají přímo fotbalové kluby, jinde už vše řídí klasičtí promotéři. Obvykle se platí vstupné 10-20 eur a výtěžek putuje na bohulibé účely.

Tradice zpívání koled na fotbalových stadionech není dlouhá, pochází z roku 2003. U jejího zrodu nestál snaživý kreativec z marketingové agentury ani klubové PR oddělení, nýbrž jeden frustrovaný fanoušek Unionu.

Dnem, který tolik ovlivnil německou fotbalovou kulturu, se stal 16. prosinec 2003. Studená sobota a druholigový klub z berlínské periferie (jeho trenérem tehdy byl pražský rodák Mirko Votava) podlehl na domácím hřišti 1:2 Burghausenu. Navíc soupeř vstřelil rozhodující gól v 84. minutě, kdy už hrál v deseti.

Union spadl na předposlední místo a hrozil mu sestup.

Torsten Eisenbeiser, jeden z jádra nejvěrnějších fanoušků, hned po závěrečném hvizdu naštvaně upaloval domů. Teprve tam mu došlo, že nestihl kumpánům z kotle popřát hezké svátky.

Chtěl je proto v dalším týdnu vzít do hospody nebo na adventní trh, ale pak ho napadlo uspořádat malou předvánoční oslavu přímo na stadionu An der Alten Försterei. Pozve pár kamarádů, donesou svařák, cukroví a zazpívají si koledy. Věděl, že jeden ze zadních vchodů se nezamyká, tedy nebude problém dostat se až na tribunu.

Když ani správce nic nenamítal, připnul pozvánku na internetové fórum ultras Unionu (Facebook ještě neexistoval) a čekal, kolik jich 23. prosince na setmělý stadion přijde.

Nakonec dorazilo 89 zájemců. Jakmile se druhý den rozkřiklo, že to nebyl vtip, že skoro stovka lidí skutečně zpívala na tribuně a při svíčkách vánoční koledy, fórum se začalo plnit vzkazy: „Super nápad! Příští rok se mnou počítejte!“

Tradice byla na světě. Sezonu od sezony se scházelo stále více fanoušků a v roce 2010 už jich bylo 10 tisíc.

Postupem času se přirozeně proměnil charakter akce. Hned na druhý ročník byl pozván farář a tón při hromadném zpěvu udává secvičený sbor. Organizaci už nezajišťuje pár dobrovolníků, nýbrž desítky pořadatelů, podobně jako při běžném fotbalovém zápase. Od roku 2014 se platí vstupné.

Samozřejmostí se staly i kamery regionální veřejnoprávní televize a zájem médií, jako jsou BBC, Reuters nebo The New York Times.

Zatímco v prvních letech na Alte Försterei přijížděli i fanoušci ostatních týmů a turisté, dostat se teď dovnitř je pro cizí lidi prakticky nemožné. Šanci by měli pouze v případě, že by členové klubu ztratili o zpívání koled zájem. A to se nestane. Když v sezoně 2023/24 Union hrál Ligu mistrů, bylo mnohem snazší sehnat vstupenky na zápas s Realem Madrid než na Weihnachtssingen.

Z původní zábavy několika ultras tak vyrostla akce, již obdivuje celý svět. Možná i proto, že do jiných zemí je stěží přenositelná.

Asi nikde totiž neexistuje takhle výjimečné propojení adventní tradice a silné komunity fanoušků, kteří nejen povzbuzují hráče na hřišti, ale angažují se při mnoha sociálních aktivitách, vyjadřují se ke společenským problémům a mají i významný vliv na fungování klubů.

„Je to jedna z největších vánočních akcí ve městě,“ napsal berlínský novinář Kit Holden v knize Scheisse! We're Going Up! mapující historii Unionu. „Bizarně a radostně se v ní mísí bohoslužba, rockový koncert a fotbalový zápas. Kapela na stadionu plynule přechází od chorálů ultras k tradičním koledám, zatímco fanoušci si v poklidu dopřávají svařák, pivo a klobásy.“

Jako by se Tichá noc prolnula s Ninou Hagen, která na počátku milénia nazpívala klubovou hymnu Unionu a teď, poslední předvánoční den, zní její hlas aspoň z reproduktoru.

Kdyby se zpíváním koled na stadionu začali fanoušci některého z jiných klubů, možná by šlo o jednorázovou akci a myšlenka by brzy zapadla. Jenže berlínský Union je v německém fotbale unikátním fenoménem. Aktuálně se pohybuje ve středu bundesligové tabulky, ale tuctový není ani trochu.

Je jediným týmem z bývalé NDR v nejvyšší soutěži (RB Lipsko vznikl až v roce 2009), ačkoli ve starých časech patřil k outsiderům. Poskakoval mezi první a druhou ligou a neměl šanci konkurovat klubům, za kterými stály armáda, vnitro nebo velké státní podniky.

Těšil se však přízni nonkonformních fanoušků. Podporovat na tribuně Union bylo drobným rebelstvím, jaké jen realita komunistického Východního Německa umožňovala.

Ani s pádem režimu a sjednocením země ale nepřišly o tolik lepší časy. Rozhodně ne, co se vyhlídek sportovních oddílů z někdejší NDR týče. Union před 20 roky spadl do čtvrté ligy, několikrát málem zanikl. Představa, že jednou bude hrát Ligu mistrů proti Realu a jeho dres oblékne italská legenda Leonardo Bonucci, by ještě v roce 2018 vypadala jako hodně velká fantasmagorie.

Přežil hlavně díky fanouškům. Kdykoli se blížilo nebezpečí bankrotu, pustili se do záchrany Unionu.

Jeden z takových okamžiků nastal právě po prvním zpívání vánočních koled. Klubu nejen hrozil sestup do 3. ligy, ale byl i na pokraji dalšího ekonomického průšvihu. Několik týdnů po Vánocích proti přišli fanoušci s iniciativou nazvanou Blut für Union. Chodili darovat krev a deset eur, na něž měli za odběr nárok, věnovali do klubové pokladny. Kdo z jakékoli důvodu nemohl, sáhl pro příspěvek do vlastní peněženky.

O pár let později zase vlastními silami pomohli při rekonstrukci stadionu.

Na 2000 brigádníků tam dobrovolně odpracovalo přes 140 tisíc hodin, díky čemuž klub významně ušetřil a hlavně stihl začátek sezony. Union se znovu dostal do pozornosti zahraničních médií a tehdejší srdcaři mají dnes na stadionu v Köpenicku unikátní pomník v podobě velké stavařské helmy.

Takové fanouškovské sepětí s klubem i stadionem budete jinde těžko hledat. Právě proto nápad se zpíváním koled byl tolik úspěšný. Pro příznivce Unionu se z něj stal rituál, kdy si nejen svérázně zpestří předvánoční čas, ale ještě naposledy v roce se sejdou s přáteli, s nimiž je spojuje fotbalová vášeň, a popřejí si všechno nejlepší do nového roku.

Není divu, že pro ně bylo nesmírně frustrující, když se v letech 2020 a 2021 akce kvůli covidovým opatřením nesměla konat. Museli se spokojit se streamovaným záznamem z minulých sezon.

Podobnou situaci budou řešit příští rok. Alte Försterei čeká další zásadní přestavba, jeho kapacita bude zvýšena na 34 500 míst, proto sezonu 2026/27 odehraje Union na 26 kilometrů vzdáleném Olympiastadionu v západní části města, kde je jinak doma konkurenční Hertha.

Tam se populární Weihnachtssingen rozhodně konat nebudou. To je jediná jistota.